pytlik...

Ani tento snímek mi nezodpověděl pradávnou záhadu starých českých filmů: Na jedné straně je hlavní hrdina velice úspěšný byznysmén, vlastní přinejmenším vilu a dva sloužící, na druhé straně se vyznačuje absolutní neschopností ve vztahu k druhému pohlaví. Přitom by člověk řekl, že k získání bohatství je potřeba určité suverénnosti v chování k ostatním lidem, takže lámat ženská srdce by neměl být problém. Ne, beru zpět, je to naopak velmi logické, stačí vzít v úvahu staré cimrmanovské "oč by bylo více síly pro sekery, dláta, pily pro lopaty, pro motyky nebýti té erotiky". Takže muž, dokud si žen nevšímá, má plno energie fyzické i psychické na budování něčeho velkého, nebo alespoň na kariéru. Jakmile se ožení, chátrá a jde do háje. Škoda, že nám pan režisér neukázal Pivce po dvaceti letech manželství, kdy se z něj stoprocentně stala vyschlá duchem nepřítomná troska s prázdným pohledem. No a Fričové se trochu divím, já být na jejím místě, dám před poněkud slizkým Pivcem jednoznačně přednost Futuristovi. Pravda, sice jeho vzhled není moc kůl, ale za to je s ním legrace.

Plynule navazuji na svůj komentář k Melrose Place, toto byl druhý seriál, který mě spolehlivě dokázal vyhnat od jediného počítače v bytě, neboť se nešťastnou náhodou nalézal na tomtéž místě jako televize, tj. v obýváku. Bohužel, občas jsem nestačil prchnout dostatečně rychle, popř. jsem používal zcela nedostatečné ochranné pomůcky, viz níže, takže jsem slyšel skoro celý pilotní film plus některé pasáže z dílů následujících, a to člověk poslouchá a poslouchá a najednou je z toho taková blbost až uši přecházejí. Ne nadarmo se říká, že Jasoň si v jednom díle prdne a dalších patnáct dílů k tomu ostatní zaujímají notně ukecaná stanoviska, než se ve dvacátém díle provinilý konečně omluví. No a vzhledově mně tedy hlavní představitelky nezaujaly... Doherty měla oči v rovině jen tehdy, pokud hlavu naklonila do strany v úhlu 45 stupňů, a bejt kůň, asi budu ze Spellingový unesený, ale takhle... kluky hodnotit nebudu, jediný uznání mám pro Perryho, to byl fakt kanón, tolik vrásek na jedno čelo se jen tak někomu vměstnat nepodaří. Na seriál čučely hlavně sestry, takže jsem se je snažil nejdřív argumenty přesvědčit, že takhle trávit mládí není správný, ale bohužel, i v ženských je logika, hned mi bylo vmeteno do ksichtíku, že hraní her si může s čučením na televizi podat ruku, takže ať držím ústní dutinu. Prát jsem se nimi nemohl, byly dvě. Takže jsem si po vzoru Otíka z Vesničky koupil ochranná sluchátka, a to bych si rád postěžoval, Menzel pěkně kecá, v těch sluchátkách je normální hovor slyšet úplně v pohodě, odfiltruje tak maximálně zvuk sbíječky. A je to k neuvěření, ale zvuk sbíječky se v tomhle seriálu asi nevyskytoval, a jestli jo, tak jsem ho neslyšel, za to jsem slyšel, co si Jasoň s Perrym při té šichtě povídal, a o to jsem fakt nestál..

Dávám odpad, ačkoli jsem neviděl ani jediný díl, ani jedinou minutu z děje. K tomuto hodnocení zcela stačí úvodní věta "Je právě tolik kolik je, protože vaše oblíbená televizní stanice Nova dává další epizodu...", která mě v raném mládí dokázala spolehlivě vyhnat od počítače v obýváku, ačkoli se tam nacházel jediný kompjůtr v celém bytě a měl jsem zrovna rozehrané silně návykové hry, jakou byla civilizace 1 nebo dokonce warcraft dvojka. Ovšem v mládí je člověk velice citlivý, a mně prostě ta nebetyčná idiocie tohoto prohlášení vytáčela minimálně do sedmého nebe, kde na člověka navzdory ustálenému úsloví žádná rozkoš nečeká, to můžu potvrdit. Jen si to rozeberme: "Je právě tolik kolik je" - už jen tahle věta je na nobelovu cenu za blbost... zcela se zde potvrzuje staré známé přísloví mlčeti zlato, mluviti exkrement. Pravda, jak člověk stárne, vyměkne, a podobné výroky se mu začnou líbit, viz například Čtvrtníčkova verze a zejména Dostálova odpověď. Ale zpět k seriálu, holt Nova je fakt maximalistická a nejlepší, protože jí jen tahle věta nestačí a přilepí k tomu ještě druhou neméně úžasnou "protože vaše oblíbená.." Což mimochodem znamená, že kdyby Nova nedávala právě teď tenhle seriál, nebylo by tolik kolik je. Zlatá Nova, zachránila naší civilizaci! Dokážete si to někdo představit, jaký by nastal chaos? Bylo by úplně jinak hodin než ve skutečnosti je, MHD, vlaky a autobusy by si jezdily jak by chtěly, zatímco dnes dodržují přesně jízdní řád, výplata by chodila na účet třeba jednou za půl roku místo jednou za dva měsíce, člověk by chodil spát večer a ráno vstával...

Myslím, že autoři si zaslouží uznání za odvahu, s kterou obsadili do hlavních rolí tři zcela mrtvolné týpky, Zahajského, Brodského a Hrušínského. Přitom každý z nich je takovým uspávačem, že by sám během pár sekund zklidnil i patřičně načuřeného hada, kterého právě odmítla Eva i s jeho košíkem jablek. No a tohle trio vytvořilo takový smrtící koktejl, že se ve Švýcarsku tenhle film běžně používá při euthanasii jako příjemnější alternativa k číši jedu.

Škoda že Burian promarnil svůj talent, mohl dávat kurzy chování k nadřízeným a Carnegie by si ze svých knížek mohl udělat tak maximálně hromádku na podpal, aby se v chudobinci trochu ohřál. Já se tedy taky snažím, ale Burianovy poetiky a květnaté mluvy zdaleka nedosahuji. Zmůžu se maximálně na strohé "prostě to nějak nevyšlo" (na výtku, že ani přes urgence jsem něco neudělal), popř. ostřejší a bohužel pravdivé "těžko chtít existující práci při neexistujících prémiích". Jinak ukázkově přitroublý závěr poněkud kazí celý film, nejlepší by bylo skončit ho hned po tom slavnostním večírku.

Fakta: V roce 1971 natočil Connery bondovku Diamanty jsou věčné. V roce 1972 pronáší Krampol ve Zlaté svatbě: "Kam se hrabe Bond na Ferdu Pařízka!" (kteroužto postavu hrál právě on). No a v roce 1974 Moore poprvé nahrazuje Conneryho v titulní roli bondovky Žít a nechat zemřít. Co z toho vyplývá? Že se kvůli tomu začaly rozpadat bílé útesy doverské, neboť po zhlédnutí Zlaté svatby se Connery začal z nedostatku jiných vhodných terénů v Anglii zahrabávat hambou právě do nich.

Jen pár postřehů: 1. První film, ve kterém Ota Sklenčka nepřipomínal sulc. 2. Protože se to v české kinematografii vyskytuje několikrát (např. ještě v majoru Zemanovi), musí to být pravda, zase až tak by si režiséři vymýšlet nemohli: každý druhý západní agent prodělal plastickou operaci. 3. Jednalo se o velmi akční snímek, neustále totiž nutil diváka něco dělat. Třeba já jsem si pěkně procvičil palec na pravé ruce, protože chyběla určitá aviváž ve zvukové oblasti, hudba řvala, zato mluvené slovo mluvilo potichu, takže ovladač byl neustále v permanenci. Mnoho komentátorů si tu stěžuje, že dialogy v cizí řeči nebyly přeloženy. Já si v tomto ohledu stěžovat nemůžu, ta verze, co jsem zhlédl, titulky měla, a můžu místní postižené ujistit, že o nic nepřišli. 4. Ona ovladačová ekvilibristika popsaná v předcházejícím bodě mě bavila jen chvíli, protože film mě nijak zvlášť nezaujal... takže jsem mu vlastně nakonec vděčný, poskytl mi volnou hodinu a půl na přemýšlení o jiných, závažnějších věcech. Třeba nad věčnou záhadou, která způsobila mnohé bezesné noci miliónům kulturologů po celém světě, totiž jak si správně vyložit Františkův Nedvědův verš "je půlnoc, chce se mi spát, ale dřív musím na pumpě si kafe dát". U tohoto hlavolamu jsem ale dlouho nevydržel, protože jsem předem trochu diskvalifikován tím, že kafe nepiju, takže jsem přešel k záhadě další, z úplně jiného soudku: Byl Jan Cézar nejdřív mravně zvrhlý a pak se napravil, anebo se nejdřív choval vzorně a teprve pak se spustil? Zkrátka, co bylo dřív, písnička "Vizitka" anebo písnička "Holky bláznivý"? No, nebudu napínat, k ničemu určitému jsem nedošel, argumenty se dají nalézt pro obě verze. Holt je hodina a půl moc málo. Budu si muset někdy pustit Titanic.

Frič vykročil do tmy odvážně a šikovně, takže do ničeho nenarazil, ani na něj nikdo zpoza rohu nevybafl. Pravda, v některých okamžicích se film jevil poněkud slabší, ztrácel tempo, např. v "postelových" scénách Wanky, Mandlové a Trégla, ale to také může být dáno mou averzí k Adině zvláště v okamžicích, kdy se snaží tvářit roztomile. Škoda také závěru, holt doba tehdy ještě byla pouze moderní, nikoli postmoderní jako teď.

Příběh o tom, že na velikosti doopravdy nezáleží. I malinkaté hovínko může zahrát velké divadlo, v žádném případě tedy není na hovno!

Ne, já prostě nemůžu dát menší hodnocení pořadu, který obohatil české kulturní nebe o nezapomenutelné hlášky, jako např. "já hrozně věřím v boha, jsem úplně načatá" , nebo dokonce "jaký se ti líběj kluci?... mourovatý". Za to mu patří nehynoucí dík. Svět pro mě už nikdy nebude tak jednoduchý a přehledný jako dřív.