Jízdní hlídka

Ani náhodou nesdílím nadšení ostatních, toporné herecké výkony, postavičky pohybující se sem a tam, ať již koňmo nebo po svých. Bojové scény spočívající v několika zmatečných výstřelech. Vadilo mi též neustálé prznění ruštiny. Já vím, je potřeba zohlednit dobu vzniku filmu. Ale to jsem udělala a přidala hvězdičku. (04.08.2013)

Jízdní hlídka byla ve své době rozvíjením tzv. legionářské legendy, jednoho ze základních pilířů národní mytologie, na které byl postaven étos Československé republiky. Tím nejužším způsobem byla spojená s vlasteneckým cítěním a ztotožněním se s republikánskou ideou. Konec konců, snímek přišel v době, kdy se z Německa začaly ozývat agresivní hlasy a mezinárodní napětí začalo rychle stoupat. Film měl nepokrytě propagandistický rozměr a měl sloužit k posílení sebevědomí československé společnosti. Hodnotit ho dnešníma očima by pochopitelně znamenalo otlouct mu o hlavu nepokrytý patos, přehrávání, divadelní projev některých herců, chudičkou výpravu a dalo by se ještě dlouho pokračovat. Ono je vůbec znát, že československý film ve 30. letech opravdu nepatřil k nějaké filmové avantgardě a měl provinční charakter a nedokázal vytvořit opravdu investičně silné producentské zázemí. Na druhou stranu, pokud se na něj dívám jako na typický produkt doby a přimhouřím lehce oči, tak to na 3 hvězdičky stačí. Celkový dojem: 55 %. (15.03.2017)

Film o československých legionářích, kteří se v roce 1919 chtějí za každou cenu dostat ze Sibiře zpátky domů. Vydařené drama, kterému nechybí skvělé herecké výkony, zejména pánů Řepy nebo Kreuzmanna. Druhá půlka filmu se odehrává v zabarikádované dřevěné stavbě, kde se skupinka legionářů snaží bránit sovětské přesile. Málo takových filmů na toto ožehavé téma, proto přihodím hvězdičku navíc. (11.03.2017)

Cynik by řekl, že nebýt Matějkova (teatrální Zdeněk Štěpánek) prvního patetického proslovu, nemusela se z jízdní hlídky stát hlídka pěší, ale čert to vem. Legionářský "western" (včetně příjezdu kavalerie) se silným patriotickým vyzněním je napínavý, ukazuje prosté lidi, z nichž muže se zbraněmi (a vynikající vojáky) udělal tlak okolností ("Jsme tu jako zrna mezi mlýnskými kameny." ). Velitel rudých není vylíčen jako bezcharakterní darebák a rtuťovitý František "Oni by se s náma takhle nemazlili" Kreuzmann naplno využil hereckou příležitost, kterou mu scénář nabídl. Se vzpomínkou na pradědečky (Saláta a Oujezdského), kteří tam tenkrát byli, za pět. (25.02.2013)

Benešovské Československo, které si v druhé polovině třicátých let minulého století bylo dobře vědomo dosahu svých skutečných možností, sbíralo síly nejen materiální, ale i myšlenkové. Zfilmování jednoho z nejzdařilejších děl tzv. legionářské literatury, divadelní hry lékaře a přítele Haškova i bratří Čapků, generála dr. (MUDra) národního umělce Františka Langra (titulatura někdy nabízí až absurdně kouzelné zážitky), k nim nesporně patřilo a patří. Boj tzv. malých lidí, kteří stojí proti sobě na nesmyslné vartě dnes zcela zapomenuté globální sibiřské anabáze naznačuje, která z obou revolucí měla a má blíže ke skutečnosti. Důsledné sledování tohoto ideového kontextu Masarykova a Benešova odkazu spolu s řadou výborných hereckých výkonů nejlepších českých herců této i potomní doby - nejvíc na mne zapůsobila mimořádná kreace Zdeňka Štěpánka - činí z tohoto zdařilého díla trvalý monument naší národní kinematografie hraného filmu. (25.08.2007)