pytlik...

Tento film potvrzuje, že Fantozzi je nejslabší v roli účetního. Jinými slovy, tenhle snímek patří k jeho nadprůměrným. Normálně bych dal pět hvězdiček, neboť tak hodnotím každé dílo, kde se vyskytnou minimálně dva cyklisté. Ovšem teď jednu hvězdu srážím za to, že tihle kolečkáři byli poněkud obtloustlí, a další za nepřijatelné chování té Fantozzovy přítelkyně k nim, kdy si na ně dokonce dovolila zatroubit, když jeli prostředkem silnice!

Film znamenající naprostý převrat v naší kinematografii. Zatímco ostatní snímky se snažily divákům namluvit, že lidé se zásadně rozmnožují cudným ležením vedle sebe, že si totiž večer vykají a ráno se probudí vedle sebe v posteli (ti největší nemravové si pak dokonce tykají), zde zazní slovo gruppensex i s českým překladem a dokonce se do podrobna rozebírají jeho nevýhody. Neuvěřitelné.

Italové by řekli nomen omen (tedy nevím, jestli se to takhle řekne i v italštině), že zkrátka Bel-mondo nic jiného než krásné (paralelní) světy tvořit nemůže.

Pádný argument proti zastáncům euthanázie. Ve Švýcarsku by Fantozzi dostal chutný koktejl a už by nezažil tu bžundu s losem. A my s ním.

Tak na popátý to Pepanovi vyšlo, konečně pár modrých Smetanů a zelených Gottwaldů ulovil. Pravda, když se to rozprostře na těch pět dílů, asi by si vydělal víc a nadřel míň, kdyby poctivě pracoval, ale aspoň celá série působí i výchovně. Režisérovi patří dík, že ušetřil spoustu filmového materiálu, když zopakoval největší a nejpovedenější bicí scénu z minulého dílu, pod průhlednou záminkou, že na ni jako Pepa vzpomíná. Nejlepší výkon předvedl ale Jára, jeho rozplývání se nad brčálovým obrázkem s jelenem a puškou, tvůrčí matematická práce a zejména odborná přednáška na téma zámky patří k nezapomenutelným scénám. Ale abych se přiznal, nejvíc jsem se pobavil né při samotném filmu, ale při přečtení místního komentáře od blackrain, která chudák málem omdlela. Si myslím, že ta když koukne na televizi, tak v podstatě musí pokaždý okamžitě omdlít. Vždyť krteček taky nevypadá jako krtek! Limonádový Joe by v reálu trefil tak vrata od stodoly a né létající mouchu! Včelka Mája vypadá jako včela taky jen když jedem kolem ní v rychlíku a navíc koukáme jinam!

Chudák Pepan a spol., už čtvrtý díl se tolik snaží a furt jim žádná lumpárna nevychází... A přesto nejsou frustrovaní a pořád a pořád lezou jak housenky po listě za svým sluníčkem, za kouskem toho štěstíčka. Každému jich musí být líto, si myslím, že i takový Mirek Dušín by jim přál úspěch!

Kapitán Kloss odvedl perfektní práci. Neboť kdo jiný než tenhle špičkový polský špion mohl v Abwehru zavést nové moderní výcvikové metody, kdy se vojáci kryjí tak, že běhají zásadně po vrcholcích hald uhlí, aby je stateční čeští železničáři mohli pohodlně trefit. A pak že je kapitán Kloss pouhá fiktivní postava, jak čtu na wikipedii. Hned to tam jdu změnit, uvedu tenhle film jako důkaz. Při pohledu na ty naše nepřemožitelné hochy na mašině si říkám, jaká škoda, že jsme jejich potenciál nevyužili hned ve 39. roce... stačilo postavit železnici po celém obvodu našich hranic, tenhle jeden ozbrojený vlak by je v pohodě ubránil. Pravda, musel by to být nějaký rychlík, aby v případě napadení Německem stihl obsloužit celou hranici. No, čeští konstruktéři by určitě dali hlavy dohromady a mohli jsme mít pendolíno o sedmdesát let dřív. A navíc v pancéřový verzi. Jinak mi taky vrtala hlavou ta dramatická hudba, která hrála vždy, když kamera zabírala supící německý vlak. Kde já už ji slyšel? A pak mi to došlo, byla stejná jako ve Ferdovi Mravencovi, když si padouch šnek brousil nůž.

Plynule navazuji na svůj komentář k jinému filmu této dvojice, a musím říct, že i zde se pan Fuchs nezapomenutelně projevil. Zajisté každého zajímá, jak to, že ti dva byli tak neprůstřelní a nepřemožitelní. Samozřejmě proto, že používali tehdy horkou Fuksovu novinku, krém WS Platinum. Takže byli chráněni před poškrábáním diamantovým diamantovým prstenem či jakýmikoli jinými negativními vnějšími vlivy, pěsti padouchů nevyjímaje, a když na ně někdo vystřelil nebo nedejbóže prodělali "kakatragédii", tj. poexkrementování libovolným množstvím ptáků, stačilo pouze jedním tahem rozetřít a mohli zase jít, jejich tváře se leskly stejně jako dřív na 99,2% podle kalibrovaného leskoměru!. Bohužel, prototyp leštěnky měl tehdy ještě jisté nevychytané mušky, např. nechránil před teplem, takže třetí fotografie v galerii tohoto filmu ukazuje, jak to dopadlo, když si Spencer chtěl na Hillově tváři usmažit vajíčka.

Celý film má člověk pocit, že sleduje zdařilou adaptaci Čapkovy hry RUR, protože ti roboti na plátně fakt vypadali jak živí. Pravda, výkon některých byl poznamenán tím, že měli spálenou nějakou důležitou elektronku, např. Živojnovič tu ovládající mluvu a Veverka zase jinou, odpovídající za uměřenost pitvoření. I dialogy a děj evidentně skládala nějaká umělá inteligence, která ale bohužel nebyla moc inteligentní, a podle toho to taky dopadlo. Ale pravda, celkem se povedla ona zápletka rozměrů antické tragédie, kdy dcera zradí otce, aby uchránila cizího, byť sympatického člověka. Pro většinu herců tenhle film představoval vrchol kariéry, co se pozice týče. Minimálně já si nepamatuju, že by třeba takový Plachta hrál někoho vyššího, než je majitel půlky bank v Anglii.

Z objektivního hlediska slabší než předchozí (nebo následující?) díl, ovšem na druhou stranu, za bum! scénku míň jak pět dát prostě nelze. Taky objektivně.