Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Krátkometrážní
  • Pohádka

Recenze (1 176)

plakát

Konec starých časů (1989) 

Nevím, zda to byl Vančurův záměr, ale četba Sperových pamětí KSČ (Konec starých časů) ve mně budila chorobnou melancholickou depresi, obrácenou závrať z nízkosti, nechutenství a mdlobu. Nebylo mi z toho dobře, ačkoli Vančurovy knihy miluji. Že po tomto dojmu není v Menzelově adaptaci ani stopy, to mu nevyčítám. Horší je, že v ní nenalézám stopu čehokoli. Starší Menzelovy adaptace byly nějak působivé, tohle už má jen hezkou fasádu.

plakát

Rozmarné léto (1967) 

Jako pohyblivá zvuková ilustrace Vančurovy knížky je to převelice krásné a vkusné, ale "Něco" mi tam chybí (což je obecně můj problém s Menzelovými adaptacemi Hrabala a Vančury). Závěrečná píseň při titulcích velmi kazí dojem. Nic proti Matuškovi, ale tohle byla pěst na oko. Naopak díky za Hrušínského, Brodského, Řeháka, Myslíkovou. Pět hvězdiček, ale víc ani ťuk.

plakát

Velká sýrová loupež (1986) 

Tento film má jediný kaz a tím je příšerný hudební doprovod. Jinak jde o skvěle vydařenou pozoruhodnou kombinaci české večerníčkovské komiky (převedené na celevočerní formát) s tehdejším západoevropským stylem korektně laskavých, "realistických" (a nenápaditých) animovaných seriálů - kombinace po stránce obsahové i formální. Trio Dvořák, Sobota, Nárožný je dokonalé (přestože tady jejich hlasy téměř nepoznávám).

plakát

Rebel bez příčiny (1955) 

Společenská sonda? Varování rodičům? Kasovní trhák pro mládež? Nejspíše tak ukázka toho, co hollywoodští producenti té doby byli ochotni připustit jako "rebela". Od začátku i v dalším průběhu prvoplánově didaktický romantický příběh s trapně přeexponovaným líčením "problematiky", to vše ve skanzenu přechodné epochy 50. let v USA. Přesto jsem nakonec tomuto průměrnému filmu uvěřil. Zvláštní, jak hluboký pohled se tu podařil skrz tak plytké brýle. Snad díky přesvědčivé hře archetypů a bolavých zánětů. Navíc jako příběh jednoho dne to nebylo špatné, hlavní hrdina byl pojat skvěle a Dean je opravdu úžasný. Na rebela jsem ovšem celou dobu čekal marně, kdežto údajně chybějící příčina je podána na lopatě hned v úvodu. Obávám se, že bez předběžného naladění na to, že jde o "kultovní film", bych se poctivě nudil.

plakát

Sedmikrásky (1966) 

Chytilová pak ještě natočila několik velmi dobrých filmů, ale tak dobrý jako Sedmikrásky už nikdy. Předevčírem jsem se na ně podíval znova a byl jsem až překvapen, jak mě pořád baví. Proč musí být jakékoli "jiné" dílo škatulkováno jako "experiment"? Sebeúčelové uměleckosti sice nerozumím, ale tady zvolená hravá "artová" forma geniálně souzní se sdělením. Všechno je jen hra, hlavně že je legrace. To platí dnes mnohem víc než tehdy. O to je podivuhodnější, že Marie ještě po téměř půlstoletí provokují a štvou stejně silně jako ve své době, ačkoli tehdejší atmosféra, morálka a skrupule jsou dávno pryč. Netečných zahradníků hledících si svého je totiž dnes ještě méně než tehdy. (Podotýkám: zahradníků!) K dalšímu: Je třeba brát vážně obě části jejich úvodního mota. Nejistota, jestli vůbec "jsme", je nejen vrcholem jejich eskapád, nýbrž ji lze použít jako klíč k celému filmu, ať už pro vás "být či nebýt" znamená cokoli. Nejlepší je na těch dvou "pannách" ovšem to, že ať je chápete jako personifikaci úpadkové všežravé civilizace nad propastí nebo naopak jako negativní světice, jež jako jediné na nejrůznější podněty této civilizace odpovídají dokonale adekvátně, vždycky máte pravdu. Takže všichni vy zamilovaní pánové, vážení diváci estrádního umění, pohostinné hajzlbáby, spořádaní pracující, připravovatelé opulentních hostin etc.: vězte, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Vadí?

plakát

Šest medvědů s Cibulkou (1972) 

Cirkusová klauniáda pro děti, aplikovaná v mimocirkusovém prostředí. Klauniáda samotná je skvělá, Lipský je skvělý, ale celé je to posazené dost nahrubo, má to líný scénář. Třeba nepochopitelná výměna medvědů za čuníky nebo ani čárkou nereflektované dvojnictví Cibulky se školníkem - to jsou detaily. V celku pak je to až příliš pouze klauniáda, násilně implantovaná. Dospělé postavy a jejich dialogy (Sovák, Filipovský, Libíček, Kopecký, ale i Rosůlková) ujdou a nepadají pod dobový průměr. Když to vezmu jako komedii pro celou rodinu, je to hodně slabé. Když to vezmu jako příběh oblíbeného dětského hrdiny - totiž klauna -, je to skvělé. Kupodivu jsem se nejúpřiměji rozesmál v souvislosti s činností medvědího pohřebního bratrstva ve škole, ačkoli zrovna ti medvědi mě jinak (jako dospělého) nebrali. Dobrý komentář: Radek99.

plakát

Postel (1998) 

Zdá se mi to, nebo je autor opravdu ctitelem Juráčkových filmů? Odpověď není důležitá. Důležité je, že mezi českými filmy posledních dvaceti let (posledních čtyřiceti let!) mě tak dokonale pobavil a dostal málokterý. Prvou půlhodinu ve mně vzbuzoval dojem velmi bláznivé kubistické retro-futuro skládačky, v níž je každý nový dílek tak nečekaný a přece vždy dokonale pasující. Co jsem slyšel (a jak jsem to slyšel) poněkud kulhalo za tím, co jsem viděl (viděné vynikající, slyšené jen dobré). Tyto dojmy ustoupily do pozadí (aby opět vyvstaly v samotném závěru), jak s náhlou razancí vykrystalizovalo ústřední (vlastně jediné) téma. Dokonalost opracování kamínků mozaiky ovšem zůstala (zároveň vrostlo slyšené do viděného). Nutno říci, že své téma (zdánlivě lacině současné) pojednal film sice bláznivě a zaujatě, avšak co do obsahu poctivě, originálně a vytříbeně co do formy. Film, který musí být na indexu v každém feministickém i v každém mačovském státě. Film - odpověď na Chytilové (stejně výtečný, ale ne tak zábavný) Ovoce stromů rajských jíme. Zhmotnění hrdiny z Chile Andreje Kvašňáka je podobně úctyhodný (a uctivý) kousek jako angažování Oldřicha Nového ve Světácích. (Angažování skvělé Mrs. Langové-Williams, jakož i způsob Urnovy smrti, domovnčino "Není to od vás?", ale i postava mača z fotbalu a jeho sedmnáctileté bohyně už vůbec vypadají na záměrné příležitostné odkazy k dějinám české komedie.) Na to, abych se zabýval titulním motivem (postel), mám příliš líný mozek. Více by mě zajímalo, co se vlastně stalo s "plivátkem".

plakát

Šifra mistra Leonarda (2006) odpad!

Kdyby to řešil Indiana Jones, expert na podobné případy, asi bych nějakou tu hvězdičku upustil. Ale takhle... do koše.

plakát

Zen for Film (1964) 

Mám pochopení pro lidové pohrdání takovýmto extrémem, přesto se divím, že komentátoři mají potřebu k té hromadě odpadu přidávat i sebe a jsem pobaven jejich rozhořčením, že museli 8 minut hledět na bílý čtverec. Opravdu jste nikdy u filmu nestrávili celých 90 minut hůř? Zbytečněji? Ale ještě méně chápu jednu nebo dvě hvězdičky. Za co? Tohle je buď za pět nebo nula. U mne ani tak, ani tak, vyhýbám se podobným radovánkám. Bílé filmové plátno s černým okolím. Výtečná příležitost pro věci, na něž jsem líný, pročež, varován zdejšími komentáři, shlédl jsem jen úvod. Ten titulkový rozběh je výborný. Místo dalšího si vystačím s "klasobraním" v podobě komentářů Radka a amirgal.