CheGuevara

Tak takhle se dá natočit Dostojevskij v 21. století. Chirurgicky přesné, smekám.

Ze začátku nejlepší Leone za poslední roky, aby se to pak přehouplo do té nejryzejší romance, co může western nabídnout.  Konečně revizionistický pohled nejen na divoký západ, ale i na celý filmový žánr.

Paul Thomas Anderson vede svoje herce s takovou bravurou, že se jen dívat na detaily herců je filmová extáze. Co potom když uprostřed filmu najednou vybuduje takový couvací thriller, tak to už rovnou ležím na márách a je mi ukrutně blaze. Chemie, vztahy, náznaky, nedořečenosti, všechno šlape v tak rozkošnickém rytmu. Převeliká nádhera.

Kdo je tady parazit? Škoda té tématické mělčiny, kdy film končí tím, co už jednou formuloval na začátku. Pon Džun-ho mohl být ve svém poselství přeci jen o kus rafinovanější a tajemnější. Jinak ale filmová bravura. Smekám.

Čím míň toho víte, čím míň si toho pamatujete, tím víc si to užijete. Jako by si fandové ani nechtěli připustit, že dvacet let uteklo jako večer na heráku, skéro hraje druhý housle a Edinburghu vévodí spíš korporátní vázanky a domácí cookies. Danny Boyle to vzal za správný konec, a tak si Renton žádá o evropský granty a Begbie vychovává svého syna. Tak krásný film o otcovství, zodpovědnosti a dospělosti tu prostě dlouhé roky nebyl. Co když už je vám 47 let a jediný, co můžete dělat, je vzpomínat na to, jaký jste tehdá byli bouráci. Nic naplat, čeká nás to všechny. Jo a šedesátiletý Danny Boyle se definitivně utrhl ze řetězu a T2 Trainspotting je konečně synergií všeho, co kinematografii přineslo 21. století.

Nikdy jsem nečekal, že Sedm statečných docením teprve až budu starý. Až teď mi konečně došlo o čem ten film je. I kdež sedm statečných, spíše sedm existenciálních trosek, které se nakonec vydávají v náruč smrti, jenom aby ztišili své životní prázdno. Ti hrdinové, které jsem tak žral ve svém mládí, se mi dnes neskutečně zcizili. Nikdy jsem si nepovšimnul, že už zkraje jsou ti stateční vlastně trosky na okraji společnosti, kteří se na misi vydávají, jen aby unikli svému vlastnímu životnímu selhání. V polovině filmu si všichni ti stateční prodělají explicitní krizi identity, kdy jsou jejich hrdinské činy spíše mamonem neskutečného, než tím očekávaným hrdinstvím. A když si v polovině filmu všichni vylijí to své zkroušené srdéčko, tak ten chlapácký čin mladého Chica už nemůže vyznívat jinak, než s ironickým podtónem. A závěrečný dialog o tom, že všichni prohráli, až na nebohé sedláky, kterým se smějeme již od úplného začátku, jenom podtrhuje zmar a prázdno celé pistolnické generace a celého westernového žánru. Pod vším tím chlapáckým pozlátkem, epickou hudbou a hvězdy nabitým ansámblem se vlastně skrývá dokonalé existencílní drama.

Vše, co jsem chtěl říci, již vyřknul JFL. To, že plakátům vévodí Charlize Theron, není náhoda, ona ve výsledku odřídí celý film. Co schází do intenzity dvojky, tak nabírá na komplexnosti fikčního světa. Žádná popkultura, žádné pomrkávání, žádná frančíza - konečně blockbuster, který bude mít co říct i za půldruhého století. Nadčasově boží.

Dyť je to úplně dokonalý! Adam Lelek jakožto David Brent České televize hravě překonává celého Rickyho Gervaise a jeho "rádoby" vtipný kancl. Kombinace britské docudrámy a českého idiota je v podání Adama Lelka neodolatelná. A teď mi ještě řeknětě, že si sám vybírá hudbu a sám si to taky stříhá, a já se rozpláču dojetím, že jsme konečně našli spasitele televizní zábavy. Dokonalý kabaret dadaismu.

Týjo, takhle intimní a vřelý dokument, který se snaží provrtat a poodkrýt trochu toho obnošeného "lidství", tu už dlouho nebyl (a nebo vůbec jestli kdy byl). Rosi hledá kvintesenci života, aniž by to dělal nějak opulentně či podbízivě, ale činí tak upřímně a v té nejčistší formě.

Ze života ...