charlosina

Susanne Bier v netradiční, odlehčenější formě, ovšem s důvtipem jí podobným. Je potřeba nadhledu, černého humoru a ironie, a Ten jediný vás pobaví. // Kousavě ztvárněný pohled na mezilidské vztahy a lidské priority.

Příjemný malý film, kolem něhož se utvořila velká bublina, jež nutí hledat mouchy tam, kde nejsou. // Příběh dvou osamocených bytostí, které mají společnou vášeň - hudbu. Oba jsou zlomeni z minulých vztahů a přesto mezi nimi vznikne něco krásného... krásného a nenaplněného. // Za několik dní se Johnu Carneyumu podařilo vytvořit emotivní a důvěryhodný příběh. Jak se říká, za málo peněz hodně muziky. Tady to platí dvojnásob. Alespoň jednou.

Skafandr a motýl. Tělo jako vězení a představy jako vysvobození. // Jsem ráda, že Julian Schnabel prorazil do světa jako režisér, že se víc věnuje plátnu filmovému než malířskému, protože jeho cit pro ztvárnění vizuální stránky je výjimečný. V tomto kontextu musím tleskat zejména kameramanu Junuszi Kaminskemu. Tomu se podařilo vytvořit autentický pohled člověka pozorujícího svět a komunikujícího s ním pouze prostřednictvím jednoho oka. (Dokud se Jean-Dominique nesmíří se svou novou podobou, je obraz snímán jen z "jeho" pohledu - až v momentě, kdy je konfrontován se svou nynější podobou, kamera jeho hledisko vnímání opouští a postava se stává součástí scény. Vynikající!) // Je to krásný film, víc ne ž o čemkoli jiném je o síle lidského ducha, ale hlavně je to filmařina nejvyššího kalibru.

Eminem si zahrál ve filmu, který je volně inspirován jeho životním příběhem, a zahrál si tam docela dobře. A Curtis Hanson to velmi dobře natočil. A to je asi tak vše, co k 8. míli můžu říct.

Lynch ví, jak se udělat nezapomenutelným. A to i během 4 minut.

Veřejná onanie.

Řezník Lupo jde naporcovat maso. Očividně je nespokojený a vylévá si zlost na porci masa. Jen tak ho prostě porcuje a nadává. A po chvíli si usekne palec. Hodně krve, hodně křiku, hodně nadávek. Ale to je jen začátek... upadne mu celá ruka, po chvíli druhá a vzápětí se celé jeho tělo rozsype jak dům z karet. Nadávky ale neutichnou... Animovaná vize toho, že ono maso jednou žilo a nyní je to jen flák hmoty. Bohužel/bohudík němé.

Pes spí. A jeho duše sní. Sní o tom, že spí. Akustická stránka snímku nám dává najevo, že v domě se něco děje... je tam hluk, ale psa to neprobudí. Jen si tak ze spánku štěkne a... a zase spí.

Až se vrátím domů a lidé se mě budou ptát: "Hej Hoote, proč si to dělal, chlape? Proč? Jsi nějaký válečný maniak?" Víš, co jim na to řeknu? Neřeknu zatracené slovo. Proč? Oni by to nepochopili. Oni by nepochopili, proč jsme to dělali. Nepochopili by, že je to o tvém příteli vedle tebe. O tom a o ničem jiném. // Film jako takový natočený dobře. A je to americký film, navíc o amerických vojácích, tak já nevím, s tou agitkou se tak trochu asi i počítá, ne?

Originální portrét originální osobnosti. Co víc dodat... pár výstižných sekund, ve kterých se zrcadlí Švankmajerovo umění.