amim

"You just fucked with the wrong Mexican." Nevěřil jsem, že to někdy o Rodriguzovi řeknu, ale tohle už je trochu moc. Jedna až do geniální debilnosti vypiplaná scéna střídá druhou a vytváří akční kompilaci plnou hektolitry krve. Není odpočinku, není hluchého místa, není logiky. Rodriguez to dokázal, vytvořil přesně film, který chtěl. Škoda jen, že chtěl vytvořit ultra kravinu, u které bude pár vyvolených umírat smíchy.

"You have failed this city!" Zase přijde jedno velké povzdechnutí, jak mohl být Arrow super seriál a kvůli absolutním hloupostem spadá na hranici průměrnosti. Smutné je, že ve spoustě aspektech je seriál opravdu super. Přináší takovou trochu temnější atmosféru, fajn příběh, ještě fajnovější záporáky a hlavního hrdinu, který je schopen unést celý seriál na svých bedrech. Do toho opravdu parádní choreografii soubojů, před kterou by se měl stydět leckterý akční triple A titul. Prostě dobrý superhrdinský seriál, který má potenciál vydržet hodně sérií. Problém nastává až v tom, kdy se tvůrci snaží vytvořit romantickou linku, které vcelku rychle přeroste do prosté telenovely se zvraty typu Cimrmanovské "Nejsem tvůj otec, jsem tvůj syn!". Proč proboha, výsledkem je, že polovině postav bych nejradši namlátil, jaký bahno to z těch úst vypouští a proč se chovají tak nelogicky (nutno říci, že v druhé sérii už to není tak hrozný). Dál bych rád vytkl epizodičnost celé první série, kdy jsou jednotlivé díly táhnuty vlastně jen tím, jakého záporáka vymyslí tentokrát (nutno říci, že vymýšlejí záporáky celkem slušné) a neposunují dál hlavní děj. Nejsmutnější pro mě je, že seriál je naprosto nevyvážený. Jsou díly, kdy si říkám, proč že to vlastně sleduji a díly, které si dokážu náramně užít. Úseky, kdy nenápadně jásám, jak že se nám to ten děj hezky posouvá, jsou následovaný 5 minutovým monologem na téma "nemůžu s ní být", který bych nejradši přeskočil, abych se dozvěděl, jak se Oliver hezky bavil na Ostrově smrti a utrpení. Někdo by měl tvůrcům vysvětlit, že snažit se zavděčit všem cílovým skupinám není vždy ta ideální varianta a že pokud si nedají pozor, změní se Arrow do směsky Lostu, Smallville a zetkové telenovely.

"Want to know how they did it? Just say the magic word." U podobných kouzelnických filmů, kde je s divákem pohráváno a kde se s ním nehraje férová hra, záleží hlavně na tom, jestli po odhalení všemožných (v tomto případě i nemožných) zápletek divákovi zvadne úsměv na tváři a pošle všechny lidi zodpovědné za film do příslušných mezí, nebo si s úsměvem na tváři přizná, že s ním bylo sice pohráváno nefér ale zábavně. Já naštěstí spadám do druhé kategorie diváků, kteří si film dokážou užít. Herecké obsazení se vydařilo na jedničku (z Eisenberga čišela správná dávka arogance, Woodyho Harrelsona dost můžu už od Larryho Flynta a Mélanie Laurent je prostě překrásná), visuálně je to pastva pro oči ale hlavně to má tu trošku Michaela Caina, která je potřeba (jak by Nolan řekl) pro každý dobrý film. Nakonec se vlastně ani necítím tak provinile, že dávám 4*.

"Today, we are cancelling the apocalypse!"Film pro lidi, kteří vždy přemýšleli, jak by to asi vypadalo, kdyby se obrovskej transformer rozhodl rozmláti Godzille hubu tankerem. Ve 3D. Dokonce i tradičního proslovu o zániku světa a odvrácení apokalypsy se dočkáte! Taky ve 3D! Je to šíleně blbý? Samozřejmě! Ale o to tady jde.

"The cold never bothered me anyway." Proč u mě Frozen vybočuje z řady rádoby vtipných amerických animáků? No, předně si na nic nehraje. Přináší jednoduchý dětsky pohádkový příběh zabalený do krásného vizuálu (animace ledové magie naprostá paráda), sem tam nahodí nějaký ten vtípek a sem tam se rozhodne, že je čas dialogy zazpívat. Nikam se nehrne, nesnaží se diváka zahltit a nesnáší se mu za každou cenu podstrojovat co nejvíce vtipů, aby se divák 100 min popadal za břicho. Zkrátka a dobře je dětsky magicky krásný, ale přitom nespadá k dětinskosti, takže si film může užít vlastně kdokoliv. Proč tedy ne plný počet? Příběh je příliš jednoduchý. Dokonce i na pohádku.

"How you doin'?" Dal jsem si po dlouhé době rerun všech sérií a připomenul jsem si, jak je tento seriál geniální. I po tolika letech si stále uchoval první příčku v tom, jak nenuceně dokáže jednotlivé vtipy podávat. Přátelé se nesnáší přinést kvantum vtipů (nenápadně srovnávám s HIMYMem či TBBT), ale staví partičku obyčejných i když trochu ulítlých lidí do reálných situací a nechávají je reagovat humorem sobě vlastní. Divák tak má neustále pocit, že kdesi v New Yorku skutečně může existovat parta přátel, která tráví všechnu pracovní dobu v kavárně. Za celých 10 sérií si neuvědomuji jediný díl, kdy bych se cítil nepříjemně. Kdy bych měl pocit, že humor si nebezpečně pohrává s hranicí trapnosti. K tomu sem tam návštěva slavnějších kolegů a máme seriál, který přečká generace (Robin Williams ftw).

"Peter, don't make promises you can't keep." Po celou dobu sledování jsem si pohrával s myšlenkou, že když trochu přivřu oči, na 2* by to mohlo stačit. Nicméně když přišla scéna, kdy Spidemu hrdinní Američani udělají "cestu" z jeřábů, aby se na místo určení dostal vlastně stejně rychle jako policajti autem, šel jsem do kolen. Na restartu série jako takové není nic špatného, dokonce i kvituji snahu udělat sem tam něco jinak. Nicméně když to "jinak" znamená utopit diváka v klišé, je něco hodně špatně. Postavy říkají naprosto doslova, co očekáváte, hudba se neúspěšně snaží vsugerovat, že to, co vidíte, je vskutku epické, a příběh je tak průhledný jako Spideho snaha zakrýt svoji pravou totožnost. Nejsmutnější na tom je, že se tomu ani nedá smát, zbývá jen pláč. 1* za Stana Leeho a pěkně zpracovaného Lizarda.

"It's got a great defense mechanism... you don't dare kill it..." Abych pravdu řekl, čekal jsem nejspíš trochu víc. Vetřelec dokáže na rozdíl od většiny nových hororů strašit, aniž by musel ukázat zlouna v celé své kráse. Pouze dusná klaustrofobická atmosféra, kamera, která má k označení statická celkem daleko, a všudypřítomné zvuky pípání lodních systémů dokáže vytvořit pocit strachu, který Vám snad žádný jiný horor nedokáže, nebo spíše mně nedokázal, nabídnout. Na druhou stranu jsem čekal trochu víc, než postupné vyvražďování posádky. Na začátku sice nějaký malý náznak toho, že by se film mohl zabývat i nesrovnalostmi mezi posádkou, přišel, nicméně dále ve filmu nebyl rozvíjen a já se tak musel spokojit s tím, že mě opravdu víc než strašidelnej emzák nečeká. To nic nemění na tom, že mě, jak již jsem říkal, dokázal po celou dobu filmu stále kreativněji a kreativněji děsit. Zvláště pak všetečnou kočku Jonese bych nejradši zakopal někam hodně hluboko.

"By law I have to tell you, sir, I'm a Jew." Nejsilnější film od Spielberga? Beze sporu! Je těžké napsat něco, co ještě napsáno nebylo, vyhnout se haldě superlativů a napsat něco konstruktivního. A tak se o to ani nebudu pokoušet. Proč tedy píši komentář? Opravdu jsem nečekal, že mě dokáže Williams ještě něčím překvapit, nicméně opak je pravdou. Soundtrack k Schindlerovu seznamu je naprosto bezkonkurenčně ta nejhezčí skladba, kterou jsem za poslední hodně dlouhou dobu slyšel a nebál bych se ji zařadit na první příčku skladeb od Williamse. Nejsou ty housle překrásný nástroj?

"She was afraid no one would mourn her death." Největším překvapením Dého je příběh samotný. Jsem u anime zvyklý, že příběh je většinou nejsilnější stránkou, neboť se musí nějaký způsobem odlišit od ostatních anime, kterých je obrovské množství. Dé ovšem přináší celkem standardní ničím nepřekvapující příběh a lásce, který Vás ničím neohromí, ale v konečném důsledku je celkem funkční. Co je tedy na Vampire Hunterovi tak úžasné? Nejvíc mi sedlo zpracování hlavního hrdiny D, neboť tak do detailu vykresleného a nakresleného šedého hrdinu jsem dlouho neviděl. Skloubení fantasy světa a japonských technologických vychytávek pro mě bylo krásným překvapením. Je to velmi netradiční zážitek sledovat jak D využívá svůj starý dobrý meč a vedle toho se druhá skupina lovců prohání v tanku a problémy řeší starými dobrými pistolemi. Kvůli fádnímu příběhu a velmi nevýrazné hudbě nakonec skončím na 4* hvězdičkách.