elizabeth_ba

Možná je to jen mé zdání, ale u tohoto detektivního příběhu mám pocit, že autoři plýtvali charismatem tří celkem dosti pohledných herců (Firth, Mc Avoy, Parker) k tomu, aby vytvořili celkem dosti průměrnou detektivku s nijak výjimečnou zápletkou...

Legendy svatých z pozdní antiky nebo raného středověku (zde šlo o případ první) neznám příliš dokonale ale na tv film tohle mělo dosti obstojnou kvalitu. Pokud se budeme pídit po "reáliích", zjistíme, že toho mnoho o životě této světice nevíme. No a ve srovnání s legendami (viz zde) musím uznat, že se mi příběh ve filmu líbil více, ačkoli nenaplnil odkazem zmiňovaný verš z Matoušova evangelia (Mt 10,36). Porovnávat tento film s americkými velkofilmy s křesťanskou tématikou z 50. a 60. let samozřejmě nelze, ale mně se na to dívalo dobře, poněvadž Barbora byla krásná a ten její (posléze bývalý) velitel vojáků taky vypadal pěkně, happy endu (jakož i části legendami popisovaných mučení) se tvůrci naštěstí vyhnuli rovněž, takže dávám tři a tři čtvrtě hvězdičky.

Ale nakonec jsem to zhlédla nebo spíše zahlédla docela ráda, protože mě to cca po pěti munutách vyhnalo ven na docela pěknou a docela dlouhou mezivánoční vycházku ;-)

"Být nebo nebýt – to je otázka..." A víš co, jdi někam, Hamlete... Do filmu se tohle, podle mě veskrze divadelní, drama ani za mák nehodí. A proč tři hvězdičky a proč jsem se vůbec na to dívala? Inu, protože jsem to chtěla vidět. Číst ho, k tomu jsem neměla odvahu, ale soudím, že by se mi předloha nelíbila. S některými Shakespearovými díly mám prostě problém, kromě tohoto mi vadil např. se Sen noci svatojánské nebo Kupec benátský, naopak líbil se mi Caesar nebo Antonius a Kleopatra. Hm, takového Tita Andronica radši nebudu ani zkoušet. Ale zpátky k hodnocenému a už skutečně jen pár slov, poněvadž s náladou na tohle jeho světoznámé dílo jsem se teda rozhodně dneska nepotkala, strašně, ale opravdu strašně, mě iritovalo...

Celkem slušná detektivka, v níž se příliš řeší vztahy. A i když na Nathaniela Parkera (tedy inspectora Lynleyho) se zatraceně dobře kouká; s ženskýma v pilotním dílu, a nejen v něm, je to horší a mně tam chybí. Tak si člověk řekne, že by z Nathaniela Parkera byl dobrý Decius Caecilius Mettelus nebo Marcus Valerius Corvinus, ale musela byl Julii Minor zahrát Emily Blunt a Priscillu Rosamund Pike. Bez pěkných ženských to prostě v detektivkách nejde, ani v hraných, ani v psaných.

Pro Nového a Třísku mám slabost a líbila se mi Helga Čočková, jíž jsem během filmu nemohla přijít na jméno, až jsem se sem musela jít podívat, která že holka to hrála Alenku. Daly se i některý písničky a zajímavý byly záběry Prahy za doby socialismu. Vzhledem k výšeřečenému jsem se rozhodla udělit rovnou polovinu z celkového maximálně možného počtu hvězdiček.

Při prvním sledování jsem udělala tu chybu, že jsem očekávala historickou detektivku ve stylu Jméno růže nebo Případy bratra Cadfaela. Tak po téhle stránce se to vůbec nepovedlo, protože skutečnost, která osoba je za to všechno odpovědná, byla zřejmá od doby, kdy se tam objevila a zcela jasná od okamžiku, kdy byla objasněna příčina úmrtí a jen naprostý blázen by to nepoznal. (Takový minispoiler: inspirovali se volně Gillem de Rais konec minispoileru)Takže za detektivku bych toho moc nenahvězdičkovala. Naštěstí jsem se ale na to dokázala podívat jako na drama a za to bych těch hvězdiček nadělila i rovných pět, kvůli vynikajícímu Bettanymu ( a to se mi nelíbí jako chlap) nebo neméně dobrému Casselovi (který měl teda herecky minimum prostoru) nebo novému principálovi kočovné divadelní skupiny (Dafoe). Jediná, kdo mi tam vadila, byla jako obvykle Gina. Nemohu si pomoci, je chladná a mrazivá jako krajina na ruském dálném východě, i když se směje, obdivuje nebo miluje...Na druhou stranu tady taková možná být i měla. Jelikož jsem se nedokázala úplně oklepat ze zklamání z toho, že to není detektivka, dávám tomu naprosto jasné čtyři hvězdičky (a plus malý kousek navíc), jako drama to bylo vskutku excelentní a film gradoval až do posledních okamžiků.

Tak první díl konečně viděn a musím uznat, že Antoniův projev před senátory i na Caesarově pohřbu mě opravdu nadchnul. Nejen pěkná latina (provázená dobře udělanými českými titulky), ale vskutku objektivně natočený pohled na dobu, kdy se formoval náš moderní svět. Asi nejlíp zpracovaná bitva u Filipp, již jsem kdy viděla a musím přiznat, že mi tato asi nejtragičtější antická bitva vehnala slzy do očí, což jsem nikdy před tím u dokumentu nezaznamenala. Na každém aktérovi (Antonius, Cassius, Brutus, Octavianus Caesar) nalezeny dobré vlastnosti i vzpomenuty jejich chyby. První díl by byl u mě za pět hvězd a bez připomínek (snad jen více podrobněji i záležitosti mimo bitvu i za cenu delší stopáže, myslím, že by to rozhodně nenudilo). Ve druhém díle jsme měli možnost vidět pěkně a velmi podrobně zpracovanou další tragickou bitvu občanské války, bitvu u Actia, zbytek, s odpuštěním, mírně odflinknut. Osoby do hrané části dokumentu zvoleny vhodně, jak byl udělán výběr profesionálních historiků nedokážu posoudit. I tenhle díl byl mírně nadprůměrný. Kdyby to celé bylo nazváno Osudové bitvy starého Říma na konci republiky" nebo třeba "Bitvy u Filipp a Actia" či nějak podobně, hodnotila bych to jednoznačně 5, tak to jsou pouhopouhé čtyři. A mimochodem Pawel Delag je jediný herec, který si dokázal střihnout jak Marca Vinitia tak Marca Antonia...

Dobrá detektivka, knihu jsem přečetla už hodně dávno a ač jsem si sice pamatovala viníka, nepamatovala jsem si všechny ty opičky kolem, takže kdysi při prvním zhlédnutí jsem byla jako nepopsaný pergamen (samozřejmě, že filmík včera nebyl viděn poprve), dokonce s minimem chyb (to že se jednou na gotickém hradě vyskytne renesanční okno nebo že Vilém Zajíc z Valdeka, jemuž měl Petr Ptáček být podřízen, nebyl český komoří ale nejprve maršálek pak podkomoří, lze s klidným srdcem odpustit). Škoda, že to nebylo barevné (já barvičky moc ráda) a škoda, že na to nebylo více peněz, protože všichni pánové odvedli dobrý výkon a i dvě přítomné dámy se snažily... Není to sice tak dobré jako Cadfael či Jméno růže, ale rozhodně jako film i jako detektivka, zvlášť v českém prostředí, obstojí.

Nedalo se nepřipomenout si film Ruy Blas, už jenom kvůli přítomnosti jedu v prstenu, ale tento se odehrával v jakési fiktivní zemi, která až příliš připomínala Rakousko-Uhersko s královnou, která cvičila jako Alžběta Bavorská (Sissi) a kterou štvala arcivévodkyně matka, měli tam hory a Marais tam oknem přiskočil v něčem, co vypadalo jako tyrolský národní kroj. A všude se motala tajná policie... Ale podobnost s něčím známým prý byla čistě náhodná ;-). Maraisova krása v těchto filmech je skoro až z jiného světa, takže se člověk ani nediví královně, že po smrti krále, který takhle vypadal čekala uzavřená a v černém závoji, až přijde někdo, kdo zase bude vypadat jako on, zřejmě opravdu byl jejím Osudem... A už vůbec člověk se nediví režiséru a scénaristovi Jeanu Cocteauovi, že se do Maraise zamiloval. :-)) Narozdíl od lidí, kteří mají rádi happy endy, já zase mám ráda konce otevřené (ty zapojují mou fantazii) a špatné (ty připomínají život). Tohle dokonce splnilo obojí. Proč? Na to si musíte odpovědět sami, až film zhlédnete. Děkuju autorovi titulků, po zhlédnutí s nimi jsem zvedla ze čtyř hvězdiček na pět.