Spiker01

Tak jsem přišel o jedinou věc, proč tohle bohabojné dílko dál sledovat. Mnoho dílů pro mě bylo absolutně nepochopitelných a děj se vůbec nikam neposouval. Tu se našly nějaké eskapády se ztraceným, brzy upírským, synem Cassidyho, tu se objevil v pekle Hitler, aby udělal nějaký humor a možná zachránil Prdelmana a nezapomeňme na sveřepého vůdce sekty, který se semtam rád nechá znásilnit partičkou násilných mužů. A věřte, že pokud tohle čtete a seriál nesledujete, tak je to ještě "way more crazy.". A jestli někoho fascinuje halda krve, vnitřností a utržených končetin, tak mě ne, jelikož to celé vypadá jak vyřazené zbytky z mistrovského Walking Dead. :-) Ještě za 4, ale hodně s odřenýma ušima a ano, hlavně díky sexy Tulip a zaokrouhlování celku nahoru. Jestli sem ale něco musím dát, tak je přesně takhle luxusní bitka.

Jedna z mnoha žánrovek o polepšení se jednoho úspěšného lovce hlav, který na počátku nemá s nikým soucit a až s první rodinnou tragédií přijdou na řadu nějaké emoce. Gerard Butler je v roli uvěřitelný, nemá problém ani s jednou hereckou polohou a člověk se u toho dobře baví a na konci možná prozře k jednoduchému ponaučení. Ale nic více, ovšem vzhledem k dostupnosti filmu a jejímu rozpětí to úplně stačí.

Taylor Sheridan se u mě přidává nově k seznamu režisérů, které v budoucnu budu sledovat. Jeho první film jsem neviděl, ovšem Hell or High Water a Sicario, na kterých se podílel scénáristicky, jsou oba skvělé atmosférické filmy a Wind River jde celkem nepřekvapivě v jejich šlépějích, jelikož proč měnit koncept, který funguje. Wind River je tedy Sheridanovo další variace na skvěle vyprávěný slow burner, tentokrát v mrazivém podání a u mě také rozhodně nejlepším. Jeremy Renner má rozhodopádně nejlepší roli kariéry, ve které prokázal nejen své herecké dovednosti, ale také charisma a respekt jeho postavě. S Olsenkou mu to evidentně svědčí a jen k tomu celému dodám, že ono pomalé vyšetřování jednoho hrůzného násilného činu mě dokázalo napnout tak hrozně moc, jako se to naposled povedlo až Fincherovi v Gone Girl před pár lety. A samozřejmě platí nic nezjišťovat dopředu a nejlépe nevidět ani trailery. Skvělé thrillery tak fungují zdaleka nejlépe.

Takový bratránek poměrně povedeného pár let starého thrilleru the Call. Na to, že je Halle Berry přes pade, tak furt vypadá dobře...a pořád má pěknou smůlu. Musím však přiznat, že v první půlhodině jsem se poměrně dost nudil, ta jedna velká automobilová honička mi připadala poměrně bezkrevná a celkem jsem litoval, že jsem si pustil zrovna tohle, když mám tolik restů. Ovšem v druhé půlce se to celé překlene do atmosférického nočního slasheru, kde je cítit i nějaké to napětí a hned jsem se bavil o nějaký řád více. Dřív jsem měl možná nižší požadavky a tenhle thriller by mi možná stačil ke spokojenosti, ale jelikož je takových spousta a mnohdy líp natočených, tak tento Únos s klidným srdcem doporučit nemohu.

Za mě menší zklamání. Něco tak geniálního jako jednička prostě překonat nešlo. Režijně je to furt Matthew Vaughn, ale po příběhové stránce mě to extra nechytlo a nové postavy se těm starým v ničem nevyrovnají, i když parta ze Statesman je naprosto v pohodě. Vaughn pořád patří mezi 3 nejlepší režiséry současnosti, ale vůbec poprvé se rozhodl natočit sequel a jak už jsem naznačil, v akčních scénách je to parádní podívaná (škoda jedné větší scény s Pedro Pascalem, kterou mi zkazil nový hudební motiv, který mi extra nesedl), kamerové výkruty a hektický střih naznačuje, že by film s jiným režisérem zejména v té akci vyzněl méně epicky. Zklamal mě námět a částečně scénář, k čemuž se ještě vrátím. Celkově písničkový soundtrack je super, hlavně ONEN country song, který několikrát líbivě podkresluje prosluněné lokace palírny v Kentucky. Dále nelze nezmínit ústřední úlohu záporáka, který byl v jedničce jedním z velkých mezníků tak skvělého výsledku...a zde máme Julianne Moore... Jo asi si to užívala, scéna s mlýnkem na maso byla vtipná, ale pro mě to celkově bylo bolestné a tu vygumovanost a autoritářský syndrom jsem jí moc nevěřil. Pravá ruka záporáka má naštěstí opět zajímavou augmentaci a Vaughn jí umí prodat, takže tady problém není. Celkově je to přestřelené až moc a na sílu přesně tak, aby se mohlo říct, že jsme dostali ještě bombastičtější pokračování. Ačkoliv samozřejmě silné momenty to mělo (prezident je boží), ale prostě chybí Kostel, Ohňostroj a další věci. Na druhou stranu Singer v dalších X-menech taky replikoval geniální scénu s Quickem a byl to fail. Pointou tedy pro mě zůstává, že doufám, že Kingsmani 3 vzniknou, ovšem pod jiným režisérem a Matthew se vrhne na jiný, nelépe nekomiksový, projekt.

Conan je velice silná osobnost a já miluji dobře zpracované dokumenty o tématech, které sleduji, nebo mne zajímají. Takže kde je problém? Jednoduše mě nevzalo uchopení celého filmu a dost jsem se přitom nudil. Ačkoliv Conanovy výstřelky pobaví vždycky a jeho emocionální momenty mají takovou váhu, že kdo jej zná a je obeznámen s kauzou o vyhazovu tohoto slavného moderátora v roce 2010, tak to na něj prostě musí silně zapůsobit. A momenty, když se mihne Jim Carrey nebo Teenacious D taky nejsou k zahození. Takže kde je ten problém? :D No asi v tom turné ve stylu road-tripu, kde tempo polodokumentu zásadně poleví a zkrátka přijde nuda. Zkrátit a byla by to pecka.

Tak jsem si osvěžil, že stop motion animace není úplně můj šálek čaje. Z tohoto subžánru jsem už viděl nemálo filmů a je samozřejmě moje vina, že jsem si jeden z těch obecně nejuznávanějších nechal takhle skoro na konec a zkrátka mi to nesedlo. Příběh je poetický, animace bezproblémová, režie Tima Burtona nekompromisně precizní (nechápu ten českej název) dabing postav je přímo úžasný, ale celkově mi to přišlo pro mladší publikum a Frankenweenieho už si asi nechám ujít.

Nejlepší romantická komedie roku a to bez nadsázky. Hlavně tedy proto, že je The Big Sick jednou velkou dvouhodinovou srdceryvnou přehlídkou životních příhod sympaťáka Kumaila Nanjiani. A taky proto, že si ke spolupráci přizval mojí oblíbenou Zoe Kazan a jak se posléze ukázalo jako podstatnější, ba přímo kardinální, hlavně její filmovou maminku Holly Hunter, jejíž emotivní scény jsou zkrátka úchvatné a užíval jsem si každou minutu. Těšil jsem dlouho a shlédnutí si i tak neúmyslně prodlužoval, o to větší skvost jsem však dostal.

Horší než jsem čekal, absolutně nezajímavé, bez nápadu, vtipu, smysluplného příběhu ale s Lukášem Grygarem. Bláhově jsem doufal v guilty pleasure.

Stále úchvatně zpracované dílo, ovšem čistě tématicky mě víc bavila první série. Těch vražd na mě už bylo zkrátka moc a taky mi moc nesedlo pomaloučké upozaďování Escobara a mírné kypření půdy pro Kartel z Cali. Samozřejmě je nemorální fandit největšímu narkobaronovi všech dob, který se nezdráhal vyhodit do povětří i letadlo plné civilních obětí, ale jakožto dobře napsaná postava mě zkrátka baví, což je v naprostém protikladu právě s kartelem z Cali, což je banda zmetků, která má těch morálních zásad ještě o fous méně. Během psaní už mám rozkoukanou třetí řadu, takže plně chápu onu přeorientaci a jestliže si zachová velmi vysoko nastavenou kvalitativní laťku, tak nemám problém ani s tou čtvrtou sérií, kde už se dle mého asi bude trošku vařit z vody. Nic to nemění na faktu, že ty bombové díly převažovaly a i druhá sérka si rozhodně zaslouží absolutní hodnocení. PS : Boyd Holbrook tentokrát nenosil o dost menší oblek, takže v pohodě.