pytlik...

V tomhle díle jsem jednoznačně fandil strýčku Renému, páč se projevil jako značně kreativní jedinec s velkou fantazií, zato Anče a Pepík se ukázali jako pořádný potvory, když měli to srdce mu to zkazit.

Myšlenka cestování v čase mě fascinuje. S mým romantickým založením mě napadá hlavně jeden způsob, jak by toho šlo využít. Ten způsob je ostatně naznačen i ve filmu, kde Kostka na svém zdvojení vydělá jedny hodinky navíc. Nejprve jsem si tedy myslel, že by bylo fajn před každou cestou si dát do kapsy zlatou cihlu a vrátit se z minulosti těsně před svým odletem, a sobě samému dát tu cihlu, takže by moje zdvojené já nasedalo do rakety už se dvěma zlatýma cihlama. A takhle by se to dělalo opakovaně, takže by se pak člověku hromadily zlaté cihly. Bohužel mi pak došlo, že by přibývaly nejen zlaté cihly, ale i já bych se zdvojoval, ztrojoval atd., takže poměr člověk/zlatá cihla by byl furt 1:1. Samozřejmě by se to dalo řešit podle vzoru filmu, že by se totiž přebyteční lidé (bez)bolestně nějakým způsobem odstraňovali. Jenomže narozdíl od filmu by tady člověk věděl předem, že při návratu dvojníka z minulosti to bude boj kdo s koho, takže do toho by rozumný jedinec nešel. S tím, že by dvojník spáchal altruisticky sebevraždu, moc počítat nejde, páč on je povahově a myšlenkově naprosto stejný jako já. Takže to bych ji spáchal taky a ty dvě cihly by připadly nějakým jiným lidem, což jako altruismus je hezká věc, ale vocaď pocaď! Řešením by bylo, vyvinout nějaký automatický typ rakety, který by létal zcela bez lidské posádky. Tím pádem by se továrny staly naprosto zbytečnými, cokoli by šlo obstarat touto cestou, stačilo by stavět pouze prototypy. Zajímavé by to ale bylo z pohledu zákona zachování hmoty a energie, který by byl v těchto případech porušován, na Zemi by se nám hromadily věci a hmotnost naší planety by neustále stoupala. Vzhledem k nenasytnosti lidí by se mohlo stát, že by se časem Země zhroutila tlakem vlastní hmotnosti a všichni bysme se ocitli v černé díře. Jdu asi prodat tenhle scénář do holyvůdu, mohl by to bejt pěkněj výchovnej film pro mládež. No a i bez automatických raket by na tom šlo pěkně vydělat, stačilo by si počkat, až bude ve sportce pěknej balík, počkat na vylosovaný čísla, kdy nikdo nevyhrál, nasednout do rakety a vrátit se před tím slosováním. Áno, člověk by se zdvojil, ale tak i pěknej balík dělenej dvěma je furt pěknej balík, a navíc by člověk získal kamaráda a nejbližšího duši na celý život, kam se hrabou jednovaječná dvojčata. Neb jak už věděl Dutošvarc, "našel jsem nejlepšího přítele a jsem to já!".

Stejně je to fajn, když se člověk ujistí, že je chytřejší než taková tříměsíční myš (myši se dožívaj dvou let, pokud vím). Pravda, jen o chlup, protože to, co Pepíka, mě napadlo tak o tři minuty před ním. Totiž že je hloupost, aby Anča tu sošku rozbíjela, stačí vydržet rok velká, pak si bude přát, aby byla malá, a mají každý další rok možnost splnit si nové přání. No jo no, ale znáte ženské, ty pro logiku nemaj pochopení, vzhled je u nich na prvním místě. Takže soška v čudu a Pepík ani neměl odvahu jí něco vyčítat. Navíc já bych ten jeho plán kapku vylepšil, po roce bych nenechal Anču přát si, ať je malá. Když vydržela bejt velká rok, tak dva (tři) vydrží taky, já bych jí tu sošku zabavil a přál si to nejdůležitější na světě - bohatství.

Chtěl jsem dělat narážky na nepříhodný název filmu, páč zvíře sice bylo zvíře, ale tu holku označovat za krásnou mi přišlo dost odvážné, ale jak vidím, jedná se o německý film... A na Němku dobrý, takže ok. Přeučila by asi nepotěšilo, že mu ten hlavní hrdina před proměnou byl až k nerozeznání podoben. No a když vidím, co se z něho stalo po proměně, tak si myslím, že ta holka měla spíš políbit ten hrad... Páč u muže si nepolepšila, ale z tý ruiny se mohl stát skvostný palác.

Pár poznámek: 1. Proti plánu přestěhovat ohrožené lidstvo a delfínstvo na Měsíc protestují ti druzí zmínění - proč, vždyť na Měsíci je tolik moří? 2. Proti kometě přesun kontinentů nepomůže, i když žbuchne do vody, změní klima natolik, že Země nebude obyvatelná (nehledě na delfíny, viz bod 1, z jejich pohledu musí být ten přesun kontinentů projevem vrcholné lidské sobeckosti... vůbec bych se nedivil, kdyby za neúspěchem expedice Adam měli nějakým způsobem prsty, nebo spíš ploutve, oni.) 3. Ti plešatí lidé jsou vyslovený logický lapsus. Plešatost by se šířila pouze tehdy, kdyby byla sexy a lidé si vybírali protějšky podle hesla, čím míň, tím líp. Pak by v dlouhodobém horizontu holá hlava doopravdy zvítězila. Ale lidé budoucnosti se ve skutečnosti za svou lysinu stydí. Možná také, že kromě doby železné, bronzové apod. byla i doba vzteklá, minimálně v jednom českém přitroublém filmu, který jsem viděl nedávno, hlavní hrdina prohlásil, že mu „vztekem slezly všechny vlasy“. 4. Řešením celého problému s kometou by bylo přesunutí všeho lidstva hluboko do minulosti, mohli si užít přírody dosytosti a nedělních pikniků s dinosaury. 5. Film je důkazem, že v budoucnosti feministky nezvítězí, CML má hluboký mužský bas. Místo aby měl buď nějaký pisklavý ženský, nebo neutrální androgynní. 5. V budoucnosti buď nebyly akční filmy, nebo na ně Dáda zásadně nekoukala (neboť měla vlastní, výživnější kovbojky s Felixem, pro kterého musí ladit jen senát, nálada doma je mu buřt), když jí tak vylekalo pár starých nekvalitních filmových pásků. 6. Soucítím s tím hlídačem na stavbě, kterému nikdo nevěří, co viděl… Bůhví, kolik z nás v životě uvidělo podobné věci, ale byli nalití, popř. si je nějak „logicky“ vysvětlili a blaženě na ně zapomněli. 7. Celkem by mě zajímalo, jak to v budoucnosti měli se sexem? Celá ta čtyřka na mě působila poněkud frigidně, i když měli ve svém středu Dádu v nejlepších letech, a byli dlouhé noci pospolu uzavřeni v malých prostorách, nikdy nedošlo k tomu, že by se ráno probudili a zničehonic si začali tykat, v českých filmech samopříznak toho, že k něčemu v noci došlo. No, je dost možný, že se mravy změnily a v budoucnosti si lidi vykají, ať se stane cokoli. Ale ani žádný jiskření mezi nima neprobíhalo, čemuž jsem nemohl uvěřit ani já, ani Cízler, příhodně návštěvníky varující „žádné vylomeniny!“. Je také možné, že ta chladnost vyplývala z toho, že se lidé budoucnosti nestyděli za nahotu, takže ji zcela oderotizovali a sex pro ně přestal být zajímavý. I když… ten doktor měl takový záchvěvy orlovství, snažil se lovit tamější kočky (kromě chudáka Molavcové, ale v tom případě se mu ani nedivím). No jo no, ale to nebyl člověk, to byl Datel, že jo. 8. Amarouny – vskutku fascinující pasáž, coby dítě jsem se na ní vždycky těšil nejvíc. Jako dospělému mi vrtá hlavou, při jejich přípravě se v želatině objevuje spousta pokrmů, které jsou ale posléze rozpuštěny. Návštěvníci ale přitom tyhle pokrmy neznají, v minulosti na ně čučí jak šest na osm. A co mě na amarounech zaujalo nejvíc, je, že při přípravě vydávají zvuky, daleko sofistikovanější, než je u nás poskakování poklice na hrnci, bublání vařící se vody atd. Holt pokrok je pokrok. 9. Vzhled CML mě hrozně zklamal. Velká skleněná krabice a v ní v podstatě jen vzduch a pár blikajících větviček, za který by se styděl i ten nejskromnější vánoční stromek. To mě teda jako uráží, něco takovéhleho by mělo být chytřejší než já, kterej má v hlavě miliardy neuronů, miliardy spojení mezi nimi a vzduchu jen minimálně!?

Hrůza. Od samého začátku mi byly všechny hlavní postavy, s výjimkou Nedbala, až nechutně nesympatické. Jaká škoda, že vnoučata nezamykala Peška v pokoji důsledně, a on se tak volně pohyboval po plátně a otravovat život všem okolo. Mohli jsme být ušetřeni jeho doslova svazáckého nadšení a jeho moralizujících řečí, ze kterých by vrhl i Mirek Dušín. Nejlepší postavou byl bezesporu Nedbal, minimálně na začátku příběhu. O něm jediném se dalo říct, že věkem člověk moudří (pokud by tohle přísloví platilo, ani si nechci představovat, jak vypadali Pešek se Sklenčkou v mládí, vyplývalo by z toho, že v Písku maj kromě zvláštní školy i zvláštní gymnázium). Samozřejmě bylo naprosto jasné, jak příběh skončí, že se Nedbal polepší. Stejně jako se nemusím dívat na rozbíjení věcí, mučení zvířátek a dalších podobných věcí, nechtěl jsem být svědkem ani tohoto, proto jsem už sledoval film jen jedním okem. Že já radši to oko nezavřel, to, co předvedl Nedbal v rámci svého pokání na té zvonici, překonalo mé nejhorší představy a film oprávněně letí do odpadu. Jediné plus zaslouží Hubač za to, jak hezky a přirozeně zakomponoval do děje Nedbalovu pleš ("z toho vzteku mi slezly vlasy!") a za výrok, který přibližně zněl, že jako člověk začíná víc chápat život, když přemýšlí o smrti.

Stejně, jako automaticky zvyšuji hodnocení filmu, kde se objeví bicykl, ženské ňadro (nahé!) nebo účetní, automaticky srážím hodnocení filmu, kde se objevuje jedna z největších lidských tragédií - svatba. Kdyby tam aspoň byly nějaké pěkné záběry na svatební hostinu, to by se ještě dalo přežít. Jinak film je i důkazem, že sebelepší herci nic nezmůžou, pokud dialogy a scénář obecně nestojí za nic.

Pro mě byl nejsilnějším okamžikem filmu moment, kdy se hlavní hrdina usedavě rozpláče, protože mu nevyšel fígl s prachama. S tím se dokážu identifikovat, já takhle řvu každý ráno, když musím do práce, až mě kolemjdoucí (marně) utěšují. Na moje nešťastné "já tam neči!" odpovídají drsně, musíš, my tam jdem taky. Pro ženy: velkým štěstím může být: většina amerických herců, pak třeba Kavalčík (ač je to neuvěřitelné), Trump, Kohák (u těch dvou ale počkat, až si naondulujou přehazovačku) Naopak, žádným štěstím není Karel Hála, Fantomas, Přeučil, z většiny úhlů úchopu ani Petr Nárožný, s velkou opatrností pak děd Vševěd. Někteří měli velké předpoklady být štěstím, ale sami se o to připravili (Babiš a většina dalších mužů s milimetrovým trávníkem).

Nechápu, proč jsou u seriálu uvedeni scénáristi, když jedinou práci tu odvedl překladatel. Přesto výsledek dopadl lépe než ona děsivá americká zpotvořenina vynikajícího anglického originálu. A česká verze měla dokonce oproti anglické předloze i několik předností. Konkrétně řečeno dvě, představitelky ženských rolí byly totiž daleko hezčí a přitažlivější! PS: Jinak tedy musím říci, že před deseti lety mi originál přišel velmi nápaditý a ten šéf příšerný, ovšem s rostoucími zkušenostmi z všelijakých zaměstnání musím říct, že realita je daleko fantazijnější než seriál a ten šéf by patřil tak do lepšího průměru, ať se jedná o inteligenci, vtip nebo chování k lidem. Nezapomenutelná třeba byla jedna šéfová... která byla velká kamarádka s jednou kolegyní, chodily spolu doslova všude (Pavlí, potřebuju čurat, pojď se mnou!), byla zaměřená na detail, a to na úplný detail („koukejte zaplatit čezu ten nedoplatek 0,01 Kč, nebo nám vypnou elektřinu!“ anebo: „jestli po nás dodavatel bude chtít to haléřové zaokrouhlení na faktuře 0,06 Kč, osobně jim to donesete na vrátnici, z firemního účtu se to platit nebude!“), v kadenci slov a délce proslovu by překonala i Novotného, když za humny vykládá svou nejoblíbenější historku, jak přišel k jizvě (čtvrt hodiny si stěžuje, že kvůli objížďce v jedné obci strávila na cestě do práce o čtyři minuty víc), vždy přiznávající svou chybu („jak to, že mě třikrát ústně urgujete, to není divu, že na to zapomenu, máte mi poslat mail!“) a její vyšetřovací metody a dedukční schopnosti by jí záviděl i Colombo (Pavlí, si představ, dneska jsem si ve svým autě sedla do něčeho mokrýho, no mlíko to nebude, protože nákupní taška byla suchá, jé, mě to tak studí a podívej, jak mám mokrý kalhoty!) a kdybyste to nevěděli, nejhorší zranění je, když člověka kousne kočka do malíčku. To pak jeden tři dny nemůže vůbec nic dělat, chodí z práce o tři hodiny dřív, aby si pořádně odpočinul, podrobně referuje kolegyni Pavlí o aktuálním stavu zranění (jé, ono mi v tom začalo cukat. jé a teď to ale fakt bolí. jé, teď jsem jím omylem ťukla do klávesnice), do práce a z práce ji musí vozit manžel, páč s nefunkčním malíčkem na levé ruce se prostě řídit nedá, to dá rozum.

Leckdo by mohl nad naivitou toho malého kluka, vyjádřenou onou větou, která se stala i názvem filmu, kroutit útrpně hlavou, ale je nutné si uvědomit: a) co by za to mnozí muži dali, kdyby měli doma opici místo toho, co tam maj momentálně (a důůůrazně, svobodně, né ze strachu a bez jakéhokoli nátlaku z jakékoli strany prohlašuji, že mě se tento bod rozhodně netýká!) b) jeho názoru se není co divit, když jediná holčička ve filmu se vyskytující byla tak proradná a zákeřná, že vidět to mačjaveli, věnoval by svého vladaře jako četbu pro zaostalejší děti do jeslí.