Emjecko

Při natáčení "Mrtvých neumírají" někdo těžce hulil - slova mé partnerky - a já k nim dodal: "Hodně pomalu a velmi dlouho." Odpovídá tomu dynamika vyprávění, směr, který se film (ne)ubírá, divné chování postav včetně zombií, byť jsem ocenil, že zase vidím staré známé POMALÉ zombie, žádné sprintery. Uslyšíte dialogy s déja-vu efektem, rádio tady umí přehrát jenom jednu písničku (navíc pokud něco nemám rád, je to country!), vedlejší dějové linky dojdou svého konce dřív, než začnou pokračovat, herci na vás pomrkávají vědomi si toho, že je sledujete, a celkově mi přišlo, že si Jarmusch chtěl jenom vystřelit z diváků. Ale víte co? Ono to jako celek funguje. Koncentrace divnosti zde totiž překročila hranici, za kterou už se nebudete pozastavovat nad tím, co to k---va vidíte, ale naladíte se na vlnu, kdy plně oceníte seriózní dialog třeba nad dvěma ohlodanými těly. Pro jistotu si ho vyslechnete třikrát, s vážnou tváří zhodnotíte, že pachatelé jsou s největší pravděpodobností zombie, nasednete do hlídkového vozu a za zvuku písničky The Dead Don't Die od Sturgilla Simpsona jedete patrolovat. Co kdyby jich někde bylo víc...

Útok na nostalgickou strunu se tentokrát nekoná. A vlastně ani na bránici dospěláků. Raubíř Ralf a internet je především taškařice pro děti. Obsahuje sice pár skvělých nápadů, ale tyto ke škodě všech nehrají v příběhu větší roli. Vyprávění je budováno formou sázek na již mnohokrát osvědčené postupy, které lidé znají, nevadí jim a asi se jim i líbí. No, "líbí". Napadá mě přirovnání k hodnocení člověka, o kterém nevíte, jak ho pochválit, zároveň ho však nechcete urazit. Ralph 2 je prostě takový hodný kluk. Chcete-li víc emocí a skutečně se nadchnout, pusťte si první díl.

Kritika valící se na X-Meny téměř ze všech stran není způsobená tím, že by byli extra špatní. Oni jsou pouze nejhorší z dosavadní série. A to je problém. Na něco takového prostě po 3 letech čekání do kina jít nechcete. Ne když ještě stále máte v hlavě dokonalost First Class následovanou velmi slušnou Budoucí minulostí. Po ní sice přišla slabší Apokalypsa, ale o to víc jste se těšili, že bude Dark Phoenix lepší. Nebude. Pád pokračuje. Znovu však opakuji, není na tom tak zle, jak ho někteří prezentují. Dosahuje standardní úrovně většiny komiksových adaptací na plátně, jenže když je v názvu X-Men, očekávají diváci automaticky víc. Ne letos.

Trhlina byla zřejmě natáčená stylem, "čím míň odchylek od knihy uděláme, tím lepší výsledek dostaneme". A dopadlo to obráceně. Snahou o téměř doslovný přepis film zbytečně trpí. Některé scény prostě na plátno nepřevedete, případně ne v koukatelné formě. Typicky zmíním myšlenky postav, vypravěčův komentář či poznámky spisovatele pod čarou. K odvyprávění celého příběhu jsou to však zásadní věci a vy je potřebujete buď nějak rozumně odprezentovat v audiovisuální podobě, nebo je nahradit něčím zcela jiným, inovativním, originálním..., např. jako v Ready Player One. Tvůrčímu týmu Trhliny se však buď nechtělo přemýšlet, nebo neměli dostatek času či prostoru. Výsledkem je výběr mezi nešťastně zvoleným způsobem prezentace nebo pro jistotu vůbec ničím. Nešťastně zvolený způsob je prohra pro všechny, vůbec nic budiž malou výhrou pro znalce předlohy. Načtené pasáže si můžou v průběhu promítání doplňovat do jednotlivých scén a alespoň si vytvořit iluzi, že je vše v pořádku. Není. Přesto musím říct, že se v české/slovenské tvorbě za poslední dobu jedná o jeden z lepších počinů. Těším se na den, kdy budou podobné filmy považovavné za opravdu špatné.

Víte, kdo je Pokémon? Přijde vám Pikachu roztomilý? Chtěli jste vždycky pochytat všechny? Odpovídáte-li převážně ano, jste zde správně. V opačném případě máte zásadní mezeru ve vzdělání, kterou si musíte ihned doplnit! Pokémoni jsou živí tvorové. Ano, stejně jako vy. Pikachu JE roztomilý! Ptát se na něco tak očividného byla samozřejmě past na kacíře a ignoranty. No a pochytat všechny by je chtěli všichni. Pokud se však náhodou nejmenujete Ash a nekamarádíte s Pikachuem, smůla. Stále však můžete jít do kina a představovat si, jaké by to asi bylo. Ono to tak i bude, jednou. Jenom my už tady nebudeme. Btw. ten film je takový... Asi jako tento komentář. Ale prostě mluvící Pikachu no.

Psáno s odstupem po vyprchání hypu. Stále jsem nadšený. Série Avengers jako jediná z dílny Marvelu za uplynulé roky neztrácela na síle. Každý díl byl o něco lepší než předcházející a jestli jsem měl po Infinity War pocit, že jsme již na vrcholu, posunula Endgame hranici možného zase o kus dál. Co teď? Ať už je odpověď jakákoli, vždy bude žít ve stínu období lemovaného prvním Iron Manem a Avengers: Endgame. Jednou bude tohle všechno považováno za filmovou klasiku, svým dětem budeme ukazovat, jak vypadaly první superhrdinské filmy, jak se vyvíjely v průběhu let, přičemž Endgame zůstane něčím téměř nedosažitelným. Takhle má vypadat konec. První konec, to už mu nikdo neodpáře.

Já Shazama! nikdy vidět nechtěl, ale kamarád mi řekl, pojď, a tak jsem šel. Do kina. Lístek za polovic znamenal poloviční výčitky v případě nekoukatelného braku a rovněž o polovinu vyšší šanci na opuštění promítání před závěrečnými titulky. Nic z toho nenastalo. Ze sálu jsem odcházel výborně naladěn až po závěrečném hvizdu. Důvod? Humor. Většina vtipných scén je postavena na kontrastu dětského světa se světem dospělých a obojí se dále střetává se světem superhrdinů. Takové poprvé ve spandexových oblečcích. Kick-Ass ztvárnil tohle téma mnohem líp, přesto lze Shazama! zařadit k dalším slušným počinů zasluhujícím si aspoň trochu pozornosti. Jenom teda počítejte s tím, že gagy tady hrají prim. Pokud vám nesednou, nemá už vám Shazam! co jiného nabídnout.

Z Indie až domů hlavně proto, abychom natočili film, putování samotné až na druhém místě. Scény vytvářené stylem postavíme se takhle, ty řekneš tohle, já navážu tímhle, tenhle záběr uděláme, protože bude vypadat hezky během promítání. Ta tam je spontánnost, důraz na malé zážitky, zajímavosti z cesty. Prostě se jede, už abychom tam byli a všude je tu krásně. Jak kdyby někdo po všech těch letech zapomněl, že cesta je cíl...

"Spider-Man. Zase? No to snad ne! To mám znovu poslouchat, jak s velkou mocí přichází velká zodpovědnost a dívat se na líbačku vzhůru nohama? Jo teď to má být animované. A s mluvícím prasetem. V naší dimenzi? Please. Ani mě nehne." Tak se koukejte rozhýbat, protože Spider-Man: Paralelní světy vám představí budoucnost komiksových adaptací na filmovém plátně. Pak že už není co vymýšlet...

Aquaman jako dítě země a král moří, zároveň i druhá vlaštovka, že teď už se DC filmům bude dařit. První byla Wonder Woman. U ní inspirace Marvelem zafungovala, tak proč ne i tentokrát? Ta tam je snaha o hloubku příběhu či temnější pojetí vyprávění. To jsou sice přesně věci, které jsem oceňoval na Úsvitu spravedlnosti, ale patřím k menšině. Trh si žádá jednoduchý, přímočarý děj, odlehčené dialogy a bombastické efekty. Právě efekty a celkově výtvarné ztvárnění Aquamana musím zdůraznit, protože vidět ho v kině, dám asi čtyři hvězdičky. Tvůrčí tým měl evidentně svolení k velkému fantazírování ohledně představ podmořského světa a výsledek jejich práce je famózní. Některé scény můžou klidně sloužit jako samostatné obrazy nebo inspirace pro budoucí sci-fi/fantasy snímky. Jestli to tak půjde dál, máme se na co těšit. V mezidobí bychom měli pořešit ekoposelství z Atlantidy, protože co když nám moře všechny odpadky skutečně jednoho dne vrátí?