Adam Bernau

Tedy ne že bych byl znalcem současné české tvorby. Ale myslím, že nešlápnu vedle, prohlásím-li tento film mezi současnými počiny za mimořádný. Divadelníci hrají sami sebe, jak hrají na zájezdě na "alternativní scénu" (ve fabrice) dramatizaci legendárního Dostojevského díla. Mezi scénami fascinujícího obrazu běsů, jehož řeč kromě nás, salónních intelektuálů, sotva dnes ještě někdo zaslechne, představují se jako prachobyčejně povrchní lidé, kteří ovšem svou hrou dávají nahlížet a také sami nahlížejí kamsi pod povrch dní, zdánlivě tak daleko, "k autorovi", ve skutečnosti tak nehezky blízko. Co jsem až dosud napsal, by byly jen tlachy. Nebýt toho, že mají nečekaně zaujatého diváka, který chce to "barzo pěnkne" divadlo vidět do konce. A ještě si trochu zatlachám: Film vytváří nepříjemně živý trojúhelník postavy - herci - divák. A ten trojúhelník tam není samo sebou, vyjevuje se mlhavě a ukáže se teprve na konci. Mimochodem: To, jak herci onoho diváka podezírají, že je "nastrčený", vynikajícím způsobem vyostřuje fakt, že "všechny ty věci" (např. osudová určení a tragédie Dostojevského postav, jakož i jejich otázky "na život a na smrt") nejsme ochotni považovat za něco reálného, za něco, co po nás sahá. Tragédii si vychutnáme v umění, sami se utíkajíce pod ochranu komedie. Tak trochu jakoby Zelenka unesl postavy nějakého Hřebejkova filmu do ruského románu. I když odhlédnu od obsahu filmu (pokud to jen jde), jeho rámec je dokonalý. Umocněn ještě tím, že "herci" jsou ti naši skuteční, oblíbení, jakobychom sledovali jejich skutečný zájezd. Pokud jde o méně podstatné věci: Velmi výborné mi připadá (aniž vím proč), že ten zájezd je do Polska. Nelíbila se mi jedna z hereček, ale to je spíš problém mého schématicky zažitého vkusu, než že by špatně hrála. Prostě mi vůbec nesedla do představy Rusky z klasického románu. Nu što. Tím lépe.

Obligátně: Nečetl jsem předlohu, takže nevím, komu náleží chvála za myšlenku a její rozvinutí. Možná je to výhoda, beru-li v potaz Isherwoodovu kritiku filmu vzhledem ke Kazantzakisově knize. Film jako takový je výborný. Jsem rád, že jsem ho poprvé viděl v době, kdy jsem ve věci víry "hledal". Později už bych ho asi nevnímal tak otevřeně, ale spíš stranicky a povýšenecky. Ani tehdy, ani dnes nevnímám film jako "provokativní" (leda provokující k myšlení) nebo dokonce "odhalující", "bořící" či usvědčující", nýbrž ho považuji za vynikající rozehrání hlubokého, lidsky a myšlenkově věrohodného alternativního pohledu na člověka, který se stal (zde vlastně nestal) Bohem. Nejde o žádné lacině senzační "co když to bylo všechno jinak". Je znát, že tvůrce (spisovatel?), si je velmi dobře vědom, o kom vypráví. I s kanonickým podáním o Ježíši a těch ostatních nakládá bravurně. Mýlí se Maralkey, když tady píše, že se pojetí tohoto filmu "vůbec neřídí podle evangelií, natož pak podle Bible". Samozřejmě, jde o "konkurenční" podání, ale způsob, jak přitom dalekosáhle respektuje kánon (byť proto, aby jeho zvěst obrátil na ruby), je obdivuhodný.

Hele, Machu, jseš praštěnej pavlačí? Kongeniální spojení Macourek - Born - Nárožný ve službách Večerníčka. Žáci 3.B rozhodně patří mezi 100 největších Čechů. Podle některých komentářů ale s "odbytou výtvarnou stránkou". Ach jo. Večerníček vždycky dbal na vkus, originalitu, osobitost. Jaký "lepší" výtvarný formát by podle vás měl dát Machovi a Šebestové?

K pláči. Na pěst. Bezmocný vztek. Večerníčkova noční můra. Jestli to viděl, musel si to házet. Sice si vůbec nedovedu představit dobrou "adaptaci" Macha a Šebestové, ale v tomto případě jde o zbytečné starosti. Srovnávat tuto trapnou tupou břečku s originálem naprosto nelze. Demence obsahová i zpracovatelská je zde do nebe volající. Porno. Lobotomie. Urážka. Loupežná vražda. Už název je zlověstný ("kouzelné sluchátko" místo utržené). Angllický titul "Max, Sally and Magic Phone" vhodně ilustruje nivelizaci charakteru původního díla (resp. jakéhokoli charakteru). Pokud jde o herce, nikdy nezapomenu na představitele Macha - ten klučina byl naprosto zoufalý, prostě jen prováděl úkony. Něco takového jsem před tím ani potom neviděl. Otřesný zážitek. (Marigold správně poukazuje na Cimrmanovo "oživlé dřevo" - bez nadsázky.) Ale nehaňme děti bez talentu. To režisér Vorlíček by se měl oběsit. A Macourek? Prznitel a vrah vlastních dětí. Nejvíc zamrzela účast Nárožného, který svým géniem kdysi dal život věčným žákům 3.B a spol. Pět hvězdiček ovšem dávám Oskarovu spásnému referátu.

Velmi nenápadný, nicméně vynikající film s vynikajícím hereckým podáním.

Vančurova Markéta mě kdysi okouzlila, ale co s jeho dílem provedl Vláčil, to nemá obdoby. Zcela na okraj: jedna z mála opravdu zajímavých příležitostí pro Vladimíra Menšíka, při nichž dokázal, že není jen bavičem. Kemr a ostatní bez komentáře.

Studna: Musela to být strašná, temná doba, ten osumašedesátý, když natolik zamávala s dosud šťastným, zdravým národem, že se z něj přes noc stal národ ustrašených lhářů, že ještě po roce se pomocníci VB bojí o život, že už v tom následujícím roce lidé mluví o loňsku výslovně jako o "osumašedesátém". Zeman poučuje místního fízla o tom, že musíme tomu strachu vzdorovat, překonat ty "nesmysly a zmatky" osumašedesátého - to je myslím vrchol celého seriálu. Tomu také odpovídá elegantní revolucionářské soudružské tykání, jímž Maštalíř Zemana okamžitě konspiračně oslovuje. Horší je to s pokusy o lidový kolorit, tady Sequens obzvlášť trapný. Logika kriminálního případu samozřejmě není tak důležitá, vždyť už ze samotné původní výpovědi mladého Brůny muselo být i zrádci Stejskalovi (natož Zemanovi) jasné, že takhle (včetně stromků) to proběhnout prostě nemohlo, kbelík nekbelík. S logikou jednání si starosti nedělali v žádném díle (co jsem od dětství znovu viděl), hraje se přece na jinou strunu. Většina dílů je sice chytlavá, ale hloupá, až to bolí, celý seriál je pak nehoráznou urážkou obětí fašistického teroru KSČ (v tomto ohledu je celý seriál opravdu pozoruhodnou učebnicí dějin boševické moci v Československu). K adekvátnímu hodnocení viz Radek99 nebo Marigold. Já dávám jednu za kultovního otce Brůnu (a za kultovní hlášku "Toho večera byl otec poněkud neklidný", která, jak správně upozorňuje Ony, neexistuje). Druhá je za Chosého Lábuse z Mimiker a jeho nedostižný Bič Boží (pozdější adaptace zde: http://www.youtube.com/watch?v=ALU1VVDPSzs, zbásnění a zhudebnění Studny např. zde: http://ulozto.cz/xTLQUiQ/new-kids-underground-studna-mp3). (nový komentář: Perotinus)!

Náročné umění pro malé děti. Přitom "řemeslně umělecky" to není příliš nadprůměrné (až na skvělé dětské herce, hlavní i vedlejší). Je to tak jiné než všechny dětské filmy. To, co dělá tento film tak podivuhodným, tak kouzelným, je nálada, v které se nese, spolu s hudbou a obrazy. A myšlenková, symbolistní i emoční náročnost, na jakou dětský divák není zvyklý a přece v dokonale "prodětském" balení. V dětství mě tato podivná ne-pohádka fascinovala, trochu jsem se v ní ztrácel. Navíc si pamatuji tu opakovanou bezútěšnost - pro mých šest let všechny ty situace vypadaly tak beznadějně, ztraceně, nedalo se tu jako jinde samozřejmě počítat s dobrým koncem. Ale celkově jsem byl - okouzlen. Teď jsem to zhlédl po mnoha a mnoha letech - a opět jsem fascinován a okouzlen. Dvě malé děti z tohoto světa, v němž jsou vražděny kočky, na cestě za živou vodou, kterážto cesta si v ničem nezadá s příběhy mytických héróů. Statečný bratříček a moudrá sestřička, pro něž je pohádka samozřejmou skutečností - a tak zachraňují svou kočku s koťaty, zlého Alberta i celý svět. (Jen musím podotknout, že černá slušela Albertovi lépe - co naplat, nejsem už dítě.) Ačkoli: zachraňují? Po pádu lahvičky s živou vodou... je závěrečná scéna skutečná? Tady je prostě i ten šťastný konec zpochybněn. Škoda, že nebylo kvalitněji řešeno herecké ztvárnění dospělých postav. Kromě démonického Alberta a krásné maminky to za mnoho nestálo. I když... možná je tady ten ochotnický statismus dospělých příhodnější než nějaké mistrovské přehrávání. Na okraj: Ve škole nevisí na zdi portrét presidenta, nýbrž Leoše Janáčka.

Moc pěkný mravoučný film o postavení se zlu v okolí i v sobě samotném. "Společenskokritický" aspekt mě tady nijak nedojímal, na to to bylo příliš primitivně schématické. Je snadné vytvořit kulisu dokonalého pokrytectví a na tomto podkladě "nemilosrdně odhalovat" pokrytectví. Možná mám taky problém s tím, že se film snaží ukázat něco, co je už dávno očividné. Ale na to, že se jedná o maistreamovou záležitost, to bylo dobré. První půlhodinu jsem stále váhal, jestli se mám vůbec dodívat. Pak už mě to chytlo, jak si hrdina získával mé sympatie. Myslím, že by film byl o třídu lepší, kdyby se ze začátku blíže zabýval Erikovou minulostí. aby bylo na čem postavit jeho přerod. Na druhé straně oceňuji působivost, herectví i dokonalou klasickointernátní kulisu.

Po základní fíkovské sérii přichází tohle psycho. Freud hadr. Surrealismus hadr. Znal jsem už v dětství, ale teprve teď v dospělosti jsem náležitě docenil tuto Večerníčkovu perlu. Domnívám se, že tvůrce vymýšlel jednotlivé díly pod drogami a výsledek je naprosto dokonalý. Třeba sen O požárnících je totální psycho. Hudební doprovod vymazlený.