Madluska

Mno, hezky to shrnula Galadriel, tak nevím, co bych k tomu dodávala. :-) Snad jen, že jedna hláška je vyloženě k popukání, to když Jacob s vážnou tváří prohlásí něco ve stylu: "Uznej, že já jsem teplejší!" (Hoši, tohle si vyřiďte mezi sebou, já to posoudit nedovedu...)

A pokoukáníčko pokračuje... Tentokrát je to ovšem ještě mnohem zvrácenější, protože je to táák (n)emo(rální)! Ona se ve volném čase prostě baví pokusy o sebevraždu, oni (rozuměj - všichni okolo) nemají na práci nic lepšího, než ji zachraňovat. Celý svět se točí kolem sebestředné Belly a postavičky poskakují, jak ona píská. A k tomu ty ne moc vyvedené počítačové efekty... Chápu, že na ně produkce třeba nesehnala dost peněz, ale PROČ na ně potom ve filmu kladou takový důraz? (Kolikrát se tam musí mihnout vlkodlak, běžící/skákající/bojující upír?) Tak buď něco dělám pořádně, nebo to nedělám vůbec! A že by přehlídka opálených a anaboliky nadopovaných borců byla kdovíjak sexy? Děkuji, nechci... P.S.: Kyti, zamilované příšery jsi vystihla dokonale! :-)

Tak konečně už jsem ten trhák viděla taky! V úvodu bych asi měla říct, že nevím nic o upírech, že jsem nečetla knižní předlohu, že neobdivuji vzhled Roberta Pattisona (co na něm všichni vidí?) a že nemám ráda EMO. Což není ideální kombinace pro diváka podobného dílka. Ovšem popravdě - bála jsem se, že to bude mnohem horší. Podařilo se navodit pošmournou atmosféru, zobrazit upíry (alespoň jejich část) jako celkem mírumilovné bytosti, nastínit pár vztahů (rodinných, milostných i ryze kamarádských), tak co víc si přát? Zajímavým nápadem je zbarvování očí (Kačko, děkuju za vysvětlení, trvalo by mi mnohem déle, než bych na to přišla sama.:-) ) Hlavně jsem si ale odnesla jedno pozitivní zjištění: nejsem jediná, kdo se pořád tváří tak blbě a kdo plácá v jednom kuse nesmysly. Bella a Edward v tom jedou se mnou! :-) (Tím tedy narážím na dialogy a na celé to zobrazování zamilovanosti jako stavu, ve kterém se člověk/upír musí tvářit záhadně, naštvaně, nepochopeně, protivně, znuděně...)

Všichni se v komentářích rozplývali nad výkonem úžasného a omračujícího Lea. Tahle "akce" zákonitě vyvolala "reakci". Něco ve stylu: "Tak se předveď, frajírku!" A ejhle - on se opravdu předvedl! (Nikdy bych nevěřila, že budu oceňovat DiCapria, ještě míň bych věřila tomu, že ho budu oceňovat jako mentálně postiženého...) Nechápu jak, ale dovedl předvést svou figuru naprosto geniálně, se vším tím hihňáním, podivně zkroucenýma rukama, poskakováním... Ovšem aniž by sklouzl k parodování nebo přehrávání. Ano, takhle podle mě vypadá herectví! A Johnnymu to tady fakt sekne! :-) A ještě jedna poznámka - viděla jsem tenhle film v českém znění a smekám. Především pak obdivuju výkon Jana Kalouse, všecka čest! (4* dávám subjektivně prostě proto, že jsem se prostě nedovedla přenést přes podivínství postav, tak nějak mi většina byla dost nesympatická.)

Nádherný film. Mnohem lepší než třeba Chlapec v pruhovaném pyžamu (který mi připadal silně nerealistický). Spojení dítěte a války je vždycky silné, ale tentokrát podle mě tvůrci umírněně navážili porci dojetí (takže pohled na dětské "psí" oči zde nebyl alfou a omegou) a okořenili ji neopakovatelnou atmosférou. Díky tomu se nemuseli opírat o chatrné či přímo nevkusné berličky (záběry na přímou palbu, potoky krve apod.) - nic takového tady nenajdete. Válka je v příběhu jakoby na okraji, do pozadí ji odsouvají drobné (tragi)komické příhody snílka Guida, který vymýšlí propletenou pavučinu pohádek i pro svého malého synka. U takových filmů si vždycky říkám, proč není těch silných a statečných Guidů na světě víc a proč za své klady musí platit tak vysokou cenu... Vždyť život je krásný. P.S.: Giorgio Cantarini nemá chybu!

Znáte tu prekérní situaci, když se díváte na film, v němž se tvůrci pokouší rozlousknout oříšek cestování v čase a ono jim to prostě nejde a akorát si podřezávají větev, na které sedí? Tak to asi nejste sami, protože podobný problém zřejmě řešil i Gareth Carrivick, a tak natočil tohle. Nutno říct, že dané téma (cestování v čase) je uchopeno mnohem líp než třeba v Prince of Persia. (Což ovšem není nikterak těžké, ale co už, stejně ten film nezměním... :-)) Kromě zajímavého námětu je fajn vidět Roye (promiň, Chrisi, ale ty už holt asi navždy zůstaneš Royem) v poněkud odlišné roli. I když zas tak jiná není - pořád hraje podivína pohlceného svým zvláštním světem. Pokud jste někdy přemýšleli nad tím, co všechno se může pokazit (chcete-li přihodit) při tomhle výletu nazpátek nebo kupředu, co si dovolit můžete a co naopak nesmíte, tenhle film vám asi tak úplně neodpoví, ale aspoň se u něj pobavíte a pár základních pravidel se nakonec taky dozvíte. Hlavně ale vydržte do konce. I když Galadriel prohlásila, že konec je lehce pitomý, já si myslím něco jiného. :-)

Původně jsem asi chtěla napsat něco o tom, jak byla malá Julia nesnesitelná, jak jsem chápala a litovala Bryce, jak mi přišla dražba hezounků s piknikovými košíky ponižující... Ale kašlu na to - ten film je totiž o něčem jiném, je to taková pohádka o tom, že člověk se má snažit chodit s rovnými zády a vidět celý obraz, ne jen jeho část. A hlavně - téhle pohádce nechyběl dobrý konec a úžasná atmosféra! Těžko říct, jestli se o celkově pozitivní dojem zasloužily víc retro kostýmy a kulisy, hudba nebo samotní sympatičtí herci. Ať už za to mohl kdokoliv a cokoliv, díky za ty dary! :-)

Kupodivu příjemná komedie, u které jsem se neubránila úsměvu. Název sice zavání malérem ("A jéje, zase nějaká rádoby vtipná a rádoby romantická komédie!"), ovšem mé neblahé předtuchy vzaly za své po několika minutách. Navíc mě potěšilo, že daná firma si stanovila pevné zásady a klíč, podle něhož určovala, které vztahy "rozbije" a do kterých se nepustí (co na tom, že je spiklenci jednou porušili, když všechno dobře dopadlo :-)). Případným divákům dobře radím: odpoutejte se od detailů (opravdu jsou všude - dokonce i v přístavu - kamery, na které se může napojit kdokoli a zazoomovat si cokoli??) a nechte se unášet na vlně nepředvídatelných situací a zápletek s neočekávaným rozuzlením, pak si tenhle film užijete. Také počítejte navrch s několika fajn bonusy: celým filmem se line výborná hudba, na plátně se pohybují sympatičtí francouzsky mluvící herci (jak osvěžující!) a... No uvidíte sami. Ovšem starostlivý tatík nabízející auto s klíčkem v zapalování, ten prostě nemá chybu! :-) Kdo neví, o čem je řeč, nechť obětuje 105 minut svého času a pochopí...

Tohle byl prostě takový milý a úsměvný film, s hořkým nádechem a několika nezapomenutelnými hláškami ("Chytni příležitost za ovar!" nebo "Udělám se méně přitažlivým."). Chování postav se mi zdálo po celou dobu uvěřitelné, líbil se mi civilní projev herců bez přehrávání, navíc tvůrci brnkli tak nějak příjemně na strunu romantiky (i bez fyzického kontaktu hlavních postav cítíte, jak to mezi Danem a Mary jiskří) a celé to doladili téměř k dokonalosti moc příjemným hudebním doprovodem. Proč tedy nedám 5*? Protože mě tuze zklamalo to laciné zakončení - POZOR SPOILER: všichni se usmíří a Dana povzbudí, aby poslechl hlas svého srdce a nenechal si ujít novou lásku svého života, bratr si najde Čuňku právě pro sebe a všichni budou šťastní a spokojení až do svatby (a možná i déle). Vždyť je to jako z telenovely! Chápu, romantická komedie je trochu pohádka, nebylo by vhodné končit nějakým rozkolem v rodině, ale přece jen bych ocenila špetku důvtipu, protože zbytek filmu je opravdu parádní.

Na první pokus mě tohle dílko nijak nevzalo. Při tom druhém už jsem se výtečně bavila. Britský humor obecně se nejspíš nedá nijak popsat ani vysvětlit... A u Black Books to platí na 100 %. Osobně si myslím, že Bernardovy stavy zažívá naprostá většina lidí, jen se je všichni pokoušíme maskovat. :-) P.S.: Tak trochu doufám, že v sobě objevím nějaký talent podobně lehce jako našel Manny své hudební nadání. :-)