Madluska

Nemyslete si, že Skálu jsem tak nízko ohodnotila jen kvůli sledování Nicolase Cage (jehož hereckému výkonu zatlouká poslední hřebíček do rakve dabing Zdeňka Mahdala)! Ovlivnila mě totiž celá řada faktorů, zejména práce scénáristů, kteří se rozhodli napsat příběh plný klišé (vztah otce a dcery, staršího zpočátku záporáckého mentora a mladého neostříleného chlápka, mladý geniální vědec, dokonalý eskamotér, zlý polda a hodný polda... Dalo by se pokračovat ještě hodně dlouho!), nesmyslných explozí (vždyť já vím, je to akční film, ale musí snad dobrý film omlouvat logické chyby právě tímhle argumentem?) a "slziček dojetí" v závěru. Ehm, mně se tedy nezavděčili.

Což o to, ono se opravdu moc hezky kouká na nádherně propracované prostředí, krajinu, rekvizity, nápady... Ale pak to všechno pohřbí unifikované a (já vím, že záměrně - nebo ne?) odbyté japonské postavičky evokující pokémony. Do toho si přimíchejte jednu nesnesitelnou všetečnou babku (no jen si představte, že byste tu hlavní hrdinku Sofii skutečně potkali!), nemužný mužský ideál Howla a (pro mě) nestravitelný konec a ve výsledku vám třeba taky vyjdou jen 3*. ;-)

Když pominu celou tu obludnou hysterii, která se v USA kolem "svátku zamilovaných" vlivem reklam a obchodníků snažících se maximalizovat zisk vytvořila, zbývá mi vlastně docela příjemná skládačka příběhů plná známých tváří. Nejedná se o žádný extra skvost, ale na vypnutí a odreagování naprosto ideální. (Jo a v kontextu doby je úplně bezkonkurenční hláška Taylora Lautnera o tom, že se stydí shazovat triko na veřejnosti - po jeho výkonu v Twilight by si jeden učůrnul smíchy!)

Celé to bylo takové megalomanské, velkolepé, tvůrci nešetřili (často zcela zbytečnými a stupidními) explozemi, pánské oko mohlo spočinout na ladných křivkách zúčastněných dam, ale něco mi tento... Scházelo... Už vím! Byl to děj s nějakou pořádnou zápletkou a vysvětlením dějových zvratů! Sorry, ale řešení problému smrtelné nákazy palladiem nebo kým/čím pomocí vytvoření nového prvku, to je snad i na comics poněkud slabé stejně jako krádež superhusťáckého obleku nejlepším kámošem atd. atd. Takže závěrem říkám, že podívaná je to vcelku luxusní, ale vcelku taky dosti hloupoučká. P.S.: Fakt bych se vsadila, že ten ruský bezďák nemá s Wrestlerem vůbec nic společného!

Já vím, je to strašlivě sladké, ale právě tohle (a hrnek čokolády) člověk občas potřebuje. Snad všechny postavy (vyjma předem jasně vymezených padouchů) jsou sympaťáci každým coulem a vy se jen díváte a držíte jim i palce u nohou, aby vám to pokoukání nezkazili. Nancy Meyers si zase šplhla. A úplně nejlepší je Dustin Hoffman! :-)

Tak takhle, vážení, ne. Afektované "herectví" vyšlo z módy už před dávnými časy za devatero horami a devatero řekami (a ať mi někdo zkusí tvrdit, že "to bylo přece schválně"!). A ještě víc mě rozladilo, když většina času byla promrhána na jakési "vtípky", místo aby byly objasněny dějové kotrmelce. Ani se mi nechce věřit, že "scénář" sepsala TA Irena Dousková, která má na svědomí i Hrdého Budžese! Aspoň, že sem tam se nějaká perlička povedla - obzvlášť mě potěšilo obsazení (Tomáš Töpfer jako jeden z mála zná míru, ale ráda jsem zahlédla i Karla Heřmánka) a vynálezy (a celkové dobové zasazení). Jinak spíš k pláči, žel bohu.

Moc příjemné překvapení. P.S. I napodruhé famózní, možná ještě lepší. Všechny ty vychytávky, jak grafické (odlesky v bateriích na pánských záchodech? Mona Lisa v dětském pokojíčku?), tak obsahové (nemožný ňouma Viktor s piraňami)... Prostě lahůdka. A těším se, až se podívám zase znovu.

Kvůli Zachu Braffovi jsem se kdysi zařekla, že Scrubs si nechám s klidným svědomím ujít. (Jak já bývala zamlada hloupá! :-)) Dnes vím, že tihle doktůrci (český název by mě tehdá odradil ještě víc než paterčata Braffova, kdyby existovala!) působí silně návykově a doporučuje se dávkovat je alespoň 2x denně. (Miluju údržbáře, Teda právníka a barvité představy JD!)

Hodně nedomyšlené a ve své podstatě vlastně úchylné. (A přitom údajně taková romantika! :-))

Konec to celé zabil. Proč?? Proč zajímavý příběh ukončit právě takhle? Proč zahodit celou atmosféru? Proč zahrát na struny happyendu? Proč?? Ale jinak poměrně hezké pokoukání, zejména však poslouchání. (The Emigrants Farewell od Tonyho McManuse je čistá nádhera!)