KafuR

O tom, co všechno dokáže Neeson se svou speciální sadou dovedností, se člověk přesvědčí až v průběhu tohoto filmu a nejednou se mu také při tom chce kroutit hlavou, protože mu to občas připomíná i Bourneovy vychytávky, se kterým bych ale tohoto dědulu přece jen ještě nerad srovnával. Klasická kostra příběhu osamělý taťulda na cestě za pomstou a záchranou dcerušky je naštěstí obalena poměrně syrovou polevou a se záporáky se moc nemazlí, takže až na ten protivný a nutný happyend by jeden konečně jednou usínal i s příjemným pocitem zadostiučinění, že stále existují čerství důchodci, kteří se nebojí nakopat do zádele třeba takové obchodníky s bílým masem. Jen škoda, že si tu rozmazlenou dcerušku neuhlídal!

Spíš než o horor, jedná se o akční přestřelku mezi ozbrojenou bandou hláškujících drsňáků a mimozemských entit, které od jedničky už přestala bavit hra na schovávanou a rozhodla se zjevit hned poté, co se jeden z nich ocitl s kulkou v zadku. Cameron se vůbec nesnažil napodobit styl jedničky, vetřelce ponechal, namnožil je a pak si šel svou vlastní cestou, která je poseta kromě krve vojáků i žlutavou kyselinou vesmírných oblud. Jak říkají mnozí, jedná se o špičkový akčňák, i když s poněkud natahovaným koncem, přesto mám však radši díky hororovým pasážím Scottovu jedničku.

Tak trochu netypický film o ne úplně vděčném tématu, což je asi jeden z důvodů, proč byl také tak úspěšný. Danny Boyle s klasicky břitkým britským humorem převádí na plátno peripetie ze života lidí, kteří společnost nenávidí stejně jako ona je, a zároveň umí odpovedět na otázku "proč to vůbec dělají?", jelikož na rozdíl od jiných filmů nabízí pohled z "druhé strany". A ten je samozřejmě více než zajímavý. Konec sice neřeší nic víc, než jeden skoro zmařený život, ale přesto film jako celek dává nevšední pohled na stále tabuizovaný společenský problém, který na aktuálnosti za těch dvacet let neztratil vůbec nic.

No mně to přišlo jako kolosálně natočená blbost. Hodně lidí tady plive Emmerichův pokus z roku 1998, ten se ale aspoň nepouštěl do tak pavědeckých teorií o vzniku a způsobu života těchto oblud, které by snad nespolk ani scénáristův podvraťák slyšící na jméno Punťa. Pochvalu tak akorát dostane Desplat za údernou hudbu, protože tupý a vážně se tvářící scénář mě přestal velice rychle bavit, čímž zapříčinil i to, že ani monstrózní akci jsem si neužil tak, jak by si zasluhovala, jelikož na ničím vítezství mi vlastně vůbec nezáleželo.

Tato trojčlenná partička s Bernardem v čele má na jednu stranu v zásobě geniální fórky, které byste v jiných sitkomech hledali jen těžko, na druhou stranu ovšem seriál působí nesčetněkrát lacině a jaksi bez nápadu. Dylan Moran jako Bernard Black a jeho chování k zákazníkům je geniální kapitola sama pro sebe a celý seriál je na této interakci také postaven. Jenže v dílech, kde to Dylan sám neutáhne, má člověk nutkání se několikrát podívat na hodinky, a to přesto, že jeden díl má dvacet minut.

Je zajímavé, že Divočina není ani tak o divočině, kterou Cheryl potkávala tam venku v horách, ale spíš o divočině, co nosila v sobě, ve svém srdci a vzpomínkách, které nepřešly. V tomto ohledu je paralela mezi cestou skrze Pacifickou hřebenovku a vsuvkami z jejího bývalého života jako osvětlení jejích motivů motorem celého filmu a tvůrcem jeho nejsilnějších momentů. Je však škoda, že film není silný ve výsledném dojmu, protože samotný konec nenabízí řešení problémů, které ji na cestu přivedly a které tvořily jádro filmu, ale představuje jenom cíl jedné daleké poutě, přičemž všechny zásadní impulzy k této pouti zůstaly nedořešeny a ponechány pouze s možným příslibem lepších zítřků. Ale kdoví, možná to tak mělo být. Člověk nemůže čekat, že s posledním krokem problémy přejdou, ale jen to, že se na ně bude jinak dívat.

Měl to být seriál, který roztrhá sitkomovou nadvládu a přinese do seriálových vod žánr, kterému tam zatím pšenka nekvetla. Co se týče komerčního a diváckého ohlasu, myslím, že tvůrci můžou být spokojení, ale na druhou stranu, tak upadající kvalitu v průběhu rostoucích řad aby člověk pohledal. První série se skvělým pilotem byla ještě zábavná a v rámci možností nedávala tolik prostoru remcat nad minimem skutečně originálních scén a strachem pustit se do nějakých odvážnějších inovací. S dalšími sériemi už to ale jde se seriálem z kopce. Přibývají díly, kde se jenom otravně kecá, občas některá postava zemře, aby byla zanedlouho nahrazena do počtu nějakým dalším přeživším nováčkem a hlavně veškeré zápletky se točí kolem zombií anebo nějakých "zlých" lidí. A to je na sedm řad příšerně málo. Jsem zvědavý, kdy někdo střízlivý konečně pošle tento seroš do kytek, ale chápu, že komerční úspěch tomu zatím bohužel brání.

První řady geniální, a to nejen díky Sheldonovu IQ. Tvůrcům se podařilo klasickou sitkomovou kostru obalit svěžím kabátem navlečeným z prostředí vědátorů a jejich interakce s okolním světem, do středu jejich vesmíru postavit atraktivní ženu a prostě jenom těžit z nápadů, které toto vzájemné postavení přináší. Tolik asi do 4. řady, prostě a jednoduše geniální. Jenomže poté asi nápady došly, což zachránily nové postavy, které sice přinesly v té době tolik potřebnou inspiraci pro další díly, ale seriál se díky nim stal pouze dalším z řady sitcomů stylu Přátelé, čímž pro mě ztratil to, co jsem si na něm cenil nejvíc, a to odlišnost. Ani to násilné přetváření Sheldona na normálního člověka, jak už vztahem, tak chováním, seriálu na kráse nepřidalo, takže nezbývá než doufat, že tvůrci zavčasu poznají, kdy má ta správná sranda skončit.

Dlouho jsem si hledal k tomuto seriálu cestu, další variace na Přátele mě nijak nelákala, ale nakonec to byla alespoň první řady více než zábavná jízda. Americký postelový humor sice nikdy k mým favoritům patřit nebude, ale do té doby než se seriál stal lacině mravokárným a jednotlivé scény a pasáže se začaly spirálovitě opakovat, jednalo se o scénáristicky nápaditý a vtipný odvaz, a to i v epizodách, ve kterých se prakticky nic nedělo. Poslední řady se ale bohužel staly dalším komerčním slepencem tolikrát už viděného, takže 9. řadu jsem zhlédl už jenom ze setrvačnosti. Čtyři hvězdičky jsou takový kompromis za skvělé první řady, slušné ty další a nudné poslední.

Z prvního dílu jsem byl tak nadšený, že při udržení této úrovně by se mi dostalo nejlepšího seriálu za poslední roky. A to jsem s ním původně ani nechtěl začínat, jelikož historické drama není zrovna můj šálek kávy. Následující díly se už podle očekávání usadily na trochu nižší (ale stále dost vysoké) laťce, což však není důsledek sestupné kvality ale spíš snaze rozvíjet jednotlivé linie, tak šikovně načrtnuté v prvním dílu. Pochybuji sice, že historická přesnost seriálu sahá dále než po dobovou výpravu, kostýmy a základní data, ale přesto se tvůrcům podařilo vyplnit mezeru na filmovém trhu a přijít s nikterak originálním seriálem, který budí zdání, že něco takového už tu nebylo dlouho. Některé scény sice zavání přílišnou teatrálností a mnoho postav je načrtnuto je velmi povrchně, přesto si však Ross a Demelza zaslouží po první sérii pochvalu. Jenom doufám, že jim to vydrží.