KafuR

Ne jenom, že se tady několikrát omílaly scénky známé už z jednotlivých krátkých epizod, které mi už tady dokonce ani nepřišly vtipné, ale tak chatrný a děravý scénář jsem už dlouho neviděl. Vím, že v tomto případě jde v první řadě o něco jiného, ale vypnout mozek na tak nízkou úrověň ještě nedokážu, abych mohl říct, že jsem viděl něco zajímavého. Film sice nepostrádá zábavné gagy a vtipné momenty, ale to na celovečerní film prostě nestačí.

Tak nějak nevím, jestli jsem správně pochopil režisérův záměr, já se ale místo očekávaného napětí skvěle bavil. Počítat logické chyby v tomto filmu by stálo život tužky, hlavně u finálního seskoku jsem si říkal, jestli se náhodou nedívám na scifi, protože vzhledem k délce pádu by museli padat odněkud z Marsu.. Co ale film pro mě vyšvihlo nahoru, byly povedené záběry seskoků a hlavně Charlie Sheen, který se nezapřel a dokázal mě svými hláškami mnohokrát pobavit: "Tak teď jsem ten špatnej já, ne?!"

Další z mnoha ukázek, že monstrózní akční scény a k tomu ještě větší rozpočet nejsou zárukou kvalitního filmu, ale že spíše nutí nesmírně talentované režiséry zapřít samy sebe a postarat se o to, aby byli spokojeni hlavně producenti a dítka v kině, no a ti ostatní už to budou muset nějak strávit. První setkání lidí s Kaiju bylo odvykládáno během úvodních pěti minut, přičemž tato událost má mnohem větší filmový potenciál, i když přiznávám, že tím tuplem už by to teprve nebyl originální námět. Schématický scénář jede i tak najisto podle již mnohokrát ověřených kolejí, takže jednotlivé peripetie zná už každý nazpaměť a mění se jenom maska, do které je tento film zaobalen, díky čemuž je pochybovat o konci filmu už od jeho půlky nadlidský výkon. Ještěže trikařům zaplatili mnohem lépe než scénáristům, protože nebýt několika velkolepých scén, přemýšlel bych, co jsem vlastně celé ty dvě hodiny dělal.

Země mrtvých nepřichází s ničím novátorským, ale navrací se k samým základům zombie žánru, ke kterým patří zombie pomalé a zlověstné, jisté svým ziskem a o to víc hrozivější. Úvodní pasáže nájezdů do jejich území jsou správně ponuré a tajemné, nenechávající nikoho na pochybách, že jejich pasivita je to, co se má již brzy změnit. Hlavní hrdinové nevýrazní, hlavně Bakerovi bych nevěřil ani tu zbraň v ruce, naštěstí tíživá atmosféra prostupuje každým záběrem a zachraňuje každou scénu, u kterých mi závažnost sdělení v dialogu chyběla. Filozofický sociálněkritický podtext mě nechal chladným, stejně jako většina děje, která se ve filmu odehrála, protože mi chování jednotlivých postav často přišlo až zábavné. Ze svého pohledu jsem si užíval pouze tu atmosférickou složku s několika povedenými záběry, mezi kterými asi kraluje děsivě tiché vylézání zombíků z hlubin řeky.

Nápad s nakaženými (zombíky si to totiž nedovoluji nazvat) metajícími ulicemi rychlostí blesku se mi zpočátku nijak nezamlouval, protože působili až příliš neuvěřitelně (kde se to jen mohlo v těch tlustých tetkách vzít??), zvláště, když to od základu bortilo představy o tom, jak má (správně) nakažený (zombie) vypadat. Jako výsledek z toho ale vzešlo mnohem zajímavější dílo než jsem doufal. Koncepčně poměrně nesourodý celek, kdy jednotlivé odlišně pojaté části na sebe nenavazují zrovna organicky, umožnil celou situaci vnímat z různých pohledů v mnoha různých koutech světa a stal se jakýmsi reportážním fragmentem popisujícím život po katastrofě, která sice změnila životy všem, avšak každý se s ní vypořádal jinak. Nakažení s vrtulí místo zadku v tomto kontextu nepůsobí nijak rušivě, ale naopak umožňují realizaci nápadů, kterých se například ve Walking dead určitě nikdy nedočkáme (Jeruzalém..) Konec, který nedává odpovědi, ale který spíš otázky klade, mě také neurazil, takže teď už jenom zbývá zaposlouchat se do Isolated system a ten svůj konec si jednoduše domyslet.

Bez mučení přiznávám, že pro mě tomuto kultu nejvíce podrazily nohy zdejší komentáře zařazující ho mezi nejlepší díla svého žánru, a tak jsem na něj také tak od začátku pohlížel. Film má velice silné momenty, dechberoucí pasáže (Foster-Hopkins) i příjemně mrazivou atmosféru, přesto však působí jako kriminálka, která ničím vyloženě nepřekvapí, nepotěší výrazným koncem a ani nepůsobí jako kdovíjak hluboké dílko, přestože některé pasáže dávaly postavám místy až psychopatologický rozměr. Já jsem si aspoň konečně udělal jasno v tom, že nejlepší psychothriller devadesátých let u mě zůstane Seven.

Hledat v tomto filmu cokoliv s myšlenkou by zabralo asi dost času, protože se jedná o samoúčelnou smršť akcí a událostí, které jsou za sebou naskládány tak, aby se na jejich důsledek nemuselo čekat déle než dvě minuty a přitom aby se nepochybovalo o tom, že za další dvě minuty si na nějakou příčinu nikdo ani nevzpomene. Celkově je film poměrně nevyrovnaná skládačka všemožných nápadů, obsahuje hluché (i nudné) pasáže, na druhou stranu ovšem nechybí výborně natočené akční scény a pár vtipných momentů, přestože se (rádoby) konflikty mezi hlavními protagonisty nemůžou co do zábavnosti rovnat prvnímu dílu.

Už zdejší poměrně protichůdné komentáře by neměly nechat nikoho na pochybách, že tento film není zdaleka pro všechny a také zdaleka to není film na jedno shlédnutí. Mohl bych teď jednoduše napsat kritický (nebo oslavný) komentář, ale myslím si, že ani jeden způsob by nevystihoval samotnou podstatu filmu. Film hýří tolika obrazy, obsahuje tolik myšlenek a nálad, že i přesto, že v zásadě pochopím všechny hlavní pilíře filmu, nebudu schopen tu záplavu obrazů celistvě vstřebat a budu hodnotit hlavně pocity, které ve mně ty obrazy vyvolaly, což nemusí být sice úplně chyba, ale emoce jsou zavádějícím hodnotitelem kvality. Jedná se určitě o novátorské (a odvážné) dílo, a přestože se s některými postoji filmu neztotožňuji, rozhodně má svoji myšlenkovou hloubku. Kladně hodnotím krásný soundtrack a v neposlední řadě také to, že některé pasáže mi velmi silně připomínaly román Tulák po hvězdách od Londona.

U tohoto filmu je nejlepší si něco přečíst před samotným promítáním, protože jinak bude člověk furt očekávat nějaký zvrat, a co hůře, on se ho vůbec nedočká. Reportážní styl je sice zajímavý, ale vzhledem k délce by určitě neuškodilo, kdyby se občas řešilo i něco jiného než to, jak se dostanou dom a jak vyřeší milostný trojúhelník s bodem C kdesi daleko za karanténou. Nicméně závěrečná část mě v kontextu s předchozími minutami potěšila, i když si nejsem jist, jestli to, co beru jako přesah, nebyla jenom předehra pro akt následný.

Na tuhle českou žánrovou pecku jsem se celkem těšil, i když mi zdejší hodnocení nedávala nijak valnou naději na výraznější divácký zážitek. Atmosférický výborné od začátku, od začátku má ale taky film problém něčím výrazněji zapůsobit, hlavně v první polovině mu chybějí silnější momenty, které by člověku utkvěly v paměti. V této fázi film táhne hlavně úžasně mrazivá atmosféra a úchvatné exteriéry, které k dokonalosti nepotřebují zástupy herců, ale naopak nechávají mezi stromy bloudit očekávání nejbližšího dějového zvratu, který pozornosti nedovolí nijak výrazně ochabnout. Do této doby standart - tři hvězdičky. Pak se ale na poli objeví nová postava a film začíná stále výrazněji inklinovat k závěru, kvůli kterému byl natočen. Děj nabere spád, objeví se mrazivé scény (konečně) a my můžeme znovu vydechnout až při posledním záběru společně s hlavním hrdinou. Ono ten poslední záběr mluví za vše. Poslední záběr na muže, který si myslel, že nedávno přišel o všechno a který právě zjistil, že ono to přišlo až teď. Potom ticho. A tma. Čtyři hvězdičky - za ten konec. Pak ale přijdou závěrečné titulky a s ní i první nápěvy, které mě zarazily do křesla. Bravo, pane Ondruši; Skácel se sem hodí lépe než kdokoli jiný a tahle báseň více než kterákoli jiná. Kdo může soudit? Pět hvězdiček, i když přiznávám, že ta poslední tam jenom tak poblikává. EDIT: Tak po druhém shlédnutí jsou mé pocity ještě umocněny a o nižším hodnocení bych už ani neuvažoval. Málo takových filmů se rodí a ještě méně u nás.