Bebacek

Výborný dokument o genezi jedné výborné desky. Deštivý americký zapadákov, devadesátky, outsideři, zvlčilí adolescenti, deprese, Kurt a jeho zdvojený chraplák. Nostalgie, pláč na krajíčku. 🖤

Zabralo mi víc než půl roku dokoukat to postupně do konce. Byl to vlastně obdobně bolestný a na strávení viděných věcí náročný terapeutický proces, kterým si v několikaměsíčním horizontu prochází protagonistka i její kamarádka a kamarád. Nepřikrášlená výpověď jedné generace na hony vzdálené devadesátkovým dětem z Beverly Hills a ze školy zlomených srdcí, nedejbože Heleně a jejím chlapcům.

Jsem ráda, že máme všechny ty filmaře, herce, producenty, režiséry, diváky, kritiky... ženy vymřely.

Pro americké nezávisláky z teen světů mám slabost, pro ty z middle-of-nowhere obzvlášť. Éterická neuchopitelnost plná anachronismů, filmově neokoukaných tváří a atmosféry, která se do hlavy zavrtá jak červ a zůstane tam hodně dlouho.

Úzkost z prohnilosti systému, zaslepenosti zmanipulované veřejnosti a zoufalost z faktické nemožnosti něco trvale změnit k lepšímu hrstkou těch, co to myslí upřímně, akorát jim v jejich boji s větrnými mlýny neustále někdo svazuje ruce a podkopává nohy. Frustrace z toho, že jako lidská civilizace nesměřujeme k progresu, ale k degresi. V pravěku nám asi bylo líp.

"Mě se kdesi někdo ptal, proč nemáme rádi Spartu. Já řikám, ty vole ja nevim, to je geneticky dané, vole. – Mně to nedokázal vysvětlit ani můj tata. – První, co sem od taty slyšel, bylo, že Sparta, to sou kurvy, vole, pražské, ty vole.. :D A už se to veze celý život. Děcka, co ode mě první slyšely... pražský kurvy, že jo. :D" .... "Co chceš programovat, vagon s uhlem?"... "Tohle není Božkov..." – Smála jsem se, někdy mi bylo úzko, ztotožňovala jsem se, vzpomínala na někdejší hrdé, lokálně-patriotistické pořvávání na fotbale (jiný klub) a všechny ty fotbalové emoce, na garážové party s opileckým "Banik pyčo"... žila jsem to. S Tomem bych si aj teho Božkova dala, byť od střední školy ho (nechápu proč...🤔) fakt nemůžu cítit. Skvělá věc. Doufám v časosběrné pokračování!

"Nikdo nebude strkat bejby do rohu." Několikrát jsem vyprskla smíchy nad kouzelností činů a sdílenou dětskou radostí pirátských kutilů. Zdařilý portrét pozoruhodné subkultury, s dramatickým obloukem, s různými vhledy, emocemi a edukací navíc. Díky za to.

Binge-watching normálně neprovozuju, ráda si se seriálem prožiju pár týdnů/měsíců, ale Dash & Lily jsem podlehla okamžitě. On nesnáší Vánoce, ona je miluje, oba zbožňují knížky a seznamují se postaru, romanticky, bez mobilů a internetů... I cynik ve mně občas potřebuje něhu. Chvíli si teď pluju na obláčku... 😍

Výstižný a intenzivně děsivý dokument o monstrozitě Harveyho Weinsteina a celé rape culture. Čím více minut jsem viděla, tím více se mi svíralo hrdlo a chtělo se mi zvracet. Nutno vidět...

Promo poruchy příjmu potravy. Kdyby Gaspar udělal edukativní spot-léčbu šokem o závažném problému jménem anorexie, s nímž je (nejen) ve světě modelingu třeba bojovat, svět by se posral a bylo by to prospěšnější.