hellstruck

Já tu bláznivou čůzu jménem Harley Quinn v kombinaci s Heathens od Twenty One Pilots a celkově nabitým soundtrackem, prostě můžu! Byl to jeden z mých nejvýraznějších kino-zážitků (pravděpodobně i proto, že jsem si pořídila tričko Harley, okoukala její nabarvené vlasy a koupila tématické tričko příteli, ha). Mělo to vtip, mělo to spád - a když už to řekne hater Marvel a superhrdinů, to už je co říct. Nicméně, co naprosto posrali - pardon, posral - je Joker. Nepotřebuji kopii nezapomenutelného Heatha Ledgera, a ruku na srdce - to ani nejde. Ale Leto byl prostě šílenej a afektovanej stejně jako jeho smích. Ve spojitosti s ním mě napadají slova jako laciná atrapa. Přestože ho mám jako herce opravdu ráda, tahle role mu prostě nesedla. Joker mi byl po celou dobu k smíchu (ale spíš takovému zoufalému smíchu). Naštěstí, přestože se vyskytuje na plakátech a v upoutávkách téměř jako hlavní hrdina, na plátně byl dohromady asi pět minut, takže to filmu odpouštím. A Will Smith v mých očích výrazně stoupl, protože hned za Harley je to nejlepší a nejzajímavější postava. (O těch dvou bych vlastně brala celý seriál.)

Příjemná podívaná, která se ke konci lehce zvrhává (ach ty nelogičnosti), ale tak už to občas u Burtona bývá. Já ty jeho podivnosti zkrátka můžu. Přesto jsem do filmu nešla s příliš velkým očekáváním, a odešla jsem mile překvapená. Ne nadšená, ale překvapená. Eva Green válí jako vždycky, vizuálně je to nádhera a atmosférou parádní.

Přítel říká, že je to seriál pro zkuřky, já zase tvrdím, že se jedná o supehrdinskou záležitost natočenou tak, aby se líbila vlhkým třináctkám. Nezlobte se na mě, koncept sám o sobě není úplně blbej - a vzhledem k tomu, že nejsem tak úplně fanda nadpřirozených schopností v kombinaci se syndromem superhrdiny, tak mi tahle ne-fantasy alternativa připadá vcelku přijatelná. Co mi už tak přijatelné nepřipadá, jsou vyloženě debilní dialogy. Zkuste se zamyslet nad největšimi scénáristickými klišé - všechna zde najdete. "Musíš mě k sobě pustit, musíš k sobě NĚKOHO pustit." "Bojuji za spravedlnost." (Vyjmenovávám ta, která mi utkvěla v paměti, ne však zdaleka ta nejhorší). Nejvíce k nim dochází při bolavých rozhovorech se sestrou nebo bývalou láskou. A bolavé jsou nejen pro aktéry, ale i pro mě jakožto diváka. Nemluvě o super drsných pohledech, které by si zkrátka mohli odpustit. Trochu mi to svou cílovou skupinou připadá jako Smallville (kde jsou také spíš jen samé hezké tvářičky a hloupý scénář), ale tam nebyl až tak epizodní děj a našli se tam zajímaví záporáci. Ale znáte to, na zhuleneckou náladu to poslouží dobře, je to asi tak jako spousta moderních knih - hloupé, ale čtivé. Tedy koukatelné. Sem tam to zachraňuje Queenův pomocník nebo ucházející zápletka. Nicméně jestli se budou tvůrci plácat dokola v tom samém, půjdu s hodnocením níž.

Další geniální britská záležitost. Osazenstvo, atmosféra, napětí - všechno se vyvedlo. Co mi trochu nedá spát, jsou logické nejasnosti v příběhu. Například - když všichni začnou umírat postupně jako prasata na porážce, tak by se (podle mě logicky) měli všichni držet pohromadě. Místo toho chodili spát každý sám a ráno se divili, že jeden z nich natáhl bačkory. Podle mě to vrahovi až moc usnadnili. Možná si i stačilo přečíst onu říkanku do konce, ne si recitovat kousek po každé vraždě. A další věc - vrah zkrátka nemohl vědět všechny podrobnosti o každém z "černoušků". I když přihlédnu k jeho zaměstnání, je to vysoce nepravděpodobné. Nehledě na to, že zkrátka nemohl jistě předvídat, jak se to mezi posledními přeživšími vyvrbí. Během sledování mě napadaly i další mezery, ale i přes svoji nedokonalost jsem vážně potěšena, že něco takového vzniklo.

All of us are surounded by ghosts. We just need to learn how to live with them. Zajímavé téma, přesto bohužel plytké zpracování. Obávám se, že podobných filmů jsou tucty a tento se mezi nimi snadno ztratí. Působí spíše jako televizní Pokání, avšak s nevýraznou hlavní hrdinkou, která nemá charisma ani co by se za nehet vešlo. Pozitivně hodnotím účast Kita Haringtona, bohužel dostal hříšně málo prostoru a půlku stopáže jsem čekala, kdy vstane z mrtvých :)) Dovedu si představit, že s lepším obsazením bych byla nadšená. Škoda.

Vítejte na dalším prosluněném městečku, další střední škole, kde jsou další populární i nepopulární teenageři, kteří mají další problémy s láskou. Jediné, čím OTH trochu vybočuje z řady je sportovní téma, přestože většinou slouží jen jako výmluva k nějakému sporu. Co mi na seriálu strašně vadí (kromě průměrnosti, která z něj přímo srší) jsou srdceryvné výlevy. Kdyby v každém díle, ale ony jsou tam každých pět minut. Dojemný rozhovor matky se synem, dojemný rozhovor matky se strýcem a tak pořád dokola. Neustálé přehrabování v minulosti, při kterém si musíte klepat na čelo, že na ní někdo tak moc lpí. Podivné a nelogické chování a vývoj postav, to je jen třešničkou na dortu. Chad Murray je i se svýma neustále zamhouřenýma očima (k mému překvapení) snesitelný, ale kdo mi absolutně leze na nervy je neustále ublížená Peyton, která nedělá nic jiného, než že v každém díle bulí. Záchytným bodem, díky kterému jsem se na to ještě nevykašlala, je Brooke. Sexy potvůrka s obrovským charisma, která to tam jako jediná dokáže okořenit a pořádně zamíchat kartami. Baví mě narozdíl od ostatních tak moc, že jsem ochotná sledovat OTH dál. Doufejme, že horší už to nebude. Edit: Škoda, že Lucas naprosto nesmyslně skončil s Peyton místo Brooke proto, že ve skutečnosti se herci zrovna rozcházeli. Ti dva k sobě patřili. A jak bylo v jednom článku: You're either on team Brooke or team Peyton. And nobody wants to be on team Peyton because their captain is a big whore.

U britských filmů a pomerančové marmelády se vysoká očekávání často nevyplácí. Bohužel, Paddington má své nejlepší momenty již v traileru, takže film absolutně ničím nepřekvapí, neohromí. Přesto jako večerní oddychovka zafunguje spolehlivě. Zamrzela přítomnost Nicole Kidman, které role absolutně nesedla, její dějová linie navíc působila dost zbytečně. Nebýt jí, jdu možná s hodnocením o trochu výš. Takhle je to bohužel docela vyplácaný potenciál.

Tomuto seriálu jsem se vyhýbala jako zombie kulce do hlavy, protože hororový žánr není zrovna mým šálkem kávy. Ale jak už to bývá, během krize z nedostatku kvalitních seriálů jsem odsunula předsudky stranou a skutečně nelituji. V TWD (k mé radosti) neběží o děsivá a nečekaná vybafnutí chodců, nýbrž o dramatickou podívanou "kdo s koho". Děj zasazený do postapokalyptického světa nabízí i palčivé otázky ohledně vlastních survival skills, nutí člověka přemýšlet o tom, jakou roli by hrál ve zničeném světě on sám. S téměř stoprocentní jistotou, že já bych byla ta sebevražedná hysterka, která ostatním kazí šanci na přežití, tedy nadšeně sleduji dál a doufám, že zombie nikdy svět neovládnou... První řada v Atlantě je hodně strhující a téměř nervy drásající. Po usazení na farmě tempo zpomalí, ale rozhodně to není tolik na škodu. Druhá řada se totiž může chlubit zase zajímavou atmosférou, jakou ostatní série postrádají. Zabývá se spíše vývojem postav, takže je v několika směrech unikátní. Vyvrcholení je dech beroucí a scéna se Sophie ve stodole patří jednoznačně k nejsilnějším. Objev věznice zase přináší do děje nové problémy, rozhodně mě bavilo sledovat čištění bloků a zabíjení chodců přes plot. Naopak Woodsbury není až tak zajímavé a Andrea se definitivně stává postavou, kterou chci vidět zemřít :) Poslední setkání Daryla a Meryla zapůsobilo. Čtvrtá řada má více epizodnější děj, jsou tam slabší momenty, které ale dokonale vyvažují neočekávané scény. Například odchod Lizzie (Just look at the flowers, Lizzie). Škoda, že pátá série je zatím nejslabší, postrádám pravou walkingdeadskou atmosféru a zajímavější zvraty. K čemu se v souvislosti se seriálem ještě musím vyjádřit, je naprosto nespravedlivý hate na Lori. Její smůla spočívá v tom, že se ihned zapsala do paměti diváků tím, že spala s nejlepším kamarádem hlavního hrdiny. A ruku na srdce, to se seriálovým ženám prostě neodpouští. Pokrytecké je, že Shanea nikdo k mému údivu neviní - přitom on nechal Ricka v nemocnici, lhal o tom Lori a všechno dělal jen proto, aby se jí dostal do kalhotek. Podle mě naprosto iritující a nesnesitelná postava, kterému ale všechny výlevy a přestupky všichni odpustí, zatímco Lori všichni absurdně nenávidí třeba jen proto, že věší prádlo. Trochu pokrytecké... But no matter what we find in D.C., I know we’ll be okay, because this is how we survive. We tell ourselves that we are the walking dead.

V prvních momentech jsem si doslova ťukala na čelo, jak taková kravina může mít slušných 67%. Drew Barrymore, Sandler a jejich schopnosti, to je kapitola sama pro sebe. Jsou to herci dvou výrazů, nepodávají příliš přesvědčivý výkon a i jako baviči jsou už spíše za zenitem. Tenhle vlak už zkrátka ujel. Po příjezdu na dovolenou se však příběh přehoupne do průměrných, ale o trochu zábavnějších vod. Co si budeme, nejzajímavější jsou zde exteriéry Afriky a občas příjemné chvíle sbližování rodin. Nicméně na to, že je film označený žánrem "komedie", zasměje se divák tak dvakrát, třikrát. Pokud se tedy nejedná o diváka, kterému k záchvatu smíchu stačí zpívající digitální opice anebo opakované údery do hlavy. Trapný humor to prostě neskutečně kazil. Pak je tu skutečnost, že děj naplní veškerá žánrová klišé a já nemohu dát více, než dvě hvězdičky.

Roky, milenci a sklenky vína - tři věci, které by se nikdy neměly počítat. Po dlouhé době romantická záležitost, která splnila má vysoká očekávání. O Blake Lively značně pochybuji, vždycky jsem byla toho názoru, že je to herečka dvou výrazů, která umí maximálně svůdně zavlnit boky. Na jejím místě si v tomto počinu umím představit milion lepších hereček, ale musím říct, že k mému překvapení to sehrála dobře. Ne znamenitě, ne nadprůměrně, ale dobře. Její postava byla pohotová a opravdu působila jako stará nesmrtelná duše. Vyzdvihnout každopádně musím především dojemný příběh a Daaria... tedy, Huismana. Tomu bych klidně věnovala celou svou (ne)smrtelnou existenci. Žádná hluchá místa, únosná dávka klišé a velice příjemný děj. Kromě toho se mi líbilo pár originálních randících nápadů ("vezmu tě na místo, na kterém jsi ještě nebyla" a darování "květin" - tedy tří knih, které mají v názvu květiny). Tak to má vypadat!