elizabeth_ba

Při psaní tohoto komentáře se opět zastydím, protože předlohu jsem (jako vždy) nečetla (někdejší odpor k povinné četbě). A tak ohodnotím zejména to, jak na mě film zapůsobil a musím říct, že více než dobře, jen malinko chybělo k tomu, abych směla říci, že mě uchvátil. Kdyby mi znovu bylo o dvacet let míň, tak bych Annu zřejmě velmi dobře chápala a schvalovala, že se rozhodla pro svou lásku a vzepřela stereotypům a společenským konvencím, teď ale vůbec nechápu, jak mohla dokázat opustit dítě (klidně bych ho i unesla ale hlavně o něj bojovala, ona to vzdala prostě moc rychle) a rozhodně bych se ani nerozhodla pro Marcha, kdybych měla doma Rathbona ;-)) ( i když byl krapet studený). Přestože jsem ihned vzápětí zhlédla také zpracování z roku 1997, kterému nelze upřít realističtější a střídmější pohled na věc, včetně opiátů a postavy vypravěče Levina, považuji toto starší zpracování za lepší, byť oproti knize (no jo, podívala jsem se, aspoň na její obsah), došlo ke značnému zkrácení a zachování jen hlavních nosných prvků románu (asi si scénárista ten obsah taky přečetl)... Velký podíl na mém hodnocení mají i hlavní představitelé - už jmenovaní March (Vronský) a Rathbone (Karenin), zejména pak ale chladná krása božské Grety Garbo (Anna). Co bych vytkla jsou jakési zmatené přepisy ruských jmen do angličtiny (Darja jako Dolly a Jekatěrina jako Kitty) a že občas došlo k záměně příčiny a následku (Vronského odjezd do války na pomoc Srbsku proti Turkům).

No nedejte tomu čtyři hvězdičky... :-)) (viz tady ;-) ). Jinak doplním jak obsah, tak časem zkultivuji tenhle komentář, jen mějte, prosím, chvilku strpení ;-) (neboť pište něco inteligentního u fotbalu...)

Zatím třetí zpracování románu Victora Huga, které jsem viděla. Tolik výborných herců a tak chladné zpracování až zaráží. Mile mě překvapili pouze David Suchet jako král zlodějů a Anthony Hopkins v titulní roli zvoníka z Notre Dame. Básník Pierre a cikánka Esmeralda se spolu potkali i později, v roce 1984 v Posledních dnech Pompejí , kde jejich účinkování bylo mnohem zdařilejší a jejich role jim mnohem více sedly než ty zdejší. Nenadchl mě ani můj oblíbený Derek Jacobi v roli Frolla, neboť jak Harris (ve zpracování z roku 1997) tak zejména Alain Cuny (v tom z roku 1956) byli v roli "očarovaného" kněze mnohem lepší a podobné to bylo i s Esmeraldou, do níž se krásná Lesley-Anne s chladně modrýma očima podle mého názoru vůbec nehodila. Oproti knize i zpracování z roku 1956 byly některé pasáže, nevím proč, vynechány a chyběla tomu i dramatičnost a spád proti předloze poněkud velmi překopaného zpracování z roku 1997. Předělaný konec tohoto filmu potom přičítám na vrub americkému podílu, nevěřím tomu, že by se ve staré dobré Anglii chtěli mstít Francouzům za Johanku z Arcu právě tímto způsobem. Čisté tři hvězdičky - takové to moc toho sice nepokazili ale ani nic moc světového teda neučinili...

Bohužel mám s těmito uměleckými, alegorickými a podobenství, popř. satyru, užívajícími filmy velký problém. A zřejmě mám problém také s filmy, které natočili tzv. Velikáni filmového plátna, v jednom toho českého (Vláčil a jeho Marketa Lazarová), v dalších potom světového - po Bergmanově Sedmé pečeti a Tarantinově Hanebných panchartech, jsem se s ničím ale vůbec s ničím nedokázala sejít ani ve Felliniho Satyrikonu. A to ještě první jmenované měly aspoň jakýsi děj. Tohle děj nemělo a těch zvráceností a bizarností bylo na mě přespříliš. Antické road-movie, jak tu kdosi psal v komentářích, je sice velmi trefné zařazení, jen mi opravdu uniklo odkud kam, že ta jejich cesta něčím, co připomínalo nějaké obrazy vybrané z dějin (nikoli národa čekého) ale starověkého světa (podotýkám, že nejen z Říma – co by v něm pak dělali Minotaurus nebo Ariadné), měla vést. Sice taková nechutnost jako Caligula to zase nebyla a že jsem já poselství filmu nepochopila, neznamená, že bych to měla šmahem odsoudit a poslat do odpadu. Takže za první půl hodinu, kdy jsem měla i přes velmi divoké interiéry pocit, že to někam směřuje, je to za dvě hvězdičky (teď uvažuji, jestli si tímto a předešlým souvětím tak trochu neprotiřečím). Možná tomu dám ještě někdy šanci, ale leda až po přečtení předlohy.

Musím přiznat, že se mi tyto poněkud dosti idealizované velkofilmy s křesťanskou tématikou, natočené v padesátých letech v Hollywoodu velmi líbí. Řadím ho někde mezi Ben Hura (3.75 hvězdy) a Quo vadis (čistokrevných 5). Posledního jmenovaného sice nedosáhl ( a dost pochybuju, že se to někdy něčemu povede, alespoň v mém žebříčku), ale oproti Ben Hurovi jsem se tak šíleně nenudila a nebylo tam ani tak "přehestonováno". Klad krásných dívek - Siphora, její sestry, Nefertari nebo i ta vyvolená od Jozua (co později porazil Jericho - což tady ve filmu teda nebylo). Co se týče mužských rolí i ty byly ucházející, v čele s dobře hrajícím Brynnerem (Ramese II.) a velmi obstojně vypadajícím Johnem Derekem (už zmíněný Jozue), ani ten Heston ( Mojžíš) mě tady tak neiritoval. Zaregistrovala jsem rovněž někdejšího představitele Marka Antonia z Kleopatry (1934) a Richarda z Křižáků (1935) Henryho Wilcoxona, a vida, když neměl být nosným pilířem filmu, tak taky nic nepokazil. Skutečnosti, že se Mojžíš v dětství a mládí cítil jako Egypťan bych věřila, výchova občas dokáže divy. O tom triumphu nad Etiopií by se sice dalo polemizovat, ale taky to bylo možné. Líbilo se mi, jak si film poradil s Mojžíšovým vztahem k egyptské matce i kultivované naložení s trestem pro ty, co se zpronevěřili Bohu a jeho přikázáním. Na druhou stranu musím přiznat, že novější zpracování bylo mnohem, mnohem realističtější, ale stejně se mi právě tohle líbilo... Jen jedna připomínka, vůbec neodpovídá tomu, co víme z jiných zdrojů o faraonu Ramesovi (Ramsesovi) II. a obávám se, že za něj k Exodu vůbec nedošlo...:-))

Ne že by tento film dokázal nějak vzbudit sympatie vůči Židům, kdyby o tom člověk nic nevěděl. Podle mě ale výborně typově zvolení herci - Mojžíšem počínaje, přes Siphoru, Jethra, Miriam až k Ramsesovi. Jak už píše yakoob, film se věnoval především Mojžíšovi, a jeho problémům a přiznávám, že pro mě byl jediným z mála z představené židovské komunity, který mé sympatie měl. První díl byl horší druhého, v prvním díle jsem musela "fandit" Egypťanům, ač zrovna Ramses taky nebyl kdovíjaký sympaťák, ale princezna-matka nebo egyptský bratr to zcela dorovnali. Druhý díl už byl lepší, ale ještě méně po tomhle zpracování rozumím, proč vlastně si Bůh Židy vybral jako svůj vyvolený národ a to, že mi starozákonní Bůh připadá mstvivý a krutý, se tímto filmem rozhodně nikterak nezměnilo. V tomhle ohledu si mnohem lépe dokázal poradit Mojžíš, i když jinak byl v lecčemž horší, zejména pak ve výběru herců (ač Ben Kingsley, David Suchet nebo Geraldine Mc Evan, jsou extratřída, na role mladých lidí se vůbec nehodili) nebo v některém až příliš podrobném líčení příběhů. Zpět k tomuto zpracování, hezké bylo jak Mojžíš vysvětloval Jozuovi podobenstvím, proč je třeba se bránit a že ne vše Bůh učiní za ně ;-) Připomnělo mi to sympatická Ježíšova podobenství z Nového zákona.

Docela se zájmem jsem se podívala při znovuuvedení seriálu v nědělních dopoledních hodinách... Krásná atmosféra 30. a blížících se 40. let, charismatický Vetchý (nyní soukromý detektiv), někdejší idol dívčích srdcí Vaculík a známý svůdník Langmajer, jako dávní přátelé ze studií a úžasný ženský - fešná Kodetová, sympatická a hezká Srncová (jako Múza a anděl v jednom) a afektovaná Žilková (která mě v roli slečny Carmen rovněž nadchla - (Žilková): "Pan továrník je jako dítě."- (Bára Srncová): "Prdlajs, dítě. Je to dobrodruh."...(Klepl jako továrník Zdeborský): "Slečna Skovajsová je tady vítána" - (Žilková) "Vítána? Prdlajs." aneb ukázka toho, jak se v případě nutnosti slečna Carmen dokázala přizpůsobit jadrné mluvě Boženky z periférie.) Předlohu jsem nečetla, tudíž nemohu porovnat, ale bavila jsem se, jak je vidět z citace, takže 3.75*.

Jedna hvězdička za oblíbeného Martina Růžka v roli posledního Rožmberka a ta druhá za kladnou zmínku mého také oblíbeného (ač zde by spíše bylo adekvátní užítí slova milovaného) Záviše z Falkenštejna a kritiku jeho nečestného zajetí na Pražském hradě českým králem Václavem II. (přičemž pohnutý osud téhož okouzlujícího českého šlechtice týž režisér Steklý tak ráčil sprasit (či snad zprasit?) ve Hře o královnu). Jen tak mimochodem, když jsme loni byli na výstavě o Rožmbercích, pořádané u příležitosti 400 let od úmrtí právě Petra Voka, tak jsme až žasly (my holky), jak mu moc byl Růžek podobný.

Díky nefunkčnímu kompu, čekání na Sběratele kostí a včerejší nechuti cokoli před tím aktivně dělat jsem se krátce kolem osmé hodiny podívala na jakýsi díl tohoto seriálu a už asi po pěti minutách jsem přemýšlela, co to ... je!? Hvězdičku to nedostane ani za fešného Zacha, i když jen díky němu jsem to teda nakonec s absolutně (ale skutečně absolutně) vypunutým mozkem dokoukala... A jsem si jista, že si to vůbec tak dlouhý komentář nezasloužilo.

Sice už malinko stárnoucí Robert Taylor, ale pořád velmi koukatelný fešák :-)), nás provází westernem plným lásky a zejména politky. Zastávám názor, že svému malému bratrovi ji měl fláknout daleko dřív (a to říkám jako příznivec Chelčického a Tolstého), možná by to pak dopadlo mnohem lépe. Druhým problémem je, že se do příběhu zapojil konflikt Jihu a Severu, byť pouze jeho doznívání, a ten neprobíhal nikdy dobře a vždy přivodil spoustu problémů... Solidní příběh, jehož hlavním kladem jsou kromě charismatickýho Roberta, ústřední píseň o tom, jak si osedlat vítr, a také krásná Juliet London a nechápu proč ji někdo posílá do kuchyně, či zapojit do práce snad znamená, MartinezZ, něco jiného? A vůbec už nechápu, proč by ji měli vyhnat, nebo ona snad podle Vás způsobila pitomost a problémy mladšího bratříčka? Pokud ano, blbě jste se koukal. :-((