Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (3 105)

plakát

Králíček Petr (2018) 

Paddington z animované divize Sony. Králíček Petr sice v pokladnách uspěl, ale kvalitativně měl těžké srovnání právě s dvojkou výše zmíněného. A za sebe asi můžu říct, že se mi oba díly s medvědem líbily o trošku více než nezbedný králík. Ten má stejně jako Paddington potíže s klanem Gleesonů, tentokráte s mladším z nich, takže se musí o to víc otáčet. Balancoval jsem mezi 3-4 *, jelikož mi občas docela vadilo, že tvůrci záměrně cílili na děti, resp na rodiny a rezignovali na nějaké dospělejší vyústění různých gagů a fórků. Takhle pořád někdo někam padá a úsměvně chytá někoho do nastražené pasti, ale vadilo mi, jak jsou některé situace hrozně hloupé a rezignují byť na sebemenší logiku. Jistěže to má být v první řadě zábava, ale přece nemusí být úplně hloupá. Nakonec jsem tedy lehce sáhnul k 7/10 kvůli stravitelné stopáži, která docela rychle a příjemně utekla, tu půl hodinu navíc bych už asi na jedno zhlédnutí nezvládl..

plakát

Sebevražedný oddíl: Rozpoutané peklo (2018) 

Vynikající animák, který mě překvapil návazností na vynikající Flashpoint paradox. Chytlo mě to od začátku a už nechytlo. Vynikají postavy, skvěle napsaná zápletka a celkově prostě jeden z těch klasických kvalitativně kolísajících DC animáků, naštěstí zde se to přehouplo to té silné poloviny. PS : Nejvíc cool postava je rozhodně Tiger, s tím bych si dovedl představit další filmy..

plakát

Cizinec ve vlaku (2018) 

Když se podíváme do filmografie Jaume Collet-Serry, zjistíme, že se jedná už o čtvrtou spolupráci s nebezpečným Liamem Neesonem. Já od toho režiséra viděl skoro vše, takže mám přesné porovnání s ostatními Neesonovkami. Nejvíce se mi asi líbilo Run All Night, ale tématicky by se to dalo nejvíce připodobnit k Non-stop. Opět se jedná o precizně natočený thriller, s až překvapivě povedenou harmonickou hudbou, s několika silnými momenty, které zarazí do sedačky, ovšem film ničím extra nevyčnívající a lehce nadprůměr v podstatě ve všech směrech. A digitální závěr je vyloženě špatný, nebýt jeho, tak bych to spíše doporučil rodičům, ale takhle to nejspíš dovolit nedokážu. optimálních 6/10, ale upřímně jsem čekal méně.

plakát

Avengers: Infinity War (2018) 

10 let MCU, 18 dosavadních filmů. A přesto se bratrům Russoům podařilo natočit něco, co tu ještě nebylo. Film tak přesně vysoustružený, který i přes obrovská očekávání a megamasivní reklamní kampaň nabízí několik skrytých trumfů v rukávu, které pravého marvelovského fanouška zarazí do sedačky. Ten výčet hereckých osobností je neskutečný, i kdybych vypsal pět nejoblíbenějších, tak je to málo. Takže zmíním jen jednu, proti kterému vlastně všichni ti hrdinové stojí, které už tak dobře známe a tou je samozřejmě Josh Brolin a jeho titán Thanos. Což je charakter přesně tak prokreslený, jak tvůrci hodně a dlouho dopředu slibovali a nechá zapomenout na všechny ty padouchy bez hlubší motivace z mnoha předchozích kousků, na které si nejen nefanoušci na webu stěžovali. Thanos je prostě král, jemuž se dá i porozumět, dá se s ním soucítit a nakonec vám i tak vyrazí dech. A dál je to už víceméně, co známe. Nováčka, kterého neoslovil žádný z předchozích filmů tím spíše nenadchne ani toto obří vyvrcholení, jelikož tady se jede na plný plyn. Je to rozhodně nejakčnější film letoška, trikově přímo prosáklý, mega drahý a zručně natočený po všech směrech, včetně těžkotonážní epické akční stránky, která přináší tolik nových a dříve neokoukaných gadgetů u snad všech minimálně patnácti představených hrdinů. A dále bych to asi nenabaloval, to hlavní jsem už zmínil u předchozích filmů a hlavně týmovek a tohle je "pouze" několikanásobná nálož. Je to sice až možná přespříliš dlouhá marvelovka, ve které se řeší tolik podzápletek a dílčích motivací, že to cca v půlce maličko ztratí tempo, ovšem tvůrčímu týmu se tento megafilm naštěstí nerozpadl úplně pod rukama a my dostali příběh, který i dokonce funguje sám o sobě a rozhodně nevymizí z paměti ještě po dlouhé době od zhlédnutí. A navrch přidá nějaké ty nefiltrované emoce. PS : Vážně jste hledali ve filmu Hawka? :D

plakát

12 hrdinů (2018) 

Zprvu jsem nechápal, koho zase napadlo točit film o 11.září, když už jich vzniklo tolik a snad vše již bylo odvyprávěno. Ovšem kampaň pracovala s trumfem v podobě Chrise Hemswortha, takže jsem si řekl, že to nejspíše uvidím, ale raději od toho moc nebudu očekávat. Což se tak nějak potvrdilo. 12 strong zřejmě rychle zapadne, jelikož to ani v Americe, kde by logicky měl být boom největší, nijak extra netrumfovalo a pokud někdo z producentů zároveň cílil na oscary, tak se mu to krutě nevyplatilo. Pokud bych měl zmínit jedinou “věc”, co mě na filmu opravdu zaujala, tak tím je u mě poměrně překvapivě Michael Shannon, kterého jsem doposud viděl už v opravdu hodně filmech a vím, že je teď mezi diváckou obcí velmi oblíbený, ale mě asi naplno přesvědčil až zde. Sice je divné, že tu slouží mladšímu kapitánovi, ale když si uvědomím, že tím kapitánem je Thor a někdo samozřejmě musí hrdinně zařvat, tak už mi to vlastně tak zvláštní nepřijde. A pokud bych měl zmínit nějaké mínus, tak rozhodně akční pojetí, které se zvrhlo v tupou oslavu hrdinství, přičemž vojáci doslova kosí jednu stojící figurku za druhou a nemůže to snad rezonovat ani v člověku se silně patriotistickým srdcem. Neškodná jednohubka, kterou zřejmě moc lidí nezachytí ani v bedně.

plakát

Nepřátelé (2017) 

130 minutová těžkotonážní projížďka po divokém západě, která mě ale nějakým zázrakem ani na chvilku nezačla nudit a já si naopak užíval každou minutu strávenou s Christianem Balem (jedna z nejlepších rolí) a jeho partou, u níž nemá nikdo nic jisté. Trošku mě mrzelo, že je vlastně takovýhle skvěle napsaný film s prokreslenými charaktery takhle nepředvídatelný, ačkoliv právě onu nepředvídatelnost tak trpělivě vyhledávám, ovšem tady mi začlo na postavách záležet a o to víc mě to pak samozřejmě semlelo. Vynikající dvojkombo se Netflixovským seriálem Godless?..ano, ale Hostilles je větší nálož.

plakát

Legendy zítřka - Série 3 (2017) (série) 

Průměrem to vyšlo na 4*, ovšem poslední díly už byly spíše lehčí nadprůměr, včetně podivuhodného finále. Jsem hrozně rád, že se po tom všem konečně alespoň v pár dílech objevil Constantine a můžeme ho očekávat v příští sérii, kterou bych už možná bez něj vůbec nesledoval. Celkově je to řada ničím nevyčnívající, několik dílů mě bavilo fakt dost (třeba díl, kde byla středobodem Zari , které jsem do té doby nemohli přijít na chuť a pak se vše změnilo). A bude mě i nadále mrzet odchod hned třech postav, které se ze seriálu vytratily po mid-season finále a nahradil je Wally (kterému to tady naštěstí sedne o maličko více, než ve Flashovi , ale kdyby zmizel, zlobit se nebudu).

plakát

Inside Eden's Gate (2018) 

Spíš než cokoliv jiného by mě zajímalo, proč do toho vlastně Amazon narval ty prachy. Aby podpořil prodeje hry na svém shopu? To je jasné, ale zajímalo by mě, jestli v těchhle případech profit prevažuje náklady. Nicméně to není poprvé, co jsme se něčeho podobného dočkali, kdo si vzpomene na časy Far Cry 3 s Vassem, ten má jistě pevnou představu. A já jsem spokojen i z tohoto filmečku. 30 minut uplyne jako voda, herci jsou dostačující a krkolomné přestřelky taky nebijí tolik do očí. Mít to 90 minut, tak ne, ale takto úplně v pohodě.

plakát

Život je krásný (1997) 

Jeden z nejdojemnějších filmů, co jsem kdy viděl!

plakát

Epilogue: Kingdom Come: Deliverance (2018) 

Hry hraju odkajživa, o dění kolem her se zajímám tak sedm let. Sleduji 3 herní podcasty, sleduji data vydání, recenze a jejich výsledky, čtu novinky, koukám (koukával jsem) na herní pořady a čtu herní časopis. Proto mě spousta věcí v dokumentu ani nemohla překvapit. Přesto jsem ale hrozně rád, že něco takového vůbec vzniklo, že to vzniklo o hře, která je u nás nejočekávanější hrou snad až od první Mafie a že to vzniklo s posvěcením a účastí takových osobností, jako jsou Martin Klíma, Dan Vávra a Viktor Bocan. I přes můj výpis jsem snad nikdy neviděl ani zahraniční, natož český, dlouhý dokument o vývoji hry, respektive bezprostředním vydání na světlo světa. A jsem hrozně rád, že se stále relativně (a tehdy určitě) nová parta z Vortexu (samozřejmě složená z matadorů české herní publicistiky) nezalekla, pro ně, nové disciplíny a vydali se natočit dokument s grácií sobě vlastní (doporučuju Vortex č 21 a 23), která dokáže i nehráče nebo zkrátka lidi, co se o herní vývoj blíže nezajímají, zaujmout a i pro mě byl zážitek to, co jen běžně poslouchám nebo o čem čtu, i vidět naživo. A i po technické stránce bych neřekl, že by bylo co zásadně vytýkat, ačkoliv jistě profesionální dokumentaristé nějaké výtky mít pravděpodobně budou. Mě zkrátka uhranul ten konec plný zadostiučinění, úlevy a katarze, který se na mě plně přenesl.