Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Krimi
  • Komedie
  • Animovaný

Recenze (1 590)

plakát

The Punisher - Season 2 (2019) (série) 

Návrat Jona Bernthala do role jeho herecké kariéry se vskutku vydařil na výbornou, docela mě překvapilo, že po roce a něco jsme se dočkali již druhé řady, kterou ve výsledku zvládli tvůrci natočit pečlivě a nedošlo k žádnému urychlování na úkor kvality, aby druhá série vyšla co nejdříve. To oceňuji. Za Jigsawa jsem rád, Ben Barnes ztvárnil tuto postavu nesmírně přesvědčivě, ikdyž vím, že od komiksů se malinko liší. Postava kněze Johna perfektní, dostal i mnoho prostoru, což jsem zprvu sice moc nechápal, ale po pár dílech jsem pochopil, že jeho "hrdina" se může pochlubit velice zajímavým originem a jeho příběhová linka mě ve výsledku strhla asi nejvíce. Návrat dalších staronových postav potěšil. Samotný příběh taktéž nenabídl moc chvil, jež bych mohl pořádně zkritizovat. Akce opět punisherovsky brutální a krvavá, bitka na záchodech a v posilovně asi nejlépe choreograficky zpracovaná. Závěrečný díl mega vygradovaný, jsem ani nestíhal pořádně sledovat dění na obrazovce. Velmi by mě zklamalo, kdyby se Netflix rozhodl kromě DD zrušit i Punishera. Byla by to škoda, protože potenciál se doposud za žádných okolností ještě nevyčerpal. 2. série si odnáší 88 %

plakát

Polar (2019) 

Na papíře to asi vypadalo lépe než tomu bylo ve výsledku. Úvodní trailer mě neskutečně navnadil, snímek podobný Johnu Wickovi a ostatním našlapaným akčním filmům vždy radostně kvituji, ale po zhlédnutí mohu konstatovat, že mírné zklamání se dostavilo. Ten komiksový styl mi docela sedl, tam bych ani problém neviděl, spíše mě štvali ti záporáci, u kterých mi chybělo lepší vykreslení jejich osobností, v zásadě to zde táhl jen řízek Mads Mikkelsen. On si tu svou roli užíval, šitá pro něj stoprocentně na míru. I chemie mezi ním a postavou Vanessy Hudgens fungovala skoro až překvapivě dobře, perfektně napsaný scénář pro tyto dva herce. Co se týče toho hlavního antagonisty, tak ten v některých momentech strašně přehrával, až toho začaly bolet oči. Po stránce akce se nedá moc vytýkat, nejvíc mě asi bavila sekvence ve dřevěném srubu, krve se zde divák dočká v hojném množství, těmi kýbly se rozhodně nešetřilo. Závěr si pootevřel pomyslná vrátka pro možné pokračování. Trochu vypiplat příběh a ponechat Mikkelsena v roli Black Kaisera a může z toho být pecka. Takto jen podařený béčkový nadprůměr, nic víc. Za mě dávám 66 %

plakát

The Sisters Brothers (2018) 

Režiséra jsem doposud vůbec neznal, ale na film mě zejména nalákalo hodnocení kritiků a pak samozřejmě Joaquin Phoenix. Říkal jsem si, že ve westernu jsem ho ještě nikdy neviděl a že by to mohlo dopadnout ve výsledku dopadnout skvěle. Skoro jsem měl pravdu. Asi jsem čekal o trochu větší porci vydatných přestřelek, z traileru to docela navnadilo na momenty, kde se jednotlivými kulkami fakticky nešetří. Ale ono by to možná ani nezapadlo do konceptu filmu. Film se opírá zejména o dialogy, které leckdy rozjímají o životě atd., mnohdy mi to připomnělo jakési metaforické rozmluvy. Tím ale film nijak neshazuji, jen mě styl malinko překvapil. Phoenix jednoznačně přehrál své herecké kolegy, ukázal, že vtělení do jednotlivých postav zvládá přímo ukázkově (ať už se dostaví Joker !!!). Ale když na druhou stranu dojde na chvíle přestřelek, tak stojí za to. Postava Gylenhaala hrála takové druhé housle, tam bych si uměl představit i větší porci minut. U milovníků klasických westernů nevím, jestli si tito dotyční lidé přijdou na své. Ale pokud filmový styl přijmete, tak se nudit za žádných okolností nebudete. To vám říkám. Za mě dávám 77 %

plakát

Johnny English znovu zasahuje (2018) 

Nováček na režisérském křesle David Kerr vyprodukoval zajímavou filmovou prvotinu. Taková parodie na všechny špionážní filmy se často nevidí, dokonce bych třetí díl označil z celé série za nejvydařenější. Rowan Atkinson sice již není nejmladší a v některých momentech to člověk hned pozná, ale ten entusiasmus a zapálení do svých rolí nerozeznáte od doby, kdy v 80. letech začal s Mr. Beanem. Pořád ho to baví, což pokládám za nejdůležitější. Zápletka fakticky primitivní jako pro děcka z mateřské školky, ale já se bavil tím jeho typickým humorem. Pár scén mě fakticky málem přivedlo do hrobu, protože takový výbuch smíchu z mé strany jsem dlouho nezažil (scéna s virtuální realitou špičková, to vymýšlel jednoduše génius). Celkově zábavu film dle mě nabídl nestandardně kvalitní, nezaznamenal jsem žádný vyloženě trapný vtip. Samozřejmě u filmu nesmíte moc přemýšlet (třeba jak se jaderná ponorka může dostat do jezera, že ? :D....). Když odhodíte všechny myšlenkové pochody a budete se jen unášet kadencí vtipů, tak věřte, že si tímto zajistíte luxusní odpoledne. Pokud by se čtyřka nesla na podobné vlně, tak ji chci. Hned. Za mě dávám 78 % P.S. Do červeného Astonu Martin V8 Vantage Classic jsem se asi zamiloval.

plakát

Spotlight (2015) 

Nejlepší film za rok 2015 v rámci Oscarů a přesto ho vidím až teď. Sice bych spíše tento status přidělil Revenantovi, protože to byl pamětihodný film po všech stránkách, ale asi chápu, co mnoho kritiků vidělo na Spotlightu. Téma, které se zde řeší, patří mezi doopravdy důležité a mělo by se o něm mluvit a celkově dát stručné informace i veřejnosti. Celkově mě překvapilo, jak je film pojat v mnohých ohledech jako takový skoro až dokument, fakticky se zde rozehrává drama jako v nějakém divadle. Herecké výkony jsem si vychutnával plnými doušky, každý přispěl vysokou měrou k finálnímu brilantnímu výsledku (zejména pak Micheal Keaton). Film sice nenabídne nějaké vypjaté momenty či dokonce chvíle akční, ale věřte, že z různých syrových dialogů lidí popisujících své hrůzné zážitky vám začne běhat mráz po zádech. Já osobně jsem se během těch 109 minut vůbec nenudil, film poskytoval jeden vypiplaný dialog za druhým. Sice nedávám plný počet, ale mezi kvalitní kinematografické počiny se to právem může zařadit. Bezesporu. Za mě dávám 84 %

plakát

BlacKkKlansman (2018) 

Že si ale dal Spike Lee s novým plnohodnotným filmem pěkně načas, že ? Čekání bylo velmi dlouhé, ale ve výsledku stálo za to. Blackkklansman se opírá o historické souvislosti podložené skutečným příběhem. Rukopis Spikea Leeho zde ihned divák rozpozná, je to svěží odlehčený počin na povrchu, u kterého se i mnohokrát zasmějete, ale vězte, že v jádru tento film řeší velmi závažné sociální otázky, které i v dnešní době patří mezi aktuální témata (rasismus, KKK atd.). Velmi se mi zamlouval soundtrack, dále pak úžasné exteriéry. Samotné dialogy patřily mezi to nejlepší, co film nabídl (jednoduše třešnička na dortu). Herecké obsazení taktéž zahřálo u srdíčka, každý ztvárnil svou roli nesmírně přesvědčivě, synovi Washingtona předpovídám zářnou budoucnost, pokud i nadále bude mít takové štěstí na výběr rolí (má to v sobě). Opravdový příběh je místy až fantaskní, nechápu, jak se šéf KKK mohl dozvědět o pravé identitě Rona Stallwortha až v roce 2003, doopravdy neuvěřitelné. Když to shrnu, tak se divák během filmu pobaví, ale samotná témata (o které se film opírá) nutí k hlubokému zamyšlení. Za mě dávám 81 %

plakát

Drogová válka (2012) 

Přesměrování na východ se z hlediska detektivního žánru povedlo, fakticky mě film chvílemi bavil, ale v konečném součtu jsem již zažil vydařenejší krimi počiny. Zajímavě pojatá zápletka s chyceným záporákem, jenž pomáhá policejním jednotkám, měla něco do sebe, ale chyběla mi zde větší gradace. A také jsem se tolik nesžil s postavami, tudíž mě jejich skoro vždy ne moc šťastný osud tak nezasáhl, jednoduše mi to bylo jedno. Jak jsem již říkal, tak napětí se dostavilo, to bych filmu křivdil, ale od takového tématu čekáte pořádnou emocionální dávku. Toho jsem se ale nedočkal. Po stránce akční se zde najdou pouze dvě sekvence, z nichž ta první docela slabá. Co ale film vytahuje z průměru a patří mezi jediný aspekt, který si z filmu budu pamatovat navždy, to byla závěrečná, skoro dvacetiminutová přestřelka, jež nabídla slušnou akční podívanou, kde se kulkami nešetřilo a hlavně nemrhalo (takový kill count, fakticky nestandardní). Závěrečný twist v příběhu mě překvapil, ono to ale jinak vymyslet možná ani nešlo. Za dva hlavní představitele a luxusně nasnímanou přestřelku filmu dávám 68 %

plakát

Pátrání (2018) 

Všechno kolem nás musí jít s dobou, tudíž to samozřejmě tak trochu platí i pro kinematografii. Pátrání totiž není tak obyčejnou detektivkou, ale rozehrává opravdu nestandardní podívanou na počítačové obrazovce. Zprvu mi to sice přišlo jako nepovedený kanadský žertík, ale vězte, že to má něco do sebe. Člověk si alespoň uvědomí, jak je dnešní svět propojen právě prostřednictvím internetu a sociálních sítí, a s tím související možné hrozby. Musím pochválit herecký výkon hlavního představitele, v zásadě po celou dobu divák sledoval pouze a jen jeho obličej, tudíž zde by ihned sledující člověk poznal, zda přehrává či nikoliv. Jenže John Cho svým brilantním vystupováním smetl toto zažité pravidlo po pár minutách ze stolu. Na to, že zde se fakt divák nepodívá na jiné destinace než na počítačovou obrazovku, tak příběh nabídne opravdu plno luxusních zvratů, které mě fakticky sházely jeden za druhým ze židle (hlavně ten první byl zásahem do černého, fůha....). Ten úplný závěr bych doladil asi malinko jiným způsobem, ale to nic nemění na bezesporných kvalitách tohoto zajímavého snímku. Za mě dávám 83 %

plakát

La sombra de la ley (2018) 

Jako ten naprosto luxusně propracovaný nádech dvacátých let minulého století se tomu odpřít nedá, herecké obsazení v čele s Luisem Tosarem vládne obrazovce, ale chyběl mi tomu větší tah na bránu a také i o trochu lépe vypiplaná zápletka. Španělé točit filmy umí, o tom jsem se již mnohokrát přesvědčil, a Gun City se v mnohých ohledech do této kolonky dá taktéž zařadit. Jenže pár aspektů tomu jaksi podrazilo nohy. Příběh točící se kolem zcizeného nákladu zbraní mě tak nestrhnul, taktéž se rozehrálo dost příběhových uliček okolo vedlejších postav, které ve výsledku spíše děj zpomalovaly. A hlavně mě spíše naštvala akce, která se sice na konci snažila dohnat manko za celý film a rozehrála se zde opravdu dlouhotrvající přestřelka, jež na mě spíše zapůsobila amatérským dojmem. Za jedinou čestnou výjimku bych označil automobilovou honičku, ta nabídla slušně vygradovanou podívanou. Zachránily to kostými, špičkové exteriéry a uhrančivý pohled Tosara, ale více než 67 % tomu jednoduše dát nemohu.

plakát

Halloween (2018) 

Sice jsem původní sérii nikdy neviděl kompletní, ale chystám se k tomu již pěkně dlouho. Nový Halloween podle mě ale ctí originál, ta kamera se jeví až nepřirozeně podobně a krví a brutalitou se rozhodně nešetří, ale ten scénář to ve výsledku dost zabil. To jednání postav fakt nechápu, ty myšlenkové pochody policistů mi přišly skoro až k smíchu. Samotná postava Michaela film drží v nadprůměrných vodách, to jeho apatické jednání doslova mrazivé. A když k tomu připočtete tu nestárnoucí fantastickou znělku od Carpentera, kterou ještě zmodernizovali a vylepšili, tak už jen kvůli tomu si musí každý fanoušek originálu z roku 1978 tento film pustit. Ale nesmíte film brát vážně, ono se to tak sice po celou dobu stopáže jeví (komediálně to jaksi pojaté není), ale ta blbost bijící do očí znemožňuje na film hledět jako na vážný horor. Čekal jsem, že na konci uzavřou celou ságu jednou provždy, ale to se nestalo. Zklamání. Ono roztahování do dalšího filmu nepokládám za nejlepší nápad. Za mě dávám 64 %