ChandlerBing

O chlup lepší než předchůdce That's it, that's all! Především v tom, že Rice a jeho parta tu nevystupujou jen jako nesmrtelní jezdci na prknech, kteří by sjeli Everest ráno k snídani, ale zaměřují se tu i na možné riziko, nebezpečí, rozebírají situace a podobně, to působí mnohem reálněji a lidštěji - příjemněji. Jezdců tu nevystupuje tolik jako v "prvním díle" a tak film celkově působí víc komorně, je obohacen větším počtem promluv a ukáže nám i jak se štáb baví, když zrovna nenatáčí. Takže to jen tak pro porovnání, jinak se jedná o dost podobné snímky. Dokumentární kvalita má dobrou úroveň, záběry jsou úchvatné (a teď myslím i scény, kde jsou jen scenérie nebo různá zvířata v horách, je to takové poetičtější), hudba opět vybraná perfektně na míru. Co je ale na Art of Flight opravdu výjimečný z filmařskýho hlediska je kamera a střih (myslim, že pánové, kteří jsou podepsáni na těchto pozicích předvedli snad i obdivuhodnější výkon než naši snowboardoví bohové). Myslím, že je ideální disciplína na prokázání dobrého střihače se prokousat tunami sportovního materiálu a dát ho záživné podoby, která nepůsobí zmateně (jako se to třeba nepovedlo v český tragédii Snowporning). A kamerová technika, která tu byla použitá, no klobouk dolů, myslim, že v 3D to musí být zážitek. Takže závěr, dovedu si představit, že Art of Flight by svým dokonalým vizuálním provedením a komornějším pojetím mohl oslovit i lidi bez zájmu o snowboarding.

Jednička přišla s originálním nápadem a naprosto úchylným vyšinutým doktorem. A přesto, že se jednalo o podprůměrný horor, tyto dva faktory film vytáhli hodně nahoru. Ale dvojka. Ale ta dvojka. Líbil se mi nápad, že z jedničky zde udělali film, kterým se nechal uchvátit zabiják z dvojky a svou posedlost filmem se snažil zrealizovat za každou cenu (má pečlivě vyrobená skripta o prvním díle:) a také že on, jakožto nedoktor provedl proces amatérsky (i když použití sešívačky bylo fakt přehnaný). Už sem se začínal bát, že by hlídač z parkoviště provedl profesionální operaci. Další dobrá vlastnost tohoto pokračování je hlavní hrdina, toho bych opravdu nechtěl potkat v noci na ulici. Magor jak má být, kdy jen jeho vzhled působí sadisticky, nelítostně a hlavně "duševně chorobně". A tím končí všechno dobré na druhé Lidské stonožce. Přesně jak řekl režisér Tom Six, jednička byla 100% medically accurate a dvojka 100% medically inaccurate, a to bylo přesně to co mi vadilo. Snímek je totiž 100% realistically unrealistic, a to každým coulem. Nebál sem se, pár scén mě znechutilo a pointa žádná. That's it, that's all. Nebo jsem jí nenašel? Kromě posedlosti člověka hororem snad nic (ale to už jsme viděli u Vřískoťáka). Jsem vážně moc zvědav na Final sequence. Jestli to nebudou jen vyhozené peníze. Lidská stonožka totiž prvním dílem vyčerpala naprosto vše, co může nabídnout.

Hořká komediální legenda. Film, který se natočí v českých luhách a hájích maximálně jednou za desetiletí. Není snad člověk, který by nedokázal citovat alespoň jednu hlášku z filmu. Neznám další českou komedii (alespoň ne natočenou po roce 1990), ve které by byla tak obří koncentrace nezapomenutelných a notoricky známých komických situací a hlášek. Slza však ukápne nejen smíchem ale i smutkem. Spojení Šabach + Jarchovský se vyznamenalo, a osvědčilo se i později u Občanského průkazu.

Celkem povedená černá komedie s originálním námětem (je poptávka po mrtvolách, no tak začneme zabíjet). Ale v tvorbě Simona Pegga najdeme mnohem lepší kousky.

Čiré umění plné emocí a ukázka toho, jak jsou proměnlivé. Nádherná pohádka pro dospělé. Co věta, to hluboká myšlenka. Jack Sparrow se může zahrabat, tohle je nejlepší role Johnnyho Deppa.

Zvrhlost a brutalita je jediné co tento film nabízí. Tato odvaha (která zřejmě jen tak nemá obdoby) zaslouží 5 hvězd. Avšak nějaké přínosné sdělení filmu či poutavý děj, který zde absolutně chybí zaslouží označit za odpad! 2 hodiny znechucování, které začne prostě časem nudit. Nic víc v tom nevidim.

Dvě příběhové lajny, z nichž ani jedna se nepovedla podle mých představ. Fantasy příběh byl strašlivě nepromyšlený, úkoly, které měla malá Ofélie plnit bych čekal mnohem zajímavější, obtížnější a strašidelnější. Mohla se potkat s různými bytostmi, různých podob a charkterů, navštívit všelijáká kouzelná místa, která jsme viděli třeba v Dr. Parnassovi nebo Alence. A místo toho jen jeden Faun, pak podivná bytost s očima na rukou, která se pohybuje rychlostí 1m za hodinu a zdá se naprosto neškodná a obří ropucha, která jen vyplazuje jazyk. Tohle mě opravdu zamrzelo. Druhá válečná lajna zas působila šíleně černobíle, všechno se upíralo jen k nenávisti vůči kapitánovi Vidalovi, který od první scény je přesně takový jaký čekáme, čili učebnicový hajzl, nic víc. A lítost nad trpící těhotnou matkou jeho syna, doktora a jeho služky, kteří se snaží dostat pryč. Není to trochu plytké? Je pravda, že určitou kouzelnou atmosféru film navodí a taky se mi líbí závěr, kdy Ofélie zemře a dostane se do svého "kouzelného světa" k rodičům. Finální verdikt zní, že bych čekal větší promyšlenost na obou stranách příběhu a větší pestrost fantasy světa.

Nebýt faktu, že Misfits bere sám sebe tak trochu s nadsázkou, nejspíš by na mě působil jako tuctová sci-fi slátanina o přestárlých puberťácích. Ale díky jemnému humoru a dělání si legrace ze sebe sama je to pro mě velmi příjemná a hlavně netradiční podíváná. Svého druhu je to velice ojedinělý seriál. A dokážu mu odpustit i některé momenty přitažené za vlasy. Má zaděláno na to, stát se žánrovým kultem. Doufám, že si úroveň udrží.

Přesto, že je druhá Kocovina jako přes kopírák jedničky, myslím, že negativní kometáře si nezaslouží. Co se mi nelíbí a co už je určitě zde vytýkáno je fakt, že na filmu je vidět, že je točen na jistotu. Je postaven na osvědčených pilířích, které zajistila jednička. Nicméně já i dvojku považuji za výbornou komedii a partu těchhle tří chlapíku jsem si natolik oblíbil, že se mi jejich nový/starý příběh líbil skoro stejně. Jestli však tato série bude mít třetí pokračování, mělo by se už začít stavět na nových základech.

Míchanice komedie a thrileru podávaná "na střídačku" skoro hodinu a půl. Jakoby autor byl schyzofrenní a nevěděl, co chce vlastně natočit. Nejlepší herecké výkony tu paradoxně podávájí čtrnáctiletí neherci, kteří vlastně hrají sami sebe a dá se jim to uvěřit. Jako jediná zajímavost na celém snímku mi přišel fakt, že příběh vychází ze skutečných událostí.