Koprix

Včera jsem Death at a Funeral po dlouhé době viděla znovu na čétéčku. I s dabingem to bylo překvapivě dobré a užila jsem si to ještě víc než kdysi. Jo, pořád mi tam pár vtípků přišlo trapných (třeba ten s tím hovnem mi přijde tak leda nechutný), ale celkově jsem byla znovunadšená. Měním hodnocení ze 3 hvězd na 4. 60%.

Já vlastně nevím, kde se u tohoto filmu stala chyba. Předlohu jsem nečetla, takže nemůžu soudit, ale naprosto upřímně, po filmu na to nemám ani chuť. Sama jsem nechtěla jít, ale očividně tenhle film k dámské jízdě patří, tak jsem se mu ani já nevyhla. Čekala jsem od toho, že to bude alespoň slušná dávka porna, podle brebentění natěšených davů osob ženského pohlaví, stojících fronty před kiny. Nebyla. Buď jsem moc velký prasák a mám nastavenou laťku úplně jinde než zbytek populace, nebo pár pohledů na bradavky a trochu chmýří pod kalhotkami mi jako šokující a erotické opravdu nepřijdou. Tvůrci se tak strašně báli, aby se z filmu nestal porno celovečerák, že tam neukázali vlastně nic. A to byla chyba, jelikož očividně celá kniha stojí na sexu a příběh je nulový. Odeberte sex a výsledkem je dvouhodinová nuda, u které se hodně občas něčemu zasmějete (styl Jamieho Dornana mi sedl, to uznávám), ale většinu času stejně jen sledujete hodinky a těšíte se, až z kina vypadnete. Abych ale nebyla pouze negativní, Danny Elfman odvedl jako vždy skvělou práci a hudba byla fajn, stejně jako celkové hlavní téma od Beyoncé. Každopádně pořád si stojím za názorem, že chemie mezi hlavním párem je nijaká a lepší porno s lepším dějem napíše i patnáctka na stránce s fanfikcemi.

Jak se tak dívám, většina lidí tu má k filmu docela ostře vyhraněný názor. Já ne. Bylo to nijaké. Herecké výkony ušly, nicméně nic dechberoucího to nebylo, stejně jako hororové scény, kvůli kterým jsem si to vlastně celé pustila. Na druhou stranu se mi docela líbila zápletka, která se alespoň originalitou lišila od všech nekonečných hovadin typu Paranormal Activity, kde vše stojí (nebo spíš nestojí) na megasuper zlé přítomnosti (duchovi, whatever, říkejte si tomu, jak chcete), co posedne nebo vyvraždí všechny, co se přiblíží. Idea, že duch vůbec není zlý, ale celou dobu se snaží upozornit na masového vraha žijícího pod podlahou tajného pokoje, se mi vlastně po několika WTF momentech poměrně zalíbila. Ale rozhodně by se z toho všeho dalo vytřískat víc, takhle to končí jako další z filmů, na které se podíváte a za týden už nevíte, o čem vlastně byl.

Doufala jsem, že se objeví více o Hawkingově díle jako samotném, ale pokud je film natočený podle předlohy od Jane Hawking, asi by se dala romantika logicky předvídat spíše. Eddie Redmayne si toho Oskara rozhodně zaslouží a jako vždy skvělý Harry Lloyd byl už pouze příjemnou třešničkou na dortu. 75%.

Když jsem viděla hodnocení na ČSFD, předpokládala jsem, že uvidím něco naprosto fantastického. Ne. Pro mě je do jisté míry Requiem za sen velké zklamání - ano, konec je naprosto šokující, hudba vynikajicí, ale více než půlku filmu jsem se nudila. Jediné, za co jsem momentálně neskonale vděčná je fakt, že jsem se svou "feťáckou kariérou" skončila na střední u několika jointů trávy vysockovaných od přátel a nikdy se nehodlala pustit do ničeho dalšího. A i když bych taky ráda pár kilo shodila, radši tomu dám čas a trochu odříkání než chemii. Brrr.

Dneska jsem šla v obýváku kolem televize, kde tato napodobenina televizního pořadu právě omylem běžela. Viděla jsem vyhrát hlavní diváckou cenu (10 000) za to, že nějaký kluk "hrál" na své nadměrně velké uši tím, že do nich pleskal rukama. To samo o sobě vypovídá o kvalitě téhle neskutečné sr*čky.

Proč dávám takovéhlemu blábolu vůbec dvě hvězdičky? Protože u scének z letadla, kde hysteričtí lidé řvou kvůli nechutně počítačovým hadům, jsem dostala takové záchvaty smíchu, jako se mi už dlouho nestalo. A hláška Samuela L. Jacksona "Enough is enough! l've had it with these motherfucking snakes on this motherfucking plane!" a následné řekněme poněkud neobvyklé vyřešení problému bylo už jen třešničkou na dortu v posilování mé bránice. Ale teď ještě jednou Jacksonovými slovy: enough is enough, podruhé to vidět opravdu nemusím.

Nebýt Tonyho Starka, na kterého opravdu nedám dopustit, a skvělou scénu u Shoot to Thrill od AC/DC, nedala bych tomu snad ani jednu hvězdu. Jednička ještě měla aspoň nějaký příběh, i když v něm bylo použito snad veškeré klišé, na které se dá vzpomenout. A dvojka jenom opakuje to klišé, které bylo použité v jedničce. Come on, ten ohraný nápad, kdy se z takzvaného přítele (nebo obchodního partnera) vyklube hlavní záporák možná v jedničce ještě fungoval, ale použít to úplně přes kopírák i v pokračování? Ne, tohle už nezachránily ani Tonyho hlášky, ani songy od AC/DC a Queenů, ani samotný Downey. Jackson a Johansson to možná trochu okořenili, ale i kdyby se snažili sebevíc, tomu ubohému příběhu by nepomohli. Možná, kdyby odpráskli Rourka a Rockwella hned na začátku, dělo by se tam něco zajímavějšího...

Naprosto jsem nepochopila, o co se snímek snaží. Pokud se tvůrci snažili o nějaký hluboký příběh, tak to buď udělali špatně, nebo mám já špatný mozek. Ne, počkat, snažili se o hluboký příběh? Oni se vůbec snažili o příběh? Víc než na příběh to vypadalo na několik roztroušených scén, které se o příběh marně snaží. Předtím, než jsem shlédla celý film, jsem viděla pár scének, kde Cage šikanuje svou sekretářku Alvu a přišlo mi, že by to mohlo být vtipné, svižné a zábavné. Bohužel nebylo, nezachránily to ani ony scénky s Alvou, ani ta pravděpodobně nejznámější z nich s neuvěřitelně šklebícím se "you don't say" Cagem. Dvě hvězdičky snad jenom za jeho výkon, který je tady vskutku brilantní.

Nemůžu si pomoct, ale tenhle druh humoru asi není pro mě. Nezasmála jsem se ani jednou, naopak mi bylo většinou trapně za Borata. Ale bohužel (nebo bohudík?) ne natolik, aby mi ho bylo líto. Spíš jsem fandila těm američanům, co ho stejně jako já upřímně nesnášeli (a to je co říct, protože tam byli představováni ve své nejhorší a nejtupější stereotypní formě). Ne, fuj, nikdy více. Hnus, hnus, hnus...