Emjecko

Velmi povedený "origins" Pohádek bratří Grimmů. Nenechte se odradit překvapivě nízkým hodnocením, tento film si zaslouží červené rámování. Body získává hned za úvodní zvrat s Jakem a Willem. I poté, co se karta obrátí a oba dostanou ochutnat vlastní medicínu, si příběh udržuje dostatečné množství tajemna. Každý chce přece vědět, kde se bere zlo a jak ho porazit. A že to není ledajaké zlo. Ze studen vylézají obludy, zvířata pojídají děti, les si vás omotává kolem svých prstů... Čistokrevný horor však nečekejte, pořád je to duší pohádka protkaná vtipem a narážkami na všemožné příběhy, u kterých jste jako malí usínali. Terry Gilliam vám je převypráví trochu jinak, ale kdo může říct, jak to vlastně bylo doopravdy? Jisté je pouze tolik, že bylo nebylo, a na konci vždycky žijí všichni šťastně až do smrti. Žijte taky.

Crossover dvou na sobě nezávislých příběhů patří ve filmové branži k raritám. Pod jednu z nich se nyní může podepsat Shyamalan. Jakkoli jsou však Vyvolený i Rozpolcený výborné snímky, je třeba se na Skleněného dívat bez optiky ovlivňující jeho výsledné hodnocení neustálým připomínáním, že na Vyvoleného s Rozpolceným navazuje, že je rozšiřuje, nebo že snad uzavírá nějakou trilogii. Žádná není. Skleněný je film stojící sám za sebe, a to ne zrovna sebejistě. Největší práci v něm odvedl McAvoy, u zbytku mi přijde, že se spíš vezou, filosofují, budují napětí (to ano), ale sebelépe vygradovaná atmosféra je k ničemu, když nezvládnete závěr. Vyvrcholení tady prostě není, ne doopravdy.

Sejdou se intelektuálka, vojanda, macho týpek, loser, fotr a nerd. Nerd si chce hrát, macho týpek vyhrát, ostatní chtějí prachy. Šest postav, muži i ženy, staří i mladí, běloši, černoši i asiati. Tým je kompletní, jdeme na to. První místnost... vám nepopíšu, protože spoiler. Na Escape Room jdete, když chcete vědět, kdy a jak které postavy zemřou. Vy víte, že zemřou. Proč by je jinak někdo zavíral do vraždících místností, to by nedávalo smysl. Zároveň je však jasné, že minimálně jedna postava přežije. Nikdo netvrdí, že musí být vcelku, prostě dokud dýchá, počítá se. Tohle všechno v Escape Roomu je, čili pokud chcete, máte to mít. Není to Saw, už vůbec ne první Saw, ale místnosti jsou vymyšlené hezky a dobře se u nich relaxuje. (pro intenzivnější zážitek dopourčuji ihned po skončení promítání návštěvu nejbližší únikové hry, plán je B potom alespoň deskovka)

Města poháněna ozubenými kolečky radostně dovádí na pláni. Jedno nahání druhé. Kolečka se točí, země se třese, když větší město otevře se. Menší je pozřeno. Ůžasná scéna z prvního traileru ve které figurovalo i jméno Petera Jacksona. Dnes už víme, že Jacksonovo jméno bylo marketingový tahák, Peter sám do tvorby filmu v podstatě nezasahoval. Rovněž víme, že geniální scéna ze zmíněného traileru je nejlepší scénou Smrtelných strojů. Kdo viděl druhý trailer, to však mohl čekat, a po zhlédnutí celého snímku nebyl tolik zklamán. Smrtelné stroje jsou prostě jenom pohádka, před jejímž natáčením někdo přečetl příliš mnoho knih typu "Klišé repliky od A do Z", "Kdy zabít jakou postavu" a "Zvraty na klíč". Dobře napsaný příběh zde tudíž nehledejte. Co však diváci obecně chválí a s čím souhlasím, je povedený vizuál. Opravdu je skvělý, ale žijeme ve 3. tisíciletí. Vydávat téměř samozřejmost za hlavní prodejní artikl není něčím, pod co dám svůj podpis. Průměrná barevná prázdnota. Tu podepíšu.

Příběh pokračuje... Očekávejte staré známé, přičemž jeden se vrátí na hlavní kolej s tak zkratkovitým odůvodněním, až ani nestihne zaklepat na dveře. Ve filmu ho však chcete, považujte to za službu divákům. Ten, jehož jméno smíme vyslovit, podle očekávání uprchne. Opět bez obsáhlejšího vysvětlení, jak se mu to podařilo (dějových zkratek uvidíte víc, vlastně celkem dost). Moc si ho ale neužijete, hlavně v první polovině filmu zabírá kamera víc než Grindelwalda vztahové drama milostného hexagonu. Byť působí jako velký filler, ke konci z něj tvůrci přece něco vytřískali. Střípky mozaiky vždycky dávaly smysl, až když jsou pohromadě. Tím se zároveň dostáváme k tomu nejlepšímu, co Grindelwaldovy zločiny nabízejí - závěr, kde konečně dojde k vysvětlení různých flashbacků. Dále padnou odpovědi na většinu otázek a na řadu přijde i souboj magie. Po něm si jednu ze dvou stran vyberou i ti, kteří nechtěli, a za dva roky zjistíme, zda už máme předehru za sebou, nebo ještě bude pokračovat.

Upgrade krásně ukazuje minimálně dvě věci. Zaprvé, i v Netflixu umí natočit film kvalitativně srovnatelný s jejich seriálovou tvorbou, což není úplně samozřejmé, bohužel. A zadruhé, krátký nutně nemusí znamenat špatný. 100 minutová stopáž včetně titulků je dneska podprůměrná, přesto jsem si nepřipadal ochuzen. Příběh skončil, už nemáme důvod pokračovat. Tak proč jenom tři hvězdičky? Protože nejsem cílová skupina tvorby postavené primárně kolem násilí v tom smyslu, kdy hlavní hrdina odněkud někam jde a cestou všechny zlikviduje (byť s grácií a vtipem v R-kovém ratingu). Já vždycky nejvíc oceňoval pořádný příběh, ten zde prostě chybí přičemž argument, že to byl záměr, mě k vyššímu hodnocení nepřesvědčí. Upgrade stále zůstane jednorázovou cestou za pomstou bez příměsi, tedy filmem na jedno zhlédnutí bez přidané hodnoty.

Nečekal jsem to, ale z mnou zhlédnutých nových filmů uděluji Zlatou malinu za rok 2018 (v kategorii nejhorší film) právě Tomb Raider. Ano, vím, ještě neskončil říjen, pro své vlastní dobro však doufám v urychlený nástup Silvestra. Nerad bych ještě letos stihl něco podobně nudného. Přitom jsem očekával pouze jednodušší děj, u kterého vypnu, zabavím se u akčních scén, zhodnotím, že Croftovou lze úspěšně hrát i bez pětek v základní výbavě, a na konci budu dělat překvapeného z (ne)očekávaného rozuzlení. Překvapen jsem sice byl, ale jinak, než jsem si představoval. A nenaplněné představy jsou zlo. Možná kdybych měl očekávání nastavená ještě trochu níž, možná kdybych byl pod vlivem omamných či psychotropních látek, možná... Zlatá Angelina.

Diváky, kteří šli na Venoma, můžeme rozdělit na dvě skupiny. Ta první už před zhlédnutím filmu kvitovala nízké hodnocení od Rotten Tomatoes. Za lístek zaplatili pouze z důvodu, že jim přišlo hloupé kritizovat něco, co sami neviděli. Budiž jim to připsáno k dobru. Druhá skupina vytvořila přirozenou opozici a promítací sály po celé zemi zaplnili s halasným mumláním, že to přece nemůže být tak špatné. My jsme vytvořili třetí skupinu. Přišel nám přeplatek za elektřinu a přece nebudeme sedět doma. Sednout si lze i v kině. Kamarád patřící do čtvrté skupiny nás upozornil, že prvních cca 45 minut si v něm budeme připadat zbytečně. Poučeni jeho nezdarem a vyzbrojeni pistáciemi v čokoládě jsme úvod tvořený především pokusem o romantickou linku přečkali bez úhony. Následně jsme konečně dostali to, pro co jsme přišli. Rubačku, divokou automobilovou honičku, další rubačku, Toma Hardyho s odkrytým obličejem a příslib druhého dílu se záporákem, kterého jsem si musel vygooglit (ale Woody Harrelsona jsem poznal sám!). Jediná zásadní změna oproti ostatním marvelovkám je absence superhrdiny snažícího se zachránit svět. Venom se chce hlavně nažrat.

Rudá volavka není tím, čím se zdá být. V pořádku. K tomu byla stvořena. Já ale nemluvím pouze o Jennifer Lawrence v roli Dominiky Jegorovové. Mám na mysli i film jako celek. Jeho snaha zařadit se po bok atmosferických thrillerů s nečekaným koncem je víc než patrná, mnohem blíže má však k akčnímu snímku bez překvapení. Jako když si rozbalujete dárek, o němž už dopředu tušíte, že vás neohromí. Strhnutím mašle a balícího papíru si jenom ověříte, že vaše předtucha byla správná, ale žádná katastrofa to taky není, čili dáte tři hvězdičky. Na zabavení v letadle cestou do Tokia postačující.

Od Finchera jsem viděl všechny filmy, nikdy jsem nehodnotil méně než 4 hvězdičkami, přesto jsem k Úkrytu zvolil vlažný přístup bez valného očekávání. Hlavou mi neustále vířil dotaz, zda mě bude bavit sledovat téměř dvě hodiny film o bezpečnostní místnosti. Pokud jste viděli Telefonní budku od Joela Schumachera nebo četli Geraldovu hru od Stephena Kinga, víte stejně jako já, že k vytvoření kvalitního příběhu nepotřebujete velký prostor. Fincher svůj štáb zavřel do několikapatrového domu, většinu děje umístil dovnitř nebo před bezpečnostní místnost a během pár minut mě přesvědčil, že tohle nuda nebude. Záporáci (hloupý, zlý a dobrosrdečný) dorazí na návštěvu hned první noc a následný souboj přes zdi je místrovskou ukázkou tvorby napínavého děje, přičemž můžete jenom hádat, s čím přijde jedna či druhá strana v další scéně. Závěrečné hodnocení v mých očích sráží pouze konec a občasné nelogické chování postav. Buďme k sobě však upřímní, kdo z nás by v jejich situaci jednal bezchybně...