kkarx

Klišé na klišé a často se opakující scény, přesto to překvapivě vcelku dobře funguje a hlavní hrdina hraný Paynem je jeden z předchůdců Jamese Bonda v podaní Conneryho. Chtělo to zapracovat na scénáři, zajímavé charaktery vždy nestačí. Samotný příběh je vykonstruovaný a poldové jsou za blbce.

Viděl jsem to už minimálně 3x, možná i 5x a nic bych na filmu neměnil. První půlhodina je drsný thriller, ke kterému se s příchodem vraha do hor přidává žánr buddy movie a survival. Díky této variabilitě film uběhne velmi svižně. Všechny tři hlavní postavy mají silnou motivaci. Vrah diamanty, policista ho dostat a horal zachránit svoji milovanou. Po technické stránce bezchybné, kamera snímá atraktivně přírodu a soundtrack patří k tomu nejlepšímu, co jsem z 80. let slyšel.

Přítelkyně hrdiny se zapsala mezi největší mrchy všech dob, když svého milého bezdůvodně udala na policii... Detektiv v podání Eda O Briana byl sympaťák a fandil jsem mu i díky tomu jaký to byl loser. Film taky obsahuje jednu nejlepších přestřelek v žánru.

Pokus o prohození rolí - žena spadá do zhoubného vlivu velmi zkaženého muže a sama se ocitá na šikmé ploše. Zde je muž ještě zoškliven tím, že je vraždící maniak psychopat. Bohužel tohle schéma moc nefunguje a působí nadměrně melo-dramaticky. Ženě jsem totiž nemohl odpustit její chování, protože je přesně tím typem, pro kterou nemám nic jiného než jen pohrdání a chybí ji jediná osvobozující kvalita a cit, pro který bych s ní snad mohl nějak lidsky sympatizovat.

Vynikající film, který se dokázal vymanit ze žánrového klišé ženy mrchy a hrdiny muže zcela v zajetí chtíče. Dick Powell znovu ukázal, že dokázal zahrát uvěřitelně úplně cokoliv, konkrétně zde životem unaveného úředníka ve středních letech, který se nechá na moment pobláznit sympatickou dívkou.

Televizně zrežírované a hudba se mi vůbec nelíbila, ale na druhou stranu perfektně napsanej scénář ala Hitchcock a super obsazení. Po téhle stránce vážně paráda. Chtěl bych vidět trochu propracovanější a režijně zvládnutější remake. Zabodnutí nože do nohy Christophera Reevea na vozíčku a trénování na polygraf mi zůstalo v paměti kolem 20 let! Je ironií, že to byl poslední Reevův film před ochrnutím a hrál v něm policistu, který po postřelení ochrne....

Fantasticky napsané dialogy a monology pro Sinatru. Zatímco Sinatra válečného psychopatického veterána Barona jen výborně hrál, Hayden veteránem skutečně byl a právě jejich konfrontace patří k tomu nejlepšímu z filmu. Tak trochu westernový námět a podívaná. Zklamání je snad jen ten konec a naprosto nelogické nerealistické chování tajných služeb. Nejprve žvaní, jak musí být každý dům obsazený jejich lidmi a pak se na to jen tak vykašlou??? Zmizení šéfa nevadí? Vystrašená matka taky nerozsvítí výstražné světlo? Žádná kontrola domu? Pravá ruka neví, co dělá levá? Celkově to nedává žádný smysl. Ono také když se Baron celý film profiloval jako inteligent a pak nadělá tolik hloupých chyb a nechá se tak snadno rozhodit, tak to člověka též zklame. Jak se na scéně objeví televize a zbraň, člověk pochopí, co měli autoři v plánu a jak to skončí. 7/10

V podobném složení jako Laura, ale jedná se o kvalitnější a komplexnější film. Jestli měl Preminger dostat nějakou nominaci na Oskara, pak za tohle a ne za Lauru.

Dobrý film, Andrews vysoce překonal moje očekávání, celková kvalita filmu naopak zůstala daleko za ním. Potěšující je i Vincent Price, který zde pro jednou nepřehrává a Clifton Webb též ok. Je hezké vidět Price v trochu civilní poloze, kde se jen nešklebí a nedělá grimasy. Nevím, kde kdo viděl či snad slyšel ve filmu nějaký skutečně dobrý vtip, spíš je to jen lehce naivně k pousmání. Hodně to zastaralo. Absolutně nechápu Oskara za kameru a další nominace. Film skutečně není nijak obzvlášť úžasný, technicky ani příběhově. Prostě obyčejný standard a ještě i trochu nudný. Zdá se, že zde hrála roli hlavně politika. Jinak si snad ani nelze vysvětlit, že fantastický "Murder My Sweet" ze stejného roku nedosáhl ani na jednu nominaci, a to je přitom po všech stránkách lepší film, jenom kamera je o několik tříd výše než u Laury a Marlowovy vtipy z voiceoveru (vyprávěný úžasným hlasem Dicka Powella) znám zpaměti.

Lehce nevyrovnané tempo, začátek mírně zdlouhavý a konec mi naopak přišel malinko ustřižený. Druhou polovinu filmu naprosto ovládla průkopnická hudba Bernsteina. Tohle znělo jak z dílny Morriconeho o deset až dvacet let později. Pro hudební fanoušky naprostá nezbytnost.