Lateef

Film jsem chtěl vidět hlavně kvůli Flipnicovu entuziasmu a určitě je to, co se akce, soubojů a akrobacie týče, nadstandardní záležitost. Sanada s Leem předvádí věci, ke kterým se Neo (a ještě s použitím bulletimu a lan) dostane nejdřív za sto let, souboj na chůdách působí jako neuvěřitelná prezentace rovnováhy, dynamiky a koordinace pohybů, bojovou hru v restauraci na dřevěné konstrukci zdobí zase nápaditost (včetně masakrální hvězdy se saltem na prostoru asi 30-ti centimetrů) a tak bych mohl pokračovat dál a dál, na každé akční scéně by se dalo najít něco jedinečného. A pak je tu také ten čínský humor, vtip a rozjívenost, někdy se nad tím pousmějete, někdy to působí afektovaně, přehnaně a rozpačitě. Jako celek to ale jest velmi podařená ninja/kungfu věcička...

Pololetní vysvědčení Nikolaje Petroviče Rachenka: chování - velmi nekompromisní, infiltrace - přesvědčivá, tělesná výchova - brutálně impozantní muskulatura, projev - nenápadný na jedné a devastující na druhé straně, hudební výchova - uším lahodící zpěv ruské hymny, odhazování maníků z jedoucího auta - vtipné, souznění s divochy - intenzivní, výběr těžkotonážních kulometů - špičkový, likvidace ruských velitelů - luxusní... Počet akčních minut: 28. Počet neakčních minut: 48. Počet nudných minut: 19.

Jakmile začnou postarší akční legendy zajíždět natáčet do Rumunska, je to možná větší průser než globální oteplování a s jejich kariérou to jde vzápětí od desíti k mínus pěti... tohleto mi nic nedalo, nelíbilo se mi to, když je to akční film s Wesleym v hlavní roli, asi bych čekal aspoň nějaké choreografií vyčnívající bojové scény, ale kdeže... tady to jsou pouhé záchvěvy, navíc střihač se může pyšnit licencí Prasič akčních záběrů... jsou to takové záseky, že dohromady není nic vidět a na to já prosím pěkně seru... všechno ostatní jsme absolvovali nesčetněkrát, mohlo se to jmenovat Klišé z Rumunska, ale hlavně se nad tím vším stahují mračna lacinosti, šedi a nudy. To jsem se zase jednou vyválel v lejnu, nezbývá než vstát, otřepat kabát, pokračovat dál a doufat, že čas od času slunce z těchto zmíněných mraků vykoukne... 30%

Paradoxně jsem první Undisputed přelouskal až po shlédnutí jeho dvou následovníků, moje hodnocení ale bude zcela objektivní a nezkreslené zmíněnými arénovými skvosty... Tohle je akční asi jako odpolední procházka po parku s babičkou, které pokročilá koxartróza stáhla rychlost chůze na 1,5 km/h. Nudné, bez spádu, dynamiky, akce. Spíše jen takové kočkování (povětšinou siláckými řečmi) dvou hlavních protagonistů. Místo zápasů nebo pořádných tréninkových metod a příprav (fakt mi nestačí čtyři přeskoky přes švihadlo a pět bouchnutí do hrušky) sledujeme, jak Monroe kamarádí s párátky a špejlemi a Chambers řeší svoje delikty. Finálový souboj s pofidérními pravidly pak pouze rozladěně zvedne obočí a vyloudí znuděný úšklebek. Vypadá to jako třívteřinová smyčka, co se pět minut v kuse opakuje. Jediné výrazné pozitivum vidím v tom, že tato od akce okleštěná zbytečnost má (zatím) dvě pokračování, která jsou ve všem naprostým opakem. Díky bohu. 20 miliónů dolarů(rozpočet)

Kdysi jsem viděl začátek a žral jsem úvodní scénu, kdy si svázanej Gruner dělá z okolostojících maníků boxovací pytle. Když jsem dnes viděl film znovu, kupodivu mi stále ta první scéna přišla obstojná, stejně tak i druhá větší bitka v baru. To ostatní už zcela odpovídalo zhovadilosti těchto ultralaciných akčních béček, co se mohou zpříma podívat do očí démonovi jménem Asylum. Opravdu, tenhle snímek stál stejně jako můj páteční nákup v libovolném supermarketu, v podstatě jedna lokace, tři domy, stáj, saloon, 10 lidí a jeden mimozemšťan, pár na čtvrtce nakreslených výbuchů a brutálně dementní děj. Ta hvězdička tady svítí jenom kvůli poměrně zdařilým bojovým scénám, kterým vévodí Gruner. A taky za to závěrečné dělo do ksichtu:)

"Když je balanc, všechno bude lepší... lekce nejen pro souboj, ale i pro život... jeď a najít balanc..." Bonsajový velmistr, starý a moudrý pan Miagi, jehož vnímání karate sahá daleko předaleko, učí mladého Danielsona domácím a zahradním pracem, na nichž mu vštěpuje základy ´prázdné dlaně´. A na závěr jestřábí technika, která uzavírá jednu z filmových klasik bojového umění 80. let. Pat Morita skvěle mentorovský.

Mohlo se to jmenovat Hovno z nutrie nebo taky Walker Texas Ranger, série třicátádevátá, díl třistajednapadesátý. Nebo taky Žumpa, Trojka z Einsteinova či Supervýmrd! Každopádně ústřední trojice vznikla skloubením schopností a dovedností: MacGyvera, Rychlé roty, mistra Yody, Bruce Leeho a dalších asi dvouset The Best´s... Věci řeší neuvěřitelně přesně, vždy s tím nejideálnějším řešením a hlavně gigarychle. Rychlost světla je jejich pomalejší tetičkou, nesnídají, neobědvají, nevečeří, tím pádem neserou, neodpočívají, jenom bleskově řeší problémy prezidenta Spojených států.... Ne, tohle je fakt moc, tohle totiž není film, nemá to ani jeden filmový atribut. Tohle je prostě odpad!

S horama, lyžováním a jízdou na lanovkách, kotvách a pomách mám jenom ty nejlepší zkušenosti. Poprvé jsem stál na sjezdovkách v prváku na gymplu (v sedmičce na základce jsem nebyl kvůli zlomené noze z běžek). Čapnu pomu, nasednu, lano trhne a vzápětí reju bradou hlubokou brázdu. Když jsem asi napošesté vyjel až nahoru na kopec a z pomy vystoupil pádem do strany, polilo mě horko z tak strmého svahu, který se přede mnou rozprostřel. Cestu dolů radši znát nechtějte. V prváku na vejšce jsem povýšil na kotvu a v první jízdě zhruba uprostřed kopce se mi zkřížily lyže a spolu se mnou letěl i profesor, co zatěžoval druhou stranu kotvy. Pak jsem to zkusil ještě jednou a dokázal jsem vyjet asi o tři metry výš než předtím. Tak jsem se vrátil zpět k pomě... Tohle vyprávění bylo důležité. Jistě jste pochopili, že jsem totální nesjezdař, tudíž jsem tenhle film neprožíval tak intezivně jako někteří jiní a určitě mohem zkušenější lyžaři. Frozen má svoje pro a proti, něco se podařilo málo, něco více, zaujmout to dokáže, ale určitě ne po celou dobu stopáže, a hlavně logika dostává občas pěkný direkty a scénář byl rozepsanej někam do poloviny, když už se začalo točit. To nějak pak doklepem, řekli si tvůrci... Doklepali, hrubě klišovitě se doplazili do cíle. Ale pár nepříjemných momentů to má.

Světové invaze jsem se nedočkal, v což jsem popravdě ani nedoufal, jelikož podtitul filmu zasadil dění do Los Angeles. Co je ale horší, nesledujeme bitvu o město, ale hru na schovávanou mariňácké skupiny s emzáky na ploše asi třiceti kilometrů čtverečních (pro představu L.A. má rozlohu 1290 km2). Takže jednotka se proplétá uličkami, budovami a občas popojede autobusem. Ohromně světové, že?? Dobře, postupem času začínají zpoza rohů, říms a haraburdí vykukovat neforemné části vetřelců a zahajuje se komunikace ráže 5,56 mm v intenzivních nestabilních kamerových záběrech. Avšak hlavně nastupuje fůra patetických dialogů a činů takových rozměrů, že by ji neodvezl ani dampr Liebherr T282B. Tak nějak se navíc všechno děje bez emocí, bez zapálení, prostě mě to nijak nezapojilo, několik scén či záběrů vypadá pěkně, ale nic ohromujícně a já potřebuju, aby mě film s takovým tématem dvakrát třikrát za stopáž položil, ať už monstrozitou, efekty, hláškou... nic v tomhle stylu tu není. Natočeno to není špatně, ale celkově to na mě působí jako chlazená láhev coca-coly bez coca-coly... 70 miliónů dolarů(rozpočet)/212 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)/36 miliónů dolarů(čistý zisk z kinoprojekcí)

Mulcahy se snažil dát divákovi výhodné balení dva v jednom. Dva příběhy v jednom filmu. Výsledkem jsou dvě dějové linie, ve kterých se skoro nic neděje a pokud se přece jenom něco děje, byl bych radši kdyby se nedělo. Alespoň ne takhle. Kde jsou pořádné akční scény, kde je Lundgren co nekompromisně selektuje planetu na živé a mrtvé?? Chybí pořádné střílečky, osobní souboje, místo toho jezdí půlku filmu zfetovanej magor výtahem nahoru a dolů. Co nechybí, tak je notná dávka klišovitých počinů, dialogů a nelogičností. Všechno působí jaksi nejednoznačně, o co vlastně hlavním hrdinům jde a o co vlastně šlo režisérovi, když se nepochopil, že má k dispozici Dolpha (přesně toho, co působil tak impozantně v Rudém škorpiónu nebo Času pomsty) a rozhodnul se s ním naložit takto. A dal mu k ruce sličnou Bellman, která by mohla dělat cokoliv jiného než asistentku odstřelovače. Smutné, nevýhodné a v podstatě nudné. 35%