ChandlerBing

Tahle Malá Velká Česká republika tvrdě doplatila na to, že zhruba první tři díly byly dost nepovedený a trapností oplývající. Což určitě nemálo diváků odradilo od dalších dílů a rovnou sem šli šoupnout odpad nebo jednu hvězdičku. Je to škoda. Díl od dílu se Pečený sněhulák zlepšuje a skeče mají čím dál lepší nápady a jsou dotaženější. Jakoby si to snad tvůrci sami uvědomili a začali se víc snažit. Inspirace (nebo snad vykrádačka?) Little Britain mi tady vůbec nevadí. Je zajímavý vidět tenhle styl skečů převedenej do českýho prostředí (i když některý vyloženě vykradený scénky, viz výmlouvající se politik v pořadu Kápni Božskou, už si pánové mohli odpustit). Každopádně mi připadá, že by zdejší uživatelé měli být v hodnocení shovívavější, neboť tenhle formát má u nás premiéru a myslim, že se jakž takž daří a spíš půjde nahoru. Ona prostě ta čeština je blbej jazyk na tenhle typ humoru. Když si některý skeče představim v provedení Pythoňáků nebo jen prostě s anglickými herci, jinak naprosto stejně napsaný, bylo by to vtipnější. A ještě závěrem: Ten co vymyslel podtitul "pořad, který má koule" je fakt debil.

Obrovský zklámání. Irving Zisman byl v Jackass filmech sprostej a zvrhlej děda. Kam se poděl? Tady z něj zbyl jen milující dědeček, co občas zakleje. Takhle to být prostě nemělo, to není jeho styl. Tenhle film promrhal potenciál, kterej měl. Nepřinesl žádný vyloženě pobuřující nebo snad jen vtipný situace co mají grády, na který jsem se těšil po předchozí zkušenosti z Jackass. Spíš to celý působilo jen jako skeče ze skrytý kamery z pořadu Ptákoviny. Čekal jsem něco ve stylu Borata nebo Bruna s pořádnou dávkou vtipu, originálních nápadů a kontroverze. Překvapilo mě, že zrovna Johnny Knoxville byl oproti Sacchu Baronu Cohenovi takhle suchej. Jako Jackass fanoušek jsem zklamanej.

Zajímavej nápad a i melancholická atmosféra byla místy opravdu působivá. Nicméně co dokáže s propracovanou vizuální stránkou filmu udělat špatnej scénář plnej klišovitých láskovitých frází a obratů, který, kdyby normální člověk vypustil z úst, tak je fakt podivín, z toho je mi trochu zle. Je to škoda, protože to mohl být opravdu pěknej film pod taktovkou jinýho režiséra a zřejmě i s jiným obsazením.

Joey je komediálně na naprosto stejné úrovni jako Přátelé. Problém je v tom, že všichni, kteří sledují Joeyho, sledovali předtím Přátele a tak jim tady prostě chybí Chandler, Monica a spol. A tudíž se u Joyeho nikdy tolik nenasmějeme, protože celý seriál doplácí na to, že to je vlastně jen nostalgická vzpomínka pro příznivce Přátel. A proto také skončil ve druhé sérii. Nicméně sitcom je to výbornej a Joey Tribbiani není zdaleka jediná postava, která pobaví. Joey zde naopak baví jenom tím, čím už nás bavil 10 let.

Neotřelá prasárna plná záchodovýho a sexistickýho humoru a přitom tak inteligentní ve svý absurditě. Na takovej seriál jsem čekal hodně dlouho! Dal bych pět hvězdiček ale nemůžu kvůli pár slabším dílům, jaká škoda.

Máme tady hodnotit filmovou a dokumentární kvalitu a ne úspěchy našich hokejistů, které samozřejmě byly na 5 a půl hvězdičky. Takže když se odpoutám od hokejového nadšenectví, české hrdosti a dojetí, které mě samozřejmě jímá při pohledu na porážku Rusů, tak ten dokument je naprosto průměrnej a mohl být natočenej mnohem líp a to mě trochu mrzí.

Musím říct, že vidět Lábuse dělat takovýhle "úchylačinky" působí vážně bizarně, neřekl bych do něj, že přijme takovou roli, ale je to milé překvapení:) U takové Báry Hrzánové to už překvapení není:) Teď vážně. Spiklenci slasti jsou podle mě vůbec nejodvážnější Švankmajerův film, s největším přesahem za průměrnou diváckou snesitelnost a chápavost. Surově nám tu ukazuje rysy lidské sexuality a pokušení, které jsou naprosto běžné mezi námi všemi, ačkoliv si to mnozí vůbec nepřipouští (nebo alespoň nechtějí připustit). Jedná se o velmi kontroverzní a tématicky nadčasový film, který by vůbec nebyl špatný jako povinná nauka pro některé méně uvědomělé jedince. Jeden z těch snímků, který rozděluje lidi na dvě skupiny. Velký zážitek. A vlastně je to celé ohromně zábavné:)

Dobrý thriller, který se od začátku velmi nadějně rozjíždí (i přes pár hororových klišé, které si mohl odpustit). Ale zhruba v polovině filmu mi začalo připadat, že se děj začíná zamotávat sám do sebe a tvůrci jakoby nevěděli, jak to má vlastně všechno dopadnout. Závěr byl pro mě velkým zklamáním, u takhle ambiciózního thrilleru bych nečekal až tak moc přímočarý sci-fi konec ale spíš něco tajemnějšího, co by pointu úplně nevypovědělo a dávalo by prostor k zamyšlení. Možná kdyby se to celé utlo tak nějak bez konce, byl bych spokojenější. Pointa působí vyloženě béčkově a tak se pro mě Proroctví stává průměrem. Nicméně v tomhle případě mě to opravdu mrzí. Pro milovníky sci-fi bude ale závěr nejspíš velká satisfakce.

Jeden z těch lepšísh filmů o cestování časem. Sice se zdá, že do sebe všechno perfektně zapadá ale tak mě napadá, jak mohl tenhle příběh vastně začít? Tím, že hrdina Hector 1 vleze do časového stroje a tam vleze díky tomu, že je do lesa vylákán už Hectorem 2. Tudíž vlastně není možné, aby se to stalo, protože Hector 2, který do lesa vylákal Hectora 1 by nemohl existovat, kdyby Hector 1 nepoužil časový stroj a ten by nepoužil, kdyby v lese neviděl Hectora 2. Nemám pravdu? To jen takové moje zpochybnění děje:) Ale možná se mýlím, takže se mi to někdo případně může pokusit vyvrátit, jestli pro tu pochybnost má vysvětlení:) Každopádně moc zajímavej film o časovým paradoxu a dá se v něm i dobře orientovat oproti jiným filmům s touhle tématikou.

Poté, co jsem viděl na internetu rozhovor se Zdeňkem Kubíkem (skutečný czech made man), musím ocenit Jana Budaře, který téměř dokonale napodobil Kubíkovo grimasy, styl mluvy a celkové vzezření, dokázal zahrát přesně toho drzýho floutka jakej je ve skutečnosti:) Přestože mě Budařovo mluva celej film sr**a, tak nakonec to musím ocenit jako vůbec jeden z nejlepších prvků filmu. Příběh je naprosto neuvěřitelnej, a i za předpokladu, že by skutečnej byl jen poloviční pravda toho, co je ve filmu, tak by pořád byl stejně neuvěřitelnej (slovo "neuvěřitelnej" teď myslím v nejlepším slova smyslu). Bohužel je škoda, že takovej příběh mohl bejt natočenej mnohem líp, možná je to vina Řehořka, těžko říct, ale působilo to na mě zmateně a chvílema jsem se tam ztrácel (možná jsem jen nepozorný divák). Příběh Zdeňka Kubíka je za 5 jednoznačných hvězd, leč bohužel (tedy bohudík) ho nevymysleli filmaři. Zpracování filmu je tak za 1, tak co ňákejch 2 a půl? Asi mi na tom snímku nejvíc vadil jakejsi pokus o "američnost / světovost".