Adam Bernau

Čistě jako silvestrovský pořad jednoznačně za pět hvězd, ale „objektivně“ je na místě střídmost. Na hodnocení nemá vliv hořkosladká skutečnost, že až moje generace vymře, bude s ní pohřbena i většina sodařských fórů (a všechny drobné narážky). Už teď si u některých sotva vzpomínám, o co šlo. Na druhé straně reklamu na prací prášek v koncentráku jsem náležitě (a obousměrně) docenil až teď. Úplně nejvíc je senátor Benda (Pán buď milostiv jeho duši) s cimbálem. Proroctví: Miloš Zeman obviněn z plánů na rozvracení republiky (mrk mrk).

Ne ne, teď už to vidím, Sklepaři nejsou jen nějací nadaní srandisti. Klenot Pensionek, sestávající toliko z „příjezdu“ a „odjezdu“, by měl superlativum, i kdybych zcela postrádal smysl pro humor. Navíc zde jen tak mimochodem Načeva zazpívala famózní píseň, kterou nikdo nezná. Klíčovou postavou je, ač se to nezdá, „psycholožka“, a sice pro svou přednášku o sebenalezení, sounáležitosti a radosti z toho, že nemusíme mít požitky. (Že to jiskří mezi zpěvačkou a pinglem? Co jsem si já všiml, nejvíc to zajiskří mezi psycholožkou a drsňákem.) Postavy, které za celou dobu nepromluvily: Indián, bratři sirotci, pístaři včetně šéfa, většina Kouteckého figur včetně "celníka" Rousseaua, členové kapely a krom jednoho "jééé" též Jindra Hojer s Červenáčkem. Některé postavy promlouvají buď jen v prvním, nebo jen ve druhém díle; přítomny jsou ale všechny v obou, krom obou polských pašeráků s Rousseauem a možná i některých dalších Kouteckého figur. „Progulnaja kniga? Něuvjeriťelnoje!“ „Da da, progulnaja.“

Ostravské studio tedy nebylo tak marné, jak jsem si myslel. Ono se řekne, jó Sklepáci - recesisti, infantilové. Ale kdo vám tohle dá, dámy a pánové? Vltava kongeniální (a "Nebř", ó ano Nebř!). Stajně tak kongeniální je vložený populárně naučný film o relativitě času. Po této bizarní nekonečné vsuvce nelze rozhodnout, zda nejsou právě tak autentické i ostatní proslovy v Míči, či zda naopak onen dokument nenapsali a nenatočili členové BSP sami.

Výborné velice velmi, ale předešlé Multicar mi (narozdíl od celkového hodnocení i výmluvného spacylemona) připadá lepší. Jinými slovy, kdyby mělo z obou pásem existovat jen jedno, hlasoval bych pro to starší, byť s těžkým srdcem. Vrchol Wartburgu je pro mě vlastně už v úvodu, je jím odbourávajícně přesný protestsongař Hanák, nebojící se parodovat dokonce svatého Karla Kryla.

Skvělý film dokonale zkažený tím, jak moc nám chtěl autor říct o sobě všechno, co bychom z filmu samého snad nepochopili. Ty čtyři dávám a chci to někdy vidět znovu, pod podmínkou, že z toho ten debilní voiceover někdo vymaže. A ty přiblblý kapitoly zrovna tak. Obrazově a kompozičně moc pěkné, návodné dialogy a deklamace se většinou dají akceptovat za předpokladu, že Matka = Země živitelka a hrob, Otec = tvůrčí Duch a démon. Vyhnání penězoměnců. Prezident Havel a Vincenc Venera. Hlína, tisíciletá Praha, kamenný most, skřet a skřeti. Prázdnota, protiklad, žena, milenka, syn, jeptišky a šamani. Synková Chytilová. Možná nejlepší Hanákova role, velký dík za Dvorskou.

Jedním slovem roztomilé. Že je tady všeobecně uráženo cítění milovníků kvalitní detektivky, nemůže artového diváka mého typu rozladit, i když závěr prvního případu jsem ani já nevydýchal – postup oblíbený v normalizačních kriminálkách, Majora Zemana nevyjímaje: pachatel se nakonec prozradí nebo rovnou přizná sám, vědomě a dobrovolně, když vůbec nemusí. Ale o to v tomto filmu opravdu nejde, takže za chtěnou roztomilost jedna hvězda, za všechnu nechtěnou druhá hvězda, to máme celkem tři hvězdy. Jen ten Langmiler coby kriminalista je možná nonšalantní trochu až moc. Podivně dnes už může působit vypravěčův rozvinutý alkoholismus jako nevinný předmět láskyplného škádlení mezi ním a jeho ženou – ne jednou nebo několikrát, ale po celou první povídku (ačkoli opilého ho nevidíme nikdy – co by na to asi řekl prof. Nešpor?), zvláště když je tento jeho nešvar v druhé povídce kompenzován sexy řidičským neuměním jeho ženy (co by na to asi - ale to je vlastně jedno). Ovšem vážně míněná slova (naštěstí ne z úst hlavních postav) „Poklad? Blbost. V době kosmickejch letů?“, to je něco, při čem mi i u tak roztomilého filmu trapností naskakuje husí kůže. Jsme sice v roce 1972, ale po 36 pohodových minutách takovou facku už fakt nečekám. On je celý ten dialog strašný, naštěstí to záhy spraví trialog dědků a definitivně zahojí rozhovor ústřední dvojice doma při zvonícím telefonu „Vem to.“ „Vem to.“ „Hmmm.“ „No jo.“ Celkem si tato fajn blbinka jede zcela mimo normalizační proudy a uřvanou demencí typických sedmdesátkových komedií rovněž netrpí, spíše navazuje (arci v už zúžených mantinelech) na některé podobně roztomilé, byť přece jen zajímavější detektivní komedie 60. let (jako ty s Lipským – Borůvkou). Hezky brané stísněné interiéry plné lidí ve vlaku (1. povídka) a naopak krásná krajinka (2. povídka). 3. povídka je plná krásných světských typů a lolitky Broni, kterou se na kolotoči pokusí sbalit mladý Hrušínský.

Šteindler nemohl tušit, že jeho první, několik politicky odvážných motivů obsahující a celkově v tomto ohledu drzý film je jedním z posledních předrevolučních, jakož ani tušit, že se tento film zapíše do dějin českého kina jako ten, v němž se svou poslední a první filmovou rolí setkávají tak značné a tak protilehlé veličiny, jakými jsou někdejší matador a miláček komunistické kinematografie Vala a budoucí miláček samorost Dušek (ten se sice o rok dříve mihl v Pražské pětce, kde měl ale pouhý štěk). Oba jsou zde výborní. Dušek už je ten Dušek, jak ho známe, byť si zatím vystačí s prkennou stylizací, Vala jako by se vysmíval významné části své dosavadní tvorby. Jakkoli Šteindler nemohl tušit, budiž mu připsáno ke cti, že tohoto tehdy již delší dobu v kinofilmech jen zřídka obsazovaného herce vůbec angažoval. (Vala je vlastně v celém filmu téměř jediným široké veřejnosti známějším mužským hercem a vůbec jediným, kterého bylo tehdy možno označit za hereckou hvězdu. Naopak s Duškem se sluší zmínit i Holubovou, ale ta už tehdy měla ve filmech leccos za sebou.) Sám autor hraje hlavní postavu dost neumně, což podle mě filmu neškodí. Spíše mu škodí snaha se každou chvíli a za každou cenu dobrat nějaké pointové hlášky („jsou dány dvě kružnice...“) nebo situace (únik z WC oknem), při čemž na účelové cestě ke kýženému cíli kauzalita momentálního děje a možných motivů jednání často nedává smysl. Což ale na druhou stranu málokterému divákovi vadí. Žel některé ty pointy a hlášky ani za moc nestojí, i když třeba "ja guljaju v parke" je samozřejmě kult. Lajtmotiv celého filmu, nerealisticky jednostranně kritický pohled na mládež, je sdostatek oprávněn nikoli jen nadsázkou, ale především tím, že není pohledem moralisty, nýbrž někoho, kdo se mezi ni vetřel jako špión a v této konfrontaci trpí tím, že jeho vlastní mládí je pryč, že je tudíž již outsideremem, který nemá nárok („vrať se do hrobu!“). No a také tím, že film spíše než s mládeží vede polemiku s oficiálním žargonem a bez kontaktu s realitou tradovanými „stanovisky“ tehdejší garnitury na všech úrovních, včetně masmédií (srov. také Duškovu postavu předsedy SSM). A na druhou stranu s těmi masmédii a s veřejným míněním komunikuje tím, že právě v nadsázce předvádí ty nejtypičtěji propírané hříchy mládeže, jako např. bezohlednost v dopravních prostředcích. Při scénách s davy v ulicích hlavní hrdina dvakrát prochází kolem pankáčů (jeden má na zádech bundy anarchistické Áčko a nápis „problem“) a jednou kolem metalistů, na chodbách obludného paneláku i ve výtahu jsou (nepochybně mladými chuligány vytvořené) nápisy a sprosté obrázky, značka kapely Depeche Mode (tehdy u nás mezi mládeží opravdu kultovní) a také název skupiny Erasure. Velmi hezký je první závěr filmu s manželkou na stromě, jakož i epilog s "dalším, již druhým samostatným výzkumem". Šandíkova kritika je asi na místě, na druhé straně asi i chvála Radka99, ale pochopení věci nalézám jen u Subjektiva, což pro pilné čtenáře mých komentářů už není ničím novým.

Mohlo to být silnější, nebýt neautentické mluvy a hlavně odhalování některých "dobrých důvodů" jako lživých. Navíc tajemné spiknutí proti hrdince sice dává dobrý smysl, ale posouvá to trochu jinam. Celkové povedení trochu chabé, ale herecky dobré (zejm. Batulková, Vala, Menšík, Němec, Řanda, Kříž - přičemž kvalitní herecký výkon jistých postav je pro tuto inscenaci klíčový). Tři hvězdy jsou možná moc, ale někdy možu být štědřejší.

Něco (humorného, osvětového?) o sdílených dezinformacích a dezinformovanosti by ČT měla mít ve svém povinném portfoliu. Jenže to by tam musel ještě někdo pamatovat, že tento podnik kdysi dokázal produkovat kvalitní a svébytné pořady. To by tam nesměli sedět trubci schopní tak akorát přejímat debilní otřepané formáty odjindud, jako režiséra angažovat matadora Silvestrů a Cibulek Soukupovy TV, jako se scénáristkou navážno počítat s autorkou tohohle. K tomu - jak jinak - dva profesionální moderátoři televizního nevkusu a s nimi Halina Pawlowská, schopná jen do umření recyklovat svoje veršované hlášky, přesně jak ji už před více než 20 lety (!) parodovalo Radio Limonádové Joe. S tímhle materiálem chce ČT jako dokázat co? Nalákat k obrazovkám ty masy polodementních důchodců jedoucích Novu, Primu, Barrandov? Výsledkem je, že nejen účinkující, ale i obsah se hodí leda do nějakého zbytečného bulvárního magazínu. Ostatně formát pořadu jasně napovídá, že o nějaké "fakenews" tady nikomu nešlo, že téma je jen záminkou, aby bylo zase proč nahnat do studia známé tváře a vykopávky všeho druhu, které budou za doprovodu placeného smíchu společně páchat legraci a plácat se do kolen. "Odpad" je adekvátní hodnocení. Nutno však podotknout, že se nekoná ani "gejzír trapnosti", ani nějaká protizemanovsko-protibabišovská "kampaň" (nepovažujeme-li za kampaň tvrzení "Zeman je gentleman"), jak se hystericky snaží sugerovat herečky jako p. Ovčáček nebo pp. komentátoři Parlamentních listů. "To se ví" je prostě jen dalším sebezesměšněním České televize. Hvězdičku za co vlastně? Snad za ta víčka, za to, že účinkující byli aspoň trochu vtipní a za možný skrytý osvětový záměr, který tu vysvětluje Gemini: Úroveň a kvalita pořadu je taková, aby se nejspíš líbil těm debilům, co přeposílají každou kravinu, která jim přijde.

Méně by sice v obou případech bylo více, přesto dík za jejich komentáře JitceCardové a zvláště Psici, u níž jsem přece tušil, že přidat si ji do oblbenců jednou musí vydat ovoce. Je náhoda, že z 20 komentářů na první stránce (z toho 6 lidí z mé topky) dokázaly nejnovější Jarmuschův film v různých (nebo aspoň některých) aspektech náležitě pochopit, nazřít, prožít a zhodnotit toliko dvě ze tří žen? Že pouze v nich tento film něco vyvolává a pouze ony (resp. alespoň jedna z nich) jsou schopny rozvité myšlenky o jeho stavbě? Je náhoda, že jeden z nejkvalitnějších zdejších příspěvků je od POMO, přestože se celkem neliší od ostatních jeho komentářů kuloárového znalce, které čítám, abych se měl čemu vysmát? Z ostatních takový Matty si je alespoň jaksi vědom, oč v The dead dont die jde, zatímco Radkovi 99 "ekologický podtext a pár filmových odkazů je tedy dost málo" a neuspokojený konzument Enšpígl jen ultimátně dokazuje fatální beznadějnost svého zaobírání se filmy vůbec. K vlastnímu komentáři se doufám dostanu (po opakovaném zhlédnutí) do konce tohoto měsíce. Nic objevného nečekejte, ale alespoň na vztah mezi Dead Man, Only Lovers Left Alive a tímto filmem bychom se podívat měli. (Jo a tu třetí komentující ženu upozorňuji, že jsem si Tildu po tomto filmu definitivně zařadil do topky místo Věry Křesadlové.)