pytlik...

Jako vždy byl v Profesionálech pokus o psychologii na škodu, naštěstí nestačil zkazit dobrý díl. Pořád mě vrtá hlavou, proč onen padouch nezastřelil Kauliho, i když ho měl na mušce? Chybu ve scénáři samozřejmě vylučuju, takže zbývá za a) že vraždil podle abecedy a nechtěl přeskakovat. V tom případě ale musel postupovat podle abecedy odzadu, páč už si to nepamatuju, ale silně pochybuju, že by ti Cowleyho kolegové měli jména jen od A nebo B b) jednoduše Kauliho nepoznal, uvědomil si až potom, na kohože to mířil. A proč ho nepoznal? Já sázím na tu pleš, tu v mládí určitě neměl. Chachá, a pak, že má ztráta vlasů jen nevýhody, přitom nahradí leckteré maskovací plastické operace!

Škoda, že si Langmajer nezašel k psychologovi, aby se mi osvětlilo, co chlapa, co má doma starou škebli, nutí najít si někde jinde druhou škebli stejných kvalit, jen mírně mladší. Logičtější by bylo nabrnknout si nějakou svou studentku, ne? Jinak se jedná samozřejmě o film z jiné dimenze než je náš reálný svět, minimálně já nikdy nezažil, že by někdo vyřizoval rodinné problémy na přednáškách, vykřikoval oplzlosti v prostředcích MHD a restauracích, či se zamilovaně točil kolem lampy, a to jich v blízké ulici a parku máme požehnaně. Skoro až k závěru to byl jasný odpad, ovšem pak nastal výrazný zlom téměř na pět hvězdiček, kdy se Langmajer měl dostat do výlučné péče třetí ženské, jisté Pepky. Jééžiš, lámal jsem se smíchy pod stolem, no ten to hraje taaaak blbě! No a konec ukázal, že to skutečně akorát blbě hrál, takže tvrdé zklamání a za ty tři minuty smíchu dávám jednu hvězdu.

No, nejdřív jsem chtěl ironicky poznamenat, že v posledním díle profesionálové moc fyzické akce nepředvedli, ale: a) když můžou být sport šachy, proč by se nemohla nazývat akcí ležérní chůze k té Uršule, kterou posléze sbalili b) byl to takový symbol let nadcházejících, ve kterých už oba kucí na padouchy nebudou fyzicky stačit, a tak musejí místo ochabujících svalů zapnout mozek. Na rozdíl od té drsné krasavice, která v závěru mozek rozhodně nezapnula, to si jako fakt myslela, že v pět vybuchlo těch bomb víc? Jinak jak už zde Inozuka správně psal, Doylův vkus, co se týče ženských, je prapodivný. Kdyby se aspoň člověk mohl utěšovat, že mu nejde o tělesnou stránku, ale o duševní... jenomže ta jeho kočka poté, co přijde o manžela, ještě vyhrožuje, že nechá utratit jejich psa, pokud si ho někdo nevezme. No fuj!

Na profesionální poměry se v tomto dílu hodně střílelo, tak nelze než doufat, že ta imaginární africká země má dost neimaginárních obyvatel, aby tomu plukovníku vůbec zbyl někdo, komu by mohl vládnout. Doufám, že Bodie a Doyl žijou jen přítomným okamžikem, protože jestli se občas zamýšlí nad svými minulými činy, museli zažít parádní morální kocovinku. Evidentně pomáhali zpět k moci pěknýmu padouchovi, naopak ti, co se ho snažili vyřídit, byli kladnými postavami.

Podobně jako díl minulý, ani tento neměla ČT dávat od půl jedenácté večer. Ovšem ne proto, že by byl hororový, ale proto, že komplikovaný děj vyžadoval přímo einstenovský mozek a toho se mi o půlnoci nedostává.Takže jsem zápletku nepochopil, a proto nemůžu ani prozradit princip té závěrečné bezva finty, jak se chytají diplomaté pod imunitou, což mě mrzí. Taky mě poprvé v životě mrzí, že jsem neposlechl svého prastrýce, který mi říkal, že bych se měl stát diplomatem, když jsem mu v dětství odpovídal na jeho všetečné otázky "ale jde to, jak se to vezme, nemohu si stěžovat" apod. Cítím teď k němu kapku vztek, to mi taky mohl prozradit, že takový diplomat má až tři blondýnky týdně! No a ještě poznámka, balit bombu do novin mi přijde zbytečné, zvlášť když se jedná o bulvární tisk, který většinou obsahuje už tak velké množství výbušných článků!

Typický příklad filmu, před kterým by měli v televizi pilně sledovat předpověď počasí a naplánovat jeho vysílání v nějaký krásný slunečný den v pravé poledne. A né v pátek skoro o půlnoci, kdy se pak jeden bojí jít na záchod, aby nezaslechl nějaký tajemný zvuk. A to je přitom v paneláku člověk zvyklý na ledaccos, třeba na lakomého vášnivého kutila pod náma, co si každý den hlasitě stěžuje na tu svoji starou rašpli (a to jsem mu už před měsícem hodil do schránky obálku se dvěma stovkama a vzkazem "na novou!", a nic). Zkrátka, jednalo se o horor jak řemen. Příběh je umně natahován několika profesionálními pochybeními (není moc dobrý nápad zakřičet na sto metrů vzdáleného padoucha "hej", páč on se sice otočí, ale překvapivě na pronásledovatele nepočká, anebo si číst v autě noviny a nesledovat okolí). V závěru pak Doyle prokáže, že má ránu jako málokdo, ačkoli o něm Suzan tvrdila, že je "hezkej".

Když jsem včera psal komentář k doktoru Martinovi, netušil jsem, že budu večer doslova donucen sledovat další donutilovinu. Co jsem ale mohl dělat? Na jiných televizních stanicích nedávali už vůbec nic, ostatně jako každou sobotu, dokonce i nikdy nezklamávající Tv Šlágr po odchodu Vratislava Měchury nestojí za nic. Mimochodem mám pocit, že včera na ČT art (!!!) pouštěli tuhle verzi z 2010, ovšem na druhou stranu, fotky v galerii u verze 2000 odpovídají tomu včera viděnému, a csfd se snad nemýlí. No každopádně, protože se jsem rytíř bez bázně a hany, fouknu odpad a tenhle komentář k oběma verzím. Odpad je možná trochu nefér k ostatním účinkujícím, protože v těch chvílích, kdy ze scény zmizel šišlající a přehrávající Donutil, se na představení dalo relativně i koukat. Ovšem těch chvil bylo bohužel pomálu. Obecně mě fascinují lidé, kteří se považují za kulturní či za něco víc proto, že chodí do divadel. Já byl naposledy v divadle 19.8.2016 na Romeovi a Julii v rámci Shakespearovských slavností (kde jsem jako jediný na konci nezatleskal, chachá!) a pak jsem po pěti letech viděl tohle další přestavení. A musím říct, že jsem se ve svém názoru jen utvrdil. Ti, co chodí do divadla, jsou povětšinou pokrytci, kteří by tleskali i Babovřeskům, pokud by je Troška napsal jako jevištní přestavení.

Když jsem včera psal komentář k doktoru Martinovi, netušil jsem, že budu večer doslova donucen sledovat další donutilovinu. Co jsem ale mohl dělat? Na jiných televizních stanicích nedávali už vůbec nic, ostatně jako každou sobotu, dokonce i nikdy nezklamávající Tv Šlágr po odchodu Vratislava Měchury nestojí za nic. Mimochodem mám pocit, že včera na ČT art (!!!) pouštěli tu verzi z 2010, ovšem na druhou stranu, ty fotky zde v galerii odpovídají tomu včera viděnému, a csfd se snad nemýlí. No každopádně, protože se jsem rytíř bez bázně a hany, fouknu odpad a tenhle komentář k oběma verzím. Odpad je možná trochu nefér k ostatním účinkujícím, protože v těch chvílích, kdy ze scény zmizel šišlající a přehrávající Donutil, se na představení dalo relativně i koukat. Ovšem těch chvil bylo bohužel pomálu. Obecně mě fascinují lidé, kteří se považují za kulturní či za něco víc proto, že chodí do divadel. Já byl naposledy v divadle 19.8.2016 na Romeovi a Julii v rámci Shakespearovských slavností (kde jsem jako jediný na konci nezatleskal, chachá!) a pak jsem po pěti letech viděl tohle další přestavení. A musím říct, že jsem se ve svém názoru jen utvrdil. Ti, co chodí do divadla, jsou povětšinou pokrytci, kteří by tleskali i Babovřeskům, pokud by je Troška napsal jako jevištní přestavení.

Děj seriálu by relativně ušel, ovšem já osobně mám nepřekonatelný problém s Donutilem. Za prvé škoda, že není alespoň průměrným hercem, pak by nemusel neustále dokola opakovat jedinou polohu, kterou zvládne, protože ji nehraje - načuřený zamračený, všem odsekávající týpek, který by vysál veškerou životní energii i z takového Menšíka, natož z jedince jako jsem já, co v 95% bdělého stavu přemýšlí o bezútěšnosti světa. Jednu výhodu to má, dokud máme Donutila, nemusíme se rozhodně obávat nějaké noci oživlých mrtvol č. II, protože on dokonale umrtví nejen živé, ale určitě i mrtvé. Křesťani tak mají velké štěstí, že se Donutil nenarodil před 2000 lety, páč to by k žádnému vzkříšení Ježíše prostě nemohlo dojít. A za druhé, jaká škoda, že se Donutil narodil u nás, a né v zahraničí... Za á by se v naší televizi tolik neobjevoval a za bé, kdyby se náhodou objevil, běžely by pod ním jakožto pod cize mluvícím české titulky, a člověk by tak konečně slyšel, co vlastně říká. Neboť já normálně z jeho dýchavičného mumlání horko těžko chytám každé třetí slovo.

Bodiemu odpočinek v minulých dílech prospěl, v tomhle se celkem naběhal, míli dal za pět minut a dvacet sekund. Už se nedivím, že po celý den potkávám u nás v parku tolik běhajících - určitě tenhle díl viděli a vědí tedy, že člověk s fyzičkou si může dobře vydělat, pokud stihne doběhnout do všech telefonních budek včas. Vzhledem k rozvoji mobilů ale doporučuju trénovat hlavně dlouhé tratě, páč síť budek neustále řídne a zejména v okrajových částech Prahy by sprintér zažil tragický debakl.Ovšem odměna je lákavá - kromě hromady peněz i perfektní pracovní prostředí, kde se to jen hemží nahýma ženskejma, se kterýma si člověk může dělat co chce, ony se nebrání, dokonce ani slůvkem neprotestují, i když je chce na konci hlavní padouch č. 3 spálit. Jinak děj se vyvíjel slibně, skoro se zdálo, že konečně poodhalíme, jak to má Kauli se ženskýma, páč evidentně těžce bral na tu štramáckou sedmdesátiletou slečnu, která dokazovala, že sexy mozek nemusí mít jen muži. Chtěl jsem se opět vysmívat jeho morálce, kdy odmítne pomoc spřízněného oddělení a kvůli tomu zemře zbytečně nevinný člověk... ale nakonec se ukázalo, že projevil pravý kriminalistický čuch, že MI6 nezaostává za CI5 pouze v abecedních a číselných řadách, ale i v morální kvalitě svých vrcholných představitelů. A vlastně nejen vrcholných představitelů, padouchem byl i ten agent MI6, co by klidně nechal zavraždit jistou paní a spokojeně si při tom seděl v autě!