KafuR

3,5*. Největší noční můra všech rodičů v celé své zrůdné kráse. Krajinu bičují těžké kapky a vám po dceři zůstane jenom vzpomínka na karavan, u kterého si před chvíli hrála. Stopy nevedou nikam, až na tu jednu. A ta se musí proklepat pořádně. Sugestivní a místy dost intenzivní podívaná, spějící však k závěru, který nijak nevybočuje z žánrových mantinelů a jehož pointa je po krátkém zamyšlění nasnadě. Zbytečně dlouhá stopáž nabízí sice i dějové odbočky, které se nakonec jako slepé neukážou, ale ponurou atmosférou prosáklé drama nenabízí ani dostatečný dějový horizont, ani příběh schopný bez zadýchání utáhnout více než dvě hodiny.

Animák, který bezpečně kráčí po již dávno prošlapaných cestičkách a navíc bez dostatečně silné zápletky. S filmu se tak místy stává odlehčená road movie sázící na již dávno osvědčené metody, které sice vedou k zisku, ale zároveň nenadchnou ničím skutečně originálním. Na druhou stranu je to animák s příjemnou atmosférou, několika zvraty, sympaťákem Olafem a hudebními kousky, které mohly koneckonců dopadnout mnohem hůř. A děti budou nadšené.

Válka nám sice probíhá na všech frontách, první linie dobývají pusté ulice Kapitolu a rejža nám k tomu naservíruje jedinou povedenou pasáž v kanále, to je smutné. Celá bitva o budoucnost Panemu pak probíhá někde za kamerami, o jejím vývoji se člověk dovídá jen velice zkratkovitě, protože celá stopáž se věnuje skupince vyvolených, kteří se tiše plíží vstříc svému poslednímu úkolu. Žádné epické bitvy, pouze patetickými proslovy ověnčená předvídatelná taškařice, která všechno hází na bedra hlavní hrdinky. Příjemně však překvapil Hutcherson, ten zde podivuhodně vyzrál a svou roli zvládl nad očekávání.

Další ze zářných příkladů snahy vytřískat co nejvíce prachů ze zbytečného dvojdílu, a to také na úkor kvality. První Reprodrozd je pomalu se rozvíjející dvouhodinová úvaha hlavní hrdinky o nadcházející revoluci, jejím smyslu a smyslu vlastní role v celém tom soukolí, orámovaná mediální kampaní, která proti sobě postavila dva kdysi nerozlučitelné přátele. Dějově dostačující na půlhodinu čistého času, nezáživné a s hromadou prázdných scén snažících se násilně najít si místo v celém tom příběhu. A jedna pěkná píseň to nezachrání.

Keaton nám trochu zestárl a s tím jeho vyzrálejším vzhledem i jeho Batman získal věrohodnější masku. Druhý Batman už také tolik nespoléhána náhody, ale hodně toho svěřil do rukou hlavních herců, což se koneckonců vyplatilo. Hlavního záporáka je sice člověku spíš líto a Walkenovo zosobnění bezpáteřního obchodníka budí občas spíše sympatie než hrůzu, ale Pfeiffer splnila svou dvojroli téměř bez výhrad. Do toho všeho pak mistr Burton pouští do ulic svou depkoidní symfonii plnou zmaru a špinavosti, která zamořuje mysl, a náladu směřuje do hlubokých kanálových vod Tučňákovy říše.

Vykreslení Gothamu nezapře klasické vize svého režijního tvůrce, který se nezaobírá minulostí, ale hned bez okolků zavádí do města zločinu, kde začal řádit neznámý maskovaný fantom. Nicholson v roli hlavního padoucha skvělý, stejně jako ústřední hudební motiv. Kdo je ovšem nevýrazný, tak to Keaton, kterému by člověk byl ještě schopen uvěřit postavu plachého milionáře, ale už ne roli neporazitelného ochránce Gothamu. Škoda že film nejde do hloubky, mnoho situací a scén posouvá příběh dál jenom za cenu logických relapsů a spoléhání na náhody, což v celkovém dojmu ubírá filmu na uvěřitelnosti a atraktivitě.

Exotický koktejl začínající jako investigativní reportáž o svérázných obyvatelích jednoho příměstského okrsku, která se vzápětí mění v akční boj o přežití zoufalého člověka, jehož orgány najednou získaly větší cenu než jeho život. Blomkamp si zaslouží palec nahoru za originální koncepci filmu, ve kterém je smícháno mnoho žánrů dohromady, aniž by to působilo vyloženě rušivě. Tato koncepce však na druhou stranu neumožňuje divákovi být součástí příběhu, protože střídající se dokumentární styl naopak vyžaduje od diváka nezúčastněný pohled. District 9 tak působí jako unikátní filmařská perlička, která se nebojí být pyšná na svoji odlišnost. Škoda jen, že na úkor atraktivnosti.

V mnoha ohledech absurdní film, který Tarantina nezapře, a to jak v pozitivech, tak v negativech. Celý film se odehrává prakticky v několika kulisách, jejichž kompozice a propracování spolu s hereckými výkony jsou zářným odrazem Tarantinova umění. Jenomže celý tento styl je pouze vatou v předlouhém příběhu, který opět postrádá hlubší smysl a svým natočením tak vzdává hold pouze sám sobě a svému stylu. Je škoda, že se Tarantino zahazuje s bezduchými vymývačkami mozku a nehodlá využít svých schopností k něčemu, co by netvořilo pouze pomník své vlastní velikosti.

Slabší čtyři. Řemeslně zvládnutý thriller, který i na omezeném prostoru ubíhá dost svižně, i když celá stopáž je snesitelná spíše prací režiséra než scénaristy. Neotřelá zápletka a šikovná práce s postavami pak tento film vyzdvihují nad hladinu průměrných thrillerů, i když finále samotné není strhující a nabízí nejvýše jeden silný moment. V rámci fincherových děl jeden z těch slabších, a to také kvůli nedostatku jeho klasické temné depkoidní atmosféry.

Vizuálně krásný háv, který je pro del Tora typický, v tomto případě bohužel kazí nepříliš originální příběh, kterému podráží nohy i předvídatelnost, a to jak na úrovni lekaček, tak i v pointách příběhu. Typicky del Torovsky drsný s brutálními scénami, jinak však příliš nezávadný a mířící na široké publikum, takže ve výsledku nezapůsobí ani ponurou atmosférou, ani milostnou linií. A konečně zajímavé peripetie nakonec pohřbívá slabý závěr, který už nemá čím zaujmout a působí jako nevýrazná tečka za příběhem, jehož zpracování chtělo buď víc scénáristické invence anebo kratší stopáž.