Adam Bernau

Nebýt pana Božského, který zabloudil na časové ose a tak si myslí, že je Olčetrhendem o sto let dřív, než to bylo cool, mohl to být celkem dobrý film. Ale závěrečnou čtvrthodinu, kdy jednotlivé postavy tváří v tvář nutnosti volby uchvacují v přitakání osudu sebe sama, k čemuž jim arci pomáhá doprovázející hudba, mi nezkazil ani on. V samotném závěru je konfrontován s něčím, co prostě nemůže zvládnout. Takže to vlastně až tak marná postava nebyla.

Problematika zpětného průlomu, to nevymyslíš. Dr. Mirko Mirko, jeho stroj času a Helena Vondráčková, to nevymyslíš. Nemladiství intelektuálové s Lubou Skořepovou a strýčkem Jedličkou, nevymyslíš. Raný devadesátky prostě nevymyslíš.

V dětství jsme na Vídni (rozuměj v rakouské televizi) sledovali kresleného Lucky Luka a moc nás to bavilo. Německy jsme nerozuměli, ale to nám nevadilo a možná je to tak i lepší. Teď jsem nedobrovolně a vlastně omylem zhlédl jeden, žel celý, díl Hillovi předělávky (šlo o díl s nápojem lásky). Něco tak nudného a vražedného jsem neviděl už roky. Úvodní titulky byly téměř k nepřežití a předlouhý zbytek mě úplně zlikvidoval. V titulní roli Pavel Trávníček. Silvio Berlusconi uvádí.

Nejtrapnějších 15 minut, které jsem kdy u filmu strávil.

Tento národněobrozenecký kus zajišťuje F. R. Čechovi titul "žijící klasik", i kdyby se ostatním svým dílem sebevíc snažil o něj přijít.

Zneužitý název. Trapný pokus o Kladivo na čarodějnice se šmíráckým použitím rekvizit z E.A. Poa. Inkvizitor zpočátku skvěle nadčasový, vše ostatní trapně „nadčasové“, samé deklamace hollywoodského humanismu. V postavě inkvizitorově je soustředěno naprosto vše, celé ideové napětí staré i moderní Evropy. Pohádkový konec „chtěl jsi čarodějnici – zde je“ navazuje jako jediné možné řešení na úvodní bezvýchodnost totalitního patentu na pravdu. Komunisti jehovisti krtek sto let žere listí.

Ostravské studio tedy nebylo tak marné, jak jsem si myslel. Ono se řekne, jó Sklepáci - recesisti, infantilové. Ale kdo vám tohle dá, dámy a pánové? Vltava kongeniální (a "Nebř", ó ano Nebř!). Stajně tak kongeniální je vložený populárně naučný film o relativitě času. Po této bizarní nekonečné vsuvce nelze rozhodnout, zda nejsou právě tak autentické i ostatní proslovy v Míči, či zda naopak onen dokument nenapsali a nenatočili členové BSP sami.

Dalo by se rozjímat o sestupování k tomu nejohrožujícnějšímu do nejzazších uzavřených hlubin za účelem poznání, o směsi nejfajnovějšího s nejhrůznějším, o zahrávání si s tím, o opatrnosti, o ceně atd. atd. Ale to by to nesmělo být v rámci tuctové, byť slušně zahrané hollywoodské kriminálky, povrchní stejně jako zbytečná dceruška senátorčina, kriminálky, jejíž přidaná hodnota dr. Lecter je sice precizně vymazlený prototyp, ale je to vlastně lhostejná postava jen na efekt. Hopkins a Fosterová pěkní, jejich postavy si to rozdávají obstojně, ale ty jeho anagramy, ach jo. Snad jsem opravdu zaspal dobu. Příště se mainstreamovým ikonám raději vyhnu a na Příjezd vlaku vlastně taky nejsem zvědav.

Na tento mládeži nepřístupný film jsem ve čtrnácti letech proklouzl s kamarády do kina (tenkrát tam dokonce hlídkovali strážníci). Byl to mimořádný kulturní zážitek, z nějž mi utkvělo hrdinčino závěrečné poselství "Život je krátký, kunda je věčná!". Co se kvality týká, tak v rámci italské tvorby je to někde mezi Antonionim a filmy s Budem Spencrem a Terencem Hillem.

hrůzné, pravdivé