Adam Bernau

Proč měla u postele řetěz, co s nim musel dělat, zatímco druhá, čtvrtá a šestá novicka, prostě nuda nuda šeď šeď.

Vzhledem ke zklamanému očekávání něčeho zajímavějšího a k nic moc zpracování by to bylo tak na dvě hvězdy. Ale všechno to, co jsem určitě nečekal a čekat nemohl, na tři pohodlně stačí, čtvrtá se dá rozepsat slovy "Čtv inscenace". O kulturních souvislostech pojednává Marthos, stručně výstižní jsou A_FISH, NinadeL nebo Politik. Češtináře varuji před komentářem MencaCZ, všechny před úplným spoilerem jménem otik. Naopak "Obsah" je bez spoilerů.

Žádný pomeranč jsem tam neviděl. Ani jsem z toho nepochopil, co je špatného na bezohledném násilí, notabene když je zde spolu s násilím jako rovnocenná složka zla proklamován sexus. Málokdy se západní kultuře podařilo dosáhnout takového stupně upřímnosti jako v tomto filmu. Drugy i děvočky (v Anglii ?!) můžu. A perfektně stylizované „ultraviolence“ na vlastní glaza? Tento film je jedním slovem lahůdka. (Ostatně sotva bych si dovdl představit, že třeba rozhovor socpracáka s problémovým mladíkem může v nějakém filmu skýtat takový požitek z formy.) Na víc než pět hvězdiček to sice není, ale na míň taky ne. Vždycky, když mi to už začalo připadat příliš vemlouvavé, přišla nějaká ta aufhebung. Autor se naštěstí nepokouší vyjádřit názor, místo toho nechává ústředního aktéra vyprávět svůj příběh jako román, zjevující se bezprostředně jako divadlo. Podstatným pro mé hodnocení je epesně provedená modelovost a bezstarostnost (podpořená právě oním vypravováním a silnou stylizací), jakou vykresluje různé složky spletitého komplexu sankce, donucovacího monopolu, nápravy. Téma ve svém komentáři dostatečně rozvrhuje Subjektiv (s nímž tak úplně nesouhlasím, pokud jde o „řešení“), jiné důrazy na související faktory, ba podstatné složky problematiky kladou Eodeon, Psice, Aelita. Sám bych zdůraznil, že ústřední pojem viny se z celého komplexu, jak jej film podává, zcela vytrácí, spíše jde o (mechanickou!) spleť různých reciprocit. (A vlastně i způsob, jakým film všechny (čímž myslím všechny) postavy a všechny jejich příhody vtahuje do této spleti reciprocit, zaslouží superlativum.) Proti tomu spolu s Psicí upozorňuji na postavu pastora: od začátku karikaturní figura, v jehož hlásání Božího pekelného trestu směšně vrcholí mechanický koncept zištného dobra, na druhé straně je pak jedinou postavou, která mechanickou „nápravu“ zavrhuje v bytostném zájmu svobodné vůle. (Není-li mu ovšem svobodná vůle toliko nutnou podmínkou ohně pekelného pro nekajícího se viníka, což by bylo zcela v intenci díla.)

Nečekaně dobrý, ba vynikající film, mistrovsky sevřený pěknou úvodní scénou a závěrečnou vteřinou. Co se meziděje týká, ten razantně smetává ze stolu celý žánr tzv. apokalyptických či katastrofických bijáků. Ne tak, že by je "překračoval" či "přečníval". Prostě zneplatňuje žánr. (Zdravím Shadwelle.) Bezprostředně po svém uvedení byl prý v Británii zakázán. Jest se ptát, zda z důvodu nějakého plašení veřejnosti, či zda proto, jak dokumentuje organizaci naší bezmocnosti.

Tak v Entertainmentu se sice mluví, ale tentokrát to není na škodu věci. "- Karlovo namesti and Mala Stranah! (...) Would you like to go to Paris?" " - Perhaps, why not? (...) I have something to do afternoon, must go to Post office and evening also something..." Stupor. Ani se nedá říct, že by jel na nikotinu, to spíš jen proměňuje svůj dech v dým, čině ho tak viditelným. Jinak by nevěděl, jestli existuje. Není dění, okolností, situace, setkání, jež by mohly být něčím jiným než nerozlišitelným pozadím oddělené nehybnosti. Jen ten dým se hýbe. S ničím Pavlovi nelze vejít ve styk. Jen sem tam ulpí na věci, která je na tom podobně jako on sám. S kvalitou filmu je to ovšem podobné. Silně působily oddělené drobné unity (ať už šlo o dialog, náladu, scénu či obraz), kdežto s celkem filmu jsem nemohl vejít ve styk, přestože naprosto nelze říci, že by film působil rozbitě či bezkoncepčně, nebo že by mi nevyhovoval stylově (to naopak). Celek působil úsilně, chtě nechtě jsem ho musel vnímat jako vpravdě učednický počin, arci vyspělý a jasně naznačující umělecké ambice i nemalé kvality autora. Proto jen tři hvězdičky. Ale když on ten film tak, jak v celku je, po svém skončení příliš silně hlodá, nedá pokoj. Proto přece jen čtyři. Scéna s Katkou, jež by mohla naznačovat jistou jednoduchou interpretaci, naštěstí žádnou jednoduchou interpretaci nepřipouští a vlastně možnost jednoduše interpretovat spíš maří. Viděno dvakrát, stálo za to. Podobně jako u Víta Zapletala více než dosavadní vrcholné opus cením krátkometrážní němý film (Za trochu lásky..., resp. Pět měsíců...), u obou se ale těším na další velký kus. "What is behind this door? -Nothing, it´s empty room. -May I see it? -Yes, ofcourse."

První viděný Allen po dobrých 12 letech, nepočítám-li loňskou reprízu obzvláště oblíbené Lásky a smrti, která nedopadla moc dobře (z kdysi "geniálního díla" mi zůstal převážně pocit nekonečně opakovaného fousatého vtipu). Od kdysi milovaného a sjížděného, ovšem nikterak mládnoucího tvůrce jsem tedy tentokrát už příliš neočekával a to je dobře. To Rome with love (s patřičně dvojznačným názvem, takto do češtiny nepřeložitelným) je zábavička přestylizovaná a překlišovatělá sice záměrně a adekvátně, jenomže ona přestylizovanost etc., spolu i s vtipnými motivy satirickými, jejichž velkorysá rozmáchlost je ale poněkud mělká (a dosahuje sotva tam, odkud tvůrci jako třeba Buňuel teprve vycházejí), vytváří upřímně plochý naivní spektákl, který (na rozdí i od mnohých filmů, jež hodnotím hůře) nemám důvod vidět někdy znovu a pokud jde o vás ostatní, není celkem důvod, proč byste tomuto filmu měli dát přednost před některým jiným. A to ještě nemluvím o samotném Woodym: Nuže hned jeho nástup mi působil značné rozpaky. Ano, už dávno ti všichni tu multineurózu věříme a na ni přísaháme, tak už by snad bylo na čase sdělit světu i něco jiného... Ne - jakobych ho vypnul včera, cpe to do mě znovu, stále stejně, jen o další generaci starší. Do vlastního filmu ne a ne vklouznout, jakoby tam byla vložena série jeho typických skečů. Ostatně s celkovou koncepcí si zjevně příliš hlavu nelámal. Navíc, jakkoli vypadá pořád dobře, zdá se mi, že jako herec už za moc nestojí. Ale na druhé straně je fajn, že Woody Allen je pořád Woody Allen. Přece jen to nedopadlo tak špatně, jak jsem čekal, regres to byl příjemný a že bych se vůbec nebavil, to jsem se tedy zase bavil. Woody to ještě pořád umí rozehrát a jestli chci někomu věřit tento druh spektakulární nostalgie, tak jemu. Za čtyři pětky v Aeru to nebyla tak špatná investice a závěrečná scéna s kapelou ("cantááre") činila to stávající okolní pražské vedro docela dobře římsky obyvatelným.

Simpsonovi počesku, jen realističtější. Uvěřitelné, zdařilé, zbytečně dlouhé (nebo naopak příliš krátké), sterilně komické, bezduché. Vtipné detaily. Fotka na kalendáři se mezi záběry posunula. Autorka umí a baví, ale obávám se, že v sedumadvaceti už je na všechno pozdě. Celou dobu jsem si připadal jako odběratel Blesku.

Nádherně pitomé televizní osumdesátky, možná konec sedumdesátek, říkám si na začátku nad postavami, jejich dallasovskými ksichty a účesy. Později mě proto překvapovala relativní otevřenost sexuální tématiky. A on je to rok 1989, no ty vole! Ženu, kterou jsem považoval za oběť, jsem v určitém momentu identifikoval jako budoucí vražedkyni a ve stejném momentu jsem pochopil, kterého seriálu epizodu sleduji. Inu, jedna hvězdička pro poručíka Columba, jedna pro paní Columbovou. Pokračování viz zde: http://www.csfd.cz/film/32913-nebe-nad-berlinem/.

Zase jednou u maminky, "v jejíž říši televize nezhasíná". Takže jakási novější arnoldovka. Byly ty někdejší, na které jsme čuměli ve čtrnácti, taky takové sračky? Možná jsem na to jenom už moc starý. V televizi svítilo kolečko s číslovkou 12, což chápu jako horní hranici cílové věkové skupiny. Nebo je problém v tom, že takové kolovrátkové filmy, akceptovatelné jako retro, ještě někdo točí v roce 2000? Humanita v prášku, civilizační dilema v prášku, nemožné zpracování tématiky, hodný taťka versus "systém" sestávající z jednoho velkopodnikatele tak zlého, že už nikdo zlejší být nemůže, jeho firmy a ochranky. Film není jen "práškový", on je i jako tzv. oddychovka prostě blbej. Přítomné arnoldovské hlášky (napočítal jsem dvě) nelze postavě věřit ani kdby se chtělo, nemilosrdní agenti, co po taťkovi jdou, jsou asi tak tři přeexponované debilně napsané figury, 115 minut probíhá jakýsi zbytečný, hloupě natočený děj a zarputilá tzv. akce. Když si říkám, že horší už to být nemůže, pan zlý dá unést taťkovu ženu a dítě, samozřejmě ze školní besídky. Pochválit lze snad jedině to, že etická problematika budocího klonování, byť idiotsky podaná, je prostřednictvím různých postav zamyšleníhodným způsobem nasvícena z různých stran. A jeden silnější moment, to když umírající a zcela zoufalý pan Zlý 2 říká svému klonu, sebevědomému panu Zlému 3: "Jdi za ním. Oddělej ho." Ale na hvězdičku to není. Jestli tohle je obvyklý standard, pak Matrix je skutečně MIMOŘÁDNĚ dobrý film. TV Jojka, asi 5 cigaret na terase (každou čtvrthodinovou reklamní pauzu jednu, krom první).

Parádní rozjezd a kulisa, po minutě a půl tomu začíná docházet dech. Konec ujde, jen návodné jmnenování kazí dojem. Pocty jsem si nevšiml, ale s ukázkou komplexu Werich jsem zcela spokojen.