Bebacek

Dramatické napětí za nula bodů, rozvleklost tempa za deset.

Moc díky za velmi povedený a autentický pohled do života teenagerů (ve filmově neotřelém prostředí dorosteneckého hokejového týmu), které je v soudobé české kinematografii k velké škodě tak málo vidět (!), a také velké díky za otevření problematického tématu (nejen kyber) šikany. Kéž se tento film dostane k co nejvíce osobám z cílové skupiny (dětem, dospívajícím i rodičům). Velmi dobře napsané, uvěřitelné postavy, rozehrání dramatického konfliktu, jeho stupňování a uzavření. Diváckou pozornost si drží od začátku do konce. Obzvlášť mě bavily motivy zrcadlení – vzájemná nevraživost chlapců, kteří mají de facto stejnou "startovací pozici" (rodičovské tlaky), byť na první pohled zcela odlišnou (sociální třídy). Tomáš Mrvík je spratek par excellence, těším se na jeho další roli. Ten kluk se pro filmový objektiv narodil!

Bernadette je skvělá ve svojí celistvosti a geniální Cate Blanchett ji svým hereckým umem v každém detailu činí ohromně živou. Škoda toho tempa vyprávění, které konstantně ztrácí dech. Richard umí líp. Těším se zase na nějaký jeho další autorský počin dle původního scénáře.

Někdo má Nolana, někdo Kaufmana. Kouzlo je v interpretační bohatosti a nezkrotnosti. Slovy ženské hrdinky, maluje to, co je uvnitř jejího nitra. Osamělost, radost, ustaranost, smutek. Jen co skončí titulky, jedete to znovu. Ukončit se to dá jen asi. PS: Tento Jack si staví dům!

Taky jste celou dobu přemýšleli nad teflonovou pánví, co máte doma?

My dva s Chrisem to máme asi tak: on sedí naproti u stolu, s prskáním chrlí konspirační teorie a mává u toho rukama a já sedím za plexisklem, na kterém se zachycují kapičky jeho slin, a s tepem na úrovni spánku s otevřenýma očima mě jeho slova míjejí obloukem a já zívám a dívám se na hodinky, kdy že už bude konec tohoto randíčka, na které chodím jen ze setrvačnosti, a zabíjím čas přemýšlením, jak brutální ekostopu ten jeho cirkusový výstup zanechal. Jeho filmy – a postavy především – jsou prostě studené jak psí čumák. Emocionální zapojení nula, racionální bohužel taky. Interstellar mě sice na podruhé obměkčil, ale po zhlédnutí Tenet odkládám revizi Inception asi o dalších deset let. Dunkerk podruhé vidět netřeba a Tenet leda v příštím životě. Nebo v minulosti, která je budoucnost? 🤷‍♀️ Mindfuck, vůči kterému jsem frigidní.

"Jen mocichtivý neurotičky kastrující na Manhattanu chlapy choděj v černý. Chceš bejt stejná? – Už jako malá holka jsem to chtěla." Super "spin-off" k Feminine Mystique. Nadsazené, ale pravdivé a trefné s parádními replikami. Debata nad tím, zda je lepší Xanax, Zoloft, Prozac či Viagra je top. Bavila jsem se božsky. Nedoceněný filmový klenot.

Zhruba v půlce to ztrácí tempo, ale člověk to všem těm odvážným minoritním holkám a klukům přeje, takže přivře oči nad lehce patetickým závěrem. Byť je ta zákulisní hollywoodská zvrácenost a prohnilost někdy mírně iritující, v zásadě jde o dobrou reflexi produkčního pozadí a procesu utváření hvězd. Byť byly jednotlivé postavy celkem ploché a nesly spíše konkrétní funkci, svou pozicí v příběhu, motivacemi a cíli rozhodně stály za pozornost. Navzdory všem těm dámám v popředí jsem stejně nejvíc fandila postavě Claire Wood, blonďaté dcerunce z movité rodiny filmového mogula, která by jednoduše mohla být závistivá bitch, ale je to prostě normální hodná a přátelská holka.

I když se nepovažuju za fanynku gialla, Tmavě červená mi učarovala – velkou roli v tom hraje nezaměnitelná hudba skupiny Goblin. Jak zpívají Tata Bojs v jedné své písničce „Od té chvíle víte, že už se jí nezbavíte.“

Hloubková sonda Davida Lynche pod povrch nablýskané fasády americké (pseudo)idyly 50. let, kdy se všichni usmívali a programově se měli krásně. Demaskovaný ženský mýtus, perverznost a Dennis Hopper v životní roli. „Baby wants blue velvet.“