KafuR

První dil z Hoštic ještě beru jako letní komedii, která čas od času určitě neuškodí a náladu rozhodně nezkazí. Ne že by tento humor byl zrovna můj šálek kávy, ovšem některé scény jsou povedené a pokud od snímku nečekám nic víc, než střeštenou komedii, určitě tady neudělám chybu. Poněkud hůře však snáším některé herecké představitele, u kterých mizerný výkon neospravedlní ani to, že se jedná o neherce.

Body navíc za to, že se tvůrci snažili Poirota oproti předloze (i prvnímu "dílu") jak někam posunout, tak mu dát nový, neokoukaný rozměr i pohledem do jeho minulosti. Z tohoto pohledu byl tak úvod Poirota "zamlada" a závěrečný dodatek snad nejzajímavější devizy filmu. Klasické střevo filmu ála případ podle Agathy je naštěstí funkční, exotické digi prostředí líbivé a závěrečné rozuzlení stejně překotné jako u jiných adaptací. Půl bodu dolů ale za tu agilní poplatnost době.

Nesmrtelný akčňák, který svým hereckým obsazením a špičkovým scénářem udělal nejenom díru do jednoho mrakodrapu. Bruce Willis svým Johnem McClanem stvořil chlápka, který dokázal otřást nejenom mrakodrapem Nakatomi, ale i chladnokrevnou povahou Alana Rickmana, a to je co říct, ne?

Hm.. série Die Hard byla vždy o něčem jiném než většina jiných akčňáků a jedním z jejich největších kladů byl propracovaný scénář... No ale tady? Banda amatérských chlápků (+ 1 v sukni) celý film nahání, utíká, střílí a pak se nechá zabít, semtam rádoby pokus o dějový zvrat a to je vše. Aspoň že na McClanea nám páni scénaristi v tom zmatku nezapomněli a dali mu aspoň vedlejší roli.

Více než důstojné pokračování kultovní jedničky, které jsem v jistých dobách měl dokonce raději než ji. S odstupem času sice moje sympatie nepatrně upadly (narozdíl od jedničky), ale stále si stěží můžu představit povedenější pokračování než to, které mi nabídl Harlin, protože z McClana neubral nic, jenom mu přidal boty a padající letadla nad hlavu.

Třetí pokračování už je v lecčems jiné od svých předchůdců, přesto si však naštěstí hlavní přednosti Johna McClanea zachovává. Johnova prostořekost se nevytratila, což se sice nedá říct o jeho manželce, ale díky tomu, že mu zde zdatně sekunduje jeho "ebenový" parťák, jsem to nijak výrazně nevnímal. Některé akce jsou už sice trochu na hraně (a to pořádně ostré), ale i tak se jedná o efektní akčňák, kterému to stále pořádně myslí.

Tak počtvrté nám John McClane spadl do pasti, která bude smrtonosná pro všechny okolo, a kupodivu mu ani nedělalo problém posnídat zas trochu ironie a sarkasmu a po hlavě se vrhnout po teroristech, o jejichž zbraních ví, jako chlap ze staré školy, houby, a proto si k sobě pozval také ajťáka, který tak snad poprvé v životě viděl slunce a který mu dokonce občas i zdatně sekunduje. Zkrátka, čtverka se i přes časový odstup vydařila, nějaké ty akce jsou sice hoodně přemrštěné, ale toto bych zas také mohl vyčítat každému dílu z této tvrďácké série.

3,5*. Morální hledisko nechme tentokrát stranou, protože fandit buď darmožroutům, kteří umí jenom vykrádat baráky, anebo psychopatovi, se kterým válka udělala své, je dilema dobré tak maximálně na rozkolísání psychické rovnováhy, na druhou stranu se však alespoň člověk mohl nezávazně bavit bez jakékoli emocionální upjatosti k té či oné straně. Syrový, drsný thriller s několika nastavovanými konci, které z filmu činí ještě o něco méně příjemný zážitek, protože to dříve či později dospěje do bodu, kdy by byl už člověk rád, aby to skončilo.

Ze začátku se o žádný průser nejedná a dá se říct, že první půlka severskou krimi nezapře jak depresivní krajinou, pomalými záběry, tak patřičnou bezútěšností. S blížícím se koncem se však celý děj sesypává jak domeček z karet, až z filmu na konci nezůstane nic kromě slepence chaotických scén a absolutně neoriginálního klišoidního závěru. Nepotěší ani nedořešení dalších načrtnutých dějových linií, stejně jako až příliš nedůvěryhodná proměna notorického alkoholika ve spořádaného detektiva soustředícího se jen a jen na případ.

Do detailu propracovaný scénář a dějová stránka ubíhající krátkými, za to však rychlými krůčky kupředu vstříc zrodu největší události nového tisíciletí na poli virtuální komunikace nechá času rychle plynout, zároveň však diváka neochuzuje o atmosféru elitářských komunit bujících na podobných univerzitách. Film chvályhodně nehraje skutečnému tvůrci do noty a poukazuje na skutečnost, že za všechno se jednou platí. A Cukříček měl jenom to štěstí, že měl kam sáhnout. Fincher opět nezklamal a psychologický příběh podpořil mistrnou formou. Koncepce veslařských závodů patří k scénám, které se nezapomínají.