Aelita

"Když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře." Když si Sam Raimi nesehnal práva na zfilmování komiksů The Shadow či Batman, jednoduše napsal svůj vlastní komiksový scénář, ve kterém vzdal hold hororům studia Universal Pictures ze 30. let. A udělal dobře, protože výsledný film se mu zdařil. Pro mne je Darkman tragičtější, temnější, komiksovější a ryzejší než Nolanův Batman a dokonce i novější Raimiho Spiderman. Darkman evokuje Frankensteina (1931), plechového Dřevorubce ze země Oz, Neviditelného muže (1933), Zrůdy (1932), Doktora Jekylla a pana Hyda nebo jednu z nejznámějších povídek Edgara Allana Poea "Jáma a kyvadlo", ale třeba i francouzského Fantomase či bondovského Goldfingera. Darkman tak v sobě skloubí to nejlepší z klasiky dramatického filmového hororu i hrdinských komiksů. Scéna nalezení nového domova-laboratoře s nostalgickými prolínačkami je vrcholem tragedie Darkmana a ukázkou filmového mistrovství Raimiho.

Hodinky s vodotryskem. ___ Promyšlené ztvárnění motivací a mimiky postav je v Příšerkách s.r.o. to nejlepší ... kromě humoru samozřejmě ... i když Mikea mi tentokrát bylo líto.

Mé alter ego je bílý potkan a chodí v botách Made in China, které se prodávaly v krabici s nápisem Made in Japan. Ale stejně je mám ráda a žádnému panu Dobrákovi bych je nedala. ___ Kultura se vychyluje čím dál víc – zdá se, že se brzy z umění stane minutová reklama a z reklam celovečerní filmy. Když toto dílko budu hodnotit z hlediska obsahu a formy, dám tři fanouškovské hvězdičky – Rodriguezovi, Trejovi a noir-atmosféře. Pokud se ale zaměřím na samotné sdělení – to jest kvůli čemu je tolik povyku, pak si vzpomenu na Duchampa, který učinil z pisoáru artefakt tím, že ho v roce 1917 přejmenoval na Fontánu a dotáhl na newyorkskou výstavu Společnosti nezávislých umělců. Ano, Duchampe-Rodriguezi, z hlediska účelového designu je Fontána artefakt, ale z hlediska ryzího účelu je to pořád jenom pisoár.

– Ahoj, Giselle. – Aho-o-o-oj. – Máš nějakou úchylku? – Mám, potrpím na pěkné prádlo. – Doufám, že nějaké předvedeš. ___ Giselle se ráda předvede i bez prádla. ___ Ten, kdo viděl předvádějící se opice v zoo, musí uznat, že lidské chování od dávných dob se moc nezměnilo. Zato se zvýšila důmyslnost svádění – prádýlko, vyholené partie, opálená kůže, hudba a tanec, barevné nasvícení, lesklé tyče, vysoké podpatky ... Krátce řečeno jsou to moderní žhavé kočky pro probuzení pravěkých instinktů. Vůbec nechápu, proč diváci tak nízko hodnotí snahu těchto dívek potěšit jejich smysly. Myslím, že to je nefér jak vůči lidské fyziologii, tak i samotným dívkám, které si takto vydělávají na chleba. ___ Tak to jsou moje líné myšlenky v čekání na následující podle programu film Poslední tanec Salome, který předvádí tak umělecky sofistikovanou erotiku, že žhavé kočky sklápějí ouška a cudně uvolňují scénu.

"Umění má tendenci abstrahovat, symbolizovat a přeměňovat hmotu ve významy, ale o to víc potřebuje reálné tělo, na kterém by se mohlo projevit." ___ "Překvapující mutace, i když poněkud povrchní, připodobňuje kočku k umělci. Kočka mění svou výpravu na lov v představení. Zajatec nejenže musí zemřít, ale nadto jí musí předvést rozkošný tanec." ___ Filmy Hanekeho (a další podobné tak zvaně "čistící duši" filmy a nejen filmy) neřadím k umění, ale k (sebe)reflexi člověka, lidstva, civilizace – reflexi, kde "je lidský klid, založený na morálních jistotách a konkrétních stabilitách, rozmetán na prach". ___ Zábavná hra světa s člověkem začíná lekcí slušného chování, pokračuje osekáváním virtuálního snícího člověka do reality a končí vzájemným prolínáním virtuality a reality. Myšlenky se zhmotňují, aby se zas staly myšlenkami a tato metamorfóza nemá konce. ___ Ostatní dokonale vystihl ve svém komentáři Artran.

Utajený odpovídá na otázku Bílé stuhy – Odkud se bere zlo, nespravedlnost, bezpráví, lež? Odpověď zní – v samotném člověku. Někdo je mizera a slaboch, i když je vzdělaný, slušně vychovaný a žije v dobrých podmínkách, a někdo je i přes prostý vzhled a nekultivovanost rovný a čestný. Věc ale není tak jednoznačná, jak se jeví na první pohled, a vína člověka není přinejmenším jen jeho, protože odkud se bere křivda v malém dítěti, když ne z těch pocitů a potřeb, které do člověka vložila sama příroda, aby mu dala "nástroje" k přežití? I sám Utajený, jehož identita není důležitá, protože je důležité jen to doteď utajené, které Utajený chtěl vyvolat, – je snad tento člověk naprosto spravedlivý a čestný, jak hlas svědomí, nebo jedná stejně jak opice ve známém pokusu, o kterém se zmiňuje biolog Jan Zrzavý? ___ Citát: "Pravou podstatu mizerného času, v němž žijeme, nejlépe osvětlí pokusy s opicemi. V Yerkesově centru pro výzkum primátů naučili malpy vyměňovat kamínky za plátky okurek. Opice dostala kamínek, a když ho na požádání vydala, byla odměněna. Opice dostala víc, než měla předtím, a byla tudíž šťastná. Pak vedle postavili ještě jednu klec, aby na sebe opice dobře viděly, a hráli pořád stejnou hru, jen v nové kleci odměňovali opice bobulemi hroznového vína, což je mnohem lepší, než okurka. Opice, která dostala okurku, teď vidí, že jiná dostává za stejný kamínek víno., opice s kamínkem už není šťastná., hněvá se. Opice je tak rozhořčená, že často odmítá pokračovat ve hře. Všimněte si, prosím, že opici s okurkou nikdo nic nevzal, pořád je na tom líp, než byla, když se pustila do kšeftu s kamínky, je na tom stejně dobře jak byla před chvílí, když byla spokojená se svou okurkou. Jenže mezitím pojala myšlenku, že má nárok na hroznové víno…. Pocit, že se nám křivdí, je jeden z nejmocnějších motorů našeho chování….Náš iracionální pocit rozhořčení je vyvoláván aktivititou starých částí mozku, které v emocionálně vypjatých chvílích přebírají kontrolu nad naším chováním, nikoliv aktivitou center, kde sídlí lidská racionalita. Pocit, že máme nárok na víc, než čeho se nám dostává, je starobylý, temně zvířecí, nelidský, opičí….Víra, že nezodpovědní levičáci svádějí bohabojný lid k závisti a nenávisti, je bohužel bludná: levičáci se jen vezou na vlně vzedmuté našimi opičími mozky. Malér vězí hlouběji. Problém opicím nastal až ve chvíli, kdy se dozvěděly, že okurka není vrchol všeho blaha., vzniklá frustrace je bohužel nevratná. Budeme-li subjektivní štěstí považovat za hodnotu, měli bychom přiznat, že ho nejlépe dosáhneme pečlivým zakrytím všech klecí. Informovanost o nespravedlnosti světa opici nepřináší žádné blaho, občas pro samou rozhněvanost přijde i o tu okurku." ___ Jak je vidět, přírodou lze obhájit každou nepravost, protože z pohledu člověka není příroda spravedlivá. Z pohledu přírody je však vše ideální a harmonické. Ve skutečnosti lidé nebojují s lidmi, ale s přírodou, včetně přírody v sobě.

Toto je nový Andrej Rublev – hořká pravda bez příkras, která se špatně sleduje a ještě hůř vstřebává. Prostá selská žena Varvara jako alegorie Ruska na začátku 20. století – pot, krev a slzy. Až 83% obyvatelstva dorevolučního carského Ruska tvořili rolníci. První světová válka, revoluce roku 1917 a poté občanská válka tragicky zasáhly do osudů milionů lidí a přinesly konec archaickému životu. Rolnické křesťanské Rusko je ve filmu symbolicky přirovnáno k bájnému městu Kitěž. "Příběh legendy vypráví o městě (gradu) Kitěži, které se před nájezdem tatarských hord ve 13. století skrylo ve vodách jezera Světlojar. Stříbrná mlha klesá s nebe a zahaluje nejprve zlaté kopule, sestupuje níž a lehá na město. Když hordy dorazí k jezeru, je z čisté vody slyšet už jen vzdálené vyzvánění zvonů. Hospodin přikryl město svou rukou a to bude neviditelné až do přijetí Krista lidskými srdci. Již nikdy nenajde město ten, kdo přichází se zlým úmyslem. Je to město vznešené, nadpozemské, město věčné lásky a věčného odpuštění." ___ Ruský epický film bez příměsi Hollywoodu a podle kritiků "nejčestnější film o občanské válce" ukazuje krutost a násilí ve sledu "rodina, vesnice, Rusko". V tom film souzní s Hanekeho Bílou stuhou. Dle mínění historiků snímek ukazuje události, mající sílu dokumentární výpovědi, zároveň však historici tvrdí, že realita byla mnohem tragičtější a krutější. Režisér se pak přiznal, že nechtěl přenášet na plátno nejděsivější epizody potlačení rolnického povstání, protože "lidé nechodí do kina, aby se po zhlédnutí filmu oběsili". Snímek se vyznačuje velice pečlivým zobrazením etnografických dobových rysů tambovského rolnictva – dialektů, oblečeni, starých tradic a obřadů. Nezapomenutelná finální scéna přináší nečekaný nový pohled na notoricky známou věc – potopa může být nejen kárající a očistná, ale i milosrdná.

Tato kritika je za: a) nezávislá = neobjednaná, neplacená, neúčelová; b) původní = nestrukturovaná, bezprostřední, laická; c) upřímná = spontánní, vnitřní, netendenční; d) krásná = jednoduchá, trefná, harmonická. Měla bych se od tohoto kritika poučit. ___ K vidění zde: http://www.youtube.com/watch?v=DiYjwRZK_NM

Kdo je skutečný pán New Yorku? Pokud je dost smetí a zbytků jídla, jsou to švábi. Kabaretní číslo v jejích podání je třešničkou na této nenáročné, ale rozhodně nehloupé oddechovce. Skvělý film pro diváky trpící odporem k hmyzu. ___Film je celovečerní adaptace kratkometrážního počinu "MTV Networks", ale s jinými herci. Viz Joe's Apartment (Original MTV Short) – http://www.youtube.com/watch?v=wj3ra_B1PVU. Kamery se ujal Peter Deming, který později mimo jiné spolupracoval s Davidem Lynchem na filmech Lost Highway a Mulholland Drive.

Má vše – um, podnikatelského ducha, znalosti i nápady, ale je to jen žena, která se snaží prosadit ve světě, kde "muži rádi obchodují s muži." Aby muž jednal s ženou se skutečným zájmem, musí se mu ta žena líbit, avšak aby jednal s ženou skutečně vážně, musí ji vnímat jako muže. Proto úspěšné manažerky a političky se vyznačují mužskými způsoby jednání, chování a dokonce i racionálním praktickým vzhledem. Na konci 90. let má žena a navíc černoška jediný způsob, jak reprezentovat svou firmu – zajistit obchodního společníka muže. A pokud se to nepodaří, alespoň ho vytvořit. Ukazuje se, že zničit zdařilou, nikoliv nutně věrohodnou, fikci je někdy složitější, než ji vymyslet a uvést do života. ___ Woopi Goldberg a její charisma to je hollywoodská lokomotiva hnaná plnou parou vpřed.