Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Animovaný
  • Komedie
  • Drama
  • Krimi

Recenze (441)

plakát

Živí mrtví (2010) (seriál) 

Měl to být seriál, který roztrhá sitkomovou nadvládu a přinese do seriálových vod žánr, kterému tam zatím pšenka nekvetla. Co se týče komerčního a diváckého ohlasu, myslím, že tvůrci můžou být spokojení, ale na druhou stranu, tak upadající kvalitu v průběhu rostoucích řad aby člověk pohledal. První série se skvělým pilotem byla ještě zábavná a v rámci možností nedávala tolik prostoru remcat nad minimem skutečně originálních scén a strachem pustit se do nějakých odvážnějších inovací. S dalšími sériemi už to ale jde se seriálem z kopce. Přibývají díly, kde se jenom otravně kecá, občas některá postava zemře, aby byla zanedlouho nahrazena do počtu nějakým dalším přeživším nováčkem a hlavně veškeré zápletky se točí kolem zombií anebo nějakých "zlých" lidí. A to je na sedm řad příšerně málo. Jsem zvědavý, kdy někdo střízlivý konečně pošle tento seroš do kytek, ale chápu, že komerční úspěch tomu zatím bohužel brání.

plakát

Tři mušketýři (2014) (seriál) 

Dumas má s touto šermující a skotačící skupinou společného pramálo, jedná se spíš o variaci na středověkou kriminálku s jedním případem pro každý díl a stylizovanou do líbivého a moderního kabátu v čele se čtyřmi fešáky, která má však s historií společného asi tolik jako Francie obalená do českých exteriérů. Stále také netuším, jestli má zde kardinál platit za záporáka, protože na něho není Capaldi dostatečně charizmatický, jeho postava je nevýrazná a platí zde spíš za takovou chůvu krále Ludvíka. Od BBC jsem tedy čekal trochu víc, ale uvidíme, možná časem tvůrci pochopí, že nějaká jednotící linie by tomu rozhodně nebyla na škodu.

plakát

Mlha (2007) 

Hororová psychologická studie s unikátním koncem. Děj je silně zaměřen na postavy, jejich psychiku a změnu v chování v důsledku zoufalé situace, no mlha je zajímavá jen do té doby, než ji obestírá pocit neznáma, jelikož s nástupem žužuverbeži je člověk zvědavý, jak z tohohle autor vybruslí, a bohužel se mu dostane jenom nenápadité a béčkovité rozuzlení, které by si v ničem nezadalo s brakovou literaturou. Samotná příběhová linie zaměřená na ty vystrašené lidi mi přišla zajímavá jenom zjištěním, že je až šokující, jaké ovce z člověka dokáže udělat strach a vůdčí jedinec s psychopatickými sklony. Samotný závěr je ale výborný. Sugestivní hudba, nekonečná mlha a jedno auto na cestě nikam. Konec jako facka od naděje je něco, co člověk běžně ve filmu neuvidí.

plakát

Copak je to za vojáka... (1987) 

První pasáž filmu ála bojová hra je jednoduše výborná, jejíž shlédnutí si kdykoli rád zopakuji. Perfektně natočené, sestříhané a svižnou hudbou podtržené honičky vojáků v terénu a jejich často až záměrně komické eskapády natolik dokážou pobavit, že je tomu člověk ochoten odpustit i takovou tu podprahovou reklamu na službu socialistické vlasti. Bohužel druhá část filmu vytvořená speciálně pro něžnou část populace už působí jako otravná přeslazená a mnohdy až nelogická bublina, u které člověk jenom čeká na to, až konečně splaskne. A to se stane až na konci.

plakát

Prometheus (2012) 

Viuzálně úchvatné. Jak přílet na planetu, krajina, tak záhadná stavba, to vše na začátku hraje do karet a člověka to naplní očekáváním, že se opět dočkal podařené sci-fi ve skvostném hávu, jenomže.. tato očekávání se naplní jen tak z půlky. Vizuál krásný zůstane, ale ty postavy, postavy.. Kdo jim šrouboval ty věty do pusy, kdo jim řídil ty myšlenkové pochody? Scénář byl konceptuálně načtrnut velice hezky, ale bohužel z toho vyšlo takové nemastné neslané dílko, které spíš víc otázek klade, než že by na ně odpovídalo, což také odpovídá rozpačitému konci. Uvidíme, co s tím udělá případná dvojka, opravdu uvidíme.

plakát

Doba ledová 4: Země v pohybu (2012) 

Slabší tři. Jediné, co chrání scénaristy od vyhazovu, je krysoveverka a Sidova babička, protože jinak se jedná o posté zrecyklovanou nenápaditou šaškárnu, ve které je smícháno všechno, co jsme už viděli v předchozích dílech a přitom bez přídavku čehokoli novátorského, které by tuto partu posouvalo někam dál. Nicméně pochybuju, že cokoli z těchto věcí bude malým capartům vadit, protože komické scény většinou fungují tak, jak mají, a navíc konec samotný je tak sladký, že rodiče ušetří po kině za zmrzlinu.

plakát

Území mrazu (2013) 

Tak tady jsem zase balancoval mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Námět velice sympatický, navíc patřičně okořeněný vědomím skutečného příběhu a herci vesměs charakterově odpovídající postavám, což však neznamená, že by někteří z nich nezasloužili týden z Cusackem na srubu pro své přiblbé chování. Jenomže takový film by potřeboval i silnější atmosféru, která se zde objevuje v náznacích a jen tam, kde je spíš výsledkem samotného dění na obrazovce než nějaké filmařské invence a člověk tak spíš ze všeho nejvíce nasaje vůni aljašských bordelů s laciným mejkapem místních šlapek. Cage nicméně předvádí velice solidní výkon a samotný závěr nejvíce těžící ze skutečných událostí nabídne vcelku přímočarý vzkaz všem, kteří si myslí, že řádění psychopata si společnost musí nutně brzy všimnout.

plakát

Tři veteráni (1983) 

Tak trochu netypická pohádka o tom, jak tři veteráni ke štěstí a o štěstí přišli, a jak nakonec zjistili, že ta "sexy" (?!) princezna není takový andělíček, jak se jim z nějakého neznámého důvodu zpočátku zdálo. Hudební doprovod příjemný, Hrušínský je sympaťák jako obvykle, ale že bych tuto pohádku nějak vyhledával, se také říct nedá. I když ta Honzíkova cesta princeznina frňáku stojí za to!

plakát

Expendables: Postradatelní (2010) 

Zatímco dvojka nám už sevíruje přesně to, co jsme od pojmu "zlatá osmdesátá" čekali, jednička je spíš vytvořená metodou pokus a omyl, a tak nás tu čeká klasická béčková akce, kterou uživí i podprůmětný scénář, stříhač ve studiu zas stříhal jako o život, takže člověk spoustu času jenom hledí a snaží se z té změti obrazů vytušit, kdo teď právě dostává na prdel a jaktože to ten druhý zase všechno přežil, když před chvíli to vypadalo, že v márnici už je pro něho přichystaná krabice s jmenovkou. Nicméně herci jsou sympaťáci, dialogy také nešustí papírem víc než je zdrávo, takže kdo tomu dokáže odpustit tupý scénář a naprosto tuctové vyvrcholení, bude určitě spokojen.

plakát

Vše je ztraceno (2013) 

Tato nízkonákladová verze Titaniku sice nehromuje velikostí kocábky, ani ledovcem, který tady vystřídal plovoucí konťas mašírující si to kamsi do Indie, ale naopak umožňuje místy velice intenzivně prožívat všechny ty krásné příhody, které se vám můžou stát jenom tehdy, když se rozhodnete vyjet si někam na širé moře, kde místní vody brázdí čínské boty, bouřky generují vlny vhodné akorát tak na akutní mořskou nemoc a k tomu všemu jsou všude kolem hladoví žraloci, kteří čekají až jim něco ulovíte. No to naštve! Jo a abych nezapomněl, ta finální aférka ála jednorázový maják už fakt zavání černým humorem. Škoda jen pozvolného začátku a úplného konce, který sice sdělil poselství, kterým nás chtěl rejža povznést, na druhou stranu ovšem tím potopil velice slibně se rozvíjející emoční dopad. No nic, na ten bude potřeba asi ten Titanik.