LINKIN

Jarmila je kočka.

tron: Ten vtip je vykradenej z Pulp fiction, kde imho alespoň dával smysl.

Objektivně je Wilderova verze asi o něco málo lepší než originál, ale natočit TAK stejný film, ještě když máte E/eso v rukávu? Billy, ty vopičáku, proč?

V tejto polohe sa mi Patyzón páči oveľa viac ako v tej Súmrakovej. Jeho zarastený rebel bez príčiny s cigaretou v hube je zaujímavým prísľubom do budúcnosti v jeho hereckej kariére. Nevim proč píšu slovensky, jsem dost ožralej.

Vždycky jsem sníval o vlivných lidech, o diktátorech a tak, o lidech, kteří jsou známí i dlouho po své smrti, třeba jako Ježíš. Bodybuilding je podle něho nejlepší sport na světě, osobně hlasuju pro fotbal a nemyslim si, že by si Messi musel vymýšlet historky o tom, jak kvůli tréningu nepřišel ani na otcův pohřeb, ale kulturistika potřebovala zviditelnit, stejně tak Arnold, protože dneska je zatraceně těžký stát se diktátorem, možná ještě těžší než mesiášem. Zaplať pánbůh za americkou ústavu, díky níž se nedočkáme Herr Schwarzeneggera u kormidla, ona i ta Kalifornie potřebovala oddlužit že jo. Jinak informační hodnota dokumentu se rovná zhruba Arnoldovu intelektu, o kulturistice se mnoho nedovíme, o Arnoldovi jakbysmet. Celým dokumentem se akorát táhnou velkohubý zenový kecy (zdravim Gimpa) a když se po stopadesáté opět objevil detail na ta naolejovaná monstra s výrazem, který mívám občas v sobotu ráno na záchodě, moje rádoby intelektuálně vyprofilované ego málem puklo studem. Kde sou ty časy, kdy si naši tatínci poměřovali přirození?

Noční poluce všech emo a gothic fandů dostávají reálné kontury u tohohle (možná dodnes nepřekonaného) strýčka všech komiksových adaptací. V podstatě se vůbec nedivím, že se Vrána stala kultem. I mě dostala svoji ryze komiksovou atmosférou a místy až noirovou stylizací, protože jestli je na něco Proyas machr, je to hra se světlem a stínem. Hlavní hrdina mi až nechutně připomínal Ledgerova Jokera, jak vizáží, tak charakterem postavy a především osudem jejich představitelů, věčná škoda zmařených talentů. Ale jak by řekl Kefír "Je to tak jak to je, nazdár".

Můj osmý a nejspíš poslední Kurosawa. Už na něj seru, protože mě zase nedokázal posadit na prdel. Mifune tady hraje (a je opět jedinej kterej "hraje") největšího geroje, kterej oplývá citem pro strategii boje alá Napoleon a protivníky vyřizuje rychleji než Chuck Norris, to všechno bez zjevné příčiny a motivace. Strategická akce bez myšlenky. V podstatě Black Hawk Down, jen místo kulometů jsou tady samurajské meče. Možná někdy, uvidíme, ale prozatím zavírám za Kurosawou dveře.

Kdysi jsem na to koukal s bejvalkou, ale většinu filmu jsme prosouložili. Když na to koukám po třech letech znova, zjišťuju, že si nepamatuju vůbec nic, což může být za a) tím, že na mě leze starej němec a bude to s pamětí čím dál horší nebo za b) že jsem byl do toho sexu opravdu zažranej (případně kombinace obojího). Nakonec z toho vylezla nezávadná letní taškařice, kde písničky jsou super a všechno ostatní stojí za hovno. A ten konec je táák strašně Holý úd.

Jedl jsem u toho párky. Byly dobré, ačkoliv u toho druhého jsem měl podezření, že dost trpěl. Mám tady ještě dva. Dám si je asi k večeři. A stejně se nic nezmění...

Syrová, upřímná a objektivní sonda do života komunistické mládeže natočená nemainstreamovou a nekomereční formou bez větších aspirací na široký divácký úspěch a prakticky jediný český neorealistický film. To co se nepovedlo Trojanovi o tři roky později v Občanském průkazu se povedlo zde. Nikolaev věděl jak na to.