Huguette

Tak....jestli jsem to pochopila tak, jak to Fellini myslel, nebo jsem si utvořila své vlastí vysvětlení, to nevím, tak jak tak mám z tohoto filmu ucelený dojem a moc se mi líbí. Bez ohedu na to, že mi došlo, že Nine je (bohužel laciným) remakem, tak mi 8 1/2 připadalo jako trochu umírněná, mužská Giulietta a duchové (obsahem i efekty, jako třeba to prázdné foukání a pod). Vizuálně to opět bylo naprosto geniální. Opět se mi zdálo, že Fellini měl slabost na ženská pozadí a dámy "krev a mlíko". A ještě bych dodala, že být Giuliettou, tak bych měla zatraceně velké obavy o manželův postoj k mé osobě. Doufám, že Federico měl ve své ženě všechny ty dámy naráz a nebral ji jako tu filmovu představu manželky. No, prostě 8 1/2 je parádní výlet do vědomí a podvědomí jednoho ..a vlastně ano, senzitivního, ale tápajícího chlápka - umělce :-) PS: tech 5* není 100% ale o něco míň (Strada vede!!!)

To byl silný zážitek! Nejen filmově - vizuálně jsem si to ohromně užila, ale i svou myšlenkou. Stačilo si představit, že se něco takového dělo a brečela jsem. A oni to udělali v roce 1942! Předpokládám, že tehdy to bylo ještě o to silnější. A jaké to asi bylo pro Greer Garson, která byla rodem Angličanka? Spousta takových otázek se mi honila hlavou a cvičilo to se mnou. A k filmu jako takovému - velice oceňuji, že humorná stránka byla příjemně vybalancována s tou tragickou, exictují díla, kde se tyhle dvě roviny hádají, tady jsem nic takového nepozorovala. Další význačný film od pana Wylera! 4,5 *

Podle ukázek je to jen sprostá vykrádačka,kopie irského sitcomu "Mrs. Brown Boys" Brandana O'Carrolla, který ztvárnil i hlavní roli Agnes Brown. Byla bych radši, kdyby u nás vysílali tento původní seriál a nepokoušeli se o kopii...to mi přijde ubohé.

Velice by mě zajímalo, jak by tento příběh na plátno převedl právě Orson Welles. Charlie dle mého názoru příběh převedl do odlehčenější podoby, ale opět vkusně (narážím a dnešní snahy do původních dramat vecpat humor a naopak a celek pak působí rozháraně), závěr s řečí o masových vrazích byl opět velice působivý. Mám ráda, když mi Chaplin šahá na emoce, daří se mu to. Jen občas mě trošku rušilo jeho kulíškovství, kterého se ale nedovedl úplně zbavit (ani v Králi v New Yorku, kde mě to rušilo ještě trochu víc). Potěšila mě rolička Billa Frawleyho. Jsem ráda, že jsem se zbavila vzorce: Chaplin = praštěná groteska, naprosto mě okouzluje jeho citlivost pro film a příběh.

Každá povídka je jiná, ale celkový nápad se mi velice líbil. Pro mě nejlepší příběh je ten s Margo Martindale od Alexandera Paynea (omlouvám se za počeštění jeho jména, vypadá to děsně) A k tomuto příběhu - komu se to zdá přehnané a příliš patetické - chápu, ale ujišťuji, že se to stává - vždycky mě ten příběh dojme k slzám, protože jsem to sama zažila, když jsem ten film po návštěvě Paříže viděla, jakobych tento příběh psala sama, opravdu! K dalším povídkám - samotnou mě překvalilo, jak jak se mi líbila "klaunská" Tour Eiffel. Dále se mi líbil příběh -asi nepříliš hluboký - o ženě v červeném kabátě a také o té mamince,co se chodí starat o cizí dítě, aby uživila svoje.

Nevěděla jsem, zda dát horší 4* nebo lepší 3*. Film byl příjemný, nenudil - dovedl zaujmout. Ale něco, jakoby tomu chybělo. Bette Davis byla skvělá jako vždy. Když ovšem v citlivých místech máme pochopení pro její intezivní prožitky a gesta (takovéto bleskové přikrytí si obličeje, rychlé odvrácení hlavy...) Ale myslím, že pro ni to byla celkem výzva - jako už ve vícero filmech dovedla celkem zdařile plout v čase. Taktéž se mi líbila postava Emily. A potěšil mě závěr, že nebyl přeslazený v podobě dojemných obejmutí, ale relativně racionálně pojatý.

Jako dítě bych tuto pohádku dozajista ráda neměla, ale teď jsem ráda, že jsem ji mohla vidět. Atmosféra je - jak jste tu někdo napsal: "hustá", hudba skutečně způsobuje až husí kůži, některé momenty jsou až hororové. A úplně nejraději jsem za Giuliettu Masinu, kvůli níž jsem na tento film koukala. Giulietta má jeden z těch nejmilejších obličejíků, tahle hezoučká paní působí ohromně dobrosrečně a mile.

Jeden z mých nejmilejších filmů s úchvatným LdF.

Jakési naivní, ale celkem působivé. Marlene je prostě nádherná, i když chvílemi až moc studená. Někdy jsem těm chladnějším emocím (a nejen od Marlene) moc nerozuměla, jestli to byl záměr nebo nedostatek..netroufám odhadnout.

Příjemné, milé, vizuálně nádherné s úžasný nápadem. Ke konci se vše dostává do trochu patetické, až možná trochu klišé linie, završené typickým "velkým" proslovem u soudu. Ale nevadí. Jako celek je to pěkná, pohodová, lehce naivní podívaná...přiznejme si, koho z nás to někdy nenapadlo- "nabourat" se do filmu/seriálu a chvilku si tam žít?