Madluska

Příběh sarkastického "blázna", který hledá své lepší já díky setkání s obyčejnou, ale upřímnou a citlivou servírkou, dovede docela slušně pobavit. Všichni hrají jako o život: Nicholsonovi bych všechny pomatené rituály a prapodivné zásady těžkého neurotika věřila, Hunt působila jako ztělesnění mesiášského syndromu, Kinnear jako by byl prototypem citlivého gaye... Nicméně pro mě už navždy zůstane nejlepším hercem Verdell (ačkoli se nemůžu rozhodnout který, když ho hrálo 6 psů :-)). P.S.: Dík za Vana Morrisona a jeho "Days Like This".

Obdivuju lidi, kteří dovedou stručně a jasně, ale s vtipem vyjádřit svou myšlenku. A přesně to se Reitmanovi povedlo. Báječně si vystřelil z byrokratického šimla a nádherně si pohrál s osudovým výtahem. K tomu přibalil kopu hlášek (za zmínku stojí rozhodně poznámka o windowsech nebo tancování), ironie a nadhledu (Robertův útěk ze sanitky, houf masařek, rozšlápnutí rádia) a dalších svělých nápadů (např. přičítání plusových bodů). Tenhle film je prostě geniální!

Nemůžu uvěřit tomu, že: 1) jsem o tomhle skvostu do oscarů nevěděla, 2) jsem se bála nudného děje, který bude pitvat potíže jednoho koktajícího krále, 3) jsem do památného úterý 12.4.2011 neznala jméno Alexander Desplat. A - především - nemůžu uvěřit tomu, že po filmu o mluvení mi došla slova. :-) Králova řeč je prostě snímek, v němž se spojilo tolik kladů (skvěle vnitřně bojující Colin, úžasně neformální Geoffrey, nevšedně aristokratická Helena, nezapomenutelná a dokonale pasující hudba, vynikající zachycení atmosféry - pošmourné předválečně napjaté Anglie, znamenité nahořklé fórky jako třeba "Je národ připraven na 2 minuty ticha?!" zajímavé pohledy - přes rameno krále, z vršku westminsterské katedrály apod.), že prostě nemůžu jinak: dávám 5* a přidávám do seznamu oblíbených...

Celkem příjemný film o síle knihy a o nesmrtelnosti jedné autorky. Navíc s dobrou hudbou a vydařeným obsazením. Proč tedy dávám jen 3*? Za prvé proto (přiznávám se bez mučení), že mě knihy Austenové poněkud minuly, a tak jsem se u mnohých (zřejmě) odkazů příliš nechytala a tu a tam se ztrácela, za druhé proto, že závěr byl až tak neuvěřitelný a sladký, že to rozhodilo i mě, za třetí proto, že se mi nelíbí využívání/zneužívání lidí jako nástrojů (takže jsem celou dobu litovala především Grigga v zajetí jeho romantické lásky). Co naplat, snad si jednou přečtu něco od Ursuly Le Guin. :-) P.S.: I kdyby se tu objevilo milion chyb a nedostatků (a tolik jich fakt nebylo ;-)), tak je zapomenu spíš než onu památnou větu: "Nikdy nepodceňuj dobře napsaný dopis!"

Paráda! Nepřekonatelný Woody jako Defendor mi snad dlouho zůstane v paměti - ten přitroublý "superhrdina" s dobrým srdcem, nezviklatelnými zásadami, akvárkem plným vos a pořádnou zásobou skleněnek. Děkuji tvůrcům za moc milý film s příjemným obsazením, perfektními nápady (opakující se motiv vos kupříkladu), skvělou atmosférou, vydařenou hudbou a s humorem, který nesklouzává k ubohému fekálnímu dnu. To vše navíc korunuje hořkosladký konec (jak jinak taky ukončit takový filmík?). Prostě Defendor válí a já chci Defendoga! :-)

Jémine, to bylo milé "překvapení"! Tenhle film se totiž už delší dobu řadil do kategorie "chci vidět, ale bojím se", protože řeči o nevšedím pohledu na svět a osobité poetice jsem považovala za velkohubé reklamní slogany (úplně slyším to vyvolávání: "Loutkový film s minimem počítačové animace!" "Příroda na každém kroku!"). A ejhle! Strach překonán a srdéčko potěšeno. :-) Parádní loutky, dabing (vždyť figurky nemohly střídat výraz tváře, takže herci museli všechno vyjádřit hlasem!), dokonce se mi líbil i projev Svěráka nejstaršího (jelikož mi nepřipadal nudný a monotónní, spíš podle mě vyjadřoval životní moudrost i únavu). Celkově se zde divák dočkal jasných tvarů: protřelost a bezpáteřnost čišela z Macháčkova Anušky na sto honů, Kuky se všemu neznámému nádherně divil a navíc trpěl alergií na tmu a nesměl se namočit, mrazivě "pobavily" i praktiky skládkových strážců zákona (motání nepohodlných osob do izolepy, zatavení Hergota do lahve). A k tomu ta závěrečná řeč malého Ondry - ta prostě neměla chybu, to mi nikdo nevymluví! :-) Sečteno a podtrženo: Kuky, jsi fajn mazel, fandím ti, tak jim natrhni pytliky! :-)

Zombie poetika mi bohužel nic neříká. Ačkoliv mám ráda ztřeštěnosti a úlety třeba ve stylu Pythonů, tahle snůška absurdit mi nesedla. Jasně, občas jsem se zasmála (třeba když je převážena proradná krysí opice, když kněz hrdinně čelí nepříliš bystré chásce ála Pomáda, když Lionel absolvuje procházku s mrnětem v kočárku vybaveném ostnatým drátem...) a taky jsem se dočkala šťastného konce, ale bohužel jsem se nedokázala povznést nad detaily (například mi odpovězte na otázku: Jak je možné, že někdy jsou vnitřnosti a končetiny krvelačné a jindy si jen tak bezvládně leží na podlaze?) a taky si myslím, že je tenhle film dost nadhodnocen prostě jen proto, že to točil "ten Jackson". Proto osobně dávám jen 2*, i když za pár dobrých nápadů (sekačka na trávu, geniální hudba u závěrečné bitky) a za to, že ten film ze sebe nedělá něco, co není (což dokazují i jakoby ochotnické herecké výkony i očividná nízkorozpočtovost), bych dala snad i 3*. :-) P.S.: Zajímalo by mě, co by řekli psychologové na závěr filmu, kde se vyhrocuje zvrácený vztah mezi matkou a synem. :-)

Rozhodně zajímavý film. Ačkoli nepatřím k fanouškům "fejsbíčka", vydržela jsem se dívat až do konce - a to je dost co říct. :-) Snad za to mohlo zběsilé tempo (jak jen to ten Jesse dokázal všechno vychrlit?), prolínání dvou rovin (před soudními tahanicemi a po nich) nebo příjemné obsazení (viděno naštěstí v původním znění - ani nechci domýšlet, kdo by figuroval v českém dabingu!). Navíc tyhle filmy o abnormálních a výjimečných lidech mají jednu úžasnou schopnost - při jejich sledování si gratuluju: "Vidíš, nevadí, že jsi obyčejná nula!" :-)

Jako celek jsem to sice úplně neskousla (k Hrabalovým postavám si prostě nedokážu vytvořit veskrze pozitivní vztah, jeho poetika se mi mnohdy příčí, jak bych pak mohla opěvovat film? :-)), ale už jen kvůli nezapomenutelným hláškám (a že je jich tu požehnaně!) a věrně zachycenému prostředí ty 4* dám...

Film o... O čem vlastně? O lásce, o ctižádosti, o práci, potom o zrání, o hledání životní cesty, o nerozlučném "psím" přátelství, o normálních dětech (zlobících, vřeštících, ale stejně k nezaplacení), o normálním psu (zlobícím, utíkajícím, ale přesto k nezaplacení), o radostech i trablech života. Uznávám, že snímek je rozutíkaný do všech stran, ale zrovna v tomhle případě mi to nějak nevadilo, protože život sám je rozutíkaný do všech stran... Chválím ještě hudební doprovod (Oasis válí a předělávka hitu "Lithium", o kterou se postaral Bruce Lash, mě dostala do kolen! :-)) a pohřeb Marleyho. Ne že bych se vyžívala v tragických koncích nebo smutných dětských očích, ale překvapilo mě, že se vůbec takové tabu ve filmu objevilo (čekala bych spíš, že rodiče pochovají psa někde potají a hned pořídí ratolestem náhradu). Tohle byl jednoduše "rodinný film" v tom nejlepším slova smyslu.