Immortal17

Tento snímek mě zajímal v první řadě z hlediska psychologie sériových vrahů. Ejhle, jaké ale překvapení, že za celou stopáž Chevalier sedí pouze za sklem a nepromluví ani slovo. Během trvání filmu je na něho záběr možná tak pětkrát. Ale co je nakonec zajímavější je příběh hlavní postavy Kelly Anne, která od prvního dne byla pouze zvědavá a rozhodla se navštívit soudní proces vraha nazývaného The Demon of Rosemont, který unesl tři mladé dívky ve věku 13, 14 a 16 let, krutě mučil a týral zmiňované dívky ve svém sklepě a následně zdokumentoval a odvysílal v tzv. Red Roomech na dark webu. Na soudních procesech se jeden setká s mnoha tvářemi a reakcemi. Například s reakcemi obětí rodin. Kolik bolesti a bezmoci si tyto lidé museli vytrpět? Obzvlášť matka Camille, které chybí důkazní video materiál smrti své dcery. A jako kdyby toho nebylo málo, na soudním procesu se objevují i fanaticky zamilované osoby, které věří v nevinu obžalovaného. Říká se tomu hybristofilie. Otázka ale zní, kdo je vlastně Kelly Anne? Již na první pohled se zdá jako velmi zvláštní člověk. Spoustu času zřejmě tráví hraním pokeru a to v takové míře, že spoléhá na vlastní štěstí. Osamocená bez přátel tráví svůj volný čas často na internetových stránkách. Penězi z modelingu a penězi vyhranými v pokeru si může dovolit nejmodernější technologie. Je to počítačový genius, co si vytvořil svůj vlastní hackerský systém, díky kterému dokáže zjistit co chce a dostat se kam chce. Zjistit adresu bydliště osob z procesu, hacknutí jejich profilových účtů, emailů, kódů od chytrých dveří? Hračka. Směry a cíle hlavní postavy mi zůstávaly dlouho záhadou. Avšak jako sledující lidskou psychologii tvrdím, že musí trpět obsedantně kompulzivní poruchou. Sama snažíc se najít důkazy o vrahově vině nebo nevině, se vrhá do šílených akcí, kdy si divák musí myslet jak šílená vlastně je. Omyl. Ona není šílená. Naopak, je tak chytrá, že porazí nakonec všechny stejně jako v pokeru. Je totiž posedlá vyhráváním? Vydraží na aukci na dark webu pomocí vyhraných bitcoinů v pokeru poslední důkazní materiál smrti Camilly, který v noci tajně propašuje do domu poslední vrahovi oběti, matka tak může konečně bolestně uzavřít kapitolu, jako anonymní dárce důkazního materiálu a vlastník hackerského systému, na to nikdo nepřijde, převeze tím vraha, který se přizná k vině a umlčí tím konečně i osobu věřící ve vrahovi nevinu. Film je těžký psychologický koncept, který nemusí sedět každému, obzvlášť, když je natočen tak trochu technikou Davida Lynche. Kdo ale takové dějové linie má rád, určitě si tento film nenechte ujít.

Po shlédnutí Halloween Parku (Karusell) mám smíšené pocity. Nějakou dobu jsem na tento snímek s nadšením čekala. A to hned z několika důvodů. Jedním z těch důvodů samozřejmě byla halloweenská tématika, další pak, že se jedná o další slasher, který jsem nutně potřebovala vidět (jak jinak, už zkrátka jiná nebudu) a v neposlední řadě proto, že Švédsko je známé pro svou tak trochu vlastní tvorbu hororových filmů. Například to perfektně předvedli ve filmech jako jsou "Midsommar" a originálu "Let the Right One In". Jako fanoušek slasher žánru musím podotknout, že mám dvojí pocity co se týká hodnocení. Z pohledu děsivé temné atmosféry v zábavném parku bych snímku ráda mrskla 4/5, už jen z pohledu svého, že mít poblíž takový park tak skáču radostí dva metry do stropu (to pěkně kecám, protože do výšky jsem nejvíce skočila 1,10m, což je na moji výšku fakt výkon a na střední škole jsem to dokázala až na 4. pokus) jsem však malinko zklamaná ze závěru filmu. Nechci toho příliš prozrazovat, ale však pro ty co si užívají sledování hororových filmů a dochází jim filmový repertoár tohoto žánru, rozhodně je to skvělý krváček na pohodovou chvíli a slušným průměrem nikoho neurazí.

Nechci znít jako masochistka (i když vím, že tak zním i přesto), ale je to anime přesně podle mého gusta. Spoustu fanoušků anime v tomhle vidí obyčejné shōjo anime, já v tom vidím hluboký náhled do lidské psychiky. Rozchody, rozvody, smutné rodinné okamžiky které modelují charaktery svých dětí psychickými traumaty natolik, že se uzavírají před světem, nemají potřebu přátel ani vztahů. Rádi tráví čas v osamění. Proč je to tak? Protože život nám dává cenné lekce jako například v první řadě "nikomu nevěř, jen sám sobě". Tohle bylo možná nejjasnější vyzobrazení situace kdy se rodiče v dětství rozvedli a syn následně ztratil naprosto důvěru ve vztahy. Proč sem tam ale nezabít "dlouhou chvíli"? Psi jsou přeci nejvěrnější stvoření na světě a neobrátí se k Tobě nikdy zády. Milují bezprostředně jen svého pána a nikdy Tě nezradí. Pardon, mluví ze mě opět masochistka, často partneři hrají hru pána a psa nebo kočky. Přijde vám to k smíchu? Nikoliv. Takové vztahy skutečně existují. Možná znáte dokonce někoho z nejbližšího okolí. Lidská psychika je mocný nástroj se kterým lze celkem snadno manipulovat. Ono takové to "občasné týrání" tvoří pevná pouta v mysli druhého člověka, kdy v něm probudí pocit, že jeden bez druhého nemůže žít. To obnáší jak odměnu tak i potrestání. Tohle byl také úmysl Kyouyi, i když se vám na první pohled zdá jako nevinný slušný kluk, dřímá v něm temná minulost. Nejen, že je chytrý, ale je pěkně mazaný. Cílená dohoda vyšla přesně tak jak si přál. V obou případech to dopadlo přesně jak mělo. Ani ten nejchladnější člověk totiž neskryje své pravé pocity. V první řadě je to přeci vždycky žárlivost, která nás bodne u srdce, skrz kterou si uvědomíme, že nám byl někdo něčím blízký a že toho člověka ve svém životě nějakým způsobem postrádáme. Někdy je ale dobré nechat někoho odejít, abychom zjistili zda se vrátí nebo musíme zabojovat. Pod tvrdou slupkou se přeci jen nachází vždy měkké jádro. Krásné anime, které vyvolá těžké pocity jedině v někom kdo ujíždí na stejných věcech a plně si uvědomuje počínání v dějové linii. Za mě to jasných 5/5.

Od Willyho Wonky z 71' a od Karlíka a továrny na čokoládu nám filmové plátno opět přihrává nové zpracování Dahlovi knižní předlohy. Stejně jako předchozí dva snímky je i tento svým vlastním způsobem krásný a vynalézavý, není v něm absolutně žádná souvislost s Burtonovou ponurou atmosférou jak si pamatujeme z Karlíka a továrny na čokoládu, "Wonka" je příběh o chlapci co má sen, přišel s ničím a odešel se vším, je to příběh o důvěřivosti, zradě, přátelství a splněných snech, je to příběh mladého Willyho Wonky a jeho cestě ke slávě. Primitivní podání muzikálových stop jsou naprosto famózní, silně oceňuji, že se tu nedbalo příliš na perfekcionismu, v jednoduchosti je přeci jen krása, aneb méně je někdy více. I tady se opět potvrdilo, že ne vše musí být dokonalé aby se dokonalé jevilo. Celé herecké obsazení bylo vskutku bravurní a Chalamet, ačkoliv jsem s tím počítala, předvedl opět fantastický výkon, v hlavní roli Willyho Wonky si nepochybně získal spoustu dalších dívčí srdcí a já jsem zase a znovu Wonkou přímo okouzlena.  „Every good thing in this world, started with a dream. So you hold on to yours.“

Nevzpomínám si, kdy jsem se naposledy u anime tak upřímně a ze srdce zasmála a kdy mi tekly po tváři pravé slzy. Je v tom něco ze života. Myslím, že by se v tom tak trochu našel úplně každý. Spoustu romantických anime pracuje s představou, že chceme vidět zkreslenou realitu něčeho co ve skutečnosti málokdy funguje. Tady to tak ale není. Tohle je tvrdé vyzobrazení skutečnosti. Někdo miluje někoho kdo nemiluje jeho, všechno trvá příliš dlouho, někdo neumí vyznat city druhému a nakonec to skončí tak, že zůstane s tím s kým ze začátku nechtěl být. Jedno to však společné má, že protikladné povahy se téměř vždy přitahují jako magnety. Víte čím to je? Tím, že ten jeden má něco co ten druhý ne, je to především o tom se doplňovat a učit se od sebe navzájem. A tak vzniká teprve láska. Fyzická přitažlivost k danému člověku? Ta totiž přichází až po té fázi kdy si to uvědomíš. Je to jiná přitažlivost než ta když někoho vidíš na první pohled a řekneš si "Jo, ten vypadá dobře!"  Je to fáze kdy Ti je na omdlení, nemůžeš pomalu ani dýchat, cítíš se nejistě jako nikdy a najednou je z Tebe úplně jiný člověk jakmile se k Tobě daný člověk jen přiblíží. Je to hezky řečeno zrovna i v tomhle anime. Díky těmto realistickým postojům se mi tohle opravdu líbilo.

Miluji hororové snímky žánru found footage, i přesto, že jsou převážně všechny tyto příběhy fiktivní dokážou jedině ony ve mě vzbudit drobný pocit děsu. A v tom tkví kouzlo hororů natočených formou found footage - zdají se být reálné. Snad každý snímek této kategorie hned na počátku nezapomene upozornit diváka, že příběh je "based on true events" a divákovi kupodivu stačí velmi málo aby tomu v průběhu trvání filmu snadno uvěřil, i přesto, že sám ví, že skutečnost se má jinak. Máte pocit, že všechno zažíváte spolu s herci - roztřesená kamera, temnota, zvláštní zvuky, stíny, krvavé stopy - tohle všechno dělá tento žánr tím čím je, záhadnou záležitostí pro každého hororového nadšence. Found footage s divákem silně manipuluje v systému jakým se dějová linie ubírá. Začne přemýšlet zda příběh je skutečný nebo fiktivní a pravdu se nikdy nedozví. Konce takových filmů jsou vždy nejasné, nikdy se nedozví proč k událostem došlo, nechává divákovi svobodnou představivost, a proto čím dál více fanoušků čistého hororu sahá po něčem z tohoto žánru, protože nadčasové horory často postrádají určitou osnovu a nedokážou v nich vyvolat takový ten posttraumatický pocit, kdy se chvěje dotekem hrůzy a přemýšlí o filmu ještě po závěrečných titulkách. A věřte mi, že takových hororů, co to skutečně dokážou, je zatraceně hodně. Vše vděčíme tvůrcům Daniel Myrickovi a Eduardo Sánchezovi, kteří přišli s asi nejznámějším filmem "The Blair Witch Project" a found footage se stal hitem. Pravda? Úplně první film tohoto žánru ale nebyl o čarodějnici z Blair, ale italský "Cannibal Holocaust", který se objevil již v 80' letech, kdy Ruggero Deodato byl těžce stíhán za vraždu, musel předložit důkazy o tom, že snímek není skutečný za jakého jej prohlásil a nikdo nebyl ve skutečnosti zabit, přesto byl odsouzen za týrání zvířat. Věděli jste o tom? Jako hororový fanoušek se jeden dočítá zajímavé věci. Film byl v mnoha zemích skrz svou brutalitu cenzurován a také zakázán. Upřímně, ani mě to nepřekvapuje. Možná je to jeden z nejagresivnějších snímků doby své i té dnešní. Found footage zůstává obrovským fenoménem, který dodnes dokáže v divákovi vzbudit autentický strach.

Určitě jste slyšeli o fenoménu "The Blue Whale Challenge" neboli o hře s názvem Modrá velryba. Hra údajně vznikla v roce 2015 v Rusku a o dva roky později se přesunula i do jiných zemí včetně České republiky. Zpočátku se tlachalo, že tato hra neexistuje a že byla vytvořena pouze jako hoax, dokud nedošlo k několika podivným sebevraždám v krátkých intervalech mezi dětmi a mladistvými, nikdy nebyl nalezen dostatek důkazů aby se hnutí Modré velryby potvrdilo. Přesto existuje spoustu webových stránek na dark webu, soukromých skupin na sociálních sítích s tématikou sebepoškozování a sebevražd. Myslím, že nejsem sama, kdo se o to tenkrát zajímal a snažil se o Modré velrybě cokoliv zajímavého najít. Pravidla hry byla jasná - splnit 21 úkolů a pomlčet o své účasti ve hře. Kurátor hry pošle účastníkovi soubor obsahující spyware, sleduje aktivitu hráče online i v reálném životě, analyzuje jeho chování a jeho psychický stav, nabádá hráče k tomu aby konverzoval s ostatními hráči ze skupiny, snaží se ho zesměšnit, srazit jeho sebevědomí na minimum, izoluje svými pravidly a svými čím dál obtížnějšími úkoly hráče od rodiny, přátel, celkově od všech co pro hráče mají nějakou cenu v jejich životě, použije proti němu všechny jeho slabiny, přesvědčuje ho, že nestojí za to žít ve světě, ve kterém nikomu na něm nezáleží a že se po smrti dostane na místo, kde jsou všichni šťastní a dočká se odpouštění. Manipulace s pošramocenou psychikou a kyberšikana nakonec dovede dotyčného hráče k sebevraždě, jelikož je skálopevně přesvědčen, že pro něho na tomto světě již není žádné místo a že ho nikdo nepotřebuje. Proč ale hra nosí zrovna název Modrá velryba? Kdo se aspoň trochu zajímá o mořské živočichy ví, že dochází celkem často k případům, kdy plejtváci a jiné druhy velryb páchají masové sebevraždy, je to způsobeno nemocemi, také tím, že v naději úniku před hejny žraloků plavou často k mělčinám, stejně tak za to může sám člověk a vojenské sonary jejichž ultrazvukové vlny mají pro velryby katastrofální dopady. Stejně jako člověk ve hře nakonec zůstávají úplně sami. V naději uniknout spáchají sebevraždu jelikož nenacházejí jiné východisko. Tento film byl natočen podle skutečných událostí, v roce 2016 skutečně došlo v Rusku k zatčení dvacetiletého mladíka, který přišel s mýtem sebedestruktivní sekty a donutil k sebevražednému aktu 17 dětí. Tento snímek mě silně zaujal jelikož je to dodnes vážný celosvětový problém a byl tak solidně natočen, že by tomu uvěřil naprosto kdokoliv.

Tři roky od první série uplynuly, to si jeden říká "to to letí "....ale ačkoliv jsme čekali celkem dlouho, říká se, že na dobré věci se vyplatí čekat i řadu let. A tohle je přesně ten případ, který tento výrok potvrzuje. Neumím si, po pravdě, vysvětlit nízké hodnocení první série, kterou jsem po třech letech opět rozklikla, možná je to proto, že se děj odehrával jen na jednom území, to ale nemění nic na originalitě příběhu. Dříve asijská tvorba Netflixu diváky příliš nepřitahovala dokud Squid Game nevzbudil solidní rozruch, podle mého názoru diváci dělají velkou chybu v tom, že tvorbu asijských států přehlížejí, myslím si ale, že se celkem dost ochuzují co se toho týče, a teď nemám na mysli pouze tvorbu na Netflixu, protože je to daleko víc, co stojí za shlédnutí, jak v rámci seriálů tak celovečerních filmů. Mnohdy si z jejich thrillerů a horrorů odnesu mnohem víc euforie než z amerických blockbusterů. Abych se vrátila k jádru věci, Jižní Korea mě ani tentokrát nezklamala, jak ve scénáři (který je mimochodem natočen podle komiksu), tak v režii a v hereckých výkonech. Oproti první série ta druhá nasadila vysokou laťku. Jsem spokojená hlavně v tom, že původní příběh pokračuje se stejnými hlavními postavami. Neumím si představit, že by Song Kanga nahradil někdo jiný. Chvíli jsem se opravdu bála, že by série pokračovala bez něho, myslím, že bych se bez něho jako s jednou z hlavních postav, neobešla. Trochu mi tu chyběl student medicíny Lee Eun-Hyeok z první série, ale nebojím se toho, že se s ním opět shledáme ve třetí sérii, která by se měla objevit příští rok. Přeci jen se v posledním díle na malý okamžik objevil. Co od něho čekat? Osobně si myslím, že nic dobrého. Nechme se ale překvapit.

Opět malinko zabloudíme do zákoutí asijské tvorby. Jak dobře víme, pro filmové žánry jako jsou thriller, drama a fantasy mají asijské státy zkrátka vyvinutý smysl. Jak již název filmu napovídá, pojednává tento snímek o charakteru autora mangy. Ať jsi spisovatel, ilustrátor nebo jednoduše autor čehokoli, musíš pro tyto věci mít cit, potřebuješ mít bohatou představivost, a ještě lepší je když některé věci, situace spatříte na vlastní oči a zažijete na vlastní kůži. A co teprve když v sobě postrádáte tu kapku "zkaženosti" která v autorech dokáže vyvolat ty nejtemnější představy, kterou ke tvorbě potřebují? Když jste chudí, máte sen o tom vydat slavnou mangu a víte, že někomu dokážete dát na co si vzpomene, jste svědkem vraždy a chcete si nutně nechat tvář vraha pro sebe, konečně přeci máte předlohu pro svůj příběh, co uděláte? Samozřejmě to použijete! Ironicky je to jedna z těch mang, které bych si i já ráda kupovala. Ale je otázka co byste udělali ve chvíli, kdy si skutečný vrah na volné noze oblíbí vaši tvorbu natolik, že vás vnímá jako svého mistra, stalkuje vás na každém kroku a vraždí na počest vašeho fiktivního příběhu v manze a navíc si dává pozor na každičký detail? Po pravdě s tím nepočítáte, že? Stát se to však může. Obzvlášť když od samého počátku pomlčíte ve svůj prospěch o identitě vraha při prvním incidentu a budete policii skálopevně mlžit, že jste tvář podezřelého nezahlédli. A přitom je to hlavní postava ve vašem výtvoru, která vás nakonec přeci jen dovedla ke slávě. Nevědomě jste proslavil i vraha samotného. Pokud jste si mysleli, že vrah sám sebe nepozná, hlavně když kreslíte přímo prvotřídně, jste ještě hloupější než by jeden myslel.

Uplynulo 19 let od prvního dílu, kdo by řekl, že už to bude tak zatraceně dlouho? Jeden by čekal, že čím více dílů se natočí, tím horší budou výsledky. Občas se v mnoha filmových antologiích ovšem najde i jeden díl který diváka překvapí. Po tak dlouhé době by s tím jen málokdo počítal. Mnoho fanoušků této série tak tvrdě kritizují, což je pochopitelné. Rádi srovnávají úvodní díly s těmi posledními. Saw X tak nikdy nebude mít tak vysoké hodnoty jaký měl Saw z roku 2004. Za mě však sklidil neskutečný úspěch. Hry byly naprosto geniálně vyrýsované k dokonalosti. Říkáte si co by si asi tak scenáristé a režiséři mohli ještě tak vymyslet za šílenosti. Musím ale uznat, že na úkoly tentokrát bylo přehnaně málo času. I přesto, že "účastníci" dali do pokusu o přežití všechno, ne vždy jejich úsilí vystačilo. Jsem ráda, že jsme se tu opět setkali s Amandou. Jestlipak si na ni pamatujete? Líbí se mi propojené smyčky jednotlivých dílů, kterých Saw pokaždé překypuje. Divák si tak rád vzpomene na předešlé díly a má chuť si celou sérii zopakovat. Tenhle týden se přede mnou jeden člověk celkem dost rozčiloval, že režiséři filmu Saw jsou pitomci, že neví kde vzali, že v kině běží "Saw X" když ani neví o devátém díle. Ano, jak matoucí, že? Číslování dílů záhadným způsobem skončilo šestým dílem, pak už byli jen "Saw 3D", "Jigsaw" a "Spiral: From the Book of Saw". Pobavila jsem se když jsem mu to začala vysvětlovat a byl šokován, že ho ten poslední z roku 2021 minul a že to bude muset napravit. Když něco nevíte, zeptejte se hororového fanouška, ten vám rád vše do podrobna rozebere do detailu. I to co možná nechcete, protože jelikož milujeme šílené věci, jsme tak trochu šílenci i my, co mají takové snímky jako každodenní chléb s máslem k snídani. Ve zkratce, "Saw X" je masakr a chceš ho vidět. Za obtížně splnitelné úkoly ale jeden bod strhávám, malinko nespravedlivé to přeci jen bylo když divák vezme v potaz, že stačilo několik sekund navíc a přežili by téměř všichni. Ale chápu, že už by Saw nebyl ten Saw, který známe a který máme tak v oblibě právě kvůli smrti. Drobné změny se dělat musí. Kdyby nikdo neumíral ztrácelo by to smysl. Proto 4/5.