Freemind

Tragédie balkánských rozměrů. Na papíře to vypadalo slibně - De Niro a Travolta v minimalisticky pojatém thrilleru o souboji dvou válečných veteránů kdesi v americké divočině, k tomu hudba Christophera Younga. Proč ne? To by se toho ale musel ujmout skutečný režisér a ne cvičený kočkodan po víkendovém kurzu "Natoč a sestřihej vlastní filmeček z dovolené". Jediným zábavným prvkem jsou snad jen detaily dojemně ignorující zákony fyziky a biologie lidského těla, sranda ovšem končí u psychologie postav - za takovou fušeřinu se na frontě střílí do zátylku. Připočtěme si k tomu dramatický oblouk na úrovni řadového dílu Teletubbies a máme jeden z nejhorších filmů roku. Roberte, Johne, stálo vám to za to?

Pokud byl "Vetřelec" vizuální poctou "Vesmírné odysee", pak "Soupeři" jsou jasnou odpovědí na "Barryho Lyndona". Ridley Scott byl do Kubricka naprosto udělaný, a to je v jeho nejstarších filmech setsakra vidět. Je to okouzlující podívaná - úžasné, měkké světlo v interiérových scénách kreslí pohyblivé dobové obrazy (všimněte si zátiší s ovocem a sklenicemi na stolech!), kamera plachtí po zamlžených krajinkách, v kterých zvoní šavle a crčí krev. A k tomu silný příběh nekonečné série soubojů, opakovaných střetů dvou individualit, které se nemohou vytrhnout ze stupidního kodexu cti. Steven Pinker ve své knize o humánní evoluci naší civilizace ("The Better Angels of Our Nature: Why Violence Has Declined") věnuje celou kapitolu bizarní éře soubojů, kdy se dva dospělí chlapi byli schopni šlechetně povraždit jen proto, že jeden druhému řekl, že má hezčího psa. "Soupeři" krásně vystihují Pinkerovu pointu - důstojnost je mnohem důležitější a šlechetnější než čest. Ale pokud nesouhlasíš, voe, tak poď ven.

Navenek krásná skořápka, uvnitř pukavec. Kosinski vymazlil vizuál po vzoru mistrů, na rozdíl od nich se mu už ale nechtělo babrat se scénářem - a nic na tom nemění ani verbalův snobský anti-intošský flusanec o pár komentářů níž. Nechci být příliš krutý, "Oblivion" totiž JE solidní kousek, který dokáže strhnout a dojmout. Jen mi je trochu líto, že ani jednou výrazně nepřesáhl mantinely blockbusterových klišé. Nejlepší sci-fi roku? Dost možná. Ale mezi slepými ...

Retro mám rád, ale ne když je jedinou náplní celého filmu. Kultovní horrory, ze kterých zde bylo nakradeno, totiž kromě cool atmosféry nabízely taky solidně napsaný scénář a postavy - a obojí zde bolestně chybí. Dům ďábla stojí na hlíněných nohách a víceméně se zde není čeho zachytit, protože rozdrkotaný, zdlouhavý děj je završen vyloženě antiklimaktickým závěrem. Blah.

Nemůžu si pomoct, ale mám pro Refna slabost i tehdy, když klopýtá - a tahle krvavá bangkocká suita je bohužel škobrnutí jako trám. Výsledný půlkrok mezi klasickou vyvražďovačkou a dráždivým experimentem (přiznaná pocta Jodorovskému) nakonec zklame v obou polohách. Za sebe můžu říct jen to, že tomu surreálnu mohl klidně přihulit, Refn má rozhodně na víc, než na změť fluoreskujících barviček a pár toporných odkazů na psychoanalýzu. Přesto jsem se nažral - dusné to bylo, brutální, stylové. Za tři.

Baletní humodrama na pozadí hornických stávek v městečku burácejícím glam-rockovými hity? Tož, proč ne? Billy Elliot je britská variace na hollywoodský motiv "kterak odstrkovaný mamlas ke slávě přišel", ale naštěstí servíruje provařená klišé s příjemným nadhledem, takže neuráží divákovu inteligenci a lechtá bránici nenásilně a nenuceně. Právem oslavovaná klasika.

David Fincher je jeden z mála režisérů, kterým to opravdu myslí a prvky jeho sílícího talentu neubily ani monstrózní problémy, které doprovázely vznik tohoto filmu - ještě během natáčení se scénář stále přepisoval (jako mnozí jiní moc lituju, že nakonec nevyhrála verze s dřevěným klášterem), Finchera pravidelně buzerovali producenti, kteří ho nakonec nepustili ani ke střihu. Ale co, stejně dobrý - Vetřelec se vrátil ke kořenům, je to krásně natočená, chytrá, minimalistická a syrová podívaná, která neohromuje palebnou silou, ale fortelem. A tak to má být. Všechny další díly stojí za starou belu.

Mno, jak bych to tak nějak jemně ... Cameron nikdy nebyl - na rozdíl od Scotta a Finchera - žádný velký intoš ani precizní řemeslník a podle toho to taky dopadlo. Naštěstí byla dvojka natolik ovlivněna originálním Vetřelcem, že je i nadále vysoce koukatelná, i když jí chybí jednoduchost a elegance jejího předchůdce i následovníka. Rozmáchlá militaristická střílečka je každopádně zajímavým rozvinutím původního konceptu a vzorem pro kultivované zacházení z frančízou, a - co je hlavní - výtečně pobaví a postraší. Takže dávám za čtyři - z nostalgie, z úcty k trilogii a k stále vysoké úrovni kamery, designu a efektů.

Existuje jen jedna věc která je horší než kanadské sci-fi - a to kanadský horror. Tady máme obojí, hurá hej! Nějak takhle by vypadalo "30 days of night", kdyby se produkce chopila Nova. Bída, nouze, mráz.

Takovým filmům se z prdele dává pět hvězdiček, ale na to prostě nemám žaludek. Efekty nejsou dostatečně trapné a hlášky odkazující na popkulturu nejsou dostatečně sofistikované ("We're Gonna Need a Bigger Chopper"). Nuuuda.