Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Drama
  • Western
  • Krimi
  • Akční

Recenze (1 204)

plakát

Mlha (1980) 

Vyloženě starosvětská podívaná, kterou člověk nejvíce ocení, když je hodně mladý, nebo když už toho viděl naopak dost. Na nějaké gore a krvavé efekty se příliš nehraje, Carpenter raději dlouze představuje charaktery a vypráví příběh. Po těch všech dnešních extrémně naturalistických hororech to je vlastně velmi příjemná změna.

plakát

Neboj se tety Marty (1989) 

Tohle mi podlomilo kolena! Synovec jede s rodinou navštívit tetu Martu, která byla snad po 30 letech propuštěna z psychiatrické léčebny. Sžírán nepříliš šťastnou minulostí má ze setkání obavy. Po příjezdu na místo však teta v domě není... Docela zvláštní mix kvalitních herců (zejména Tinti jako hlava rodiny je charismatický, typově připomíná A. Steffena) a trashové režie. Kupodivu to funguje bez problémů a Bianchimu se dokonce povedlo vytvořit jednu ikonickou scénu s hroby, která patří vůbec k tomu nejlepšímu, co v hororové Itálii kdy vzniklo.

plakát

Halloween (2007) 

Nemůžu si zvyknout na třesoucí se schizofrenickou kameru, ale budiž. Začátek ušel hlavně díky Forsytheovi a pak McDowellovi, což jsou oba slušní herci a taky díky tomu, že Zombie trošku inovoval vyprávění příběhu. Polovina je z dětství Michaela a druhá z dospělosti, přičemž druhá půlka je o dost slabší. Moc by mě zajímalo, čím je v té psycho léčebně krmí, že Michael narostl do dvou metrů a má nadlidskou sílu. :-D Po tom, co Michael uteče z nemocnice, tak to začne upadat do toho nejpitomějšího Halloween klišé, které (ne)chcete vidět. Prostě jen mord za mordem, prolínaný Loomisem s kecama, co jste slyšeli už v bleděmodrém předchozích x částech Halloweenu. Takže od útěku je to deja vu, nuda a uspávačka.

plakát

28 dní poté (2002) 

Po letech můžu směle říct, že druhý díl je prakticky ve všem lepší a zábavnější. Příběhem i zpracováním. Kromě prázdných londýnských ulic, nenabízí 28 dní poté nic moc zajímavého a zapamatovatelného. Konec mě nudil a nebýt hudby, asi bych to nedokoukal.

plakát

28 týdnů poté (2007) 

Tak útěk z farmy je za mě vůbec tím nejemotivnějším, co v zombie filmu kdy vzniklo a to i díky jednoduchému a perfektně padnoucímu hudebnímu motivu. U toho jsem si fakt říkal, že to je hodně "hardcore". Další efektní scénou je likvidace nakažených vrtulníkem (přesto si nedokážu moc představit, jak by to mohlo být použitelné v bojové situaci v 2. světové válce, jak píše flanker.27). Nic víc jsem si z filmu za pár let nepamatoval, ale pořád jsem si pamatoval víc než z prvního dílu, ze kterého si dnes vybavím akorát prázdné ulice... Co mě na zombie filmech či jejich variacích vždy nejvíc naštve jsou šílené bezpečnostní kiksy. I když se nákaza šíří během několika sekund a není těžké se nakazit, tak dvě děti se bez problémů dostanou do nepřístupné zóny, či k nakažené se dostane nějaký údržbář. Tyhle berličky, jak udělat film napínavější, používají skoro všechny zombie filmy a vždycky to vypadá v rámci filmu špatně. V Romerových filmech byli zase většinou kousnuti ti, kteří riziko kousnutí hodně podcenili... Nicméně musím říct, že běhající nakažení působí mnohem nebezpečněji, než plazící se zombie a rychlost nákazy též přidala na napětí.

plakát

Muž, který pronásledoval sám sebe (1970) 

Úžasně napsanej, natočenej a zahranej film. Originální zápletka s dvojníkem je prostě zábavná a Roger Moore při jeho hledání též. Moc se mi líbil i ten 70s feeling navozený na začátku, co bychom mohli nazvat hippie hudbou, až mi přišlo líto, že jsem tuhle dobu v Anglii nezažil. Konec je nevyřčený a díky tomu i silnější a dojemnější. Mohlo by jít i o alegorii hledání vlastního "já", ale že autoři měli v úmyslu dát filmu tento hlubší význam, to jako skoro nikdy tvrdit nemůžu. Každopádně se každý může podívat do zrcadla a položit si otázku sám sobě - "Who on Earth are you?".

plakát

Den mrtvých (1985) 

Jedna z těch lepších zombáren s dusivou atmosférou důlního komplexu, kde vědci cvičí zombíky, aby nezabíjeli. K tomu jim mají pomáhat vojáci, jenže vojáků umírá víc a víc a tlak si vybíjejí na vědcích, kvůli kterým riskují. Situace se ještě zhorší, když přijde o život plukovník a nahradí ho nový velitel se zeleným mozek. Ze zombie zase udělali pomalé a v malém počtu ne příliš nebezpečná stvoření. To by mi tolik nevadilo, protože ve vyšším počtu z nich skutečně strach jde. Co mě ale vyloženě nesedlo byla naprostá neprofesionalita a ledabylost vojáků, takže se najdou nesmysly typu, kdy v jedné scéně si vojáci stěžují na málo munice a v další s řevem na jedno zombie vyplýtvají celý zásobník. Tu a tam se vyskytne nějaký stupidní rušivý relikt 80. let jako pološílený vědec a někteří pitomí vojáci, ale jinak vizuálně je to ok a žádná květáková trvalá tu naštěstí k vidění není.

plakát

A Horrible Way to Die (2010) 

Tak název filmu "láká" diváka na masakr, ale ten nakonec ani nepřijde. Možná tím chtěl autor naznačit, že u jeho díla chcípnete buď nudou nebo na epilepticý záchvat z šílený kamery v podobě detailních záběrů na cokoliv, co zrovna ožralýmu kameranovi padlo do oka.

plakát

Survival of the Dead (2009) 

Zombie film, kde ze zombie nejde žádný větší strach, lidé se víc bojí jiných lidí než zombie, je dle mě špatný přístup...

plakát

Murder-Set-Pieces (2004) 

Z těch všech morbidních řezničin tahle jednoznačně zůstane v paměti. Násilí dost, ale není zas tolik vizuálně brutální, aby byla označena za extrém dle dnešních měřítek. I to mučení bylo spíš naznačené a velmi krátké, než aby se jím autor dopodrobna zabýval jako v jiných "dílech", kde ukážou každý detail. To jsem vlastně i uvítal. Sven Garret, kterej hraje namakaný nazi hovado je v roli excelentní. Chtě nechtě jsem se musel smát při scénách, kdy se nasral a začal na svý oběti německy řvát. Vůbec jsem měl pocit, že si autor dělá z podobných snímků legraci. Třeba ta absurdní večeře s přítelkyní, foto dědečka s Hitlerem nebo závěrečná jízda busem mně vyloženě vyloudily úsměv na tváři. Sekvence v prodejně porna, kde za pultem sedí Tony Todd je asi tím nejlepším z filmu a zase černohumorná. O překvapení není moc nouze a je slušně dávkováno, takže jsem se nikdy nenudil. Konec trochu zklamání, sestřička přítelkyně byla fakt na zabití. Taky ty scény s ní byly jediné, které jinak dpbře natočený film sunuly do vod amatérismu. A konec ve sklepení tím trochu zkurvenej, ale zase to dělalo dojem, že záměrně. Film je jinak krásně barvitý od světel neónů velkoměsta až po tmavě rudou krev. Spolu s tím parádní našlapanej auťák dělá na člověka dojem, že si přijde skoro jako v GTA.