pytlik...

Spíš než na protiválečnou agitku bych to viděl na film perfektně podporující hubnutí, neboť po zhlédnutí úvodních sekvencí, obsahující velice naturalistické zchroupání brouka, žížaly a myši člověkem, jsem vrátil zpátky na talíř nejen dnešní snídani a oběd, ale i jakési olivy, což nechápu, protože ty jsem jedl naposledy před měsícem. Jinak mi snímek moc nápaditý nepřipadal, že jako neustálé zbrojení může vést k velkému BUM! je tak nějak jasnější než tisíc sluncí, že.

K aktivnímu sportování mám sice velice rezervovaný postoj od doby, kdy jsem si natáhl šlachu v koleni při stolním fotbálku, ale o to víc sleduju s vášní všelijaká utkání v televizi. Tento film nijak nevybočuje z ostatních dětských snímků té doby, chování lidí působí velmi idealizovaně, např. jak Vinklář pokorně uzná, že jeho syn je fakt dřevo, hokejový trenér být jen o trochu menší, štíhlejší a mladší, hravě by vykousal Mirka z role vedoucího v Rychlých šípech, malí kluci se jen jen třesou, aby mohli jít na pionýrskou schůzku (patrně to nejméně uvěřitelné) atd. Nicméně film také obsahuje některé zajímavé socialistické reálie. Např. mantinely jsou na stadionech v lepším případě otřískané, v horším pokryté plísní, sportovci se cpou těsně před zápasem horami řízků... A také nějaká ta satira, co určitě neťala do živého, by se našla, třeba jak kluci obdivují kapitalistický výrobek - kanadskou hokejku, nebo jak si hokejový trenér a pionýrský vedoucí (Stropnického životní role, a přitom není ani zapsán mezi herci!) notují, že je hloupost, aby kluci museli brigádničit jak v pionýru, tak v hokejovém klubu. A propó, ještě mi vrtá hlavou... jak se jmenuje Mrkvičkův, to je mi celkem jasné, ale u jeho syna váhám... Mrkvičička?

Noll se na Švejka určitě hodil více než Hrušínský, protože jeho výrazné grimasy a živelné herectví působily daleko přirozeněji než podobné pokusy těžce melancholické osobnosti Hrušínského. Snímku trochu uškodilo, že nebyl zvukový, protože pro díla víceméně založená na dialozích je němý film poněkud nešťastný formát. Systém záběr na mluvící osobu - titulky s počátkem věty - záběr na mluvící osobu - titulky s koncem věty působí poněkud těžkopádně a zdlouhavě. Zaujalo mě, jak režisér úplně vystřihl postavu zhýralého feldkuráta, že by si nechtěl znepřátelit církevní kruhy? Zato z pravoslaví si dělal legraci a taky erotiky se nebál, jak prokázal dlouhý záběr na ženské pozadí při modlení. Zajímavost: Jak v tomhle Švejkovi, tak u toho s Hrušínským, tak u toho, co bourá Německo, se vyskytuje jedna scéna: Švejk vede ožralého policajta na provázku, setká se s někým, kdo má na provaze krávu a při rozchodu si vedené tvory vymění. V knize se ale tato scéna vůbec nevyskytuje.

Patrně nejlepší film se Švejkem, a to hlavně proto, že si z Haškovy předlohy nevzal v podstatě vůbec nic, s výjimkou pár jmen a lehkých inspirací pro asi dvě situace. Lamač mě hodně příjemně překvapil, humorné situace a dialogy měl pěkně vypointované a dokonce velice vtipné, což u tohoto režiséra a herce rozhodně není častým jevem. Pravda, linka s odbojem působila poněkud přehnaně, protože v protektorátu určitě neplatilo co Čech, to odbojář, ale alespoň jsme se hezky ukázali před anglickým publikem. Masarykovo úvodní slovo bylo neméně vtipné jako film samotný, Angličanům se dodatečně omlouvám, já si určitě nemyslím, že by se mezi obyvateli Londýna našla spousta "prostoduchých Švejků". PS: Lamač byl skutečně jedinečný člověk, neboť jen málokomu se podaří nejdřív zemřít a pak se narodit (dobrá dobrá, budhisté se teď asi popadají za břicha) - viz "oficiální text distributora".

Zajímavé šlechtitelské úspěchy co se týče koňů a koz, že by se z toho závistí změnila Lepešínská v mrtvou hmotu a Lysenko vzteky spolknul drosofilu. Pravda, ti noví tvorové jsou poněkud hořlaví, ale zato se vrhají do všeho bezhlavě a taky se snadno ovládají, zkrátka nikdy si nestaví svojí hlavu. Navíc přežijí libovolně dlouho bez jídla, pouze v případě zranění v boji je nutné je zase trochu nacpat. Takže eastern už máme, ještě zbývá natočit southern (s tučňáky) a northern (s hráči vodního póla).

Jako vzdělávací video pro děti z katolických školek asi dost dobrý, ale pro nás ostatní normální čiré utrpení.

Oprávněné prokletí boha od ženy usmýkané životem pro mě zůstane nezapomenutelným okamžikem filmu. Na rozdíl od propagandistických filmů padesátých let tento působí přirozeně, a proto tísnivě a nikoli směšně. Člověk věří, že se to přesně takhle mohlo tehdy stát, snad až na pár výjimek, jako přerod onoho hudebního tria chlapíků z lumpenproletariátu v proletariát skutečný a naopak přeměna relativně dobrého syna továrníkova v prvotřídního padoucha.

Nejlepší z filmu byly záběry na létající rogalo, jinak se jednalo ještě o stupeň větší sci-fi než ostatní socialistické filmy. Tomu, že dvě třetiny již vyučených mládežníků neměly v době prázdnin žádné jiné přání než se neustále učit na přijímačky na střední školu, uvěří fakt málokdo. Notabene v době, kdy si většina dělníků vydělala víc než pracující inteligence, o té nepracující ani nemluvě. Co do personálního obsazení mi utkvěly v paměti dvě perličky: ten Hofbauerův kamarád, který jak vidím ani napsán mezi herci, který mluvíc neustále řval. A pak ta paní kuchařka, která měla perfektně nakynuté nejen knedlíky.

Film mi ze všeho nejvíc připomínal pohádkové příběhy o Fantomasovi, scény z obou sérií by se mohly libovolně promíchávat a nikdo by nic nepoznal. Což přivede člověka na zajímavou myšlenku, jak by asi dopadl souboj Fantomas vs. James Bond? Já bych tipoval za vítěze Fantomase. Na vodě by měl výhodu díky svému kamuflážnímu zabarvení, to samé ve vzduchu, kde by navíc mohl dokonale využít své další přednosti: aerodynamický tvar (Connerymu přece jenom ještě nějaké ty vlasy rašily) a hlavně svou lepší technickou výbavu, přece jenom, aston martin v té době létal jen pár metrů a jen tehdy, když Bond nezvládl v nějaké serpentině řízení. Nejvyrovnanějšími by se tedy jevily boje na zemi. Ale i tady bych se přikláněl na stranu Fantomase. Bond byl neustálými sexuálními dobrodružstvími značně oslabován na těle, jak ostatně prozrazuje i jeho vyžilá postava, takže jeho síly stačily tak maximálně na padouchy rozežrané alkoholem, přemírou jídla, kouření a případně i drog. Proti Fantomasi, který držel přísnou životosprávu a ženy se nikdy ani nedotkl, by tedy neměl nejmenší šanci. Ale zpátky k filmu: Bond se zde projevil jako naprostý anglický negentleman, jak v jedné z prvních scén použil ženu k odražení padouchova útoku, správně se měl nechat zastřelit. Taky mě zaujala ten rychlý způsob pozlacování rozměrných ploch a zejména flegmatičnost Američanů, kteří se nechají zničit národní banku a vmontovat do něj atomovou bombu, místo aby zasáhli už v době, kdy se padouši vlamovali dovnitř.

Málokterý film dá člověku tolik námětů k přemýšlení. Co když jsme všichni sem tam chyceni do nějaké časové smyčky, jen si každé ráno nepamatujeme včerejšek jako Murray? Jeho možná definice boha, že nemusí být obdařen nadpřirozenými schopnostmi, ale ví všechno, protože už to několikrát prožil, má rozhodně něco do sebe. Nebo je taky možné, že jsme vznikli před minutou, před vteřinou, jenom do nás byly vloženy vzpomínky na minulost… Dost možné je, že existuju jenom já, a celý svět je pouze mojí představou… Dost možná neexistuju ani já, ale pravda, to se mi tak nějak nechce věřit. Ale zpátky k filmu, přijde mi zajímavé, že hlavní hrdina využil nekonečné opakování jednoho dne pro sebezdokonalování a pomoc ostatním. Jestli by nebylo přirozenější považovat ostatní spíš za přízraky než za živé lidi, které tedy nemá smysl litovat, navíc když vím, že jakékoli moje chování nebude jakkoli potrestáno. A dát naopak průchod svým asociálním, nejnižším pudům a zkoušet něco, co je normálně zakázáno (dělat všelijaké skandály či znásilňovat či vraždit…)