hellstruck

Tak tenhle flm na mě působí asi takhle "Kašleme na logiku, vždyt je to o iluzionistech, kteří pomocí triků dokáží všechno, takže nic nemusíme vysvětlovat". A těch nelogických momentů a děr v příběhů by se ale našlo.. Mně byl ale ten pocit, že se mě film snaží oblbnout neskutečně nepříjemný. Daleko nepříjemnější byli ale Čtyři jezdci, kteří jsou tu sice prezentováni jako hlavní aktéři, ale v ději měli ve skutečnosti hodně málo prostoru. Na jednu stranu plus, vzhledem k tomu, že to byli snad ti nejnesympatičtější blbci, jaké kde kdy tvůrci vyhrabali. Na druhou stranu měli působit charismaticky a inteligentně, ale přitom z nich udělali jen otravné figurky v pozadí. Při scénách s Eisenbergem jsem si málem vyškubala vlasy. Ale dobrá, třeba to byl cílený trik :) Co nepřekousnu, tak je směšný konec, při kterém jsem netušila, zda mám filmu dát odpad anebo se řehtat do bezvědomí. Musím ale přiznat, že do té doby jsem se docela slušně bavila a zábavný Freeman s kouzelnou Mélanie to zachránili - tak akorát na tři *.

Má záliba vyhýbat se klasikám a muzikálům se na dojmu z My Fair Lady bohužel nemile podepsala. Již od začátku se tu Audrey směšně pitvoří - příšerně vypadá, otravně mluví, křičí a přehrává. Zpěv působí ve filmu nevhodně a rušivě, takže jsem už v prvních minutách přetáčela. A postupně mi tak došlo, že z nudy přetáčím celý film.. Pravděpodobně jsem ignorant, ale tenhle film na mě působil nesympaticky již před shlédnutím, kdy jsem slyšela, kolik stresu z něj Audrey měla (aby ji nakonec přezpívali příšernou ukvákanou "lavlííííí" zpěvačkou) a toho dojmu jsem se už nemohla zbavit po celou dobu. Snad někdy budu mít náladu na druhou projekci. A ta snad dopadne o něco lépe. PS: Ty kulisy byly naprosto příšerné a lacině vyhlížející..

Film, kde Kristen konečně uplatnila ten svůj tupý výraz natolik, že budí klamné zdání, jaký nepředvedla životní výkon. Mimo to je celý příběh tak zoufale nudný, až jsem měla chut si trhat vlasy (asi by to mimochodem stále dopadlo lépe, než oškubaná Kristen v půlce filmu). Stručně a jasně krásný příklad toho, že téma smrtelné nemoci samo o sobě dobrý film nedělá.

V pěti stupních nad nulou je vyloženě nutnost vydat se za teplem k moři - i když to má znamenat sednout si k prázdninovému letnímu filmu.. V první řadě musím říct, že asociální hlavní postava mi k srdci zrovna nepřirostla - klepajíc kosu jsem nedokázala pochopit, že dal před oceánem přednost vodnímu parku a tak mě vyhlídka na devadesátiminutové koukání na tobogány (místo krásných mořských scénérií a racků kolem) celkem zklamala. I tak to ale byla pohodička, která mi navodila příjemně nostalgické pocity. Herci fajn, průměr, neměli příliš šancí se předvést - ale potěšila mě přítomnost Rockwella, který celý film vyzdvihuje minimálně o jednu příčku výš. A díky němu a taky proto, že mi zima už klepe na dveře, ale já se alespon na chvilku mohla octnout v prosluněném Hamptonu - dám slabé čtyři hvězdičky. A mimochodem, jako komedie mi to tedy vůbec nepřipadalo. Spíše rodinné drama.

Jsou to spíš takové dobré tři hvězdičky, ale .. Mimoni prostě válí!

Science, bitch! Cítím se trochu jako feták, kterému první dávka příliš nechutnala, po další si řekl, že je to není tak úplně špatné a znenadání si uvědomil, že je v tom až po uši. Hlášky a celkově dějová linie ohledně Jesseho Pinkmana mi natolik utkvěla v hlavě, že to nejde jinak, seriál musí do mé topky. Hlavní postava je ovšem postupem času čím dál víc na přes držku a připadá mi, že jeho představitele zastínil výkonem právě Aaron Paul (Jesse), který narozdíl od Cranstona nepředvádí jen dvě emoce (zlomyslnost a nasranost). Že je každá jeho věta snůškou lží, by poznalo i pětileté dítě. První série mimo to (karavan) byly daleko záživnější a lepší než ty poslední. Kromě toho mám u páté série nutkání přetáčet scény s hlavním hrdinou. V jiném případě by to byl hřebíček do rakve, ale v Breaking Bad jsou natolik vymakané další postavy, že jen napjatě sleduji dál. Mimochodem - když už je BB tolik srovnáváno s (tak moc "chybujícím") Dexterem - kdyby v Dexterovi někomu uletěla půlka obličeje a dotyčný si pak ještě v klidu vyšel ze dveří a rovnal kravatu, tak tuším, že se z toho všichni zblázní a navalí tomu odpad. Tady je to naprostá pecka, přestože se to do děje absolutně nehodilo.. A měla bych ještě jednu poznámku k postavám: Nechápu hate na Skyler. Je to jediná postava, která se chová realisticky, opravdově a uvěřitelně - a přestože je kvůli tomu mnohým trnem z oku, já si ji asi při druhém sledování moc oblíbila. Anne Gunn bych se klanila mnohem hloub, než Cranstonovi. Už jsem párkrát zaslechla, že "Walt je frajer" a "Skyler hysterka, která to přehání". Tenhle názor osobně přičítám minimu empatie nebo až moc velkému pohroužení do seriálové akce a moc ráda bych takové rýpaly viděla v podobné situaci. Zjistit, že můj milovaný manžel vaří perník, poslední rok bylo každé jeho slovo lež a onen člověk neumí nic jiného než manipulovat lidmi kolem sebe (a nebojí se ani trávení dětí!) a vraždit, tak... nu ano, určitě bych mu o jeho narozeninách připravovala číslice ze slaniny a pekla mu dort. Ne, dávno bych jeho prdel vykopla a práskla ho. Samozřejmě, to by asi pro příběh nebylo úplně košér, navíc Skyler je až moc oddaná dětem a to ji naopak šlechtí. Každopádně musím ještě vyzdvihnout Saula Goodmana a Juniora, jsou to sympatáci :) Seriálu si ještě více cením po druhém shlédnutí, konečně finále zapůsobilo jak mělo! The special love I had for you, my baby blue...

Těžký film na strávení. A těžká témata, ačkoliv o některá se film jen lehce opřel (absurdita náboženství, pozastavení léčebných pokroků kvůli náboženské etice..), po konci je vám velice úzko. Život je prostě neskutečně nevyzpytatelný, zrovna tak jako tenhle film, u kterého si v půlce myslíte, že víte přesně která bije, abyste se za chvíli dozvěděli, že nevíte vůbec nic. SPOILER>> Smrt dítěte a následné odcizení KONEC SPOILERU bylo vyobrazeno tak reálně, až jsem měla slzy v očích. Ale přesto jsem neměla pocit, že se je ze mě snaží někdo vydolovat. Co mi překážalo v dokonalém zážitku byly nudné country vložky (údajně onen vyzdvihovaný "znamenitý soundtrack", pro mě utrpení) a chvílemi i zmatené skoky v čase. Kromě těchto nedostatků je to ale silný zážitek. (Mimochodem u Veerle Baetens bylo zajímavé sledovat, jak je v jednom okamžiku krásná a za chvíli zase neskutečně ošklivá, až jsem měla pocit, že její postavu hrají dvě různé herečky. )

Není to takový sajrajt jako Tvajlajt, ačkoliv je evidentní, že Mortal Instruments vznikl především díky právě úspěchu Stmívání. Zpočátku mě to hodně bavilo, zřejmě proto, že Lily Collins i Robert Sheenah jsou sympatáci jako poleno, ale postupem času se těch příšer začalo nabalovat moc a působilo to neskutečně přeplácaně. Jako seriál bych MI viděla spíše. 130 minut délka je skoro nezvladatelná, především když je na scéně Bower vypadající jako nechutně ošklivá ženská (vážně je to chlap? nechce se mi věřit..). Nehledě na tupost hlavní hrdinky (všimne si upířího kousance u svého kamaráda, ale dělá jakoby nic a jde se muchlovat s tím babochlapem?), kterou ale částečně vynahrazuje Lilyino charisma. (Mimochodem - její obočí je právě jednou z věcí, díky které vypadá zajímavě, tak se smiřte s tím, že ne každá holka musí být barbína s linkou místo obočí.) Jako další plus vidím to, že film není vyloženě romantický patos, ale snaží se upřednostnit akci a příšery. Přesto z toho vychází lehký podprůměr, tak doufám, že na druhém díle si dají více záležet.

Žít s duchy vyžaduje osamělost. Cesta za zapomněním stínů minulosti, která je na jednu stranu zajímavá a dojemná (Jakobovo dětství) a na druhou zase nezáživná a téměř ubíjející (současnost). Škoda, že se v tomhle filmu nepovedlo propojit oboje dohromady daleko líp.

Atmosféra tu nefunguje zdaleka tolik jako u The Others, v několika směrech Orfanato nepřekvapuje a poslušně naplnuje kolonku klišé, ale přesto je to koukatelný (ale ne nadprůměrný) horor.