hot_spot

Slibný námět je tu zabitý režisérovou neschopností pochopit, na co se vlastně zaměřuje. Dear Wendy začíná jako sociální sonda do zaostalé komunity amerického městečka a poté se průběžně změní na rádobykontroverzní blábol, který v závěru úplně ztrácí nit. Larse von Triera radši brát jen ve formě, kdy si své myšlenky kočíruje sám.

Ne, tohle už je příliš. Lynch se ve svém novém kraťasu proměnil z výjimečného stylisty a kreativce na pološíleného pošuka, co si nadšeně hraje s novou digitální kamerou. Přepálené záběry loďky (které bych bez zvuku tipoval spíš na momentky z dovolené na Korfu) ve spojení s tajemně blábolícím voice-overem ve mně nevzbudily absolutně žádný zájem, a to by dokázala i jakákoli scéna z Inland Empire. Při srovnání s Lynchovými ranými projekty mi přichází na mysl jen obligátní hláška o nebi a dudách...

Kontrast mezi "divným" teenagerem a drsným americkým venkovem už by se dal mezi nezávislými filmy považovat za klišé a stejně tak mi přišla už ohraná také fragmentovanost děje i místy až přehnaná snaha o syrovost. Film drží nad vodou hlavně výborně hrající Hirsch, kterého jsem dosud považoval za řadovou hvězdičku sázící na svůj vykulený obličej - tady mě však donutil změnit stanovisko.

Bezzubá a těžkopádná jednohubka, se kterou bohužel nic nezmůže ani Christopher Walken, natož ta upachtěná kopírka Jacka Blacka v hlavní roli...

Cronenberg se definitivně vzdal záliby v organicko-syntetických kreaturách a vsadil na čistou filmařinu s důrazem na propracovanost a pomalejší tempo. Jeho rukopis však pořád lze rozeznat a zatímco u History of Violence tomu tak bylo například u nekonvenčního pojetí manželského sexu, tady vyčnívá hlavně neuvěřitelná rvačka v sauně, která se naprosto vymyká všemu, co nám američtí filmaři obvykle ve svých filmech předkládají. Na Mortensenovu uhrančivou kreaci se už napělo patřičné chvály dost, ovšem i ostatní herci rozhodně nezůstávají pozadu. Škoda jen, že stejně jako předchozí režisérův počin na mě i Přísliby nijak zvlášť nedolehly...

Slušná porce nevypočítatelného a pěkně černého britského humoru, která má sice i své slabší momenty, ale ty jí po skončení hravě odpustíte. Akorát toho nahého Alana Tudyka bylo až příliš :-(.

Slušný námět - bohužel zpracovaný způsobem, který si člověk hned asociuje s německými TV romancemi. Táhne se to jako chrchel a dialogy jsou většinou plytké až hrůza. Ty tři hvězdičky jsou v podstatě jen za hudbu a ucházející Franku Potente.

Buscemi je za kamerou stejně osobitý jako před ní. Film je snímán digitálně a většinou v podsvětleném interiéru, s hudbou si hlavu nedělal nikdo a postavy mění svá duševní rozpoložení snad každou minutou. Interview je nevypočítatelná a jízlivě napsaná šachová partie, kde se vítězící strana mění tak často, až vám z toho půjde hlava kolem. Těžko by se dala obsadit výstižněji - Buscemi dokáže cynickou nechuť vyjádřit pohnutím koutků a v životech Sienny Miller a Katji se zase dají nalézt zajímavé paralely. Kdyby se více vypiloval scénář, bylo by to na plný počet.

Viděl jsem prodlouženou verzi, která ve mně zanechala rozporuplné pocity. Různé filmové odkazy i celkovou exploatační naivitu ocenit dokážu a potřebu zkoumat scénář rozhodně taky nemám, bohužel mě tenhle film v druhé polovině málem unudil k smrti. Do první bouračky má Death Proof ještě šmrnc - osobně jsem se celkem bavil - jenže po časovém skoku nastupuje sled většinou naprosto nudného a rádobycool babského tlachání, kvůli kterému jsem si ani neužil výbornou závěrečnou honičku, při které jsem akorát otráveně pokoukával na hodinky. Kontrast mezi oběma polovinami je zjevný i z vizuálního stylu - zatímco v první části se to hemži blbůstkami typu "zaseklý obraz" nebo "chybějící kotouč" pomalu víc než v Planet Terroru, druhý úsek je většinou natočený málem akademicky čistě. U mě tentokrát na plné čáře vyhrál Rodriguez se svým dynamičtějším a hlavně ZÁBAVNĚJŠÍM filmem který se dá vychutnat i bez toho, aby se člověk vyžíval ve stejných bracích jako pan režisér.

Jednohubka připravená z provařených ingrediencí, která je pro zběhlejší konzumenty objevná asi tak stejně jako gulášek z hospody. Neurazí, nenadchne.