betyn

První polovina filmu je velmi dobrá. Sněhová vánice, pusté okolí a jediné útočiště kolem pomíjivého ohně předznamenává solidní zábavu. Když jde ale do tuhého, ustoupí se atmosférickému hororu a přejde se do bláznivé komedie s příšerkami a hulákáním. Kdyby aspoň vyvražďování za něco stálo. Bohužel je patrná snaha tvůrců snížit rating na minimum, takže jednotlivé smrti jsou ufiknuté – dokonce tak šikovně, že celým filmem projdeme bez prolití kapky krve. Navíc tempo vyvražďování je vražedně rychlé a až úplně na závěr, což zavání nedonošeností.

Dospělým většinou nic neříkající a dětem? Dětem se to líbit bude. Je tu fešná, mladá emo holka, stylová párty s rapujícím taťkou a cool příšerky. Co víc si přát? Prostě YOLO.

Ani po tolika letech film neztrácí na své údernosti. Dechberoucí ódy Satanovi, efektní a promyšlené rádoby náhodné smrti, symboličnost, se kterou se setkáváme dennodenně (např. smrt Ivana Jonáka po 666 dnech po propuštění z vězení), a děsivá historie natáčení filmu podněcují ke strachu.

Definitivní tečka pro změnu názoru na Fidela Castra. Po přečtení jedné z jeho knih Dějiny mi dají za pravdu a zhlédnutí dvou dalších dokumentů se cítím přijatelně informovaný k tomu, abych Castra pokládal spíše za hrdinu než spíše za diktátora. Hlavním důvodem k projekci tohoto dokumentu je pak fakt, že je německý. Všechno ostatní už se od toho odvíjí - přímočarost, objektivnost, rozsáhlost.

Zběsilý a místy chaotický. Na druhou stranu to přesně vystihuje hlavní postavu Jakuba Vránu, který si jde zběsile za svým bez ohledu na rizika a který se chová strašně chaoticky a někdy až hloupě. Vše je navíc podtrženo způsobem vypravování i hospodskou mluvou vypravěče, která naznačuje, že hrdina je vlastně primitiv. Velmi suverénní a sebevědomý primitiv. Přesně jako celý Czech Made Man, který nakráčel do českých stereotypních filmových vod a rozhýřil je po svém - dávkou kokainu, náloží děvek a balíkem peněz. Možná, že právě v té primitivnosti filmu je tímto způsobem ukryta jeho genialita. Možná to je prostě celé zesměšnění čecháčství, vole. Dokazuje to konec, který vyznívá v neprospěch Vrány a pěnez, a shazuje předešlá tvrzení o tom, že když máš peníze, můžeš si koupit cokoli. Heh, anebo ne.

Vzhledem k mému nízkému očekávání nakonec nemůžu říct, že jsem se nebavil. Pokojná atmosféra a panenská příroda zapůsobily skvěle. Do toho sekunduje obstojný příběh, který ale nejde do hloubky a s celým poselstvím seznamuje velmi zběžně. Ale přes tento handicap jsem se snadno přenesl, protože mě mnohem víc otravoval nepříjemný televizní look a hrozná režie. Vezmu-li v potaz rozpočet filmu, nechápu, kde ty peníze jsou?! Závěrem snad jen, že tři hvězdičky jsou pod vlivem serotoninu, kterým mě film nakazil. A to je hlavní.

Zdrcující a až děsivě reálný, avšak ne zbytečně brutální a odpuzující. Nemusí být. K navození atmosféry využívá totiž dokonalou hudbu, skvělý mix charakterů postav, vyváženou akci a preciznost.

Jaký komiks, takový film. Mrzelo mě, že po Návratu Temného rytíře přišel Miller s Rokem jedna, kterým udělal krok zpět. A animovaná adaptace tento pocit nevylepšila. Filmu nemůžu vyčítat rozkouskovanost, Bruce Wayna jako vedlejší postavu nebo pohled na Batmana jako na člověka s nadlidskou silou, protože tak praví předloha. Ale to neznamená, že není co kritizovat. Připadalo mi, že tvůrci kapitulovali a s vědomím nepříliš dobré předlohy vytvořili prostě jenom animák, aby se neřeklo, že není. Chybí tu zajímavý hudební motiv, nápad například v podobně nějakého chytrého střihu nebo drobná změna ve scénáři, která by uměle zakryta tu příběhovou prázdnotu.

Naturalistický snímek pojatý přesně tak, jak od Tima Burtona očekáváte. Největší obavy jsem měl z muzikálového provedení, které se částečně ukázaly jako oprávněné. Nejvíce potom ze začátku, kde některé písničky postrádají štávu. O její doplnění se stará velmi pilně Sweeney Todd a nutno podotknout, že úspěšně. Ale! Zpívající Johny Depp je pouze ucházející a podstatně pokulhává za ostatními, a tak nějak nechápu, jak mohl být za tuto roli nominován na Oscara, když se po celou dobu filmu tváří úplně stejně!? Ehm, to se trochu vylučuje, ne? Ano! Přesně jako v pohádkovém, vyfantazírovaném Londýně, kde pod rouškou nevinně vyhlížejícího obchodu, probíha řež. A pod vší tou brutalitou je ukryté směšně prosté poselství, staré jako lidstvo samo. Láska! Vyvrcholením je pak naprosto absurdní zakončení!

Očekával jsem mnohem víc, když obsah je sám o sobě dokonalý. Nestačí mi, že jsem si připomněl pocity gólové radosti, frustrace nebo vzteku. Chtěl jsem nějakou přidanou hodnotu a té je zde bohužel strašně málo. Většinou pouze v podobě slov Jaromíra Jágra, který ne vždy mluví zajímavě. To, že přechod na větší kluziště je pro zámořské hráče problém, slýcháme od našich reprezentantů každý rok. Nicméně ať Jarda říká cokoli, musíte sedět na prdeli a poslouchat. A na to se tady sází.