agentmiky

Jméno David Mackenzie jsem poprvé zaregistroval u novodobého westernu Za každou cenu, který se mi nesmírně zalíbil. Perfect Sense je film, který je ale úplně z jiného soudku. Nejblíže k němu má asi Nákaza od Soderbergha, ale on Dokonalý smysl je i tak dost odlišný. Není to film s nikterak vysokým rozpočtem, ale naproti tomu má myšlenku, která doteď nebyla vůbec využita. Film, jehož náplní je postupná ztráta lidských smyslů, a to jeden za druhým? To tu doopravdy ještě nebylo, ale je jen a jen dobře, že taková věc někoho napadla. Na filmu se mi vlastně líbilo vše, jen bych trochu omezil tu romantickou linku mezi McGregorem a Greenovou, která byla dost přehnaná a výsledný efekt mi tak trochu kazila. Ne, že by se nehodila, ale autoři tomu pomalu dávali větší prostor než samotné ztrátě lidských smyslů. Líbilo se mi, jak při ztrátě sluchu jste coby divák opravdu nic neslyšeli, přišlo mi to jako perfektní nápad. Slova vypravěčky příběhu se mi vrývala do hlavy minutu co minutu. Závěr byl grandiózní. Za malé peníze honosný film, o němž budete přemýšlet ještě pár dní po zhlédnutí. Za mě dávám 83 %

Matthew Vaughn je dnes již uznávaným režisérem, ale jeho první režisérské kousky pro mě byly doposud velkou neznámou. Anglické detektivky mám v oblibě, protože se vyznačují specifickým provedením, které je pro ně typické jako například víno pro Francii. Layer Cake bych zařadil do přesně této kolonky. Velmi mě překvapilo samotné pojetí filmu, které na mě působilo odlehčenějším způsobem, i když se ve filmu řešily podstatná témata, na která by se mělo nahlížet s nějakým tím respektem (a proto to mělo něco do sebe). Rozhodnutí vybrat Craiga na pozici hlavní postavy se povedlo na jedničku, i ostatní herci byli Britové, tudíž jsem mohl očekávat skvělý anglický humor plný satiry, který někomu nemusí sednout, ale já ho přímo hltám plnými doušky. Příběh se mi líbil, měl zajímavé chvíle a mohl se pochlubit i neokoukanou zápletkou. Musím ještě dát bonusové body navíc soundtracku, neboť byl sice někdy extravagantní, ale do samotných scén se hodil a doopravdy to zkompiloval génius. Více takových produktů bych prosil. Za mě dávám 79 %

Shyamalan je dost specifický režisér, což přináší to, že má dost svých fanoušků, ale objeví se i ti, kteří s jeho tvorbou nejsou tak spokojeni. Mně se jeho každý film doposud líbil a na Rozpolceného jsem se těšil jako malé děcko. V celkovém součtu jsem nadšen. James McAvoy a jeho 23 identit bylo bezesporu tahákem celého filmu, jeho výkon v každém jedinci stál za to a já jsem si jen mohl chrochtat blahem nad tím bezchybným výkonem, který mě držel přikovaného na židli (zejména devítiletý Hedvik a jeho tanec bylo to nejlepší, s čím se McAvoy vytasil ze svého repertoáru). Příběh na špičkové úrovni, líbily se mi prostřihy z života hlavní hrdinky, které na konci měly svou pointu. Takto dobře budovanou atmosféru jsem ve filmu dlouho nezažil, mrazivá hudba byla dalším aspektem, na který nechci zapomenout. Film neměl žádné zápory jen do té doby, než nastoupil závěr. Ten byl sice zprvu výborný, ale konec byl možná o trochu přestřelenější, než by se slušelo a patřilo. Jsem rád, že v dnešní době se pořád dá natočit film, který je svým rozpočtem přiměřený, není nijak digitálně ujetý a hlavně má perfektní zápletku. Přemýšlel jsem i o pětihvězdě, ale za závěr snižuji. Hodnocení: 85 %

Netflix je v poslední době na poli filmů opravdu velmi aktivní a Sand Castle je jeho dalším produktem. Tentokrát nás vítr zavane do Iráku. Popravdě jsem trochu nepochopil příběh, který se měl točit o spravování čerpací stanice (prostě mi to přišlo na hlavu), ale ono se to nakonec nějak skloubilo a výsledek nebyl tak marný. Kdyby se režie ujmul někdo věhlasnější (tím nechci nijak kritizovat Coimbru), tak by výsledek mohl být o pěkných pár stupínků výše. Herecké obsazení víceméně pro mě kromě dvou jmen velkou neznámou, Hoult v hlavní roli ani nezklamal ani nenadchl, zatímco u Cavilla mě štvalo, že nedostal větší prostor. Akční scény a přestřelky docela dobré, i realisticky působící, ale je jich málo, což je přecejen špatně u filmu s vojenskou tematikou. Aspoň dialogy nebyly na facku, měly hlavu a patu a divák si z nich odnesl, že to celé vlastně nemá smysl, což krásně dokumentoval již dobře vypadající závěr spravené stanice jen do chvíle, kdy se tam zničehonic atentátník odbouchl a vše tím pádem začíná znovu. Mohlo to dopadnout o hodně hůř. Za mě dávám 68 %

Pro mě doposud film, který mě minul o dost velkou vzdálenost. Po zhlédnutí tento samotný fakt dost zamrzí. Velmi sympatické herecké obsazení s našláplým příběhem a scénářem bez děr ? Již to indikuje k tomu, že tady se divák nudit nebude. A já jsem se nenudil, ba naopak královsky bavil. První půlhodinka hezky seznamovací, již v těchto momentech jsem přemýšlel, jaká dvojice bude nakonec ta vraždící. Příběh šlapal jako hodinky, napětí s každou uplynutou minutou houstlo, což je jen a jen dobře. Chci pochválit zvolenou destinaci, protože Havajské ostrovy s krásnou tamější přírodou zafungovaly jako skvělý kontrast k tak mrazivé atmosféře. Steve Zahn je pro mě spíše komediální herec, ale že by zvládl tak dobře svou roli vraždícího maniaka na metamfetaminu ? To bych do něj neřekl. I ostatní členové hráli jaksepatří. Závěrečná čtvrthodinka byla plná infarktových momentů, kdy jste si fakt přáli, aby to ta "normální" dvojice zvládla bez nějaké újmy na zdraví až do konce. Za menší rozpočet skvělý výsledek. Více takových produktů. Za mě dávám 79 %

Další korejský válečný počin, který byl protentokrát natočen k připomenutí uplynutí 60 let od začátku Korejské války. Tento film byl pro mě opravdu krokem do neznáma, neboť u předešlých dvou snímků byla záruka režiséra. Zde jsem fakt byl na vážkách, zda si film pustit. Podle převážně nadprůměrného hodnocení jsem se nakonec rozhodl pro. Pohwa sogeuro je typickým produktem korejské kinematografie. Asi bych začal s akčními sekvencemi. Ty byly bravurní, šel mi z nich mráz po zádech a působily nesmírně propracovaně. Všechno to vyvrcholilo závěrečnou půlhodinkou, ze které se tajil dech. Přišlo mi, že tento film snad nemohl mít rozpočet pouhopouhých 10 milionů dolarů, protože ty scény působily, jako že film oplývá vysokým finančním kapitálem. Dále opět zahráli autoři na divákovy city, protože to je film podle skutečných událostí, a také ty samotné kamerové záběry na umírající studenty musí obměkčit i toho největšího tvrďáka. Ještě musím pochválit hudbu, která umocňovala již tak bravurní zážitek. Příběh ani nemusím hodnotit, protože ten se doopravdy odehrál. V rámci korejské konkurence špička, lecjaké západní filmy by si měly z těchto filmů vzít inspiraci. Za mě dávám 89 %

Trio Scorsese, De Niro a Pesci se nenabažilo nadmíru kladně přijatými Mafiány, a tak se pustili do dalšího snímku, kde opět figuruje mafiánské podsvětí. Scorsese sedící na svém režisérském křesílku a zároveň točící gangsterky se musí cítit jako ryba ve vodě, protože na co on v tomto žánru sáhne, to nezkazí, ale dodá tomu ještě nějaký neotřelý nápad navíc. Předlohu jsem nečetl, ale film se podle mě povedl opravdu skvěle. V hlavní roli zase ten démon De Niro, který děláním svých mafiánských grimas v obličeji dodává filmu špetku geniality. Ve vedlejší roli Sharon Stone, která ztvárnila roli potřeštěné De Nirovy přítelkyně fakt na jedničku. A pak tu máme zase Pesciho. Pokud jsem u De Nira napsal, že to je démon, tak co je pak Pesci ? To je dost těžká otázka na zodpovězení, ale já ho prostě a jednoduše stavím na vrchol pyramidy, na piedestal, z kterého ho nemůže vyšoupnout ani takové herecké eso, kterým De Niro bezesporu je. Casino oplývá brilantně vykresleným příběhem, opět absurdními momenty (kde se většinou objevuje Pesci) a také i zábavnými dialogy. Všechno je výborně vyvážené, závěr je dechberoucí. V porovnání s Mafiány je to až skoro identicky shodné, oba dva filmy daly tomuto žánru hodně. Kdo Casino neviděl, ať to ihned napraví. Za mě dávám 92 %

Když někde v mém okolí zaslechnu jméno Bryan Singer, tak se mi ihned vybaví Rosomák společně se svými kolegy z marvelovských X-menů, ale nikdy bych si u něj nevsadil na detektivku. A to je převeliká chyba ! Obvyklí podezřelí mají všechny předpoklady k tomu, aby se coby film daly považovat za mistrovské dílo. Jak zde již většina recenzentů uvedla, tak scénář je opravdu lahůdkový, divák se vůbec neztrácí a zvraty jsou perfektní. Christopher McQuarrie zde bezpochyby ukázal svůj talent na scénáře. Jasným kladem je zde herecké obsazení, které na mě po celou svou stopáž působilo nesmírně sympaticky. Nejlépe se asi uvedl Kevin Spacey, který si v zásadě ukradl svým nedostižným výkonem film jen a jen pro sebe. Detektivky často nemívají tak moc propracovanou zápletku, ale zde je tomu pravým opakem. Ještě bych vyzdvihl hudbu společně s kamerou. Závěrečné finální rozuzlení bylo třešničkou na dortu, z kterého mi div oči nevypadly z důlku. Tak geniální ukončení by si přály všechny filmy. Žádné větší zápory a nedostatky jsem u filmu nenašel. Někdy si na snímek budu muset vyhradit svůj čas na druhé zhlédnutí, protože si chci vychutnat vše ještě jednou. Stojí to za to. Za mě dávám 91 %

Na Masarykovi jsem byl se školou v kině. Na začátek bych chtěl říct, že když si tak projíždím české životopisné filmy z posledních let, tak to za moc nestojí, ale Masaryk je jednou z mála výjimek. V koprodukci se Slovenskem z toho vzešel dost nadprůměrný výsledek na tuzemské poměry. Julius Ševčík mě v pozici režiséra překvapil, neboť na svůj věk si vybral zrovna ne moc lehké téma, ale popasoval se s ním velmi dobře. Karel Roden byl trefou do černého. Jeho výkon jsem mu "sežral i s navijákem". Rodenovo herecké umění se naplno projevilo ve scénách z psychiatrické léčebny. Možná bych trochu ubral na pojetí jeho bohémského života, neboť mi to v některých momentech přišlo docela přehnané, ale budiž. Za pochvalu taktéž stojí i samotné pojetí filmu, které působí na diváka ne radostně, ale dost pesimisticky, což ale vzhledem k době a tehdejším okolnostem sedí, tudíž jsem za to rád (lépe to podle mě působí na diváka). Ve vedlejší roli v roli prezidenta Beneše zazářil Oldřich Kaiser i díky skvělému nalíčení, prostě výborný výkon po všech stránkách. Výsledné hodnocení jen trochu kosí přepálená stopáž v léčebně, kde bych pár minut ubral. Jinak žádná další výtka z mé strany není. Za mě dávám 83 %

Přesně ten typ filmu, který bych právem bez nějakých předešlých informací připisoval Eastwoodovi. Jeho smysl pro perfektní vykreslení příběhu z filmu číší v každém momentě. Tajemná řeka se mi zprvu jevila jako každá druhá detektivka, která ničím nevybočuje, ale to jsem se nechal prostě a jednoduše napálit. Během pár minut Eastwood rozjel svou bezkonkurenční symfonii, která svým představením vymazává své ostatní konkurenty z povrchu zemského. Nejdříve bych chtěl popovídat o ústřední trojici herců, na kterých film bezesporu stavěl. Vůbec se nedá říct, kdo z nich byl nejlepší, protože všichni podali úžasný výkon. Kdybych si ale musel vybral, tak by to byl Sean Penn. Atmosféra je doopravdy mrazivá, film si udržuje vysoké tempo napětí po celou svou dobu. Je vidět, že když se scénáře chytne Helgeland, tak si pak divák nemá nač stěžovat a může se jen kochat tak skvělým příběhem bez nějakých děr. Ještě by to chtělo pochválit hudbu. Byla opět perfektní, ale to se už u Clinta dá očekávat dopředu. Eastwood je nefalšovaný génius. Jedna z nejlepších detektivek, co jsem doposud mohl vidět. Za mě dávám 92 %