lexa.k

Ti kteří na chvíli dokáží zastavit srdce - Zlobit se nad tímto seriálem, že je přeslazený a že lže o světě ve kterém žijeme, je stejně irelevantní jako dělat totéž nad pohádkou. Srdcerváči jsou queer pohádkou ze světa, kde neexistuje vážné zlo, lest a nenávist ve formě homofobie a transfobie. Jsou harmonickým příběhem bez zásadních zvratů, v němž nesmí padnout ani stín pochyb o šťastném konci. Jeho smyslem není vytvářet dramatický a napínavý děj, ale radost. A to se tvůrčímu týmu podařilo excelentně. Nad očekávání dobře funguje herecká souhra (přestože je pro mnohé herce jejich postava vůbec první rolí) i vizuální stránka s odkazy na komiksovou předlohu (grafické prvky, komiksové členění obrazu a barevné ladění), organicky působí i soundtrack. A jedinou ohavností, která divákům může pozitivní zážitek zkazit, je český dabing.

Jeden z nejlepších českých filmů. Sice celkem předvídatelný příběh, ale nedostižitelná vizualizace a fantastický zvuk, s bombastickou hudbou - Midi Lidi

Někdy se člověk musí u filmu úplně rozsekat, aby pak zjistil, že okolní svět je mnohem hezčí.

Série instagramových portrétů plných emocí. Film je druhotinou kanadského scénáristy a režiséra Xaviera Dolana. Komorní příběh tří hlavních postav matky Diany, syna Steva s ADHD a sousedky Kyle, učitelky na zdravotní dovolené, zaujme na první pohled formátem. Autor a režisér v jedné osobě ho z velké části natočil ve čtvercovém formátu s výjimkou několika scén, které ukazují harmonii (skutečnou i snovou). Příběh otvírá nucený návrat problémového patnáctiletého syna z nápravného zařízení k ne méně problematické matce. Následují nezastavitelné výbuchy vzteku, útoků a verbálního i fyzického násilí, ale také stejně intenzivní projevy lásky matky k synovi a syna k matce. Vznětlivou situaci v neúplné rodině tiší sousedka Kyle, která tím pomáhá nejen Stevovi a Dianě, ale možná nevědomky také sama sobě... Film se dočkal také díky skvělým výkonům trojice herců po projekci na festivalu v Cannes zaslouženého pětiminutového potlesku. Vyzvednout je třeba dále kromě scénáře a režisérského vedení též pohled kameramana. Díky neobvyklému formátu se divák plně soustředí na emoce ve tvářích a není rušen okolím.

Seriál, který mi udělal díru do hlavy, a dlouho ještě rezonoval tichou, ale intenzivní emocionalitou podpořenou výbornou kamerou a skvělým soundtrackem. Tvůrci k divákovu silnému zážitku nepotřebovali ani obvyklé hollywoodské citové vydírání. Primárně jde o příběh sebepoznávání hlavního hrdiny prince Wilhelma (Edvin Ryding), který se mění z povrchního vymetače párty na nejistého a hledajícího teenagera a nachází v sobě nečekanou hloubku, která na jednu stranu obohacuje, na druhou stranu je životní přítěží. Protipólem je jeho přítel (hodí se spíš anglické slovo boyfriend) a spolužák Simon (Omar Rudberg) z imigrantské rodiny, který je naopak na svůj věk zralý, jistý sám sebou, i když i on jedná mnohdy impulzivně jen srdcem. Třetí klíčovou postavou příběhu je Wilhelmův příbuzný z královské rodiny, August (Malte Gårdinger), cílevědomý, podlý zmetek, který ale není vykreslen jako jednoznačně negativní hrdina. Divák, který nahlíží do Augustova soukromí, poznává problematický psychický stav hrdiny a leckdy pochopitelnou motivaci jeho jednání. Škálu postav dále tvoří zajímavé, ale i průměrné osoby spojené s prostředím prestižní Hillerské internátní školy. Kam se ale z příběhu vytratily dospělé postavy rodičů, učitelů? Jako by na životy mladých hrdinů neměly (kromě královské rodiny) žádný vliv. Téma jinakosti, hledání se a coming outu nevidím ale jako hlavní. Ještě důležitější linkou seriálu je pro mě otázka, do jaké míry žije generace Z vlastní životy a jak moc do nich vstupuje okolí, přátelé, "přátelé", spolužáci a sociální sítě, které jedince zbavují soukromí. Ne náhodou se proto jedním ze stěžejních témat stává zveřejnění intimního videa Wilhelma a Simona. Prakticky všechny postavy vede při jejich rozhodování dilema: Co by tomu řekli ostatní?. Tuto otázku si mnohokrát klade i Wilhelm a musí si ji klást intenzivněji než ostatní, protože o jeho životě rozhoduje nejen okolí, ale i královský dvůr.  Obecně nemám rád seriály, které továrny na zábavu chtějí udržet co nejdéle při životě a nastavují ho nemotivovanými zvraty v rozporu se stavbou příběhu. Tady se ale tuhle nastavovanou kaši podařilo udržet v hrnci a neroztekla se po plotně. Seriál není po žádné z profesních stránek podprůměrný. Naopak, leckde vysoko vyčnívá nad průměr. Scénář je seversky chladný, zároveň emocionálně silný. Velkým plusem je i casting. Nejvíce na mě zapůsobil Edvin Ryding, který je na svůj věk přesvědčivým hercem se širokou škálou emocionálních poloh a jeho slzám jsem věřil. Těším se na 3. a poslední sezónu, přeji si, aby se kaše neroztekla, v hloubi duše klukům fandím a přiznávám, že mám rád příběhy s happyendem. Tak hrnečku vař.

Filozofická pohádka o moci vyřčených slov, skvěle napsaný scénář, nádherné obrazy (nejhezčí je hnízdo havranů), výborná Issová a Remundová, skvělý nápad s hřebenem vyčesávajícím vzpomínky, trochu nevyvážená dynamičnost děje, zkrátka pěkně temná, hodně "nellisovská" pohádka, která není úplně pro děti. (A ti, co odcházejí z kina s titulky, přijdou o comeback Mariky Gombitové)

Nejsilnější film.

Kataraktické!

Seriál se sestupnou tendencí, scénář je místy zoufale bez nosných nápadů, za to s narůstající toxicitou.

Průměrný seriál s protivně ufňukaným hlavním hrdinou, kterému teče život mezi prsty, protože neví, co chce. Na tom se moc scénář stavět nedá. To je problém, ne to, že je to zženštělý gay. A když čtu recenze, potvrzuje se mi to, že český divák nemá obvykle problém, že je někdo gay, jen se tak nesmí chovat.