Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Animovaný
  • Drama
  • Dobrodružný

Recenze (1 034)

plakát

Den nezávislosti (1996) 

Klasika ve scifi žánru, která funguje i po letech. S hereckým ansáblem šel Emmerich na jistotu a s kulervoucími efekty, které byly na tu dobu výborné a ani po letech nepůsobí jako špatný vtip, nemohl být Den nezávislosti šlápotou vedle. Já si film opět užil a líbí se mi, že ani po 26 letech film neztratil nic ze svého kouzla. Humor který sedne, atmosféra konce, kterou si film drží celou dobu a neskutečný respekt z příchodu emzáků do první likvidace města, až po závěrečnou bitvu nad létajícím talířem. Je fajn, že tyhle dětské vzpomínky nevybledávají a pořád jsou, co k čemu.

plakát

Ostrov Dr. Moreau (1996) 

Poslední minuta a působivé masky mě přiměly k tomu film definitivně neodstřelit. Uvidíme jestli si to časem nerozmyslím a opravdu nepudu s hodnocením nejníž. Film je tak těžko stravitelný, až to pěkné neni. Od nechutného Branda, přes odpudivého, arogantního a o ničem Kilmera. Scéna porodu mutanta.... proč. Jestli chtěl tvůrce říct, že i lidi se občas chovají jako bestie/zvířata, šlo to podat i jinak, než tímhhle obskurním výtvorem, od kterého se Thewlis sám distancoval. Proč jsem se na film podíval? Opět vzpomínka na dětství strávené ve videopůjčovnách a staré televizní programy. Říkal jsem si, že se třeba i tentokrát "objektivní" hodnocení čsfďáků plete. No, tentokrát se divím, že není i nižší, protože mě nic dobrého vyjma dvou aspektů, které sem jmenoval na začátku, vůbec nenapadá.

plakát

Občan Kane (1941) 

Vzestup a pád jednoho člověka, který z ničeho měl všechno, aby v závěru neměl opět nic. Nahý jsi na svět přišel, a nahý ze světa člověk odejde. Ze začátku jsem měl hodně velký problém se filmu dostat pod kůži, ale zhruba v polovině přišel obrat, a s nástupem operní pěvkyně jsem do filmu pronikl. Wellsova, chci říct, Kaneova posedlost mocí a řízením všeho, co se kolem něj dělo, byla zničující a dokonale zahraná, právě Wellsem, který v roli Charlieho Kanea exceloval. Sympatie si u mě v žádném případě žádná z postav nezískala, ale celkové pojetí filmu mě ohromilo. Že za 2. světové války, kde bych čekal, že bude tak mladý režisér a tvůrce běhat někde v první linii, vznikne právě taková opulence a právě od tak mladého člověka je zajímavé. To, jak je snímek rozsáhlý a zachycuje prakticky celý život jednoho muže, s jakou různorodostí postav a míst snímek přichází, je dle mého na svou dobu dost pozoruhodné. Místy jsem se sice trochu nutil do sledování, ale rozmáchlost vypravěčství mě přiměla ve filmu pokračovat. Masky herců byly taky hodně přesvědčivé. Dost dobrá, řemeslná a detailní práce.

plakát

RoboCop (1987) 

Překvapení. Je to tak trochu z dětské nostalgie, ale první Robocop mě poprvé potkal až letos a musím říct, že mě bavil svou surovostí, cynismem a suchým humorem (ať už úmyslným nebo ne). Hudba od Poledourise byla bezchybná a celkově film utekl jako voda. Pro mě z dosavadní Verhoevenovi tvorby, kterou jsem byl schopný shlédnout asi nejlepší dílo. (1. RoboCop, 2. Total Recall, 3. Hvězdná pěchota)

plakát

Hvězdná pěchota (1997) 

Tak, Pěchotu jsem zkoušel už několikrát, dokonce mám doma i předlohu od Heinleina, na kterou se chystám. Ale ať zkouším, jak zkouším, pro mě tenhle film asi nikdy kultem nebude a vím, že s ním znovu asi ztrácet čas taky nechci. Válečná satira v něm jde vidět, ale u mě myšlenku/obsah přebila asi samotná forma zpracování. Filmu se nedá upřít pořádná dávka akce a pohled na vymyté mozky armádou a politickou propagandou. Bohužel to na mě vcelku prostě nezabralo. N.P.Harris potěšil. Ono možná je problém i v tom, že jako herce vůbec nemusím Caspera van Diena a dabéra Martina Zounara.

plakát

Lemony Snicket: Řada nešťastných příhod (2004) 

Dost velká a dost bizardní podivnost, které kraluje originální vizualizace filmu a podivínský Jim Carrey, kterého divák nenávídí od prvního vyšinutého okamžiku na obrazovce. Když se to veme kolem a kolem, děj má čím zaujmout, bohužel zajímavé linky ohledně tajemství rodiny Baudelairových není za mě dost rozpitvané a divák jen sleduje jednu absurdní postavu za druhou. Dospělí mě v tomhle filmu vyloženě vytáčeli do ruda. Zas na druhou stranu u některých scén jsem si rád zavzpomínal na Addamsovu rodinku a možná proto mě film dokázal pobavit celou svou délku. Možná zas někdy.

plakát

Dravci (1999) 

Místy nepříjemný, místy diváka film pobaví svým černým humorem, jindy ho zas znechutí. Po dlouhé době horor, který mě opravdu bavil a zajímal. Prostředím, postavami i motivacemi Pearcovi postavy. Carlyle by z fleku mohl odehrát Drákulu. Na hudbu jsem si musel chvíli zvykat, ale do takhle podivně zvrhlého příběhu sedí úplně přesně. Dost působivý a sugestivní film, který diváka vtáhne a nepustí ho až do sklapnutí poslední pasti. Otevřený konec mě trochu zamrzel. Uzavřenost příběhu by mu dodala na absurditě a cynickému vyznění.

plakát

Ďáblův uzel (2013) 

Ďáblův uzel chce určitě trpělivého diváka. Film zrovna nepřekýpá akcí, ani znepokojivými výjevy z rituálního vraždění dětí nebo satanských litanií. Jedná se o pomalou, atmosférickou, soudní mašinérii, která v závěru nechává vyvstanout otázku, opravdu vraždili ti tři kluci? V každém případě se jedná o technicky zvládnuté a sugestivní drama, kde sice Firth působí mírně nevyužitě, ale snaží se ze svých pasáží vyždímat, co nejvíc emocí. Zajímavé drama a celkově pozadí kauzi West Memphis Three nechává člověka dost na pochybách ohledně fungování justice za velkou louží.

plakát

Rozhněvaný muž (2021) 

Příběh, který tu byl už několikrát, ale Ritchie ho pojal tak stylově, že v závěru z relativně jednoduché zápletky vylezl temný, chytře napsaný a kvalitně natočený thriller, kde Stathamovi jeho krvavé řádění divák opravdu věří. Akce výborně sestříhaná, atmosféra by se přimhouřeným okem dala krájet nožem a herecký ansábl byl dost sympatický na to, aby film nenudil v momentech, kdy ze záběru sleze hlavní plešoun. Statham s Ritchiem mi dali vzpomenout na staré bronsonovky. Stará škola, spokojenost.

plakát

Staříci (2019) 

Náročná jízda o vyrovnání se s komunistickými jizvami. Pomalé tempo a umrlčí Schmitzer se starým panem Mrkvičkou filmu dodávají patřičnou duši. Bolest, kterou dokonale ztvránili oba zmínění je hodně živá. Scéna ztráty psa a závěr v domově mi rezonoval v hlavě dlouhé dny po skončení filmu. Z mé práce/profese vím, že takových lidí, kteří se chtěli pomstít na lidech, co se na nich vyřádili za komunismu, bylo a je venku pořád dost. Naše a budoucí generace nesmí zapomenout, co byla totalita zač. Zajímavé komentáře: Radek99, Enšpígl, Matty.