KafuR

Trochu lacině milá a sentimentálně předvídatelná pohádka, což ovšem lze říct o většině současných mainstreamových animáků. Vtipná a zábavná v jednotlivých detailech a situacích, navenek však jako celek nic extra hlubokého neskrývá. Příjemný bonus je pak pěkný soundtrack a taky to, že hrdinka dostála českého názvu filmu až do konce a nebyla nutně změněna jenom kvůli ještě sladšímu konci.

Komorní příběh jednoho tvrdohlavého snílka, kterému navíc byl nakloněno i štěstí. Citlivě rozvyprávěné civilní drama, osvětlující jak část Thorova života, tak i samotnou jeho povahu a důvody, proč se odvážil toho, co jej nejvíce proslavilo. Stěžejní část filmu, samotná plavba, je natočena sebevědomě, přesto ale dokáže zaujmout pouze v jednotlivých momentech a samotná nebezpečí ohrožujících jejich plavbu mohla být podána mnohem více strhujícím způsobem a taky mohla dostat více prostoru. Film si nejspíš kladl jiné cíle, než udělat z příběhu akční fantastickou báchorku, ale takto mu chybí výraznější zápletka.

Psychologický film o katastrofě, která je mnohem více cítit prostřednictvím myšlenek hlavního hrdiny, než kterou je možno vidět skrze plátno. Film o katastrofě, která hrozila, když se jednomu muži podařilo odvrátit katastrofu úplně jiného rázu, a která hrozila zničením jeho kariéry. Co to všechno znamená? Akce ve filmu dostává prostor jen v několika rozkouskovaných pasážích a napětí pořádně doléhá až těsně před finálním líčením, jinak je to relativně komorní drama o událostech po jedné odvrácené katastrofě a muži, který se s ní musel vypořádat.

Úvodní sekvence navnadí nadhledem, kaskadérskými kousky i prostředím a pak se rozjede akce, na kterou je člověk u M:I už víceméne zvyklý, s výjimkou toho, že tentokrát se klade větší důraz na samotné špionážní prvky typu sledování nebo scény z ústředí a akce se násilně necpe všude, kde bylo prázdné místo ve scénáři. Občas komorní, občas výbušný díl série, který by si ale zasloužil bombastičtější závěr, který by podpořil kvalitní scénář.

Animovaná klasika, jejíž největším kladem je scénář. A to ne ten klasicky schematický hon na záchranu princezny, ale naopak veškerá ta vata, která tuto cestu doplňuje. Narážky na známé a neznámé pohádky a jejich zpracování, které je bráno s nadhledem, humorem a často napěchované ve velice absurdních situacích. Ke konci sice už Shrek začne tlačit na slzné kanálky více než na bránici, nikdy ale nesklouzne vyloženě do kýče, scénář ho v rizikových momentech podrží.

Pokud by se ke vší té snaze přidalo i nějaké sofistikovanější vysvětlění a ne jenom prachsprosté rozuzlení sázící na všehoschopného a brilantně analytického génia, nebylo by prakticky co vytýkat. Film, který umí být sugestivní příběhem, který vypráví, kritikou systému, který se zdá samozřejmý, a taky silný v násilnických momentech, přestože násilí ve filmu prakticky není. Není jednoduché si vybrat, komu přát a komu ne, oba protagonisti představují přístupy, které ve jménu vyššího dobra dobro vykonávat rozhodně nemusí. Jenom pouze menší zlo.

Donutil si to tam vše poctivě odběhá a odskáče, až si chvílemi krade všechen prostor pro sebe na úkor ostatních herců, přesto jsou jeho elán a nadšení obdivuhodné a pro roli Trufladina se hodí skvěle. Jenom se občas zdá, že trochu přehrává. Problém je ale trochu ztrácející se tempo ke konci stopáže (je to pochopitelné, ale přece jen to kazí dojem) a také se nabízí otázka, jestli se z nápadu s takovým potenciálem nedalo vytřískat ještě trochu víc.

3,5*. Tak body navíc za to, že se to přinejmenším v některých momentech nebojí nebrát vůbec vážně a dovolí si to udělat legraci z toho, že i elitnímu agentovi se nemusí vždy vše podařit podle plánu. Úvodní sekvence navnadí, scénář se nesnaží být další z recyklátů, a tak se člověk dočká i několika zvratů a otázek, které odpovědi nedostanou hned v další scéně. Jinak je to ale ulítlé klasicky podle předchozích M:I filmů, o postavy se bát nelze, za to jim však člověk může fandit bez sebezapření a pouhého pocitu nutnosti. A ta v exotických exteriérech obalená pasáž v Emirátech je předčasným vyvrcholením filmu, což je i není škoda.

3,5*. Po dvojce větší důraz na postavy a emoce a hezounek Cruise už také nemá tak všechno na háku jako v té předchozí eskapádě, a proto i ta akce víc baví. Phillip Hoffman je pikantní záporák, který dává tušit, že tady nepůjde o přímočařé splnění mise a rutinní zneškodnění hlavního padoucha. Ještě trochu sladit tempo a nebát se jít víc přes hranu a bude to opravdu kvalitní pokoukání.

Výborné v jednotlivých scénkách, které nepostrádají nápad, švih, dobré triky a hlavně výborného Deppa, jehož ztělesnění Sparrowa vyneslo filmu oblibu, peníze a nejméně čtyři další pokračování. K tomu vůbec ne slaboduchý scénář, který se nebojí několikrát překlopit děj, výtečná Badeltova hudba a suchý námořnický humor. Jenom celé to pohádkové pozadí a ztělesnění nemrtvých moc neladí k jinak rádoby reálnému ději a přihlouplý konec k uspokojení mas nejlépe vidět jednou a pak už jenom přeskočit.